Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ahoj, můj tatínek má rakovinu slinivky břišní (nádor v hlavě slinivky prorůstající do jaterní tepny), je bez metastáz. Už jsme kontaktovali Vinohradskou nem.v Praze prof. Gurlicha. Četla jsem o unikátní operaci - a tady jsem si dokonce přečetla příspěvek od dcery (pavlinaa, 2.12. 2009)paní, která tuto unikátní operaci podstoupila.Ráda bych se o této operaci dozvěděla víc, a proto sháním kontakt na slečnu(pavlinaa) - prosím napište mi na jana.cechova@centrum.cz Moc děkuji!

Všechny Vás zdravím,v posledních dnech čtu hodně příspěvky Vás všech a díky Vám jsem
připravená na to co mně čeká.Můj táta začal hubnout, ztrácet síly, žloutnout.10.05.2010 upadl,
volala jsem sanitu, za hodinu ho vrátili domů, s tím, že tlak má v pořádku, ekg v pořádku, nic mu nezjistili.Postupně přestával chodit, přidala se obrovská spavost, hubnutí, deprese.Volala jsem doktorku, léčila ho na deprese.

Táta je na inzulínu několik let, kardiak, angína pectoris atd.25.06.2010 situace se nelepšila, naopak se přidali bolesti v podžebří, opět sanita, tentokrát už ho v nemocnici nechali, je tam doteď.Zjistili mu metastáze v játrech, pak hledali kdeže ta rakovina vlastně je, má ji na slinivce, na plicích a nově už i v játrech, zázraky se nedějí, řekl mi lékař, dělají biopsie, aby nasadili léky na bolest a prodloužili život.

On ten rozsudek neví, snažíme se ze všech sil, aby to nevěděl, psychicky je na tom i tak dost zle.Po ani ne 4.týdnech v nemocnici, je naprosto dezorientovaný člověk, nově i na plenách, který pije brčkem a ani neví kdo jsme, jezdíme za ním, držím ho z ruku, češu ho, holím ho, utrpení, bez vyhlídek, bez naděje, tak nevím, jestli měl do té nemocnice vůbec chodit...Je mu 59.let.Všem Vám děkuju.

Milá Jířo, co říct, jen jak je mi to líto. Pokud mohu poradit, domluvte se s lékaři. V nemocnici to není až tak možné aby byla ta péče úplná a pokud vám sdělí, že už s ním nemohou nic dělat, rychle se domluvte s nějakým Hospicem. Je možnost i mobilní hospicové péče, kdy sestry dochází. Záleží na tom, jak si to můžete zařídit, jestli by s ním mohl někdo z vás být doma. Jinak oni prý se vším dalším, včetně mytí a plen pomohou. Podívejte se na stránky Linkos.cz, stránky o rakovině, kde najdete seznam Hospiců. Tatínek je také mladý člověk, to je hrozné, ale ona si ta potvora zákeřná fakt nevybírá. Sama tady na těch stránkách vidíte, kolik toho je a i u mladších lidí, hlavně mužů. Kolik životů si bere. A to sem píše samozřejmě jen zlomeček procenta lidí. Ještě k tomu, že nevíte jestli měl do té nemocnice vůbec chodit. To nebyla vaše ani jeho volba, prostě to jinak nešlo, co byste s ním asi tak chtěli jiného dělat, když skolaboval. A vyšetřit to samozřejmě museli. A tenhle stav, v jakém je, ten by přišel tak jako tak. Jenom byste doma na to hleděli ještě vyděšeněji a do té nemocnice ho stejně vezli dřív nebo později. Je to drsné, vím, jak se teď cítíte a že byste ho chtěli mít dlouho, je to tatínek. Jenže, když teď na něho s bolestí v srdci koukáte, na to jeho utrpení, které je i Vaše, nevyčítejte si k tomu ještě něco, co by bylo, kdyby. To, co děláte, je to nejvíc, co můžete, i když si myslíte, že byste měli podniknout víc. Vím to z vlastních pocitů jaké jsem měla. To vám jenom přeji, abyste to zvládali jak to půjde nejlépe a žili každý okamžik, který ještě s ním sdílet můžete.

Milá Václavo,
moc děkuju za Vaše slova.Samozřejmě už jsem se dívala na různé možnosti pomoci a ulehčení.
Zatím je ještě nepotřebujeme,dokud nám ho nedají domů.I když z toho mám hrozné obavy, jestli by ta naše péče byla tak profesionální jako u odborníků.Takhle vím, že když se něco akutního bude dít, tak mu okamžitě pomohou.

Všem, kdo sem chodí pro radu a napsat svoje zkušenosti.Tak lékař nám sdělil, že to, jak je tatínek mimo, že neví kdo jsme,má to v hlavě všechno pomíchané je následkem léků,které mu dávají na bolest a lepší to nebude, spíš naopak, protože dávky se budou zvyšovat a nebude trvat dlouho a budou muset přejít na morfium.Taťka přestává jíst, pít, je pořád na kapačkách, někdy ho musí přivazovat, aby jim neutíkal.Zdravím všechny, držte se.

Pro Jířu a všechny, kteří ztrácíte své blízké vinou téhle nemoci. Držím palce abyste to vše měli co nejlehčí a hlavně vaši nemocní. Aby ten vyměřený čas měli pokud možno bez velkých bolestí. Když byl můj manžel k posledku také mimo z léků, říkali synové, že to je pro ně horší vidět tenhle stav, a vzalo je to víc, než když ho viděli, jak trpí bolestí. Je to jasné, chtěli s ním ještě mluvit, na ledacos se zeptat a najednou to bylo takhle. Ale tomu člověku samotnému je takhle asi lépe. Každopádně hodně sil přeji. Já už to mám odžité a moc lituji vás, kteří to prožíváte v tyhle dny. Pořád sem chodím a připomínám si to. Neměla jsem sílu psát, když jsem to prožívala, až teď, když zemřel, jako bych tady hledala lidi, kteří to nejvíce chápou. Stále se mi po něm stýská.

Milá Václavo, naprosto Vás chápu, já jsem se setkala ještě než tat´ka onemocněl s lidmi, kteří, když řekli, že mají rakovinu, tak že ti ostatní lidé s nimi najednou přestali komunikovat, jako kdyby to mohlo přeskočit na ně, v dnešní době!Ano, máte pravdu, bohužel se o tom může mluvit s někým, kdo s tím má zkušenost bud´z rodiny nebo ze známých a zjišťuji, že, k mému zděšení je i v mém okolí tolik lidí hodně, komu rakovina někoho vzala.Včera jsem to musela říct dceři, je jí 7.let, že dědeček se už nevrátí a když tak jen na chvilku, přesto přese všechno říkala, že za ním do nemocnice se mnou jezdit chce i když jsem jí popsala okolnosti a řekla jí, že ji děda docela určitě nepozná, vlivem léků, tak to mě docela překvapila.Václavo, myslím, že se Vám bude stýskat pořád.A taky jste si někdo všiml, že ti hodní odcházejí dřív?

Pročítám příspěvky a je mi smutno.Doufala jsem, bohužel ve čtvrtek mi zemřel táta.V lednu byl lyžovat a od Vánoc ho pobolívala záda. Praktický lékařPL ho léčil rehabilitací, hubnul, přidaly se bolesti v břiše, v očích bělmu mu praskaly žilky.To jsme netušili,mco přijde. Pak UTV břicha - vše dobré.Léky na záda Aulin.Táta se mi nelíbil, hubnutí, jiné oči a najednou v únoru zežloutnul.Ten zbytek znáte. Nebylo to infekční, tak vyšetření CT .Tam se to ukázalo.pak RCPC nebo jak a po konziliu , že je to neoperovatelný. Nejhorší období březen, pak chemoterapie, přestával jíst, pít a tolik chtěl, bojoval do poslední chvíle. Docházel na chemoterapie a doufal ve zmenšení nádoru. Bohužel rostl. V červnu měl žlučníkovou koliku-záchvat, nakonec zjistili zadržování tekutiny. Pak ladily tišení bolesti, měl pouze náplast 500 Dorgestick ,opiját.Byl spavější. Pak nás vyřadili z nemocnice předali do domácí péče a PL. Den před smrtí jsem zjistila,že má bolesti, dlaně na rukou měl od stisku prstů,poraněné nehty. PL nekonel ani jednou náv´štěvu Běžela jsem do nemocnice, kde se jim mě zželelo a nechápaly postoj PL.Napsaly silnější náplast, ráno další den jsem šla za taťkou zda mu to ulevilo od bolesti.Bohužel skonal.PL nekonala návštěvy, odmítla napsat léčiva, kapačky vody,nepil,nejedl i léky na tišení bolesti.Vyplnila papíry na hospic ať je táta podepíše a odjela na dovolenou.Nezažila jsem ,tak neprofesionální lékařku. Lituji všechny ostatní, kdo bojuje s nemocí a ještě s legislativou zdravotnictví nebo neetickým lékařem.Táta byl celý život zaměstnaný ,platil si řádně zdravotní i sociální pojištění a nikdy nemarodil ani s chřipkou. Až poprvé s touto nemocí karcinom hlavy pankreatuv 68letech.
S kterou boj prohrál. Jsem šťastná ,že zemřel v rodinném kruhu.Byl obrovský tlak ho dát do hospicu.PL by ušetřil pár korun za předepsané léky i nemocnice.Nemocnice však pomohla i domácí péče.Jen PL byl velmi špatný člověk.Lidičky držte se.Hlavně se nedejte odradit.

pro lealu...cítím s vámi...moje maminka to má podobné,akorát je ten proces pomalejší...chemka ji pomohla asi 4 měsíce v podstatě soběstačně žít,ačkoli byla na opiátových náplastech,te´d je již 2 měsíce v nemocnici - je mezi svými,bývalá zdrav. sestřička - starají se o ni na 200%...domů nám ji nepustí,má otevřené proleženiny na patách-vznikly u tak oslabeného člověka během několika desítek minut - ach jo...bolesti jí tlumí,ale...probůh,co se jí musí honit hlavou...

To ano, co e jí musí honit hlavou, co se jim všem těm našim láskám honilo hlavou. To si nedovedeme ani představit. Jak se smířit s tím, že je to naprostý a definitivní konec. Doufají v zázrak do poslední chvíle po kterou jsou schopni vnímat, nebo se ten život zůží do potřeby nemít bolest? Co je to za hrůzu! My okolo nich se na to připravíme, bolí to, ale žijeme. Byla by pro nás nejspíše horší jejich náhlá smrt, ale pro ně.. Jak to je? Nechtěla bych to zažít na své kůži. Stále více mě trápí pocit nespravedlnosti, proč si bere ty hodné lidi a zpravidla jim nadělí tak krutý osud..

Přesně tak, mamča mi umřela v červnu, stále se mi ta hrůza připomíná, 2 roky utrpení.....a jistý konec. Je mi po ní strašně smutno a nejen mně....a stále se ptám proč. Jak píše Václava, mám stejný pocit s tou nespravedlností, proč odcházení tak brzo a ještě v takovém strádání????

Lealo, upřímnou soustrast.

Už to bude půl roku co jsem si tyto popisované hrůzy prožila a jak jsem již napsala manžel své strádání ukončil sám, ale na to loučení a proplakané noci nejde nikdy zapomenout.Chováním některých lidí byla naprosto potlačena jeho důstojnost a kromě fyzických bolestí to byla i ztáta osobnosti. Nikdy nebyl nemocný a stále bojoval,ale okolí je někdy kruté.Mnohé by to vyřešila možnost o svém osudu rozhodnout sám.Ale máte pravdu,taky se ptám proč musí odejít lidé,kteří kolem sebe šíří dobro a lásku a ještě tak brzy.Chci vzkázat všem, co právě tyto těžké chvíle prožíváte,nejste sami.Nenechte se odbýt a vybojujte pro své blízké všechno co jim usnadní strádání.