Diskuse - Panická porucha

Ahoj všichni soutrpníci...i já jsem se dostala do stejné situace jako vy a momentálně trpím PP. Začalo to nenápadně, problémy a stres. Před vánoci jsem dostala depresi, tak jsem si jela pro recept na Zoloft, který jsem brala dříve a nesmyslně vysadila, takže taky začínám on nuly. Beru teprve 3.týden, takže trochu zlepšení tu je, nejsem tak unavená, ale mám PP. Nejsem schopna jít nakoupit, bojím se jet k lékaři. Dostala jsem Atarax, že prý není návykový, tak jsem si teď dala čtvrtku 25mg a čekám co se stane. Může někdo poradit, jak s tím bojovat? Já vím, že asi budu muset postupně chodit tam kam se bojím, ale ten strach je potvora. Díky. P.

Včera mi odišla práčka, tak som ručne máchala prádlo o pol desiatej večer.to bola taká fuška, že ešte teraz mám svalovicu na rukách, ale mi to pomohlo ako keď si človek zacvičí, normálne som si šla ľahnúť a žiadne blbé myšlienky ani divné telesné pocity.
Nevládala som ani o ničom premýšľať.
Pekný den bez paniky!

Včera mi odišla práčka, tak som ručne máchala prádlo o pol desiatej večer.to bola taká fuška, že ešte teraz mám svalovicu na rukách, ale mi to pomohlo ako keď si človek zacvičí, normálne som si šla ľahnúť a žiadne blbé myšlienky ani divné telesné pocity.
Nevládala som ani o ničom premýšľať.
Pekný den bez paniky!

Ahojky Nell,mám radost když napíšeš vždy se těším na tvou odpověd,právě brečím jsem zas hotová,né jenom z mé pp ale víš já jsem i bezdomovec v mém věku je to strašně vše na hlavu.Můj první mamžel byl hluchoněmý já byla moc zamilovaná.S ním mám dva syny.Když jsem z toho napěi,s velkého přetížení skončila po prve v léčebně našel si jimou.Byla to krásná holka, ona byla nedoslýchavá.Já se tehdy chěla oběsit.Pracovala jsem u batě u kruhu akluci měli 2apůl a 5 měsícú.pak dál udržoval s ní známost.Dopadlo to tak že byl rozvod po půl roce mě pobodal nožem a topil ve vřelé vodě.Ubránila jsem se vzala kluky utekla domů k mámě.Na druhý den volala kriminálka ,že je vyhořený barák.Vše jsem musela opravit..Schořelo vše nic nezůstato a on tam zemřel ve vodě utonul a otrava kys,uhelnatým a .prášky.Brzy bude výročí jeho umrtí a mě je vždy zle.Je to již 31let a se mnou to mává ,každý rok stéjně..špatně to řešil mažná by jsme byli dal spolu.No nevím.Měl možnosti bý se svýma kamarádama.Promiń ,že to píšu .Ale CHci tim říct.Dobrá rodina je základ,Jsem ubrečená a snad to bude pro někoho přínosem co se vše může stát s pp.Nikdo nedovolte aby se na vás páchalo týrání v jakékoliv podě,psychické i tělesnné.Všechny spřízněné zdraví ,pěkný den přeje,Bea

Ahojky,Péťo a ty už zkušenost s pp máš,když jsi kdysi brala ad? Je fajn,že Ti ad zabírají a vydrž,protože po půl roce braní ad cítím ještě zlepšení. Je to hodně náročný,ale chce to pomalu opravdu jít do situací,který nám nejsou příjemný. Pro mě bylo vše taky hrozný,sednout do auta,jít nakoupit....a v září,že pojedeme na dovolenou,to bylo paradoxně asi nejhorší. Konečně po osmi letech dovolená a já tohle,ten strach vlézt do letadla. Nejdříve jsem jela s mým malým synem a mým taťkou metrem(utíkala jsem snad každou stanic,ale dala jsem to)a nakonec jsem zvládla letadlo bez neurolu. Je to šílený a těžký boj,ale bude líp.

Ahojky Péťo, já mám naprosto to samé a ještě ke všemu agorafobii, kterou jsem si úžasně díky atakám vypěstovala, takže nakoupit, nebo někam jet MHD, dojít na poštu, do banky? Katastrofa, bez neurolu ani ránu, pořád mi to nejde, ale i s neurolem se ještě neodvážím jít dál jak 300 metrů od baráku. Když mám jet na psychiatrii, tak celé balení do kabelky, smrt v očích, stažené půlky a jedu, pak se mi hrozně uleví, když to mám za sebou :-) Musím říct,že po třech měsících braní ad je to fakt mnohem lepší ta PP, ale agorafobie se nějak nelepší. Budu muset do toho jít natvrdo a prostě se odhodlat jít tam, kam normálně nechodím. Atarax jsem brala ze začátku, jela jsem s ním i na dovolenou, tedy letěla, ale je to jen strašně slabá berlička, tak mi museli nasadit mnohem silnější prášky a dnes jsem se vyšplahala už na 300 mg za den. Opravdu se cítím mnohem a mnohem líp, ale ten strašnej strach mám pořád. Já budu mít psychoterapie, tam prý mě naučí ovládat ten strach, tak jestli by nebylo dobrý, aby tě taky někam doporučili. Každopádně je to skutečně běh na dlouhou trať, takže vydržet !!!!!!!!!!!! Jsme s tebou !!!

Ahojky Beatko, naprosto s tebou soucítím, je síla to co píšeš, mám opravdu můj obrovský obdiv, že to takhle zvládáš, já už bych asi nebyla. To co jsi prožila je skutečně katastrofální a vůbec se nedivím, že trpíš PP a že je ti tak zle. Klidně breč, křič, někdy se člověku uleví, taky jsem brečela, než se přišlo na to, že trpím PP, pak po ad už se to zlepšilo, takže slzy šly stranou. Ovšem u tak otřesných zážitků chápu, že to asi jen tak samo nepřejde. Mrzí mě, že jsi bez domova, to jsem nevěděla :-( A synové tě vůbec nenavštěvují? Nebo ty k nim nezajdeš? To je to pravdu tak špatné? Ještě jsem se tě chtěla zeptat, zda bereš nějaké léky? Chodíš na terapie? Dojíždíš někam k psychiatrovi nebo psychologovi? Myslím, že v tomto období by to bylo víc než přínosné, třeba by to aspoň trochu pomohlo. A odkud máš přístup k internetu? Chodíš někam do kavárny nebo tak? Jsi neskutečně silná osůbka, opravdu obdivuji, co všechno vydržíš, strašně moc ti držím palce, aby ses držela dál a nevzdávala to, určitě je na světě hodně lidiček, kteří tě mají rádi !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Drž se !!!!!!!!!!!!

Ahojky Hanko, díky za podporu. Mě začaly tyhle blbý stavy už v mládí, ale tenkrát jsem s tím nikam nešla a prala se s tím. Pak to přešlo, když jsem byla těhotná, to bylo nejlepší období. A pak když bylo dceři asi rok a půl tak se to vrátilo v mnohem větší míře. Nikdo mi nepomáhal, nemám už rodiče a tchýně se neangažovala. Manžel byl pořád v práci, nebo měl koníčka, takže to bylo vše na mě a nějak mi to přerostlo přes hlavu a dostala jsem docela blbý deprese. Dali mi na to Zoloft 100mg denně a k tomu na začátek Diazepam. Stavy jsem měla hrozný, ale nějak pomaličku jsem se z toho tenkrát dostala. Vysazovat diazepam bylo taky veselý...je docela návykový. Zoloft jsem brala v podstatě celou tu dobu, dnes je dceři osm let, ale už jen třeba 25mg obden, což je jako kdybych nebrala nic. Pak jsem se rozešla s přítelem (předtím jsem se rozvedla pochopitelně), do toho větší stresík v práci, stěhování a nikdo kolem, kdo by pomohl, nebo nějak víc byl se mnou...a bylo to tu zase. Takže celé Vánoce na houby,vůbec jsem je nevnímala. Ted beru Zoloft třetí týden a trochu zlepšení tu je. Nejsem už tak unavená, ale právě mě štvou ty úzkosti a paniky. Dnes jsem měla jet k doktorce. Tak jsem zkousla 1/4 25mg Ataraxu a hurá do tramvaje. Po dvou zastávkách jsem vylezla a vzala si taxi s pocitem méněcennosti, že jsem to nedala. Paní doktorka mi vynadala, že jsem měla přijít hned ráno a na to, že to nešlo, že mám depresi mi dala recept na Oxazepam s tím, že tady máte recept na léky na depresi, ty vás dají přes víkend do kupy a v pondělí ráno tu budete v osm hodin. To mě dostalo. A řekla jsem si, tak já se nevzdám a šla na tramvaj a vydýchala tu jízdu a pak jsem ještě přestupovala na jinou tramvaj a tam už jsem si i sedla a dojela skoro na konečnou, kde jsem zařídila ještě další věci. Asi je to fakt jen v hlavě. Jednou se ti stane, že mám ataku a už se bojíš vylézt z baráku, aby se ti to neopakovalo, což je to nejhorší co můžeme udělat. Chce to prostě to zkoušet dál a dál, jinak bysme doma seděli už do konce života. Měj se fajn. P.

Ahoj Jani, reaguji na ty tvoje virove stavy - bolest svalů, kloubů, zad, zimnice, bolavé koutky úst. Mám úplně to samé již 4. týden. Je to tedy doopravdy z PP? Nebo mám hledat jinou příčinu? Máte někdo s tím zkušenosti, jestli PP dělá i takovéto věci a potíže?

Ahoj Nell, píšeš, že trpíš agorafobií, ale že už bereš i antidepresiva, což si myslím, že Ti asi pomohlo nejvíc. Víš, myslím si, že všechny tyhle stavy jsou z toho, že prostě máme v sobě nějaký nevyřešený problémy třeba z minulosti, který když potlačíš, tak v tu chvíli to přežiješ, ale jednou se ti to vrátí v podobě právě těchto stavů. A ty třeba ani nevíš, že by se momentálně něco dělo a o to je pak horší přijít na to, z čeho ty ataky jsou. Ale v psychoterapii na to s doktorem přijdeš a taky tě naučí co dělat, když to na tebe někde přijde. Já prošla dlouhou terapií a spoustu věcí mi to dalo, takže bych si teoreticky měla umět poradit, ale při té depce je těžký myslet "normálně" jak víš, takže i když si říkám pozitivní věci a opakuju si v tramvaji, je to jen úzkost a ta přejde, nebo si říkám, nic se ti nestane, všechno je v pořádku...klid..dýchám zhluboka, snažím se uvolnit svaly po těle, nebo je třeba dobrý něco počítat, já nevím, třeba auta kolem...tak stejně ze začátku ten strach, ta obrovská obava tam je a někdy mě přemůže, tak jako dnes, jak jsem psala výše, že jsem si vzala taxíka. Ale mám vyzkoušené, že právě to selhání, kdy vystoupíš z tý tramvaje, nebo nevyjdeš z bytu je ještě horší a pořád se ti prohlubuje ten pocit, že to nezvládáš. Můj psychoterapeut mi jednou, když jsem mu líčila tyhle stavy řekl..."ale Petro, vy neumřete, že ne?"..a já na to "ne"...a to mi pořád zní v hlavě když tyhle pocity mám. že to, co se ti honí v hlavě, motá se ti hlava, třesou nohy a potí ruce nic neznamená, je to jen strach, kterýmu se musíš postavit, jinak tě sežere. A fakt je, že je pravda i to, co mi ještě řekl, musíš si představit, co by se nejhoršího mohlo stát?...buď z toho MHD vystoupíš a rozdýcháš to někde na ulici, nebo se budeš chvíli klepat na sedačce než budeš schopná vstát a vystoupit, ale neumřeš. Navíc je pravda, že úzkost, jako taková není životu nebezpečná a tudíž na ní nemůžeš umřít. Tady hodně lidí píše, že chodili po různých vyšetřeních srdce a nic..a to je přesně ono, jsou to jen naše emoce a pocity a skrytý strachy co tohle vytváří, není to žádný nemoc srdce nebo tak...i když to tak někdy vypadá. No, nějak jsem se rozepsala...spousta teorie...ještě ta praxe, kdyby takhle vypadala :-), ale já tady slibuju, že se budu každý den snažit dělat větší a větší pokroky a kdybych měla denně jezdit o stanici dál, tak to bude pokrok. Držím ti Nell palce, ať ti psychoterapeut pomůže tohle všechno překonat a nepotřebuješ už vůbec žádný Neuroly ani Ataraxy a třeba ti budou stačit už jen ty AD a možná přijdeš na to, z čeho to všechno je a to ti taky udělá líp. Srovnáš se s tím a budeš jako znovuzrozená. Kdyžtak napiš z čeho ti to začalo. Měj se hezky...a zase někdy tady.P.

Ahojky Ivetko,ráda bych ti rekla,že když jsem v pohodě,mám rada smích,legraci.No tak když se podívam do zrcadla tak si říkam,no ty zas vypadáš.Pak mě napadne mít na to podstoupím nějaké to skrášlení.Píšu ti to proto,že jsem se kdysi na sebe nemohla ani podívat a to z pocitu mé pp.Taky jsem se na doporučení mé kamarádky učila se mít zas sama sebe ráda.jeden čas jsem se i moc nenáviděla.Ćas se říká, že vyléčí hodně,osobně tomu moc nevěřím.Možná si říkaš proč.Při prožívání mých různých období se to nějak potlačí hlouběji v hlavě.Toto se děje,když je pohodové období.Pokud je něco co mě nedělá dobře,vyplave to nahoru a pro mě pak nastane hodně úsilí abych to nějak ustála.Dřív byly také jiné léky.Když jsem tímto onemocněla,tak do mě tehdejší závodní doktorka cpala diazepan.Od 2mg, 5mg až na 10mg.Když jsem byla ma 10mg nešla jsem bez nich ani na krok.Přestalo mě stačit 1 baléní 10mg.Navyšovala jsem si podle toho jak mě bylo.Tato závislost trvala 10let,možná déle.Nakonec jsem musela podstoupit detox.Tak to píšu dejte si všichni pozor na navišováni léku.Dejte na lékaře.jsou to léky,diazepan,neurol,rivotril,lexaurin,oxazepan,jsou to léky z řady bendodiazepanů.Budte opatrní tyto léky svádí.Člověk si řekne dnes je mě moc zle 1 prášek nezabírá a tak si přidá v dobré víře,že mu bude líp.Tak to začlo u mě.Mužu dodat,že jsem s těmato dávkama pracovala.U pásové výroby.Dnes beru léky jiné.Ivetko pěkné hajaní v tvé postylce.Pokud daš svůj meil budu ráda,nevim co je icg.Pá Bea.

Ahojky Nellinko,dnes jsem dlouho psala Ivetce.Omlouvám se napíšu Ti zítra.Zato Ti přeji moc pěknou moc,nejlépe v náručí Tvého manžela.Hezké sny.Pá Bea.

Chcem sa spýtať, či niekoho pri braní Ad bolieva častejšie hlava?Mne AD pomohli, bez nich by ani nežila len prežívala, ale raz za dva týždne ma tak riadne bolí hlava, žiadne iné problémy.Mne AD zabrali aj na PP aj na Agoru.

Ahoj Tomasi ja trpim taky porad zimnici od ty doby co mamm pp a to uz bude ctvrty mesic jsem porad zmrzla a nekdy mi dost dlouho trva nez se zahreju.Pry to k tomu patri mi rikla moje lekarka.Drzim palce at je to co nejdriv pryc.Pa Iveta

Ahoj Hani,ja s tim taky bojuju,je mi 26 let a mam to 2 roky,rok beru ad,ale obcas ty stavy prijdou,buseni srdce,dychani spatne,strach...ke komu chodis? Jsem z Prahy a nevim,kde tu oslovit dobreho psychologa.