Diskuse - Panická porucha

Tak, ale panická porucha je spojená právě s ataky, jako že se Ti rozbuší srdce a nemůžeš dýchat nebo se dusíš nebo omdlíváš nebo tak. Tak to já nemám. Spíš takovou permanentní úzkost. A hlavně večer se rozklepu, mám pocit, že se doma bojím a podobně. Jsem z toho vážně hodně otrávená. A to bych měla být v pohodě, jsem doma mezi svýma, ale stejně mi to nějak nejde. Vím, že ten problém je v hlavě, ale nevím, jak ho dostat ven, jak se sklidnit.

Mila Nell,dík, že jsis všimla mého příspěvku.Vím o sobě ,že jsem se narodila jako silně neurotické dítě,to mě říkavala má mamka.Ve 13 letech jsem byla znásilněna o prázdninách,stryčkem a bratrancem.Moji rodiče a nikdo jiný to nevěděl,jenom já a ti dva.Tehdy jsem nevěděla,že mě moc ublížili.V mé hlavě to zůstalo dodnes.Když jsem měla vlastní rodinu a své syny,tak jsem je přehnaně hlídala ze strachu,že by jim někdo ublížil.I před tolika lety se vyskytovali lidé s nějakou úchlkou.Já po své vlastním zážitku je hlídala jak blbá.Trpívala jsem velkýma strašnýma představama,Co vše by se mohlo mojim dětem stát.No a tak se mě začala rozjíždět má nemoc.Mím synům jsem to řekla,když dospívali.V dnešní době se již ví hodně o těchto nemocí ale můžeš o tom mluvit jen s tím kdo je takto nemocen nebo v léčebně.Po 1jsem byla v léčebně v 25letech.Přesto,že vím již o své nemoci hodně a mim synům jsem to vše našla na internetu a vytiskla at se za mě nestydí.Tak je to k ničemu.Říká se,když se ožení syn a má svou rodinu,matka syna strácí má ho snacha a její rodina.Zároven vim,že to se mnou měli někdy syni těžké asi proto chrání své rodiny.Moji syni ví,že je mám moc ráda ale nechtějí mě pustit blíže ke svým rodinám,možná se vymlouvají na své manželky.Nevím.Ptala jsi se zda je tam u mě alkohol,ne není.Preji nám všem slunce v naších někdy nemocných dušičkách.

Ahoj, ráda bych Vám sdělila svoji zkušenost. Pět let jsem trpěla agorafobií, ataky, paniky, téměř jsem nedokázala vycházet z domu, pouze s doprovodem. Denně bušení srdce, závratě...a další desítky příznaků. Obešla jsem psychology, psychiatry...brala jsem AD...absolvovala jsem psychoterapii. Stále mi bylo stejně. Až jednoho dne jsme narazila na netu na odkaz o latentní tetanii. A začala jsem pravidelně užívat hořčík...tři tablety denně, stojí kolem 50 Kč v lékárně ( já beru Magnesii lactici) a k tomu doporučuji denně banán, mandle nebo pít Magnesii. Po měsíci užívání jsem začala pociťovat odeznívání příznaků, únava, závratě, paniky, strachy, úzkosti, přecitlivělost mizelo. Dnes funguju jako každý normální člověk...zatím beru hořčík tři měsíce. Prosím, zkuste to...nemá to vedlejší účinky a moc bych Vám přála, aby jste se také probudili z toho zlého snu jménem agorafobie.

Ahoj Beatko,to je mi moc lito co se ti stalo a chci ti napsat,ze tohle se stalo moji kamaradce kdyz ji bylo deset a znasilnil ji jeji nevlastni deda,ktery to udelal i jeji mamce.Nastesti kamaradka nicim netrpi aspon,ze tak.Tobe preji hodne stesti a zdravi s drzim palecky vam vsem tady a aby ta hnusota uz byla pryc.je to unavny .tak se mejte iveta

Ahojky to co pises o tom horciku je pravda.ja denne piju sklenicku magnesky a banan si taky davam,taky jsem slysela ,ze to pomaha.Me zatim moc nedelala jsem to pravidelne,ale uz to delam,aby mi byylo lepe.Mej se moc hezky a hlavne preji zdravicko Iveta

Ahoj,taky mi to začalo určením diagnözy latentní tetanie,absolutní nedostatek hořčíku.Psycholožka říkala,že panika a tetanie jdou ruku v ruce...,taky mi byl doporučen hořčík a magneska,akorát při jeho užívání mívám průjem,ale tenkrát mi to spolu s ostatní léčbou pomohlo.Teď ho užívám teprve dva dny,tak si na výsledek ještě musím počkat.D

Náhodou jsem objevila tuto diskuzi.Výraznější problémy mám asi pět měsíců.Pořád se něčeho bojím,jen mě někde píchne,zabolí nebo si nahmatám zvětšenou uzlinku na krku,hned propadám panice že jde o nejhorší.Od října beru Trittico,ale nepomáhá,tak mi psychiatrička dala Asentru 50mg,kterou beru pátý den.

A o své blízké mám neustálý chorobný strach,přítele tím asi už otravuju jak se o něho bojím,nutím ho aby si vyndal žvýkačku když si jen na chvíli lehne na záda(bojím se,že se udusí)když cumlá tvrdý bonbon jsem strachy bez sebe,bojím se,když od nás odchází v jedenáct v noci(nebydlíme spolu)a jde městem tak pozdě,bojím se o něj pořád,taky o maminku,bratra...je to nepředstavitelné utrpení a připadám si jak blázen.S Neurolem je to lepší.

Patří mezi panické poruchy i pocit na omdlení, bolest břicha, pocit na zvracení pokud jsem mezi více lidma a je tam velký hluk, že mi z toho šumí v uších a chci utéct? nebo je to nějaká fobie? má někdo podobný problém? díky za odpověď :)

Ahoj Verčo, je to sociální fobie, já to měla a někdy mám i teď. Ale spíš mám celkovou nevysvětlitelnou úzkost pořád. Ale pokud jste na začátku s léky, tak se nebojte ono to zabere. Poprvé to vždycky zabere. Já už beru potřetí.

Ahojky, já taky piju Magnesku obden a k tomu beru denně 3 tbl magnesia, ale vůbec mi to nepomáhá. Nejdřív mi taky řekli, že mám latentní tetanii, ale jak se ukázalo, tak to pravda nebyla, zabírají až AD a neurol v případě potřeby. Jinak teď to mám na houpačce, jednou je líp, jednou hůř, sama tomu nerozumím, jsem v klidu doma. Ataku jsem měla tento týden a ta teda byla, třičtvrtě hodiny, půl dne jsem to rozdýchávala a musela vzít neurol. Jinak dneska zase dobrý.Je fakt, že každý ráno mám strach, jak mi bude, ale když se jo něčím zabavím hned poránu, tak je to super. Držím všem palečky v boji s tou sviní :-)

Milá Beatko, ani neumím napsat, jak strašně moc mě mrzí tvůj příběh ze života. Je mi jasné, že na něco takového se jen tak nezapomíná. Já bych se z toho asi totálně zhroutila. Máš můj obrovský obdiv a strašně moc ti držím palce, ať je líp a líp. Vím, že to nebude jednoduché, ale asi by bylo opravdu lepší nezůstávat sama. Můžeš chodit někam s přáteli? Pobavit se do restaurace, do kina, divadla, nebo si jen tak sednout venku (tedy až bude tepleji) a poklábosit někde na lavičce. Zajít do cukrárny, prostě kamkoliv s kýmkoliv, jen nebýt sama. Chodíš do práce? Pro někoho je i toto vysvobození. Já třeba se do práce bojím, protože dělám na hrozně hektickém místě, kde musí být vše stylem "včera bylo pozdě", tak nemám kolikrát se ani čas najíst. Bojím se toho, že až tam zas nastoupím, budu opět na samém začátku. Určitě zavolej nějakým známým, nebo kamarádkám, které tě rády uvidí a hoďte řeč. Nevím, jestli to pomůže, ale za pokus to stojí !!!! Drž se, myslím na tebe !!!! Zatím pááá

je mi pořad na ondleni ani nejim a toči se hlava potim se buši srdce mam pocit že umiram ani leky nezabiraji:(

P.Veroniko.Nejsem odbornikem,ale myslím si že to co nám popisujete je opravdu PP.Svůj příběh musím napsat jen v min.zkratkach nebo by to vydálo na knihu.Bohužel.Po 34 letech uplně normalního manželství jsem oněmocněl PP. 6 let jsem měl CHZP.a přiznanou rentou,co 2 roky kontroly a lázně.Do lázni jsem brával ženu a platil jí to.Místo dovolených.Minulý rok hned v lednu mi překvalifikováli nemoc na PID.Naše 2 dětí mají své rodiny a fúru starostí,dali nám 4 vnoučata já je hrozně milují i když jsou daleko.A tak jsem zůstal sám,manželčína práce vyžaduje prac.dobu od rána do večera.A pak to přišlo.Nejspíš přesně jak u p.Veroniky.Vyděšená manželka mne vyburcovala ihned k lékaři.P.neurolog i kdýž ví že špatně slýším,což mělá za následek moje práce,mluvil tíše a ja už se styděl neustále mluvít,,prosím"vzal jsem recept na Neurol a Lístek pro obvoďaka s diagnozou Deprese.Lék jsem užíval nejspíše celý,pak jsem měl přejít na půl.Jednou po půlnocí jsem se vzbudíl a byla to hrůza.Celý zpocený jsem se chvěl,hrozně mne tlouklo srdce,ruce mi hrozně pálivě mravenčily chvělí se,v hlavě mi strašlivě hučelo.Měl jsem hrozný strach se smrti.Manželká to ráno volala do práce a zůstala se mnou.Celé se to dopol. sklidnílo i možna díky hořčíku.Až jednoho dne potřebovala žena do Tesca,a chtěla až jdu s ní.Je to moje noční můra .Kdýž jsme vlezly dovnitř,uvědomil jsem si ten dáv lidí a celý se vnitřně rozechvěl.Nemohl jsem do košíčku dostat ani tu minci.Žena která si toho zatím nevšímla řekla ,,dej ja ho vysunu" a na mne přišlo všechno již popsané.Hrozně jsem začal na ní kříčet,byt nepřičetný.Naštěstí tam byly naší sousede s větším autem.Kdýž jem se s toho vymanil byly jsme u nás doma ,žena bílá jak křída,hrozně plakala.Nikdy předtým jsem na ni nezvýšil hlas.Utíkala za tím mím doktorem a on ji řekl, že byl se mnou domluvený,že zájdu na psych.Nevím.Manželka ještě téhož dne domluvila Psychyatričku přímo k nám domu.Diagnoza: PP. Léky:Ixel,Rivotril,Torecan,Buronil na spaní.Pak ještě Kardiolog :Egilok 100,protože pří potížich se mi rozhasí tlak.Nepijí nic jiného néž bylinkové čaje,ale to již 5 let.Bohužel tý hrůzy se někdy opakují a ja nejsem ja.Kdýž se s toho dostanu,vedle mne je někdy plačíci,někdy silná manželka.Když jsem ji prosil,aby šla k dcéři,kde ji oba se zetěm zvou,odmíta a přes slzy řiká,toho dobrého bylo přes příliš,teď to druhé.

zdravim ja to mam taky bojuju s tim dlouho od mala někdy je to horši a mam pocit že umřu musime bojovat snad bude lip mnějte se