Diskuse - Panická porucha

měl jsem, už nemám, tvrdý sport, nejméně 4 x týdně po 2 hodiny, fitness, běh, kolo, plavání, joga až na hranici možností, tělo nemá čas vymýšlet blbosti a musí regenerovat

Ahojky lidičky...tak jsem včera dostala nový léky..vysadili jsme Apo.cital a dal mi dr. nejaky Esoprex...máte někdo s tím zkušenost?? ....jsem na to zvědavá...už s tim bojuju s přestávkama 8 let...a nerba mě to:-(...díkyy:Gábína

Ahojky Irčo a všichni ostatní,
když s tím bojuješ taková léta, tak musíš věřit v to, že se to zase zlepší, je fakt, že se člověk musí nutit dělat běžné věci, aby na tý psychárně neskončil. Tak hlavu vzhůru a opět do toho, sama víš, jak je to těžké, o to větší máš naději, že to bude zase dobré. Já beru prášky teprve tři měsíce a nedá se říci, že by to nějak extra zabíralo. Zrovna dneska je mi zase tak hrozně, že bych se nejradši zahrabala někam pod zem, ale co z toho? Prostě se musím nakopnout a začít něco dělat. Myslím, že na mateřské se určitě nenudíš, můžeš chodit ven s kočárem na dlouhé procházky (vím, teď je zima, ale za pár měsíců...) třeba už pak budeš ok. Držím ti palce, ať je co nejlíp a v nejhorším případě si nechej vyměnit prášky, když tyhle nezabírají. Já s nima zkušenosti nemám, pořád jen beru ten Prothiaden 75mg. Příští středu jedu k psychiatričce, tak jsem zvědavá co vymyslí.
VŠICHNI SE DRŽTE JAK MŮŽETE, HLAVNĚ TO NEVZDÁVAT !!!!! Cvičit jsem taky zkoušela, ale po 10 minutách jsem slízla takovou ataku, že už radši necvičím, lízala jsem se z toho celý den, tak mám strach do toho znovu jít :-(

Já už jsem se z toho právě vyškrabala tolikrát a tolikrát jsem měla pocit, že už bude dobře a pak mne zase něco srazí. Tím, že třeba předčasně vysadím léky nebo tak. Teď je to asi to těhu. Asi mi to nedodalo.Jenže co je zase život bez dětí? To je přeci úplně na ho.... Takže jsem do toho šla i když jsem věděla, že ty hormonální změny tělu moc nesvědčí. Naopak jsem chtěla i děti tři. Mám dva řezy za sebou, ale i tak. Teď ale jestli se z toho vyhrabu, tak do třetího už nejspíš nepůjdu. Nechci skončit na psychárně i když oni si tam takové jako jsme my podle mne moc nechávat nechtějí. Chybí mi strašně moc společnost a to i jako sociofobikovi. Když mám ty stavy úzkosti, mám pocit, že nejsem normální, že jsem na hlavu, že se zblázním, něco si udělám a podobné ptákoviny. Však samy víte, jak se člověk cítí. Jen se modlím, ať to nemají i děti. Prý je to dědičné, ale hoodně dělá i výchova. Fakt je, že se to už u nás v rodině, vzdálenější rodině, vyskytlo. I když možná ani není divu, jak jsem zjistila znám zhruba tolik lidí, co trpí různými psychickými problémy jako lidí, co třeba zemřeli na rakovinu. A to už o něčem vypovídá. Dokonce i jeden můj kámoš tím trpí. Jenže mi to je vcelku na nic vědět, že to má kdekdo, když spoustu lidí je v pohodě. Tak proč ne já??

Ahojte,tak jsem si zase trochu početla a nezbývá než souhlasit.Po pěti letech jsem opatrně vysazovala a za třičtvrtě roku bác-záchvat jako prase.Je fakt,že mám diagn.únavového syndromu,štítnou žlázu,spoustu alergií,takže mému tělu chybí vitamíny,minerály atd.,pak jsem měla nervy v práci,taky mě pozlobil manžel a zemřela nejlepší kamarádka mé mamky,měla jsem ji ráda a ona hodně trpěla,takže jsem s tím asi měla počítat,že mě to složí:-(Čekala jsem,že se budu zlepšovat rychleji,ale je mi velmi mizerně,dneska už jsem v práci zuřila,když na mě šel další záchvat a nakonec jsem ho ustála bez neurolu.Naštěstí se šéf chová skvěle,dokonce si můžu i v práci odpočinout ve skladu,když je mi zle.Pracuju jako prodavačka v papírnictví,takže neustále na nohou a obsluhuju,obsluhuju....Manžel šel taky do sebe a moc mi pomáhá,kéž by jejich chování vydrželo natrvalo,ikdyž už mi bude fajn:-)Taky mám problém se donutit dojít do práce,ale je to lepší než zůstat doma,sama bych tam stejně nevydržela,nechci být sama.Taky mám obavy z každé noci a rána,jak moc mi bude zle.Za měsíc jsem zhubla už devět kilo,jídlo mi dělá zle,naštěstí mám tukové zásoby:-)To jsem se nějak rozepsala,tak se mějte fajn a zkuste se dobře vyspat.D.

Moje zkušenost je taková, že doma to člověk v sobě mele pořád dokola a to taky k ničemu nevede. Většinou i když je člověku moc zle, tak si to okolí ani nevšimne, protože je každý zahleděný sám do sebe. Mně v nejhorším stadiu sociální fobie, kdy jsem chtěla být neviditelná kolegyně řekla, že prý jsem od rány. Já, která se stydím pípnout. Docela mne to ale v té chvíli pobavilo. Takže to chce se pořád nutit a přemáhat, což já nakonec dělám a dost jsem tím tu mrchu, sociální fobii, zahnala, ale prostě základ je ta nadměrná úzkostlivost, pocit, že mě něco svírá v okolí žaludku, klepu se a tak. Někdo kouří, já to zajídám a to je teda prašť jako uhoď. Taky jsem od té doby co s tím bojuju přibrala 20 kg. Někdo hubne, já zas tloustnu.

ahoj umírám už rok v kuse a pořád nic,ležím a cítím jak mi přestává bít srdce,záchvat sem mel jen jednou,,a to jsem doktorum tvrdil že polikám jídlo do plic anebo že mi praskl jícen a jídlo a pití teče do hrudního koše,dost dlouho potom sem nemohl nic jíst a ani pít,,takže sem zhubl a byl dost dehydrovanej,občas se rád napiju alkoholu a to je mi chvili fajn,ale potom druhej den je to peklo absolutní,,,,,když se na něco musym sostředit je to v pořádku ale jakmile na to začnu opět myslet je to v pasti a pořád se pozoruji ,lidé v okolí si toho dost všímají,,ptají se mě proč si pořád držím tepny a tak ,, je to peklo

Tu Jarda má pravdu.Mne tiež doktor odporúčal šport, ale dosť ťažko sa to praktizuje tomu, kto má k panike ešte agoru.Ale keď som sa občas prekonala a šla si zabehať, ani som potom nepotrebovala lexaurin/to je dačo ako neurol a lebo rivotril/.

Ahojky Dajo,to jsi dobra,ze chodis do prace ja bych za pultem nevydrzela s myma gumovyma nohama,ale uz me to stve chci to vyhnat a jde to tak pomalu ach jo.ja mam pres den taky nekdy problemy s jidlem ja jim az po vecernim prasku rikam mu zraci.Taky se bojim vzdycky co bude rano a tesim se navecer.Tak pa drzim palce drz se Iveta

Ahojky,tak jsem zažila dvě odpoledne,kdy mi bylo už líp,ale ty rána....Včera jsem byla poprvé u psycholožky,tak jsme pokecaly,dostala jsem domácí úkol,dávat bojovné STOP blbým myšlenkám a trénovat autog.trénink,byla mi sympatická,tak se snad s ní posunu někam kupředu.Ivetko,taky mám roztřesené nohy,chce se mi zvracet a točí se mi hlava za pultem,ale kupodivu se mi to vždy podařilo ustát:-)A taky se mám za své úspěchy odměňovat a dnes se mi daří dostat jídlo do žaludku,tak si honem musím vymyslet odměnu.Snažte se vydržet a pouštět si do hlavy jen samé krásné a pohodové věcičky.D

blbost, s tím cvičením, musíš do toho jít znovu a znovu, pomalu, postupně, sebelítost je na prd, nic ti není, je to jen psychický stav, vím, je to těžké !!!, ale já jsem to překonal, intenzivním cvičením se vylučuje hormon štěstí- serotonin, navozuje pocit dobré nálady a uvolnění, potom sex, rovněž uvolňuje, ten si nemusíš dávkovat postupně, můžeš najednou

Zdravím všechny,nevím,zda trpím panickou poruchou,ale moje příznaky jsou takové:Před 3 lety v létě jsem jela v tramvaji a najednou se mi udělalo hrozně špatně,polilo mě horko,ruce jsem měla jako led,bilo mi srdce,byla jsem malátná.Potom se do toho zapojily problémy s jídlem-nedokázala jsem nic sníst.Ze všeho se mi dělalo špatně.Jsem odjakživa dost hubená,takže mi to moc neprospělo.Vše se uklidnilo a opakovalo zase za rok v létě.A takhle to bylo i toto léto.Cítím se najednou slabá a když jedu v dop.prostředku,mám pocit,že musím odtam rychle pryč.Nebo sedím v zavřené místnosti a přemýšlím,co budu dělat,když se mi udělá zle.Zjistila jsem,že to mám psychicky a je to všechno jen vsugerované.Jenže jak se toho zbavit?Brala jsem všelijaké AD,teď neberu nic,je mi dobře (naštěstí!).Když se mi toto stane,vezmu si občas lexaurin na sklidnění.Vím,že na to nesmím myslet,ale jak?Neznáte někdo nějaké tipy?Jízdu dálkovým autobusem bych asi nezvládla a spolu s tím spoustu věcí.Kdykoli se mi udělá nějak špatně,všechno se to rozjede a pak pokud třeba tím místem zase jedu nebo dělám tu stejnou činnost,při které se mi to stalo,je to všechno znova.Budu vděčná za jakoukoli radu nebo jestli jste někdo zažil podobné.Děkuji

chlamydie

Čau Dědku. Zase ty Tvoje chlamydie? Jdi s nima do háje. Třeba někde s tím uspeješ.

Teda je to drsné u mne večer. Klepu se jak osika, ještě, že manžel dorazil, to se pak trochu zklidním. A to nemám ataky, takže žádné omdlívání nebo tak něco. Ještě to by mi chybělo.

Ahoj Irčo,píšeš,že nemáš ataky,ale co popisuješ mi připadá hodně podobné,třes a úzkost=panika.Možná je to tím,že máš na starosti dvě malé děti,kojení a domácnost...asi bys potřebovala dvakrát týdně vypadnout na kafe,na masáž atd.teda pokud máš hlídání.Když jsem to měla poprvé,tak mi to zabralo.Byla jsem sedm let na mateřské a tak jsem se začala učit chodit ven i bez dětí a bez starostí:-)Teď se mi to po šesti letech vrátilo,ale z jiného důvodu...Taky mi zrovna není nejlíp,tak jsem si dala meduňkovo-mateřídouškový čaj,abych se aspoň trochu zklidnila.Nebo zkus přidat akupunkturu či kineziologii,taky to pomáhá.Příjemný večer a klíííídek!D