Diskuse - Panická porucha

Já po elicei nemůžu vůbec spát a mám bušení srdce. jdu k mudr. ať mi napíše něco jinýho.

Jsem na tom stejně. Po Elicei mám bušení srdce a vůbec nemůžu spát. Usnu tak maximálně na 2 hodiny. Jsem úplně odrovnaná. Musím fungovat, chodím do práce a nejsem schopná se soustředit. Dokonce jsem si naměřila tlak 167/103, což je u mě nenormální, protože jsem vždycky měla nižší.

...tak jsem vám zkusil se s "tou svou" PP skamarádit, docela to jde a při nemalé dávce smyslu pro humor, tedy zejména ten černý, to někdy jde. Předesílám, někdy, ale znáte to, někdy vyhraje býk, někdy toreador. Musel jsem přispět, myslím, že je nás docela dost a spíše více, než méně, jde to s dobou. Jsem skoro dojatý, když vidím, jak si lidé v trablech tohoto typu umí pomoci a podpořit se navzájem, jsem rád za existenci téhle stránky, která funguje málem jako terapie, já ji tak rozhodně beru a všechny vás zdravím a držím palce:-)

Už 7měsíců mám podobné příznaky jako vy.Motá se mi hlava,malátnost,bušení a rozbíhání srdíčka někdy pocituji brnění,průjem,tlaky a pískot v hlavě a uších,a taky špatně spím mám noční můry, a mám pořád černé myšlenky.Mám pokaždé pocity že ta ataka nepřežiju.6měsíců jsem brala lexaurin.Ataky mám neustále ale to bušení je slabší.Když příjde atak tak se snažím zatajit dech a pomalu vydechuju.Jinak jsem absolvovala sezení u kineziologa,což mi trochu pomohlo,ale uvidim mám jít ještě na dvě sezení.Tam přišli na to že mám blok od 5let,že si to mozek uložil a v podobných situacích to vyjde ven.A na těch sezeních by se to mělo uvolnit.Nikdo z nás není blázen!Tohle všechno je po silném stresu.U mě je to po dvou umrtí za sebou,a před tím jsem byla tři roky v neustálém stresu.Někdo je splachovací, já holt né!Zatím jsem to neřešila přes psychologa ani psychiatra,odmítám být závislá na lécích.Sama cítím že to ustupuje,i když pomalu ale ustupuje.Mám dvě malý děti,takže jeden nervák k tomu.Bojuju s ataky dýchacíma cvikama(pops.v čláku)Pozitivním myšlením-formule:Je mi líp den ode dne,srdíčko mi přestává bušit,to je zase panika atd.můžete si vymyslet.Nebo rychle vemu knihu a snažím se soustředit,abych změnila myšlení nebo básnička,písnička taky pomáhají.Taky mě to přemůže,ALE BOJUJU.

Renatko bojuj.Ten tlak je zvednutý nejspíš z nervů.Taky jsem ho měla takový.když u mě byla zezačátku rychlá naměrili mi 190/105.Po 7 měsících mám normální.Po práškách jsem měla 60/70 a to jsem je brala 1měsíc.Zkus při ataku dechová cvičení.Srdíčko se sklidní i tlak,aspon u mě to pomohlo.

Dobrý den. Trpím psychickými problémy a mám agorafobii. Bušením srdce, pocity na omdlení, nemožnost fungovat, nemožnost jít do divadla nebo jet mhd - tímhle vším trpím. Dostal jsem své první AD - Elicea, ale bojím se je brát. Všem je po tom špatně,všem stav se ještě zhoršil a člověk má hrozné výkyvy nálad apod. Přemýšlím, jestli není opravdu lepší lék nebrat a místo AD si dát sklenku vína. Nevím, co dělat. Pomůže mi někdo svým názorem? Jsem mladý muž, až doposud jsem byl jakš takš zdraví, normálně fungující. Není opravdu lepší se z toho dostat nějak jinak než AD a závislostí na ně?

Ahoj Richarde.Ctěla bych ti říct,že PP s agorafobii nevyřešíš určitě skleničkou. Je spousta lidí co to takhle řeší až jsou z nich nakonec alkoholici. Já užívám AD 14 let a myslím,že i když se bojíš závislosti ( všude se říká,že AD nejsou návyková) já radši budu závislá a bude mi dobře než bez AD zažívat muka. Zkusila bych začít brát léky ,které ti předepsal doktor a uvidíš. AD začínají zabírat tak až po 3týdnech. Když ti nebudou vyhovovat určitě se najdou jiné. Já jich vyzkoušela už asi desatery za těch 14 let.Přeji ti ,aby jsi to zvládl.

Ahoj Richarde,
ztotožňuji se s předešlým příspěvkem, já beru AD 12 let a víceméně je mi celkem dobře. Když jsem v úplné pohodě (a nejlépe jsem se cítila 3 roky na mateřské), tak je mi i lépe, než mi bylo, než se mi před dvanácti lety ataky PP spustily. Určitě to neřeš skleničkou, můj tatínek tak řešil své úzkosti a v 54 letech se upil. Je ho škoda, u psychiatra byl jednou, ale prášky odmítal brát a raději to řešil skleničkou. Nikdy bych nevěřila, co dokáže udělat alkohol z tak inteligentního, ale bohužel citlivého člověka, jako byl můj otec.Jinak souhlasím i s tím, že když ti nebudou nějaké vyhovovat, zkusíš jiné. Mě takhle jedny přestaly po třech letech působit (prý se to někdy může stát), tak mi doktorka nasadila jiné. Možná daleko větší vedlejší účinky mají hormonální antikoncepce a vem si, kolik žen je bere. Upřímně přeji všem, kdo s touto "panickou potvorou" bojují, ať mají dost sil k tomu boji. A všem přeji hezké Vánoce.

Já sama jsem tak daleko nedošla,abych musela brát AD.A i když trpím panickými ataky mám šílený strach ze závislosti na lécích a lékaře o tom informuji.Sama si říkám že to je jen nemocná duše a jako tělo se uzdraví tak i duše se uzdraví.Prášky jsou pro mě přechodná fáze,protože léčí příznaky nemoce ale né duši.Tam ten problém zůstává a potřebuje řešit.Jak jsem psala řeším svůj problém kineziologii,když nezabere vyzkouším jinou formu třeba akupresuru,léčitelství...Je mi 32let a je mi hrozně,když tady čtu kolik let lidi berou AD a nic moc výsledky.Nechci tak dopadnou, proto zkouším alternativní medicínu.Přes den popíjím čaje na nervy a spánek,začínám cvičit jogu,jen né prášky.Zkus si něco přečíst o kineziologii,můžeš se i u některého informovat, jestli ti s tvým problémem může pomoct!Za zkoušku to stojí.Je dobré zkusit i jinde pomoct!

To ti upřímně přeji, že to zvládáš bez AD, ale věř mi, že to někdy skutečně nejde. Nechci se tě nějak dotknout, ale zřejmě si nezažila takové stavy, kdy tě nic a nikdo nebaví a myslíš na to, že ráno nedokážeš ani vstát atd. Tam bohužel nějaké čaje opravdu nepomůžou.
Ale to je věc názorů.

ahoj já bojuju s PP od léta.Začalo to brněním rukou a tváří,motáním hlavy,pocením, pocitem na omdlení hlavně v obchoďácích,frontách kde jsem jednou skoro skolabovala.Všechna vyšetření u prakt.doktora mi dopadla dobře i tlak jsem měla dobrej tak jsem si připadala jak blázen.Brala jsem 3měsíce neurol,bylo mi líp ale pořád to nebylo ono,bála jsem se vycházet z domu,když už jsem si řekla že přece nemůžu být pořád zavřená chodila jsem jen kolem domu se strachem co kdyby se mi zas udělalo zle,bála jsem se kamkoliv chodit a protože mám 3letého syna tak mě to pěkně štvalo.Řekla jsem si že už to není možné a zkusila zajít k psychiatričce.Hned po první návštěvě se mi udělalo líp protože jsem konečně zjistila co mi je,dřív jsem o PP vůbec nic nevěděla,koukala jsem co je lidí tady s touto nemocí a tak nějak jsem měla dobrej pocit že nejsu blázen,že je to prostě léčitelná nemoc kterou trpí hrozný počet lidí.Nyní beru citalon a pomalu vysazuju neurol,a můžu říct že je mi o mnohem líp.Už jsem navštívila i několik supermarketů sice ne sama to mám ještě strach,chodila jsem po městě plném lidí to jsem si ještě před nedávnem vůbec netroufla.Mívám ještě stavy,kdy přijde ten strach že co když se mi zas udělá špatně někde ve frontě a budou na mě lidi koukat ale už je to prostě o trochu lepší.Pokud jste zažili něco podobného,napište...

Ahoj všem, je mi 27 let a PP trpím cca od svých 18. Zažila jsem si omdlívací stavy, závratě, bušení srdce, nepřeberné množství různých vyšetření - vše O.K. (jak jinak), velmi silné prožívání domnělých nemocí, hrůzu ze smrti, stavy, kdy se vám vůbec nechce vstát z postele, nejraději by jste celý den jen leželi a spali, strach chodit mezi lidi, že omdlíte, nebo se vám udělá špatně....Psychiatra jsem navštívila až teď. Něco přes 3 týdny užívám Eliceu a je mi dobře. Sice ze začátku jsem měla rozhozené zažívání a i teď trpím trochu nechutenstvím, ale pevně věřím, že se to upraví a tělo zvykne. Ačkoliv je to pro mě lepší, než stavy, které jsem měla před tím. Jsem konečně schopná normálně fungovat a černé myšlenky jsou prostě pryč. Jen mi zpětně mrzí, že jsem pomoc nevyhledala dávno a spoustu času jsme promarnila pozorováním se, běháním po doktorech a v těch hnusných úzkostných stavech. Jen jsem přežívala, ale nežila. Takže za mě - pokud trpíte PP, sami si nepomůžete. Třeba na čas dá pokoj, ale pak se znovu objeví v mnohem horší formě. Raději budu závislá na lécích než ubrečená troska, která se bude bát chodit mezi lidi.

chtěl sem se zeptat jestli se na elicea muže pít alkohol,díky za odpověd

nech si od psychiatra napsat lék s účinnou látkou amisulprid např deniban.Já ho užívám a mám stále chuť k jídlu.

Na žádne prášky by se neměl pít alkohol...je to tak lepší