Diskuse - Panická porucha

Všem Vám přeji krásné a pohodové vánoce plné Božího požehnání. A do Nového roku hlavně zdraví a dny bez PP a depresí. Pavla

Ve čtvrté dekádě svého života jsem dosud panic. Mám obavu, zda se u mě nejedná o panickou poruchu. Krásné a požehnané Vánoce všem panicům, pannám a vůbec celému zdejšímu osazenstvu!

Ahoj Kamčo,dříve jsem dost trpěla na záněty močového měchýře.Vždy jsem brala antibiotika.Po čase jsem měla po antibiotikách pálení a mykózy.Ale chce to teplo na nohy a to mi věř.Musím nosit ponožky i v létě,a jak cítim jen trochu pálení dělám si urologický čaj vypiji minimálně 3-4 hrnky a je to zažehnáno.Ale hlavně nenastydnout.Ahoj

Mooooc dobře vím, o čem je řeč!!!! Trpím už 24let, Neurol 1mg beru 2x denně, opravdu to není plnohodnotný život ale jen přežívání. \Každý den s otázkou, jak bude???? Když je O.K. jsem jak stroj, nadělám práce, zařídím věcí, ale když to přijde, neschopná cokoli, nějak se dostat do práce a tam přežívat a plížit se podle zdí, jinak vypadám jak opilá. Nohy mě nenesou, motám se, ruce se mi klepou.. doma si nestěžuju, kdo to nezažil, nepochopí!!!!! Jsem ráda, že je nás více, ale přála bych všem, abychom tu "mrchu" porazili a byli jako ostatní - normální. zdraví Jana

Ahojky holky,tak jak jste zvládly vánoční běsnění???Já pomoci Neurolu docela jo.Ale pořád stejný...od zítra nejíždím na nová AD,tak jsem zvědavá.A Kamčo,jak je s tebou beruško???Jak to máš s tím těhotenstvím???Napiš aspoň něco ať jsme v obraze.Pa pa a myslím na Vás....

ahoj heli,tak jsem dneska byla u doktorky a ta mi rekla ze mam AD vysadit...a nebrat vubec nic cele tehotenstvi,ze pry se s tim musim poprat a byt silna,jinak ze ublizim miminku.Holky jsem zvedava,jestli to zvladnu,vzdyt se mi to urcite vrati zpatky....rekla mi ze zadne AD ani jine leky nemuzu brat a ze mi nedoporucuje ani AD pro tehotne..:((( tak jsem zvedava jak to zvladnu.Zitra jdu na gyndu,tak vam dam vedet.Jak je tobe Heli a holky co vy?je lepe?ME na nic a rekla bych,ze i hur,ale prikladam to tomu tehotenstvi.Zatim a holky a napiste neco.

No beruško,tak to máš teď hodně těžké viď...to je mi líto...já zas všude četla,že je lepší brát AD a být v pohodě,že je to pro mimčo lepší,ale každý doktor má jiný názor...to musíš zlatíčko asi rozhodnout Ty,jak se cítíš na ten boj a jak to máš rozjetý...já jsem na tom pořád stejně...vyměnila jsem psychiatra a od zítřka měním iAD,tak uvidím...snad se to zlepší...jak dlouho máš PP a jak dlouho jsi byla na AD beruško???

Všechny Vás předem zdravím:)
Trpím PP už od 18 let a ne a ne se mě pustit... Mám s tím teď dost velké problémy v rodině, protože se mi to v poslední době hodně zhoršilo a bojím se být doma sama...
Řeším to prací, ale protože mám malé děti, není to na dlouho. Jinak Kamčo, já brala AD celé těhotenství u obou dětí a jsou obě naprosto zravé... Doktorka říkala, že pokud beru nízké dávky a neberu k tomu žádné oblbováky, je to v pořádku. Oblbováky jsem ani nepotřebovala, protože těhotenství jsem měla vždy psychicky krásné. Teď mam roční holčičku a pětiletého kluka:)
Jen nemít tu potvoru a bylo by to jako v pohádce... Sháním teď pomoc kde se dá... Už s tím nemůžu žít... Zkouším kineziologii, psychoterapii, chodím k psychiatrovi, teď ještě plánuju homeopatii... Něco mi přece musí pomoc... Samozřejmě nejvíc se snažím bojovat sama... Prosím o radu, jak zvládnout samotu???? Vždycky když manžel jde třeba jen se psem na procházku, už mě to chytá...
říká, že jsem jak těžká koule na jeho noze, který neví jak se zbavit... opravdu se tak cítím a chápu ho... uvítám jakoukoli pomoc...

ahoj báro, jsem na tom podobně, i když tyhle stavy, kdy jsem se bála být sama doma, jsou naštěstí pryč. a budou i u tebe, jen musíš vydržet, být trpělivá a nechtít to hned.. až půjde manžel venčit psa, říkej si - "co by se mi mělo stát, proč bych kolabovala, nic se neděje, jsou to jenom myšlenky a fyzický pocity pramenící z nich, ustojím to" ...a i když ti bude na prd, zvládneš to, nic se ti nestane, manžel přijde zpátky domů a ty budeš vědět, žes to zvládla. i když nic moc, ale posílí tě to do příště....postupně to bude zase lepší a lepší a za nějakou dobu ti bude úplně fuk, jestli jde manžel venčit, nebo jede pro benzín, prostě bude pohoda. mě můj psychiatr vysvětloval, že to není celoživotní, když na tom člověk pracuje, dá se toho zbavit. že je to jako s otužováním..... pomalu ale jistě to tělo otupuje a pak už tě nějaká myšlenka (nebo podvědom) automaticky nevykolejí a nepřivodí tohle. takže si nečti články, že to má někdo 50 let a pořád na ho..o, to není pravda. záleží na psychiatrovi a hlavně osobním přístupu.
měj se a manžel ať tě zkusí pochopit.

Ahoj Petro, mockrát děkuji za povzbuzení... Pozitivní řádky se čtou vždycky líp:) Rozhodně nevěřim tomu, že bych s tím měla žít celý život... Ten máme jen jeden a určitě ho nechci strávit tímto způsobem:) Snažim se s tím prát co to jde a bojuju už 7 let... Jen mě trošku děsí, že si ta nemoc bere víc a víc. Začalo to metrem, pak MHD, pak celkově cestování, potom davy lidí, fronty a tak... Teď do toho samota... Přitom jsem na práškách...
Přes to všechno si do budoucna plánuju nádhernou dovolenou v dalekých zemích a věřím v lepší zítřky... Jen se přestat bát... A jak jsi na tom teď ty?

Ahojky....já jsem sice jen na začátku...6měsíců necelých,ale také jsem prožívala co Ty.Jen představa,že budu doma sama mě tak vystresovala,že PP řádila jak divá.Jenže ten den musel přijít...děti do školy a přítel do práce...bála jsem se 14 dní předem.Ale zvládla jsem to...udělala jsem si krizový plán,že kdyžtak mám mobil a zavolám si pomoc než omdlím...a šlo to...pak jsem začla chodit i venku po dvoře,když tady nikdo nebyl a přesně jak psala Péťa...pořád to šlo snáž a snáž...přestože se pořád motám,mám problém vůbec rovně chodit...věřím,že zas bude líp...dneska mi samota nevadí...sice sama nedojdu nakoupit,nebo k doktoru,ale věřím,že vše bude zas O.K.Je mi na nic,ale jak zpívá Dan Landa:dokud dejchám,pořád doufám....toho se řiď...a kdybys náhodou omdlela,věř mi,že se zase probereš...omdlení je jen reakce těla na změnu tlaku....spadneš...tlak se srovná a je to beruško....jé radit mi jde,ale taky se bojím...to mi věř...můj kamarád měl silnou sociofóbii,měl to tak rozjetý,že nevylezl z domu,ani k psychiatrovi nechodil v normální pracovní době,aby nepotkal v čekárně nikoho...bral AD a věřil,že bude dobře...je to 7let a je bez problémů...chodí kam chce...žije život jako každý jiný...tak proč by jsme to nezvládli my???Věř tomu....zkus změnit AD...udělej vše...pa pa

ja to mela vazne podobny...bez doprovodu jsem nemohla vubec nikam,kdyby na me zazvonila postacka, ani bych nesjela sama ke schrankam prevzit balik, jaky jsem mela motani - takze tim se automaticky nabalovalo dalsi (kdyz nesjedu ke schrankam, nedojdu sama ani s kosem, tezko dojdu na nakup...takze nez jsme vyjeli, byla jsem vnitrne uplne hotova a cekala na manzela radsi v aute, nez nakoupi....hrozny. ale tezko posat nekomu, kdo to nezazil - takze tak trosku i chapu tvyho muze s tou kouli u nohy. i kdyz ty se musis cejtit ukrivdene a kdyz vim, jak ti je, tak uplne popravu:) ale to se zmakne. jinak me bylo lip a lip, pak najednou naznak podobnyho motani a desne me to rozhodilo. ale mam vybornyho psychiatra, kterej mi vsechno vysvetli. jsem schopna sama nakoupit, jet mhd do mesta (i s detma - 3roky a 1rok), zase ridit auto....i kdyz to neni stopro, je to vcelku pohoda. jen ted na stedrej den se mi zase fest motala hlava a pokracuje to celej tejden. ale to tak trochu prikladam i krcni pateri a celkovy unave po pripravach na vanoc. ale lhala bych, kdybych tvrdila, ze jsem v klidu - nejsem - jsem z toho pekne hotova. ale vim,ze to bude zase lepsi, jen to vydrzet. navic s jarem a dennim svetlem (vadej mi i zarivky a umely osvetleni) to bude o dost lepsi.

Ahoj heli,PP mam bych rekla tak 4 roky,ale ne vkuse.Zacala mi po jedne velmi hnusne diete....tak jsem zacla jist neurol,potom AD Citalec ktere mi velmi pomohly,ale byla jsem nezkusena a hned jak mi bylo lepe,tak jsem je vysadila po pul roce ze dne na den.No a ted se mi to po dvou letech vratilo jeste v horsim.Tak jsem zacala brat znovu Citalec a ted to je 4 mesice co ho beru a otehotnim,takze opravdu nevim.Dneskajsem byla na vysetreni,jsem v sedmem tydnu a dotorka mirekla nebrat AD.Druha mi rekla v min.davvkach...tak se v tom nemuzu vyznat,Bojim se ze kdyz to budu brat tak ublizim miminku,a kdyz to nebudu brat tak bude hur mi a nebo se mi to vrati zpet v materske...To bych asi zesilela:((((((( mame to tezke,ze Heli,ja uz bych nam opravdu prala zivot krasny jako byl pred tim bez PP

Ahoj Baro,prosim te a jake AD si brala v tehotenstvi?A Ptala si se na to lekare jestli je muzes brat?jsem z toho zmatena,kazdy doktor tvrdi neco jineho:( a s tou samotou...presne vim jak ti je,mela jsem to same,Asi nejlepsi co mi zabralo bylo si nasekat do hlavy ze to musim zvladnout a zabavit se necim...kdyz budees sama.Stat se ti muze neco zrovna kdyz budes s nekym a ne sama...Drzim ti palecky,musis byt silna!

a proc by se ji melo neco dit?chapes, to je prave to, porad se vsechny bojime, co se stane. ale nestane se nic. nehrozi nic jinyho, nez co hrozi ostatnim - tem, co pp a uzkostnejma stavama netrpi. a kdyz se budes bat, ze se ti to v md vrati, tak to je prave to, co ti ty stavy udrzuje - strach a obavy. musis si nabourat ty automaticky myslenky, ne je zahnat premejslenim o necem hezkym, nebo se zabavit, abys nad tim nepremejslela...stejne to nejde a stejne ti naskocej. musis si je ale v hlave rozebrat a postupne se to bude lepsit. tohle by ti mel ale radit tvuj psychiatr. tak se mej a at ti je fajn.