Diskuse - Panická porucha

Ahoj Majky mě je sice líp.ale to,že náhle umřu ve mě zustala spíše jsem se stím smířila stejně tam jit musím!Mě totiž příjde z ničeho nic,že jsem uplně vydychana dusím se a už se strácím a nikdy přece nevím jestli se s toho dostanu,ale opravdu ten pocit umíraní tam je uplně mi ochabuje tělo je takové bezvladne:-(

Ahoj beát,je dobře,že je Ti líp.Já jsem teď měla nějakou depku a nic moc mi nebylo.Jinak teď jsem bez AD a zítra ráno budu brát ty nová,tak uvidím co to semnou udělá.Snad mi zaberou.Ale v pátek jsem už neviděla cestu ven,najednou to na mě sedlo a bylo to děsný.Žádná bolest,nebo ataka,prostě černo před očima a vůbec jsem se nedala uklidnit.Jen jsem bulela a bulela.V sobotu mě z toho akorát pořádně bolela hlava a oči jak číňan.No a jaká byla oslava?Určitě jsi měla plno práce,tak jsi dostala pořádně do těla.tak Ty už bez Neurolu?Já dopo taky,ale pak ho musím vzít,protože přijde motanice a třesu se...Snad mě toho zbaví ty nová AD.Jinak tady je děsný počasí.Zima,leje,tak akorát si uvařit teplej čaj a zalézt si do pelechu a číst si.Pa pa

Ahoj.Tak konečně se někdo ozval.Já vůbec netuším co to na mě ten pátek sedlo.Prostě najednou černo před očima a nic mi nešlo vymluvit,jen jsem bulela,že nikdy už nic nebude jako dřív,že už nikdy nepůjdu do práce,nepojedu s rodinou k moři,protože bych stejně nepřežila cestu,že se nikdy nevzbudím a bude mi dobře,prostě jsem bulela a bulela.Úplně hotová.Jinak od zítra beru ty nová AD,tak jsem zvědavá co se mnou bude.Snad bude líp.Tedy doufám.No a jak se máš Ty?A co prcek?je hodnej?Pa pa

Ahojky.Tak oslava do večera byla v pohodě až večer když měli všichni popito,tak mě ta jejich sranda spíš dovedla k takové depce,že jsem bulele a odešla k našim a tam jsem stím bulení pokračovala.Teť už chytám taky depku musím jet k dok.sama autem no to zas bude dva dny jsem nejela a nevím jestli si mám vzít ten neurol nebo ne,ale asi jo.Já sa stím snažím smířít,ale taky bych se nejraději neviděla pro mě tohle není život,ale říkam si,že jsou lidi kteří jsou na tom mnohem hůř.Jo a mě po tom odstupu AD prvni den kdy ž jsem si hu večer vzala tak jsem byla jak opila a do pulhoďky jsem spala jak zabíta a na druhý den už vpohodě nevím jak často je máš brát ty,ale ja jen pulku večer xanax 0,5 rano a večer.Mě nejvíc štve že už to nejsem já tak jsem si sedla ve volnu do auta zajela jsem si kam jsem potřebovala a teť se jen ptám kdo má čas aby jel semnou a to mě děsně obtěžuje,ale toho strach se prostě nemužu zbavit třeba někdo zazvoní a já mám takovy divny pocit,že mě připadna tak už ani nastihnu otevřit teť to semnou praští.Ke všemu to počasí to je hnus to nemůžu jít ani na zahradu doma sama jak kůl v plotě to mi taky neděla dobře nejraději bych utíkala ani nevím kam a jak je mi dobře tak si říkam hurá už jsem se tohop zbavila a hov....příjde to zas a jsem tam kde jsem byla.Já obdivuji Majku ta má ke všemu nastarosti prcka to nevím jestli bych zvladla možna tak chvilu.Zatim pa a přeji pěkny den musím pro dceru do školy prší tu a nema chudina deštník,tak skočim do auta a frčim doufám,že mě to zas nechytne

Beatko,ta myšlenka s tím náhlým umíráním,to je normální.To mně napadá do dnes.A já si vždycky řeknu,aspoň budu mít konečně klid.Ono PP většinou začíná strachem ze smrti a končí tím že ti smrt připadá jako jediné vysvobození.Taky jsem měla ty stavy že mi připadalo že se strácím a že přestávám slyšet a vidět a že upadám do bezvládna a viděla jsem pořád jak pro mně jede sanitka a kde asi zastaví a jestli to stihnou a jestli se to zhorší tak co pak a takové ty katastrofické scénáře.Je to prostě neskutečný zmatek a nechápu kde se to v člověku bere.Je to asi tím zbytečným strachováním a sebe.A teď mám pořád takovej strach z toho,aby to neměly aji moje děti.Pořád si i trochu vyčítám že jsem je přivedla do tohoto hnusného světa a že jestli po mně tuto poruchu zdědí tak se zblázním už určitě.Je to na prd,ale časem se fakt dostaneš tam kde jsem já,že si to přestaneš nějak připoštět k tělu a bude klid.Jen ty pitomé a nesmyslné myšlenky tě budou pořád napadat,ale už to s tebou nebude nic dělat.A to že by jsi nezvládla mimi je taky nesmysl.Mimi by se neptalo jestli je ti dobře nebo ne a zaměstnalo by tě natolik,že by jsi byla úplně jinde.Prostě by jsi měla i víc energie a chuti do života.Ach jo,připadá mi že si poslední dobou poříd jen stýskám já že?Ale vykecám se a je to.Tak se drž,zvládáš to dobře.Papa,jdu chrupkat.Protože jsem taky taková spící pana.

Tak mimi už konečně chrupká.Podívej to je dobře že to šlo vybulet.Aspoň tě to uklidnilo.Mně se to taky tak stává.A jednou ze začátku,to mi bylo těch 19,jsem byla s mím bývalím klukem na návštěvě u jeho rodičú a přesně jak píšeš,chytla jsem klepavku,tma před očima a pocit že se na mně všechno sype a jé jsem se musela omluvit,jestli bych si nemohla lehnout třeba do pokojíku,že mi není nějak dobře a jen jsem za sebou zabouchla dveře od pokojíčku jeho tak jsem padla na postel a doslova bulela,vzlykala a kvičela jako by mi vymřelo půl radiny.Tento intenzivní pláč mi vydržel 3 hodiny vkuse.Jed se na mně vždycky někdo přišel podívat,třeba skoro tchýně nebo brácha od mého kluka a jak mně viděli tak jen zase rychle zavřely dveře.No hrozná ostuda a do teď ani nevím co si vlastně mysleli že mi je.A fakt se mi to stává i teď.Kolikrát si připadám že je toho špatného nějak víc a tak se vybrečím ve vaně s mp3 na uších,u písniček mi to jde totiž tak nějak líp,a je to,uleví se mi sice pak taky vypadím tak jak píšeš.Migréna,oči jak větnamčík,nos jak bambulu,ale na duši je mi líp.Vypláchnu slzama všechno hnusné ven.Myslím si ale že je to úplně normální.A můžu ta říct že mám jednu kamarádku a ta je takovej pedant baba a tvrďák a prostě kdyby všichni ryly hubou zem tak ona jediná všechno zvládne a ještě všem se vším pomůže a ta když ju naštve její muž a tak se sejdeme a ona mi o tom vypráví tak se rozbulí jako malá a to si vzpomene třeba na půl roku starou věc.To mně taková věc by nikdy nerozbulela a ona fňuká třeba i kvůli takové kravině,jako když si tan její posteskne že měl raději zůstat svobodnej a bezdětnej.Mají totiž dvojčata a on už má 40 let.Tak se není čemu divit že už na to nemá nervičky.Tak vidíš že každej se musí vybulet.Iti stojani,co je nic nikdy nezkolí tak pláčou.A můžu ti říct že mně třeba pláč dělá dobře.Opravdu pak všechno je najednou nějaké růžovější.Tak kdyby něco tak chytni manželíčka ať tě hladí po vláskách a ty se krásně vyplakej,polituj se a ono bude zase dobře.Tak všechny pozdravuj,a máme koukám stejné nátury.Já totiž kdybych mohla tak taky prospím kde co.A nějaká PP mi nikdy ve spánku nezabránila.Je to výhoda,když ti není nejlíp tak lehneš a chrupkáš.Já jsem si odpoledne hrála s děckama v pokojíčku jako kululu balonek a tutu autíčko a lehla jsem si při tom na zem a jak myslíš že to dopadlo?Ještě že ta moje jedenácti letá dcerunka je tak sečtělá a jak viděla že jsem vytuhla tak si vzala malího nahoru do druhého pokojíčku a maminka hodinu spala na zemi zaházená tatrama,autíčkama a balonkama.Takle já si tady žiju.Tak papa a krásné sny.

Ahoj holky,já teď dočetla Vaše nové příspěvky a opravdu to máme všechny téměř stejné.Já se myšlenkama na smrt zaobírám stále,říkám si,jestli mi umře někdo blízký,zešílim a fakt budu ve cvokárně.Myslím,že to bych nepřežila.Smrt je šílená,nemůžu se dívat ani na Zprávy v TV,hned je mi na omdlení,jakmile,je tam nějaká katastrofa,vše si hrozně beru.Dřív jsem si poplakala,ale teď brečet nějak nemohu,mám hned bušení srdce a ataku jak prase,ale slzy nepřicházejí.Mě drží nad vodou moje dvě holčičky,ta starší trochu zlobí,ale ta malinká je jí 13 měsíců,mě nabíjí energií a s ní zapomínám na všechno zlé.Je to úžasný smíšek.Holky jak staré máte děti?Jinak s tím řízením auta,je to hrozné.Majko,potřebovala bych to mít jako ty,ale já si nedokáži poručit,myslela jsem,že v autě mě to chytnout nemůže.Ovšem to byla chyba,od té doby co mě to už poněkolikáté dostihlo v autě,vůbec si nevěřím a bojím se jezdit dál než kolem komína.Jenže já musím,rodiče mám daleko.Sakra,že na tohle nezabírá ten Neurol!!!!!!!!!K psychiatričce jdu až 30.9.,jsem zvědavá jestli zabere ten Cipralex,mě po něm bylo zle od žaludku,ale teď mám 2 dny pokoj,ale cítím se furt stejně,takže nanic.Mám taky někdy špatné chvíle,že už to nikdy nebude ok,že se té mrchy nezbavím a budu do smrti ve strachu.Pak si říkám,že to není to nejhorší,co mě mohlo potkat.Fakt jak jste psaly,je to jak na houpačce,jednou jsme dole a pak zase nahoře.Snad bude líp!? Hanka

Ahoj Hani.Já mám 11 letou dceru a teď 16 měs.kluka jako buka.Je to zlatíčko,ale do 13 měs.byl na zabití,jenom brečel a kňoural a úsměv ten byl jednou za měsíc a to jen na vtařinku.To bylo k nevydržení.Kolikrát jsem myslela že se neudržím a že se oběsím.Hrůza.To byla fakt hrůza.Ale teď je super,pořád se směje a dělá blbosti,hraje si a umí kdásně poslouchat a pořád něco žvatlá.Tak mu říkáme že je větnamčík,protože mu není skoro nic rozumět.A Hani nemysli že já mám klid,nemám.Taky mně to občas pokouší a začne mi jezdit divné mrazení po těle a začnu přemýšlet nad nesmyslama a už letím a hned zobnu prášek na uklidnění a rozdýchám se a začnu honem myslet na něco jiného a snažím se to zlkidnit.Je to na prd.A taky si každej den říkám a co když mně to dneska chytne.I když už mám dávno klid a umím se okamžitě vzpamatovat,tak pořád mám takovej strach co když se to vrátí.Kolikrát si říkám že jsem blbá a že si oto,aby se to vrátilo vyloženě koleduju.Je to příšerná věc a opravdu,kdo nezažil tak nepochopí a snad ani neuvěří co je to za strašnou nechutnost.Tak ty máš taky takové mimi,no vidíš a práce máš a starostí a stejně ti to nedá pokoj.A když o tom řekneš člověku který toto nezažil tak řekny.Víc práce bych jí naložila a pět děcek,aby už neměla čas na blbosti.Jenže to tak není.Aji kdyby člověk měl 50 děcek a lítal jak hadr na holi tak ta naše hlavinka si stejně na tu hnusotu čas udělá.Snad už by jsme si ale opravdu zasloužily klid ne?Jsme starostlivé,pečlivé o děti se staráme jak nejlíp to jde a výsledek takovej,že kdyby jsme byly denně někde v hospodě a na děcka kašlaly a mrskly je někomu na hlídání a jen cigáro v hubě tak by nám bylo asi líp.Tak proč to tak hergot je?Proč to nepostihne ty zloděje,podvodníky,vrahy,pedofily a takové ty matky co týraj a bijou děti?Protože víš proč,protože není bůh a na světě je jen nespravedlnost a faleš.Proto to je.Tak doufám že jsem tě tím psaním moc nerozladila.Ale je to tak,určitě si to taky tak říkáš.A s tím brečením,musíš si najít něco co tě rozbrečí.Buď si v duchu nadávej,nebo se lituj nebo si řekni že děti si zaslouží maminku veselou,šťastnou a ne neustále roztřesenou a nervozní.Snad to přijde a uvidíš jak se ti uleví.A budeš vědět,že kdyby něco tak se vyplačeš a zase bude dobře.Tak se měj a hlavně ať už máme klid a ať si tu můžem pak psít jen samá srandovní zážitky a krásné vzponímky.Třeba na to ,jak jsi holčičkám udělala krásný vílet k babičce.Papa.

zdravim viem ako sa citite ja som zo Slovenska mate pocit ze kazdu chvilku zomriete ked vas chiti panika a srdce vam ide vybuchnut. Nechcete vychadzat len tak niekam vonku lebo sa bojite ze to navas pide a domou mate daleko gde by ste sa najlepsie ukludnila vetsinou to vzdy zabralo ale stym treba nieco robyt viem o com hovorim lebo som to zazil siel som za psichosom ten my zistil depresiu s panickou poruchou na zaciatok som bral venlafaxin 0,35 mg dvakrat denne rano a vecer tak asi po meiaci a pol to zacalo byt super ono to trochu trva kym sa ucinky dostavia len treba byt trpezlivy takto som to bral asi 10mesiacou z aten cas som mal zachvat asi len 2-3krat potom som presiel na molome 0.75 mg s postupnim uvolnovanim raz denne no a teras som presiel na postupne znizovanie davok raz za dva dni a citim sa super tak ak mate podobne problemy nebojte sa ich riesit zdravi vas ... :-)

Dobrý den,
ráda bych se zeptala na radu. Od května užívám Mirzaten, zabral mi dobře. V červnu jsem se po 10 letech rozešla s partnerem. Mám nového přítele, moc ho miluji. Přesto mě teď začaly zase trápit úzkosti typu, že mi buší srdce, měla jsem i vyšší tlak, teď mám zánět močového měchýře a bolí mě celý člověk. Už zase nepřemýšlím nad ničím jiným, než jestli je to normální. Těžko se mi i dýchá a trochu buší srdce. Hned mě mapadá, že mám třeba něco horšího (pobolívá mě hlava, takže třeba uvažuju i o zánětu mozkových blan). Nechci se znovu dostat do toho kolotoče špatných stavů....Je možné, že podvědomě na mě dolehl stres po dvou měsících od rozchodu...jak se mám naučit normálně prožívat nemoc, jako třeba právě zánět močového měchýře a nevidět v tom to nejhorší...myslíte, že můžu mít oslabenou imunitu i z PP a úzkostí? Díky za každé pozitivní slovo a přeju všem hodně sil.

Ahojky.Já sice nejsem doktor,ale určitě vím,že Tě PP hodně energie vezme.Psychická zátěž totiž stojí mnohem více sil,než ta fyzická.A to,že nemoci bereme jinak než ostatní,to je právě ta naše nemoc.Bojíme se o své zdraví víc než ostatní.Musíme se naučit mávnout rukou nad tím,když se necítíme dobře.Protože každý se občas necítí ve své kůži a neumírají na to.Určitě je to hodně o přehodnocení dosavadního života a zkusit začít třeba jinak.Ty máš nového přítele,tak to je fajn příležitost,začít s ním úplně jiný život.Pa pa

Ahojky všichni.Nám od včera od odpoledne nešel počítač,až konečně teď.Hurá.Tak dneska jsem vzala poprvé nová AD.Beru 1 ráno.Vzala jsem si ho asi v 8.30 a šla se natáhnout a číst si.Vzbudila jsem se ve 12.15 :-)))No tak jestli po nich budu takhle spát,tak to bude paráda.To snad byla jen první reakce.Měla jsem strach jak je budu snášet,zatím nic zvláštního nevidím,tak uvidíme.Jen je mi trochu hůř,jak klesá účinek Zoloftu a ty nová nenastupují,tak to plácnu Neurolem a je líp.Snad mě tyhle Ad zaberou už pořádně.S řízením problém nemám.Prostě jsem sedla do auta a jela.Já vždycky ráda jezdila,tak jsem se do auta vyloženě těšila.Zatím nejezdím žádné dálky,oni to stejně při těch našich lécích ani nedoporučují,ale tohle mám v poho.Zatím se mějte krásně zlatíčka moje a pa pa

Ahojky Heli.Já věřím,že ti ty nové AD zaberou.Ja jsem docela v pohodě nic mě nebolí,ale za to mám negativní pohled na život čím dál tím víc vše mě připadá zbytečné když stejně umřu nemyslím tím,že na PP,ale tak všeobecně prostě zavším se honím a řeknu si proč to vůbec dělám když stejně natahnu bačkory nic mě nebaví.včera mě tak napadlo,že kdybych neměla děti tak asi ten život ukončím co s něho mám nic akorat to,že jsem dostala PPs kterou musím bojovat,ale mě se nechce sničím bojovat říkám si co se má stát tak se stane chtě nechtě.dnes jsem se tak rozhlížela kolem sebe a jak vidím ty stare lidi co jen sedí a hledí tak vlastně stoho života nic nemají jen čekají na smrt už mi asi hrabe,ale tohle je fakt život nevím proč se tím třeba zabívam teť možná protože mam někdy smrt na jazyku myslím tím když mě chytne ta blba ataka.Cčera mi dok.řekla,že bych byla úplna ukazka na PP,že jí mám jak podle té knihy napsanou.To jsem tedy případ že.To je jak ta písníčka od Dády ,ty jsi případ stracený" jJá jsem tak sklamana tím životem achjo tak se mejte všichni

Ahojky všichni bojující:o)))Beáto,ty Tvé myšlenky asi k panice patří.Já jsem se dokonce doma ptávala,proč mě vůbec mají rádi:o))Ted se tomu směju,ale když jsem se motala v panice,tak jsem vůbec nechápala,že se mnou manžel je a proč mě vůbec mají děti rády.Jsem mnohem starší než vy,mám vdanou dceru a musím říci,že vztah máme báječný a já v té chvíli nemohla pochopit proč to tak je,proč se mnou vůbec mluví a je štastná,že mě má.Všichni byli trpělivý,ale muž by měl dostat metál,probíral to se mnou stále dokola.To že si mě nechá,že mě nedá nikam k popelnici:o)))že jsem prostě jeho.Nakonec se tyhle myšlenky pomalinku ztrácely až zase dokázal zvítězit zdravý rozum.Také jsem si říkala,že by bylo nejlepší,když bych se už neprobudila,že by se všem kolem ulevilo,že jednou budu stará a co pak s tím.Bála jsem se,že nezvládnu dcery svatbu natož další život,že se už nebudu umět radovat.JE TO PRYČ!!!! Také bude fajn,dokážeš se zase smát a mít v dušičce pohodu.Zní to neuvěřitelně,ale půjde to,jen to trvá delší dobu.Máš kolem sebe človíčky,kteří Tě nenechají propadnout do tmy.Pomalinku se bude vyjasnovat.Uvidíš,že ano!!!Vydrž,snaž se dívat na to,že i podzim přináší krásné barvy a spoustu krásy.Někde jsem četla,že japonci mají školu smíchu.Každé ráno se usmívají i když jim do smíchu není.Prý to podvědomí převezme.Zkoušela jsem to a nevím jestli to funguje,ale smát se už od srdíčka umím.Tak zase vzhůru do boje děvčátka!!!!!Nedáme se té potvoře.Všem tu držím palečky!!!Jana

Ahojky,Majko když čtu Tvoji odpověď jako by si mi mluvila z duše.Je super,že máš malého chlapečka a i velkou slečnu,děti jsou to co nás rozptýlí.A máš pravdu,že ač celý den kolem nich lítám,myšlenky a strach z atak mi nikdo nevymaže.Dnes mě celý den bolí na hrudníku,srdce občas buší.Nahlodávají mě myšlenky,jestli opravdu nemám něco se srdcem,já vím,že pravděpodobně ne,ale furt se mi to vkrádá do mysli.Zítra povezu dcerku na cvičení,takže musím opět autem,už teď mě jímá hrůza.Bude Neurol,nedokáži se poručit se nebát a když se bojím,vždy mě ta mrcha dostihne.Helčo,přeji ať nové AD zaberou,já zatím žádné účinky Cipralexu nepociťuji,ale musím ještě vytrvat,zatím mám 16 dní za sebou.Jani,je super,že jsi měla doma takové skvělé zázemí a podporu partnera.U nás je to takové zvláští,můj chlap absolutně neví s čím se potýkám,snažím se mu to vysvětlit,ale nechápe mě.Pomáhá jak může,je hodnej,milej,pozornej,ale nechápe mě.Neviděl mě při atace,vždycky mě to chytne,když jsem sama.Já chci být zdravá,ach jo,už se v tom zase plácám.Jdu raději spát.Napište prosím,co Vám spolehlivě odpoutá pozornost od myšlenek na PP a strachu z ataky.Mě nějak nic nepomáhá,pa a dobrou Hanka