Diskuse - Panická porucha

Hani,u nás už je panika jako doma,poprvé jsem jí měla když mi bylo asi 23.tenkrát se to ani jako panika neřešilo.Prostě to byly nervy a hotovo.Dost jsem u toho vyšilovala a byla věčně po doktorech,pak jsem si v knihovně přečetla,že tak se opravdu nervy projevují a konečně uěřila,že neumřu a nezůstanou tu malé děti jen s tátou a nějakou "macechou":o)))Ovšem do té doby než jsem uvěřila to bylo jedna hrůza,ataky se dostavovaly pravidelně každý den a já nevycházela ze strachu.Co opravdu pomáhá je zbavit se strachu,že při tom záchvatu je to něco jiného a ne nervy.Prostě si ted už říkám,že zase zlobí serotonin:o))Co mi tenkrát pomáhalo byly děti,které jsem si pokaždé zavolala a musela se jim věnovat,odpovídat a nebo si s nimi hrát.Pak jsem měla přes deset let pokoj a pak se to třeba po pěti letech vracelo.Naposledy už jsem to neřešila Diazepanem,ale antidepresivem.Jinak nevím co s tím,jak by něco pomohlo,musí se prý nějak přestavět receptory v mozku,aby všechno fungovalo.Mě se začalo dělat po 6ti nedělích braní Cipralexu lépe a lépe.No a ted už mi je fajn,beru však Cipralex od ledna.Dobře mi je úplně asi měsíc.Tak je jasné,že to je běh na hodně dlouhou trat,přeprat se to však dá a tak to musíme zvládnout všechny.Buseš zdravá určitě zase znovu,jen to chce trpělivost.ted ještě ke Tvému manželovi,já jsem dostala od lékařky knížku od Dr Praška o panice.Muž měl povinné si jí přečíst a tak přesně věděl co mi je a byl velice trpělivý.Možná by bylo fajn,když by jsi našla něco o panice tady a Tvůj muž si to přečetl.Tak dobrou noc dušičky a krásné hezoučké sny.Jana

Ahojky Jani.tak to ti já můžu jen zavidět ja prostě nechapu jak stímhle může někdo vydržet tak dlouho.Já už nemám žádne zdravotní problemi a stoho mě přepadne takovy pocit,že ja jsem pryč s těla možná,že mi už přeskočilo.Někdy si říkám,že se už ani dětem tak nevěnuji nikde snimi nejdu sama pořád jen na někoho čekám aby šel semnou a proto mě napadne,že kdybych umřela tak po mě neštěkne ani pes protože stejně chodim kolem nich jak tělo bez duše.A když neposlechnou tak jenom křičím a chce se mi brečet třebe včera když přišel večer,že nemá úkol,tak mě to vyvedlo úplně s míry začala jsem křičet,že si cely odpoledne hraje na počítači místo toho aby si psal úkoly no hrůza byla jsem v tom vzteku tak vydýchaná,že jsem si šla lehnout a řekla si,že je mi už všechno jedno já asi fakt skončím v Bohnicích nebo na hřbitově.Mě vždy se něco zlepší a pak příjde něco jiného napřed mi bylo špatně pak jsem měla zažívací problemi pak se mi zle dychalo a teť mám v sobě ani nevím co toje jestli,ale asi negativní pohled na život.Už jsem si říkala,že kdybych neměla děti,tak ukončím můj zatracený život.Ti co chlastají a tí zmetci co znásilnuji tím se nic nestane ti jsou v pohodě já jsem byla před pěti lety taky na nesprávnem místě v nespravnou dobu a nikdo mi nepomohl za bíleho dne já mám prostě takovou smůlu ale to mám za tu dobrotu každemu bych pomahala a jak se to otočí,že potřebuji pomoct já tak nikdo nikde. Achjo nic se mi už fakt nechce už nejsem schopna ani uvařit když jsem sama raději si uvařím večer když jsou všichni doma ja jsem fakt k ničemu:-(

No tak Beátko,hlavu vzhůru!!!!! Ono to přejde! Musíš tomu věřit i když to je těžké.To všechno co píšeš velice dobře znám,jen jsem nevěděla,že to je panika:o)Děti prostě měli střelenou maminku(tím myslím sebe).Neexistovalo,aby přišli o 5 min později než mi řekli.Byla jsem na omdlení,lítala jako polednice po městě a hledala je:o))Nebo jsem stála u okna a vysílala záchrané týmy při hledání dětí:o)))Je to komické,bylo by to na román:o)))Dodnes se tomu děcka chechtají:o))Ovšem naučolo je to důslednosti.Pokud se nemohli vrátit domů v určený čas,tak volali a to jsem byla v klidu:o))Také jsem vybouchla a nebo se chovala neadekvátně,to asi každý.Víš,já ted při panice měla výhodu,že jsem prostě mohla ležet a vstát třeba až v poledne,když se mi udělalo lépe,zapoj rodinu do pomoci a nech si čas aspon chvilku na odpočinek.Musíš si říkat,že bude lépe i když se tomu nechce věřit já vím.Bude,určitě ano!!!!Všechno co píšeš znám,také jsem začínala problémem se zažíváním,na dýchání jsem brala léky už ani nevím jak se jmenovali a stejně to nepomáhalo.Ted mě tak napadá,že při panice jsme hodiny propovídali s mužem,hráli třeba sami v noci člověče nezlob se a nebo courali po procházkách.Nohy jsem měla jako z olova,ale pomáhalo to.Nesmíš na to být sama.Ven sama s dětmi bych při panice nešla,ale s mužem ano,měla jsem pocit,že aspon on to nějak zachrání.Jak to tak píšu,tak si uvědomuji,že opravdu delší procházky pomáhaly.Tak třeba to bude pomáhat i někomu jinému.Zkus to Beáto a budu držet palečky,aby se Ti ulevilo a s těma myšlenkama na to,že by bylo líp kdyby jsi tu nebyla rázně zatoč,je to nesmysl.Tak zase do boje a zvládneš to!!!!!Jana

Jani,moc díky za tvá povzbuzující slova.Tak Tobě zabral Cipralex až za 6 týdnů?Tak to musím ještě vytrvat.Přesně takové pocity jako jsi měla ty,mám teď já,že mám dvě krásné malé dětičky a že jim určitě umřu,že tu zůstanou jen s tátou.Ještě teď když si vzpomenu na svůj první záchvat,tak mi mrazí.Byl to opravdu nejsilnější a nejhorší zážitek v mém životě.Myslela jsem,že umírám.Do té doby jsem neměla o PP ani potuchy.Vidíš,nějakou knížku o PP bych si mohla pořídit a dát jí doma přečíst,aby ten můj věděl oč běží.Mrknu na internet,určitě něco seženu.Jinak když mě nebolí na hrudi,nebuší srdce a nepokouší se o mě ataka nejsem nijak depresivní člověk,naopak mám elán,chuť do všeho,ráda se bavím,i když s dětma se nikam nedostanu,ale i tak pořádáme schůzky se známými a vždy se super pobavíme.Jen kdyby mě PP pořád nedobíhala,jsou dny kdy to vypadá líp a dny jako včera kdy celý den mě bolelo na hrudi a neustále bušilo srdce,že jsem opět panikařila,jestli mi není opravdu něco jiného.Jak mi je po fizické stránce fajn,je i psychika ok.Určitě si moc beru ty nemoci.Beátko,já bych řekla,že ty máš k tomu všemu deprese,určitě nejsi k ničemu.Jsi dobrá máma,každá někdy vybuchneme i já vidím někdy černě a křičím v afektu.Pak mě to mrzí.Starší dcerka mě taky někdy dokáže pěkně vytočit.Když mám ty špatné dny taky se mi nechce nic a tak nic nedělám,jen si hraju s malou.Dnes jsem v pohodě(zatím)tak uklidím,uvařím,ale odpol.budu muset autem,tak vím,že po obědě už mi bude zle,to prostě tak mám a už doma nic neudělám.Tak jdu makat,zase napíšu.Myslím na Vás a jsem moc ráda,že si tu můžeme takhle pokecat,aspoň mě to moc pomáhá,tak pa pa

Ahojky,tak koukám kolik jste toho napsaly.Do teď jsem to četla.Beát,tobě je špatně,nebo máš jen depku?Je to strašný,ale o smrti pořád nepřemýšlej.Víš jsme na to ještě mladé a pak se na to člověk věkem začne připravovat tak nějak normálně.Staří lidé smrt neberou jako něco na co čekají s děsem,oni se na ni těší.Nikdy jsem tomu nevěřila,ale je to tak.Při mé práci to vidím každý den.Prostě je to jejich jediné přání,aby umřeli co nejdříve a v klidu.My tak jednou budem taky přemýšlet,ale tak za 50 let,NE TEĎ!!!Teď se smrti bojíme,ale to se bojí i zdraví lidé.My co máme PP sice o něco víc,ale až budem v poho tak bude líp.Já tomu věřím.Janina psala o manželovi o povídání a o procházkách a já když to četla,tak jsem si říkala,jestli nemáme náhodou stejného manžela :-)))Ten můj je naprosto stejný jako ten Tvůj Jani.Rozumí mi,chápe mě,ve všem mě podporuje,snaží se mě rozptýlit,chodíme na procházky.A přesně jak píšeš,nohy mám jak z olova,někdy jak z gumy,motám se největší opilec široko daleko,ale on si mě hrdě vede za ruku a procházíme se.Hani,ty bereš AD ještě krátkou dobu,tak asi účinky nepociťuješ a nebo nezaberou,ale to zjistíš až po čase.Mě první taky nezabrali,tak teď mám druhý den nová.Zatím čekám jak dopadnu.Jsem taky jak na houpačce.Jeden den se zdá,že už už by mohlo být líp a pak buch a zas mě všechno bolí,zas se motám,hučí mi v hlavě jak v úlu...no prostě děs.V pátek jsem měla depku,že jsem myslela,že jsem zešílela.Manžel přijel z práce,já ležela a četla jsem si(mimochodem,to hodně pomáhá odvézt pozornost) a on otevřel dveře a povídá mi:ahoj miláčku,jak jsi se měla a jak Ti je?Já zavřela knížku a začla jsem tak neskutečně brečet,že chudák ke mě honem skočil do postele a hladil mě a ptal se co se stalo a já jen,že nikdy už nebudu zdravá,že nikdy už nebude nic jako dřív,že prostě jsem k ničemu a že mu jen ničím život.Chudák koukal na mě a nechápal.A já nepřestala,jen jsem bulela,že i děti omezuju,protože musí pořád se mnou někdo být,že jsme kvůli mě museli zrušit dovolenou,že už nikdy neuvidím moře....no prostě magor.Pak to nějak přešlo samo,ale byl to den.Holky moje zlatý máme to všechny hodně těžký co?Bojujeme každý den,každou minutu alespoň o trochu toho co jsme dřív dělaly úplně samozdřejmě.Stojí nás to strašně sil,ale už jsme toho vydrželi dost,tak musíme doufat,že už bude jen líp.Teď tomu sice nevěříme,ale až se nám to v těch našich hlavičkách srovná,tak snad si tělo začne vytvářet samo co potřebuje a my budem žít i bez AD.Pa pa

Ahojky Heli na psychrestech jsem nebyla.Zítra jdu po druhe k psycholožce,tak jsem zvědava mě prostě takovy život nebaví pořad mít strach tam nenužu to nemužu to jefakt na hlavu.Třeba stím obědem ja se jednou malem zadusila tyčinkou twix no to bylo něco:-)) teť se tomu směju,ale ja už jsem se tehdy viděla na onom světě a od te doby mám strach jít i někam na jídlo aby mi nezaskočilo :-(,protože ještě někdy se mi stava,že nemůžu polknout,ale už ne tak často.Dnes jak jsem tu napsala rano,tak mi volala kamoška jestli bych nepřijela,tak jsem sedla do auta a jela jsem a můžu říct,že cesta byla super pustila jsem si cd a frčela jsem ja se cítím mnohem líp akorat se nemůžu zbavit toho blbého poícitu to máš takovy zvlaštní jak když se zadívaš na někoho a čučíš jak do blba to prostě ten pocit nejde popsat nesem to ja v ten okamžik jak kdybych měla hlavu prazdnou.Já mám už zvyšene ty AD první tři dny jsem brala pulku a teť už beru cely 30mg a co ty sleduješ na sobě,že ty prašky zabírají,protože ja jo až na to moje negativum,ale to je možna protože jsem dlouho už doma a všichni si jezdí tam a tam a ja sedím jak trubka doma pokud nejdu na prochazku s manželem,ale to si připadam jak pes ktereho jdou venčit:-(

Ahojky.Tak dneska jsi byla u psycholožky?A jak jsi dopadla?To je dobře,že Ti nová AD zabírají.Já zatím moc změnu nepociťuji,protože jsem vzala ráno teprve 3 prášek,ale nepociťuji ani nejaké výrazné zhoršení,tak snad až naběhnou,tak bude taky lípTo máš pravdu,že být zavřená doma je děsný.Já to taky hodně těžko snášela,ale podo se zabavím spaním a vařením.Někdy zajdu k našim a teď jsem začala hodně číst.To mě taky odvádí pozornost.Zkus si taky najít nějaký relax,kdy zalehneš a myslíš na něco jiného než na to,že jsi nemocná.Já vím,radit umím,ale někdy mám dny,že sama sobě si říkám,že bych si měla pomalu zabalit věci a chystat se do blázince,protože už se mi zdá,že to nezvládám.

Ahojky já jsem na 16hod.k té psych.tak pak dám vědět jak jsem dopadla,ale moc tomu nevěřím neřekne mi tam totiž nic jineho než moji blízky ja sama dobře víím,že na to nemám myslet,ale na mě to příjde ikdyž na to nemyslím příjde to z ničeho nic a teť se to u mě stava pravidlem vždy večer dostanu takovy stav no hrůza,ale za pět minut je to pryč,ale je to nesnesitelný pocit pořád si říkám ja to nechci a stejně se to vrací.Ja si myslím,že tam stejně jednou skončím achjo

Beáto,já si myslím,že tohle je spíš začátek lepších časů.Když se mi dělalo špatně jen na chvilku,tak to pak přešlo úplně.Nejdříve jsem ty stavy měla hrozně dlouho a na smrt jsem myslela celé hodiny.Ke konci to byla jen chvilka a pak už se to mírnilo pomalinku,ale jistě.Nezoufej.Hlavu vzhůru,bude zase fajn!Jana

Ahoj holky,tak jsem dočetla Vaše příspěvky.Beáto,je mi moc líto,jak se teď cítíš,uvidíš určitě bude líp.Helčo,s Tebou naprostou souhlasím,nevěděla jsem jak to napsat,ale taky mám takové pocity,že jsem jak v cizím tělo,přesně tak čumím do blba a je mi tak nějak prázdno,myslím,že to je těma AD,utlumují.Píšete,jak si pobrečíte,já dřív brečela často a teď co beru prášky nemůžu vůbec brečet,jsem taková jako utlumená,ale ne negativně.Jen prostě to nejsem já.Už aby mi ten Cipralex zabral.Včera jsem zvládla bez ataky jízdu autem,ale jen 7 km tak a zpět.Vezla jsem dcerku na cvíčo.I tak je to úspěch,nebylo mi dobře,ale říkala jsem si furt,že ta mrcha na mě neskočí.Pomáhá mi hodně si povídat v autě,tak jsem dcerku vyzpovídala,co ve školce atd.,prostě odvracím myšlenky.Teď už všichni tady spí,já čučim na Ordinaci a pak taky hají.Jo,to jsem Vám chtěla napsat,říkala mi psychiatrička,že pomáhá proti PP fyzická zátěž,sportovat a unavit tělo.No,já žádná sport.holka nejsem,ale mám rotoped,tak ho opráším a budu jezdit,ale až budu vědět,všechny výsledky od Dr.že jsem ok po zdrav.stránce.Vidíte,už zase pochybuji,ale to jsme celé my.Tak držím všem palečky ať je líp. Hanka

Ahojky.No tak vidíš,že už jezdíš autem,to je paráda.To už se Ti to v autě bude jen a jen lepšit.Já to mám vyzkoušený s věšením prádla venku.Nejdřív jsem se bála,po 2 jsem se klepala,po 3 jsem byla nejistá...no a najednou můj mozeček zjistil,že se mi tam nic nestane a chodím tam normálně jako dřív.Teď tuhle taktiku používám s chozením nakupovat.Sice nic moc,ale nákup od nákupu je to lepší.Mě to moje psycholožka říká také,že když cítím,že to na mě jde,tak mám třeba začít dělat dřepy.Ale já jdu vždycky raději ven a chodím po dvoře,nebo si zacvičím jógu,ta je bezva.Cvičím ji podle nádherný knížky,je tam vše popsáno,vyfoceno,u každého cviku je jak správně dýchat...ale vždycky mě potom bolí celej člověk.Jak jsme zatuhlý z toho stresu.Pořád jakoby v nějakém sevření,tak protahuju tělo,ale dá to zabrat :-)))A neboj,určitě jsi v pořádku.To jsme totiž všechny,jen v tý hlavince nás to straší a nevíme jak se tomu bránit,ale to se určitě časem naučíme.Pa pa

Ahoj Heli,díky za milou odpověď.Já nemůžu spát,tak jsem zasedla k počítači.Mám to teď často-nespavost,ale nechci si brát Neurol,po tom spím jak mimi,pár hodin mi stačí a zatím nejsem unavená.Psychiatrička říkala,že pořádně se vyspat je důležité,ale mě to nějak nejde.S autem jsem na sebe pyšná,i když to byla jen krátká cesta,já jezdit fakt musím,tady u nás se jinak nedostanu.Jsi taky dobrá,že jsi se odvážila nakupovat,myslím,že to děláme dobře,překonáváme v sobě tu mrchu a za čas jí snad vytlačíme.Ty cvičíš jógu,taky bych ráda,bude to zároveň i relax,ale když já nemám vůbec čas.Holky mi dávají hodně zabrat,já budu ráda,když si párkrát v týdnu zašlapu na rotopedu třeba večer u TV.V sobotu jdeme na Mělnické vinobraní,už se moc těším.Myslíš,že si můžu dát trochu burčáku,bojím se kombinovat alkohol s AD,vlastně jsem ještě neměla ani kapku,ale burčák miluju,tak bych chtěla ochutnat.Měj se fajn a drž se pa

Ahojky.Tak jsem vypravila děti do školy a šla se sem juknout,než zase zalezu.To já mám výhodu,já spím pořád.Celou noc,ráno když děti odejdou tak taky ještě 2-3hoďky,někdy usnu i odpo a večer v pohodě zas.Mě by měli za spánek platit,to bych byla prachatá :-))).Tu jógu si taky zascvičím 2x-3xdeně,tak 10-15minut.Nějak to nepřeháním.Ale protáhne se fajn tělo.No s trochou toho burčáku to si myslím,že by neměl být problém.Já sice už tak 12let nepiji žádný alkohol,ale hodně jsem četla na diskuzích,že trochu vína,nebo tak,si holky dávají i když berou AD.Asi se to nemá s alkoholem přehánět,ale příležitostně sklenička Tě asi nezabije,to se neboj.Pa pa a já jdu chrnět :-)))

Ahojky Hani.Stou nespavosti to znam já nespala třeba celou noc to bylo strašny když si na to vspomenu,Já jsem se konečně trochu rozjezdila,ale mám jen takovy blby pocit když jedu sama,ale konečně se mi nestavá,že nemůžu polknout to byl můj problem s polykanim a pak se mi rozjela takova ataka,že mjsem měla hlavu jak střep a myslela jsem ,že ani nedojedu.Včera jsem byla u té psycholožky,ale nevím stéle mám pocit,že tam chodím zbytečně ja si dokážu odpovědět na spousty otazek ptroč to tak je a pokud mi to hlava nebude brát tak mi nepomuže ani psycholog ona vlastně jen nasloucha a to uděla dobře,ale to mě může naslouchat i má kamaradka.Já jsem jí to i řekla a neodpověděla,že to tak není tak nevím.Ja jsem šla na tu jogu dvakrat a po druhe jsem tam dastala takovy zachvat,že už tam nejdu já totiž nevydržím dychat jen nosem hodinu a je to pro mě dost náročny to bych musela byt z gumy.Ja jsem ze začatku musela brat hypnogen na spaní jinak jsem neusla.A stím neurolem ten se bere jen protože ty AD ti nezaberou dřív jak zaleží jak komu ale byva to až 4tyden.Jo a ja si dala v sobotu taky burčak a nic mi nebylo a ptala jsem se dok.a řekla mi,že napit se můžu,ale nesmím se ožrat:-)))).Ja,ale moc nepiju dam si nanejvíš skleničku červeneho,protože je to dobry na chudokrevnost ja totiž jsem,takže bych se ani nikdy neopila.Tak ať ti chutná burčaček a máš pěkný víkend pa

Ahojky Heli ty pořad jen chrupkaš to se máš ja jsem sice přes den unavená,ale spát mi nejde.Jinak se cítím docela v pohodě,ale znáš to chvíli nahoře a pak zase dole,ale včera to šlo.Já cítím,že ty Ad co beru teť tak mi zabírají.Ja beru jen jednu večer a můžu tí říct.že mám dobre spani ja už spím v devět a zbudím se až rano.Ale už bych chtěla ať jsem vpohodě bez prášku.Moje příb**na byla taky stale bez nalady boleli jí zada dali ji AD a bere je už půl roku a je to na ní vidět je vesela a má ze všeho radost tak jsem se ptala na ty AD psychiatričky tak mi je skusí nasadit,protože tyto co beru se po nich hodně přibíra tak je nemůžu pry brat dlouhodobě ja mam sice 52kg a 164vyška,ale začala jsem se sledovat,že jsem poslední dobou hodně žrava nikdy jsem nebyla na sladky a teť snim třeba gumové medvidky na posezení.Tak až se vychrníš tak pisni zatim pa