Diskuse - Panická porucha

Beáto,Neurol je návykový a antidepresiva ne.Nemyslím si,že je dobrý nápad vykrýt tyhle pocity Neurolem.Může se Ti stát,že se to všechno vrátí.Antidepresiva se mají brát ještě půl roku co je člověku dobře.Rozmysli si to ještě dobře.Já jsem paniku vykrývala Diazepanem a byl klid nejdříve 10 let,pak čtyři roky a pak už bylo zle,vracelo se to po třech dnech.Je to potvora ta panika.Nevyznám se v lékách,ale jako menší zlo vidím antidepresiva než Neurol.Jinak moc držím palečky at se rozhodneš jakkoliv!!!!! Helčo,myslím,že všechny ty pocity o kterých píšeš všechny známe.Já jsem své obvodní raději ani neříkala,že se léčím s panikou,oni opravdu jsou hned hotový,že je to panika.Snad kdyř bude zle,tak to poznají,ale jinak je pravidlo,že lidi s panikou jsou na veškerém vyšetření,protože nás dost vykolejí věci nad kterými jiní mávnou rukou.na Tvém místě bych si však o echo řekla,určitě Tě tam lékařka pošle a pokud ne,tak to zkus na psychiatrii,třeba Tě tam pošlou oni.Jinak píchání od srdce jsou prý nervy mi bylo řečeno.Není Ti lépe po Lexaurinu a nebo Neurolu?Rozhodně se to nedá rozdýchat asi to k naší chorobě patří.Tak držím vám děvčata palečky a nedejte se!!!!!!! Jana

Ahojky.Já mám echo,to Beátce ho neudělali,mě udělali vyšetření snad na vše.Aspoň vím,že jsem zdravá.takže když mě píchne u srdce,tak to neřeším.Beátka měla strach,že jí píchá u srdíčka víš.Já si taky myslím,že AD jsou na tohle lepší,ale to necháme na ní.Pa pa a můžu se zeptat v jakém stavu máš PP teď Ty?

Konečně mám čas zasednout a napisat.Tak jsem si četla co píšeš o těch práškách že to jest nebudeš a tak.Podívej ty nežádoucí účinky si nemáš ani číst.Je to opravdu ojedinělé a neplatí to na každého.A mladá zdravá ženská si myslím,že něco vydrží.Ale můžu ti říct že bych to udělala přesně tak jak píšeš.Nebrala bych žádné AD a kdyby se mi náhodou udělalo zle tak ten neurol.A když si ho dáš aji jednou za 2 dny tak ani závislost být nemůže.Já jsem to tak dělala a dělám do teď.Ale je to na tobě.Hlavně se neboj už dopředu!Určitě ti daly prášky lepší.A to píchání u srdce je opravdu od nervú.Taky jsem to měla.Je to tak výrazná bolest že jsem si taky říkala že mi tam někdo píchl jehlu.A infarkt vypadá úplně jinak.A na tu klonoskopii jdeš kdy?Můj otec na ní byl taky.Je to sice pod tou slabou narkozou,ale nevím no.To mi pak musíš napsat jak jsi to zvládla.Tak zatím a drž se.

Ahojky.tak jsi přečkala dnešní den?Já hodně pracovně a teď už jsem nějak K.O.Dojdu se umýt,zacvičím si a půjdu asi chrnět.Ráno jedu k psycholožce,tak budu brzo stávat,tak ať se na to pořádně vyspím.No do supermarketu mě to neva,ale nechci tam sama.to je ten problém,mě chybí ta jistota při chůzi,to je to nejhorší.Pa pa a drž se a přemýšlej o těch AD,protože já si opravdu myslím,že máš i depku a aby se Ti to ještě nezhoršilo.Ale jestli se rozhodneš bez Ad,tak budu držet palce.

Jé Heluš a Beátko,omlouvám se za záměnu,jsem trdlo:o)))Prostě jsem si vás přehodila:o)))Helčo,já jsem ted v pohodě,sice asi jen měsíc,ale už se mi nedělá špatně.Od prosince se to táhlo,nejdříve jsem to řešila tím diazepanem,ale když se to zase hned vrátilo,tak mě rodina vyhnala k psychiatričce.Naštěstí!!!Už se mi k tomu přidávala i deprese.Takže jsem vděčná za antidepresiva respektive Cipralex.Ted už se mi dělalo špatně jen na chvilku a zvládala jsem to i bez Neurolu,ale i když už mi je měsíc úplně dobře,tak lékařka říká,že prášky začneme vysazovat pomalinku až v lednu.Má se prý v hlavě zafixovat,že už je dobře.Snad se to tam porovná aspon na dalších 10 let:o))Uvidíme.Je to hrůza když se v tom člověk plácá a nemůže ven.Nejhůř mi bývalo po ránu,to jsem třeba celé dopoledne proležřela a nebyla schopná vstát,večer to bylo pokaždé lepší.Ovšem měřítko jsem měla podle nohou,pokud byly gumové tak to bylo na houby.Přičítala jsem to také váze,nejsem zrovna nejhubenější,spíš naopak,ale ta s tím neměla nic společného,byly to nervy.Potřebovala bych zhubnout,ale mám strach se do něčeho radikálního pustit.Musím prostě pořád s něčím bojovat:o))Paniku jsem zvládla,tak snad i ty kila přeperu:o))))Moc vám držím palečky,aby vám bylo lépe!!Určitě bude!!!Jana

Tak jak se máš,vidím že makáš jako ďas!Je to super,a až zkončíš tak sedni do auta a přijeď mi taky uklidit.Já nestíhám ale vůbec.Tak podívej,když ty mi nechceš napisat kolik vážíš tak to já ti to klidně napíšu.Protože stejně nikdo neví o koho jde.Takže,byla jsem na tom taky tak jak ty.Manželíček si mně našel baaaaculatou a taky to miloval ty kg.Měřím 172cm a vážila jsem tehdy 92kg.Pak jsem z té šílené lásky zhubla na 80kg.a bylo dobře.A pak jsme započali to mimi.A já jsem papinkala za dva a někdy aji za tři a pak jsem měla nehoráznej tlak a začala jsem opuchat a než jsem šla rodit tak jsem měla kráááásných 110kg.Po porodu jsem zůstala na 92 kg.A pak jsem zase papinkala jak prokoplá a nakonec jsem měla 96kg.Už jsem ale z toho byla tak nešťastná a zoufalá a začala jsem se i stydět přede všema a před mužem že jsem se naštvala a zašla jsem na akupunktu a 27 února jsem začla a o 4 měs.později jsem vážila už jen krásných 75kg.Ale hladovka a cvičení a prostě takové ty muka.Kolikrát se mi udělalo tak špatně že jsem musela lehnout a muž mi musel do pusy dát kousek jídla jinak jsem snad zdechla.No muka hrozné.A teď už asi 3 měs.jím normálně a váhu si držím a hlídám jako oko v hlavě.A je mi dobře.Akorát na ulici mně nikdo nepoznává,protože jsem si ostříhala i vlasy na krátko a tak se musím každému znova představovat.Já jsem měla vlasy do půl zad od 13 let.A tak je to hrozná změna.Já jsem spokojená.Jen manželíček říkal že bych měla přibrat,že mi trčí kosti.A jinak nového nic.Pořád jsem v jednom kole.A nemysly si že až ti něco bude že to nikdo nepozná.Ono totiž PPmá úplně jiné příznaky než nějaká jiná nemoc nebo infarkt a pod.A jsi mladá a šikovná a máme toho ještě moc před sebou.Ještě musíme zaopatřit děti a nabo ještě i dát život nějakému mimi a pak můžem začít blbnout s nemocema a td.Ale je dobře opravdu všechno vyšetření projít ať máme klid a ať se opravdu vyloučí nemoce.Tak alou na kutě a zítra snad se sem za váma dostanu.Zatím papa.

Ahojky.Tak já půjdu s pravdou ven.Měřím přesně na cm jako Ty 172,váha 108,ale už mám 12 kg dole,manželovi se taky moc nelíbí,ale jím pořád stejně a pořád hubnu.S tima vyšetřeníma máš pravdu,mě udělali snad vše a tak vím,že jsem zdravá.Beátka se rozhodla pustit do boje bez AD,je odvážná,když si vzpomenu,jak ještě nedavno psala a teď taková změna.Já bych to bez AD asi nezvládala.Mě k tomu našli středně těžkou depku a to je prý špatná kombinace s PP.Ale už bych řekla,že se trochu sbírám.Už se i směju,dělám vtípky,ale občas se zamotám a zas mě to nějak chytne a tahá ke dnu.Pořád jak na houpačce.Já si myslím ,že Beátka má taky depku a mám strach,aby to bez bez AD zvládla.Ale budu jí držet palce,jestli se tak rozhodne.Já bych na to sílu teď neměla.Když si jen vzpomenu jak mi bylo na začátku zle.Brrrrrr.To už bych fakt nechtěla zažít nikdy.To raději teď budu nějaký čas zobat prášky a dám si v klidu život do hromady a pak si snad začne můj mozek pomalu vytvářet sám,co potřebuje,alespoň v to doufám.I když mám občas strach,že už nezačne,ale pořád si říkám,vytvářl si serotonin před tím,tak proč by ho pak až budu v poho nečalel vytvářet zas.Nebo myslíš,že přemýšlím špatně.Jo a musím se pochlubit.Chodím sama nakupovat po1 to byl děs,po2 taky nic moc,po3 jsem se už jen potila a dneska jsem tam šla a zdálo se mi,že úplně dobrý.Fakt se asi nechce těm věcem vyhýbat a pořád dokola je zkoušet.Pa pa a pozdravuj manžela prcka.Měj se krásně.

Já si myslím,že když je v tom i deprese,tak by se měli AD brát,protože všude se píše tahle kombinace je dost sebevražedná a to fakt udělat nechci,to raději zobu prášky.I když po všech těchle stavech,které jsem za poslední měsíce měla,se už sebevrahům nedivím,že už vyskratujou a udělají to.A já všude četla že kombinace PP s depkou tyhle myšlenky několinásobně zvyšuje.Mám děti a tohle fakt do hlavy nechci.No vidíš,já teď hubnu sama.Bez námahy.To asi Ty nervíky.Ty se teď hlavně nezatěžuj nějakýma dietama,to unavuje tělo,bere energii a tu teď potřebuješ na boj s tou nemocí.Mě tohle říkali i doktoři v nemocnici,abych se teď vůbec nezatěžovala nějakým hubnutím,že by mi to spíš ublížilo,ale já jím stejně,hejbu se míň,protože se mi špatně chodí a přesto hubnu.Mě bývá ráno úplně dobře.Mě se to rozjíždí až přez den.Tak se měj a pa pa

Ahojky ja ty AD mám začít brát až od zítřka tak uvidim,ale ja ten neurol nevemu za den dohromady davku víc jak 1,5mg a to je nic stoho návyku se bebojím,protože asi tak před 10lety když byli děcka nemocni tak jsem byla tak zoufala,že jsem to jedla jak bonbony vzala jam si aji 6děnně a vic jak půl roku a dostala jsem se stoho sama nikdy jsem nebyla u psychiatra prostě to bylo jen o vůli a zmenšování davek!U těch AD moc nevěřím,že nejsou navykove je to sice méně než neurol,ale nějaky navyk tam je!Mě vysadila ten coaxil a to semnou mávalo já jsem fakt pociťovala,že si ho musím vzít a ¨měla jsem pěknou depku druhy den už to bylo lepší a blbka nedočkavá jsem jela do makra a dostala jsem takovy ataka,že jsem myslela,že to už nedožiju cesty zpatky!Ale skusila jsem si nebrat hned neurol a za 10minut to bylo pryč,ale bušilo mě srdce jak o zavod a ani nemluvím o té dušnosti a šla jsem jak kdybych šla po provaze no,ale jsem tady až se dlouho neozvu,tak jsem umřela:-).Včera jsem fakt se už stracela,ale kupodivu má hlava nestresovala.A ty co bereš ty AD jsou taky jen pro krátkodobou léčbu i ty moje!Tam jde hlavně o to aby ti to hlava brala a pak máme vyhrano:-)

Jani,mám také PP,od prvního záchvatu už jsou to 2 měs.
Chtěla bych se Tě zeptat na ten Cipralex,já ho beru teprve 14 dní a zatím bez účinku,za jak dlouho Ti asi zabral?Je mi po něm špatně od žaludku,také Ti tak bylo?Vymizí to za čas?Já stále dokrmuji Neurolem,teď mi opět onemocněla dcera,má horečky a mě je hůř než jindy,srdce píchá a buší o závod.Mám strach z nemocí a smrti,vše vidím v horším světle a přivolávám si nejčernější myšlenky.Pomůžou na toto ty AD?Přijde mi,že co mám ataky nežiju jen přežívám,bojím se kdy mě to zase chytne.Dělali mi komplet vyšetření,výsledky a pohovor s Dr.až za 14 dní,na echu našli nějaký výpotek-tekutinu,která tam nemá být,není to nic vážného(prý),asi to nějak zaléčí.Já se nemohla na nic zeptat,měla jsem knedlík v krku a bylo mi tak hrozně,že jsem raději vypadla.Obchody mi vůbec nevadí ,říkala psychiatrička že to je nějaká agorafobie,jestli to píšu správně.Magnesium taky beru,už měsíc mám od Dr.Magnesii lactici a křeče téměř polevily.Zatím se mějte všechny fajn Hanka

Dovedu si ůplně představit jak ti je ja jsem taky brala cipralex,ale bylo mi pořád špatně a rano jsem i zvracela tak mi ho museli vysadit,ale znam kdo bral taky a tomu to zase sedělo a zabralo to áž tak za 3měsíce a po půl roku to vysadil a je docela v pohodě a když se jněco objeví tak si veme jen neurol a to tak ani ne jednou za tyden,takže mě docela mrzí,že mi neseděl,protože to patři mezi nejpouživanějši vychytani serotoninu.Ta Agrofobie je,že máš panicky strach s těch zachvatu,že ti nikdo nepomůže?Ten neurol určitě k tomu ber,ale jestli ti bude ještě tyden špatně tak jdi k dok.,zřejmě ti vymnění AD ktere ti nebudou tak dráždit žaludek!Cipralex patří mezi ty nejsilněší taky je podobny citalopram stoho byvá taky špatně.Neboj to zvladneš když to zvladnu já tak už všichni já jsem totiž uplna srákora co se tyče nemoci a doktoru a když jsem měla děcka nemocny tak jsem trpěla sněma a bala jsem se ať mi neumřou no hrůza taky jsem to viděla tak jak ty i teť se mi takovy pocit někdy vráti,ale už je to lepší. AD ti pomužou jako náplast,ale stím se musí hlava srovnat to je nejdůležitější.Taky na tom nejsem nejlíp a to beru třetí den jen neurol.

Ja tam jdu za měsíc na tu koloskopii a to je to nejhorší to čekání.Já mám totiž už dva měsice průjem,ale vysledky mám dobré,tak neví jestli to je ste PP mě už připadne,že si zlomim nohu a oni mě žeknou,že je to s PP,prostě to co si čtu mě nikdo nedělal takové vyšetření.Já už to,ale začínám neřešit to bych byla fakt už hypochndr,ale te kolos.se bojím no to zs budou nervy nejraději bych to odmítla,ale memůžu kvuli tomu průjmu myslela jsem si,že je to třeba s těch AD,ale není,protože je neberu a stejně ho mám pořad.Sčím jsi ty to měla jít jak si to vzdala?Ale Majky včera jsem málem položila život v makru já faka myslela,že je to můj konec přehnala jsem to že mi bylo líp a nenapadlo mě,že mě to tak vezme z ničeho nic.zatim pa

Ahojky.Tak jsem dneska byla u psycholožky.Povídaly jsme si docela dobře a docela se mi ulevilo.Člověk se vykecá a je mu líp.Já zatím beru pořád ten Zoloft,protože mám strach vzít olwexya co to se mnou udělá.Taky si občas říkám ,jestli se na Ad nevyprdnout,ale když si představím jak mi bylo,než jsem je začla brát,tak na to rychle zapomenu.Asi jsem srab,ale raději budu na AD,než to mít zpátky.Zas si říkám,vyrábí tolik druhů AD,tak musí nějak pomáhat,jinak by je přece nevyráběli.Já se chci pokusit dostat se aspoň do normálu a pak se uvidí.Snad si po nějaké době mozek začne vytvářet co potřebuje.Taky mě dneska psycholožka řekla,že úplně vyléčit se tahle nemoc nedá.Že jsme prostě citlivější a vnímavější a s tím,že jsme se narodili.To prý žádné léky na světě neumí změnit.Že i po léčení se budeme vždycky víc strachovat o všechny i o sebe a že se ta mrcha může vrátit znovu,že třeba ne v takové míře,ale že nás prostě rozbolí hlava,když se budeme strachovat o někoho z rodiny,nebo se roztřeseme,že už prostě takové jsme.Narodili jsme se tak a můžeme ten život prožít po léčbě i krásně,když budeme brát určité věci jinak.Řekla mi něco krásnýho a moudrýho.Že jsem teď na dně,protože jsem hodná,srdečná a láskyplná,ale to že není nemoc je to dar.Tohle je jen daň za to všechno,ale že lidé kteří neumí mít rádi,neumí pohladit,sice nemají PP,ale v životě přijdou o mnohem víc,než my,kteří jsme sice na nějakou dobu úplně hozeni mimo normální život.Ale že po PP,když odezní ta nemoc jako taková,je jen na nás,jak změníme náš život a jak se budem k věcem stavět.Nabrali jsme si za ty léta na sebe moc a teď se musíme učit,jak žít dál s naší citlivostí,ale aby to neničilo naše zdraví.A jestli tohle zvládnem,tak máme vyhráno.Občas nás stejně něco vykolejí,ale už nikdy to nenechat dojít tak daleko a padnou až na samé dnoˇ.Naučit se říct si a dost,tohle už ne,na tohle já už nemám.Bude to dlouhá cesta,ale my ji určitě ujdem.Dá se ujít s AD i bez nich,ale AD nám pomůžou vyčostit si tu hlavu dřív.A Ty Beátko ať se rozhodneš tak,nebo tak,určitě taky vyhraješ.Protože to tady spolu všechny zvládnem.Budem si pomáhat,povzbuzovat se a bude nám určitě líp.

To co ti řekla psycholožka je přesně to co jsme si už psaly.Že ty h**zlíky,namyšlence a sebestředné lidi to nepostihuje.Ale nás,starostlivé ženské které dávají všechno všem a snaží se aby se měly všichni dobře tak nás to srazí jako nic.Je to ta nespravedlnost.Ale neboj,vyhrajem!!!A ty kg.to je fuk.Když se cítíš dobře a jsi šťastná tak to ani není potřeba řešit.Já jdu ještě uklidit a hajaja.Tak to nakupování jsi zvládla,to už jsi v poho.A co teda dalšího si myslíš že by jsi měla překonat?Je ještě vůbec něco?Když jsi odstranila obavu z nákupu,tak už by i ty nožky mohly přestat gumovět ne?Tak zatím se měj krásně.

Já jsem měla jít odstranit výrůstek.Já sem p**era hrozná ti řeknu.A ten tvůj prujem to je určitě taky z PP.Protože když jsi pořád v takovém neklidu,tak to je první že se ti chce na záchod.To je i u lidí co PPnemají že když se bojí třeba zubařa nebo něčeho tak první se jim chce kakat ne?A co je to průjem?To je že jdeš za den víc jak 6x kakat.Chodíštak často?A jsou i lidé co chodí normálně 3x denně a to pak mají taky stále řídkou stolici,protože to jaksi nemůže ani stihnout zhoustnout.No pořádně popřemýšlej jestli je to opravdu nutné to vyšetření.Jinak v tom Makru,myslím si že ty se teď pozoruješ ještě víc,když nejíš ty prášky.Protože se bojíš že už ti nepůsobí ty staréAD.Raději by jsi to ale asi měla začít papat.Protože co tě nezabije to tě posílí a určitě ti bude dříve líp,než když se budeš uklidňovat tím neurolem.No uvidíš.Jinak já jsem stejného názoru,že když příklad,třeba manžel ví že máš PP a náhodou se ti udělá zla,tak řekne.Dej si prášek na uklidnění a lehni si.A doktoři to taky tak všechno řeší.Náhodou se otrávíš hřibama,a oni řeknou,no jo vy jste moc přecitlivělá a moc se pozorujete.Asi už nemáme nárok být nemocné.Já jsem taky třeba šla tehdy k doktorovi a řekla jsem mu že mně píchá na hrudi,jako by to bylo od srdce a ten mávl rukou a pravil.Aby jste měla nemosné srdce,na to jste mladá.A to nusíte cvičit to je od zad.A šla jsem.Tak to nevím co s tím budem dělat.A to se se mnou táhne fakt až do teď.Tak raději ani nikomu neříkám že mi není dobře,protože první co od všech slyším je a magnézko bereš?A to i když jsem řekla že jsem dostala to a bolí mně břicho.Tak to jsem si teď taky posteskla.Tak jo,zatí se měj a snad už budeš mít taky brzo pokoj od té zrůdy.To je fakt to že jsme zbytečně přecitlivělé.Já jsem dnes byla v obchodě a vběhl dovnitř takovej malej krásnej jezevčíček a já hledím a on si překousal vodítko a běžel za páníčkem.Jenže jeho páníček byl asi 20ti letej kluk,takovej špindíra připitomělej a normálně se napřáhl a toho psa tak šlahl po zádech že ten pes zajekl a tu p**el táhl po zemi tou ranou.Já jsem normálně se neudržela a před všma těma lidma jsem zařvala ,ty k**ote.Všichni na mně hleděli a já jsem se s tohodle zážitku s chudáčkem pejsánkem vzpamatovávala další 4 hoďky.Klepala jsem se,tlačilo mně na hrudníku a pořad jsem se viděla jak tomu mladýmu h**zlovi šlapu po ksichtě.To je ta naše přecitlivělost.Nejsme schopné to škaredé nějakým způsobem vydýchat.Tak se měj a drž se.