Diskuse - Panická porucha

Ahojky Heli.Tak opět píšu už jsem se trochu vzpamatovala.Dnes jsem si přečetlůa co se tu píše nějak jsem byla bez nálady,tak jsem jen seděla a do blba hleděla.Heli ja to take bez neurolu nezvladam a mě to taky začalo začatkem prazdnin,takže jsme nejeli nikam na dovolenou no v mém případě mi to ani nevadí ja raději nikam nejezdím když nemusím.Já si myslím,že mi ty AD prostě nezabírají a funguji jen s neurolem,ale ty si stejně dobra co vše zvládaš.Teť se bojím akorat te samoty jak odejdou děcka do školy,ale říkám si že když tak honem někam půjdu ikdyž nevím kam když jsou všichni v práci.Ale konečně mám dobrý spanek spím celou noc a rano se mi nechce vstávat.Dnes jsem byla rano na skypu mám i webkameru,tak se aspoň spojím přes to a mám lepší pocit,že nejsem sama a to byli děcka pryč jen hodinu.Ale skusím si najít nějakou psycholožku a uvidím.Jenže ja jsem neměla vůbec hezký život a mám obavi,že když ze mě bude tahat stare rány,tak se mi to opět vrátí a budu zase v tunelu.Tak nevím jestli je to dobry nápad.Včera jsem udělala tolik věci,co jsem nedokázala za celé dva měsíce.Snad se mi už nepřihorší mě to štěstí nějak obchází a to pomáhám kde se da!zatim se mej hezky a diky že na mě myslite :-)

Tak Hani,strašáka jsme našly.Je to nemoc a smrt.Klasický strašák u PP.Tím to začíná vždycky.Ty stavy na omdlení a třes a prostě takový chaos v těle i mysly to je opravdu nepříjemná věc.Ta mrška se vždycky kupí a zkládá s nějakých smutných zážitkú a pak jak je člověk nejvíc unavený neby po nemoci,tak ti podkopne nohy úplně.Tak dechový cvik se sáčkem používáš.To je dobré,i když se ti bude zdát jako by ses dusila,tak to dál používej.Ale nadechuj se fakt jen 3x až 4x.A přidej ktomu ještě dechové cvičenína 6 se nadechuj,3 vydrž a na 6 vydechuj a zase 3 vydrž a tak pořád dokola.Zabráníš tak hyperventilaci a uklidní ti to to rozbušené srdíčko.Dýchej i když je ti dobře.Nikdo to na tobě nepozná a tobě to pomůže odlákat mysl a uvolnit tělo.Pozoruj se u toho a představuj si,jak s každým výdechem se ti ulevuje.Já to používám do teď.Tak hlavu vzhůru a napiš jak u doktora.Jestli ti něco napsal a tak.Zatím čau.

Jo a ten alkohol nedoporučuju ani v malém množství.Na neurol už vůbec ne.A hlavně by se ti zbytečně rozlaďovala nálada.Prostě by bylo chvilkové blaho a klid a pak by se nálada a stavy zhoršily.Aspoň z mojí zkušenosti to tak bylo vždycky.Ty potřebuješ pohodu a klid a pak si můžeš sklenku dát.Alkohol prostě vždy podporuje náladu kterou máš.Tak pak písni.Papa

Majky ja dělám vše co píšeš no i stím palcem pak jsem si pohupovala nohou nu a můj chlap se chlám,tak začal pohopuvat semnou no to jsem se i nenuceně usmála.Dokonce mi čte relaxsační cvíčení a já se musím smát,protože to přednáší jak báseň dneska mi je až na ty zada docela dobře když cítím mndlobu,tak si snažím říct v poho jak to příjde tak to odejde,ale to ti povím není to nic jednoducheho všk víš sama.Helča to je šikulka má to skoro stejnou dobu jak já a vzladá to perfektně snad se to už i mě podaří zvladnout.zatim pa

Ahoj Beat,pročítám si už delší dobu váší debatu,holka nezávidím ti,ale neboj,jde to zvládnou,taky jsem tím prošla. Jen jsem chtěla k té psycholožce-neboj se!!! taky jsem neměla nejůžovější život a povídání jsem zvládla. Co nebudeš chtít,nemusíš říkat,pak se ti to třeba rozleží v hlavě a můžeš se k tomu vrátit. Ja jsem PP onemocněla min rok,přímo naŠtědrý den,strašné. A zvládám bez AD,jen s tím POVÍDÁNÍM a psycholožkou. Začátky byly strašné,chodila jsem víc jak měsíc DENNĚ,tvrdě pracovala.
Neboj se toho,uvidíš,uleví se ti. Mužeš tam totiž ze sebe vysypat cokoliv,občas se divím sama sobě,co tam říkám,jsou to věci,které máš třeba někde ukryté a bojíš se na ně myslet,natož pak o nich povídat. Ale ta úleva pak,to se ani nedá popsat. Tak se neboj a někoho si najdi,povídání pomůže!!! Nevěřila jsem,ale z vlastní zkušenosti říkám,že ano: Držím palce v boji.....

Majky jen k tomu alkoholu.Já trpím i chudokrevnósti,tak mi sám doktor říkal ať si dám tak decinku červenného vína tak jsem si koupila víno a teť nevím jestli ho mám nebo nemám pocuckávat?

No to asi ne,při tom neurolu určitě ne.Přečti si příbalový leták a uvidíš že bys to neměla.Decka sice nic není,ale nejseš zviklá a ještě ty prášky.NJá bych to neryskovala.

Ahojky.no to je dobře,že jsi se konečně ozvala.Už jsem o Tebe vážně měla strach.Tak dneska jsi toho zvládla plno a vidíš,přežila jsi to.Jen tak dál.Mě dneska taky šíleně bolí záda,za krkem a z toho i hlava.Je to děs. Už mě to vážně děsně štve.Pořád něco.Jdu teď na procházku s dětma,ten můj má odpolední,tak přijede až po 22 hodině,tak vyrážím k našim na chvilku na pokec.Měj se Pa pa

Ahojky.Tak jsem si odpo na hoďku schrupla a teď jsem jak mátoha.Bolí mě hlava,záda,za krkem.Prostě zas paráda.Kdy už tohle bude za mnou.Prostě ráno vylézt z postele a vyrazit do práce a být zas v poho.Jinak ptala jsi se od kud jsem.Jsem ze Šumavy,malá vesnička kousek od Sušice.Je mi 34.Stará páka.No a to jsem plánovala mimčo.Říkala jsem si okolo těch 35 by to ještě šlo a místo mimča mám PP.Supr.Ale člověk nadělá,musím to brát tak jak to je.Ono to ani jinak nejde.Měj se pa pa a já se jdu procházet.

Ahojky Reni.Tobě opravdu stačilo si jen popovídat a nebrat žádné AD,tak to si nedovedu teť momentalně představit,že bych neměla ne ani tak AD,ale ten neurol v kapsi a pití v ruce.Já to teda skusím,ale mě se o tom všem těžko říka vždy se rozbrečím a pak mi akorát bolí hlava.Ono totiž není nic co bych měla jineho říct než můj katastrofický život.Mě stačí se dívat na zpravy co jsou někteří lidi za bestie a mě to úplně rozhodí a představa,že bych se měla jeětě s někým otom bavit,tak mi buší srdce jak o závod.Jen mě mrzí,že se mi vyvinula nějaka PP až když jsem si myslela,že věe zle je zamnou a už mě čeká jen harmonicky život a prd ke všemu mám potvoru v hlavě,kterou nemůžu vyhnat z hlavi a bojím se byt sama doma jak malé děcko.Jinak díky za radu v tomhle připadě jsem rada za každou radu.pa

Ahoj Hani četla jsem si tvůj článek a prožila jsis toho take dost.Ja se vidim dost v tvém článku i u toho umrtí to bych mohla vypravět a o autonehodě taky.Tohle se z hlavi nikdy nevymaže.Od té doby jsem začala take s hrůzou ze smrti a to mám do teť a děcka když měli 40horečky,tak to byla noční můra,protože dcera dostala takové horečky v autě na cestě do Německa ja jsem v autě nedělala nic jiného než zábali nic nepomahalo a to má psychika fungovala jeli jsme 16hod.Já na teploty netrpím a jakmile ji mám tak už si myslím,že mám smrtelnou nemoc,že umřu.Ale tohle mě přešlo nějak ten strach a obavi se zmirnili začala jsem dělat a myslela jsem,že to bude už jiny i vůči dětem,že nebudu ta opičí máminka tam nechoť tam se ti něco stane to nedělej atd.no a místo toho jsem dostala v prácí ten zachvat šla jsem k dokt.tam mi řekli,že mám latentní tetanii takže bez sáčku jsem nikam nešla jenže jsem špatně dychala tak u mě dochazelo k hyper.takže jsem byla věčně na pohotovosti kde mi dali infuzi a jela jsem dom.No a pak mi řekli,že bych potřebovala psychiatra,že to vypada,že trpím i PP.Teť jen doufám,že mi zaberou AD a hlava se stím popere a bude mi fajn.Mě hodně pomaha si psát s Majky a Helčou Jsou dost silní to já jsem slaboch zatím :-(,ale snažím se,tak se drž i ty a měj se hezky

Ahojky Beátko,opravdu jsem AD nabrala,začala jsem,ale po týdnu šílených stavů,nejedla jsem,jen ležela, jsem šla znovu k lékaři,tam mi navhl tu terapii. Dostala jsem jako berličku neurol,ale moc jsem ho nebrala.Spíš jsem zkoušela podobné uklidnující přípravky,ale bylinné. Čaje,různé tinktury. Ale hlavně jsem chodila a stále chodím k psycholožce,hodně jsem o té potvoře PP četla a studovala,abych pochopila ten začarovaný kruh. Byly to někdy opravdu šílené dny,neurol taky pořád po ruce. Ale zkusila jsem si říct-ještě to zkusím chvíli vydržet,dýchat,začít dělat něco jiného,odpoutat pozornost. A začala znovu chodit,tak kde mě to před tím chytlo,třeba jen nakouknout do obchodu. A celou dobu jsem s snažila chodit do práce,to mi pomáhalo,tam jsem se musela soustředit na práci. Mám výhodu,že máme s manželem vlastní firmu,můžu kdykoliv odejít. A to mi taky pomáhalo,do každé situace když jsem šla,měla jsem nachystaný únikový plán-odejdu,někomu zavolám,na chvíli si sednu apod. A pokud se to byt jen na pár procent povedlo,dalo mi to sílu,že to zvládám. Toho se drž,každičké maličkosti,která se ti podaří překonat,třeba upečení bábovky! Pro miliony lidí banalita,pro nás obrovský úspěch. A v tom mi ta psycholožka pomáhá,pro ni jsem borec,co zvládne jít nakoupit. Tak bojuj! Ja jsem si všechno každý den zapisovala,do diáře,i neuspěchy....zvládneš to!!!!

Ahoj holky.už je sice dlouho,ale musím se Vám pochlubit.Já jsem se teď rochnila půl hodiny ve vaně.Já se vždycky tak ráda válela ve vaně,ale chytla mě tam jednou ataka a to byl fofr rychle ven.A od té doby jsm se jen vysprchovala a tradá.Mě se tam občas už dřív nedělalo moc dobře,tak jsem se podvědomě bála a ataku si přivolala.Já si vždycky napustila hodně horkou vodu a občes se mi pak zamotala hlava a hned to bylo O.K.Jennže ta ataka mě z vany vyléčila.A dneska když šly děti spát,napustila jsem si vanu,vzala knížku a vlezla tam.Nejdřív nic moc,bála jsem se co bude a že to zkusím tak na 5minut a ono nebylo nic,tak jsem se válela dál.A to manžel ještě nepřijel z práce.Jééééééééééééé já mám takovou radost,že jsem Vám to musela ještě napsat.Pa a krásné sny.

I ty holka šikovná,a já se ti taky musím pochlubit,začala jsem uplně na plno přemýšlet nad tou poradnou a víš jek už jsem daleko?Jéééééé to nechtěj ani vědět.Jdu dnes domluvit si prostory k pronájmu a pak dám reklamy všude možně a to ti říkám že tu zrůdu PP z tohoto světa vyženu,ať už neotravuje nikoho a nikdy neotravuje.Co myslíš,co bych měla na tu reklamu napsat?Aby to ti lidé dobře pochopili?Jinak si užívej kráááásnýýýý den a myslím že ty už jsi úplně v poho.Ale úplně v poho.Zatím čus.

Ahojky.Tak to teda koukám jak jsi se do toho pustila,ale myslím si,že děláš dobrou věc.Víš toho o téhle nemoci opravdu hodně a mohla by jsi hodně lidem pomoci odrazit se z toho dna,protože to je fakt strašná dřina a kort,když člověk ani neví jak.Kéž by jsi bydlela blíž k nám,já bych tam byla denně.Co tam napsat nevím,mělo by to být nějak šetrný a přitom dobře pochopitelný,já budu přez den přemýšlet ju.A taky se musím pochlubit.Dneska jsem na sebe opravdu pyšná.Já vzala tašku,peněženku a šla nakoupit.Ten můj ještě spí po odpolední přijel pozdě v noci.Sice tady mám auto a mohla jsem jet,protože v autě jsem v poho,ale řekla jsem si,příští týden tady budu bez auta,tak to musím zkusit.Šla jsem sice jak po....,ale došla před obchod,tam už mi bylo všelijak,ale šla jsem.Vlezla jsem do vnitř,totál jsem se roztřásla,opotila,ale šla jsem dál.Nakoupila pár věcí a mazala domů.Bylo mi děsně,ale zvládla jsem to!!!!!!Jupí.Vyndala jsem nákup,došla ven pověsit prádlo a ještě jsem dala péct kuře.Sice jsem pořád jako ve svěráku a dost se klepu,ale jsem na sebe tak pyšná.Kdy mylíš,že mě ten strach z toho nakupování přejde.Kolikrát budu muset ještě zažít tenhle šílenej pocit?Pa pa a doufám,že jsi dobře pořídila s tím pronájmem.