Diskuse - Panická porucha

Ahojkky Heli je to povzbudivé,co píšeš.Ja jsem po vyšetření a mám vše dobré,ale mám dálší vyšetření před sebou něco se jim nezda a to mě vždy vyvede z míry.Ale dnes jsem jela v tom autě a docela to bylo lepší ale požad ten strach odpoledne jedu ne relaxaci a nemam stoho dobry pocit ja si musím vzít neurol jinak bych to nezvladla mě to zas tak neoblbne ja se jen sklidnim,ale unavena nejsem,Dnes přijede švagr s děckama tak tu bude plno tak se nebudu nudit jen doufám,že to zvladnu mě tak začínají bolet zada to je hrůza ja jsem už jak babka 80leta že :-) Snad to zvládnem ale dnes jsem šla sama se synem do lekarny trafiky a bylo mi dobře.Ale teť jsem doma a už mi to škrábe na záda.Majky nám dobře radí máš stoho taky dobrý pocit?Zatim se mej hezky musím jit nachystat oběd.pa

Ahojky.No tak vidíš,že to dopadlo dobře.A to že se jim něco nezdá a jdeš na další vyšerření je taky dobře,aspoň vidíš,že se o Tvůj stav zajímají a nekašlou na Tebe.O zádech mi ani nemluv,ty mě bolí snad pořád.Majka je takový naše zlatíčko.Je vidět,že tomu rozumí,protože si sama prošla.Měj se a drž se

Ty si se tak dlouho neozvala,že už jsem měla strach že si zazmatkovala a nechala se odvést do nemocnice.To že se tvůj muž směje je špatně.Ty potřebuješ asi tvrdší přístup.Bylo by lepší kdyby ti zkusil vynadat.To znamená,nějaké ty slova jako vzpamatuj se,podívej se co děláš,to není normální a pod.Je to nehezké,ale ty se tak vybrečíš,že ti pak bude opravdu líp.Přečti si jak mi psala Helče,jak pomáhal manžel jí.Jenže ona to vnímala co jí říká a brala si od něj energii a podporu.To by ale tobě zatím nepomohlo.Ty potřebuješ taková slova,která s tebou zacloumají.Pak až by měly přijít slova utíšující.Ty pořád totiž končíš své myšlení tím ACH JO,JÁ TO NEDOKÁŽU,TO NEDOPADNE DOBŘE A TD.Tak STOP breč a breč,a hlavně se podívej do zrcadla.A jestli ti nenadá manžel tak si nadávej sama a vyžeň za sebe tu hnusnou hnusu!!!Zkus něco musíme najít co zabere.Na umření to ale není,to neblbni.Metod je hodně tak zkoušej a zkoušej.A napiš jak si to provedla a jak moc jsi brečela.A jak dlouho.

Ahojky.Tak měla ta psychiatrička pravdu,že brečení je dobrý.Ty jsi o tom taky přesvědčená?Mě říkala,že je to dobrá známka toho,že to začíná jít z těla ven.A s tou energii od manžela máš taky pravdu.Občas jsem si říkala,že bych ho nejraději vysosala úpně,ale to by nebylo fér:-)))Ale ty stavy,že to nebude dobrý,že nikdy nebude líp,tak jak to píše Beátka jsem měla taky a občas přiznávám,že ještě mám.Ale už trochu míň.Člověk se s tou nemocí asi musí nějak vnitřně smířit a přijmout ji a pak teprve se začít snažit pomalu s ní bojovat.

To víš že brečení je nejlepší.To se s tebe všechno vysype a unaví tě to nádherně a pak si schrupneš a vstáváš sice s bolavou hlavou,ale vyčištěnou duší.A to negativní našeptávání jako CO KDYŽ a pod,je v té mysly tak zažrané že se to opravdu občas vrací.I mně se to stává.Ale je potřeba si říct STOP,to už jsem jednou provždy dořešila!!A ono ti to nestihne ani pokazit náladu,ani vyvolat nepříjemné stavy.Ty si to ale uvědomuješ dost jasně,že se opravdu jedná zase o pokus PP a jdeš si za svím i když na tebe ta mrcha leze a to je to nejdůležitější.To je to co potřebuješ k tomu,aby se to už nikdy nevrátilo.Nikdy nesmíš svěsit hlavu a nechat se rozladit.Doufám že se mi podaří něco zlepšit u Beaty.Zatím se přes tu tvrdou slupku nemůžem nějak prokousnout.Ať má taky takovou trpělivost a odhodlanost jako ty.Je to trápení,já to moc dobře vím.A kdo to nezažil,neuvěří.A všimla sis,že to nikdy nepostihne namyšlené a sebestředné lidi?Takové ty machýrky co se natřásají jako kdyby měli od všeho klíče.Ti by to potřebovali,aby jim trošku ten hřebínek spadl a nic.Zase to postihne nás starostlivé ženské,které se snaží aby se všichni kolem nás měli dobře a aby byli všichni šťastni.Je to nespravedlnost.Tak se drž,pozdravuj manželíčka a všechny co máš kolem sebe.Zatím ahoj.

Ahojky.To máš pravdu,že je to trápení a kdo ot nezažil opravdu nepochopí.Že nemocnáduše dokáže rozbolet celé tělo a sebrat tolik sil.A největší pravdu máš v tom,že těm sobeckejm h**zlíkům se nikdy nic takového nemůže stát.Na to už jsem taky myslela.Kdybych byla mrcha a starala se jen o sebe,tak by mě tohle nikdy nepostihlo.Jenže já taková nejsem a nechci být,to raději celý život na AD,ale být slušný člověk,který se nemá za co stydět.taky se měj krásně a pa pa

Ahojky Majky.Ja sjem se dlouho neozvala,protože jsem neměla náladu na nic ani mluvit jsem nechtěla.Dnes jedeme do Budíšova snad to tam přežiju budem tam do zítřka tak se jen modlím ať se mi tam nic nestane.Dnes ráno jsem vstala po dvou měsícu jako čiperka a spala jsem celou noc,ale to má můj chlap dovolenou a je tu švagr,ale už mám vyprano pověšeno.Včera jsem byla u psych.relaxovat a když jsem se měla uvolnit tak jsem si vzpoměla když mi to nešlo na to jak si mi to napsala a docela to šlo,ale než jsem tam jela tak jsem si musela vzit stejně neurol a teť se hodně přeříkavám tak nevím jestli to je stoho neurolu.Myslela jsem si,že už půjdu do práce,ale asi to tak rychle nebude mam problemi stím polykáním tak až teť mi dělají vyšetření na štítnou žlázu.Chvílemi se cítím ok.a stoho to na mě tak dolehnel,že nemůžu zesebe vydat ani hlásku.To jsem si říkala taky co Helča,že kdybych byla mrcha chlastala kouřila tak mi bude fajn.Pa

Ahojky.Tak se Ti musím pochlubit.Dneska jsem ráno vstala,pověsila prádlo,a uvařila oběd pro 12lidí.Mamina má nemocnou nohu a sotva na ní stojí a měli tam nějaké řemeslníky na baráku.A zvládla jsem to.dokonce jsem to jídlo odvezla autem.Po 3 měsících jsem řídila.A v autě dobrý.Ale k našim je to kousek,tak 300m,ale jela jsem.Odpo jsem ale odpadla a hodinu a půl spala jak zabitá.Teď jdu s dětma na procházku.Ty prostě nevynechávám ani jednou,ať mi je,jak mi je.Pa pa a měj se kráááááááásněěěěěě.

Tak vidíš,tak to si krásně v poho.Tak to už se ti ani v tom autě neoběví.Jak totiž se to oběvovalo na tom stejném místě,třeba v tom autě,tak jsi měla z auta podvědomej strach a pořád se to vracelo.Ale jak už se ti jednou povede na to místo přijít a neudělá se ti tam zase špatně,tak už se ti to nevrátí.Protože teď víš,že jsi to zvládla,tak to zvládneš i příště .Vyhráváš úplně z přehledem.To je dobře že s těma procházkama a aktivitama nepolevuješ,protože do postele musíš padat unavená.Aby si neměla čas na nějaké dlouhé přemýšlení.Ale myslím že ty už máš mysl čistou,takže by jsi zvládla se i jen tak večer povalovat a užívat si klídečku.Tak si šikula a když už jsi v autě v poho,tak příště dovez oběd aji mně.Já mám totiž neustále hlad a chuť na všecko možné.A omlouvám se že píšu až teď ale zase nám nešel internet.Už mně s tím se....To už je po 3 během týdne.Tak znáš to,okoupat,navoňat,poňuhňat taťku a spat!!!!Tak kráááásnou dobrou noc a ještě kráááásnějšííí ráááno.A kdyby něco,tak nic!!!!!

Beatko,ahoj.Tak jak si to zvládla všechno?Jak jsme na tom s tím brečením?Pomohlo to nadávání,nebo spíš litování?Jak je ti?Klidně si ten neurol vrzni hned ráno ať máš pokoj a nečekej až se ti udělá zle.Co ten paleček?Snažíš se trošku tu mysl odloudit jinam?Tak vidíš,teď jsi měla víc starostí s návštěvou a td.a bylo ti dobře.Tak se víc zaměstnávej,aby si neměla čas na sebe.Doufám že pociťuješ aspoň malý krůček ku předu?Jak budeš mít čas tak mi to všecko napiš.Zatím se měj krásně.S tebou bych potřebovala řešit tento problém osobně.Ty totiž přes to čtení mých rad a způsobú necítíš ten patřičný důraz a možná se to i tíž chápe jak to myslím a tak.Měla jsem totiž už takovou holku,a ty mi jí dost připomínáš,tím jak píšeš a jek to všechno prožíváš.Já kdybych nevěděla že to nemůže být ona,tak bych řekla že si píšu s ní.A ta taky na všechno odpovídala nejde a určitě nepůjde a ach jo a tak dlouho jsme hledaliy řešení a dokud jsem s ní nezatřásla a nenadala jí,tak jsme nebyly schopné se pohnout z místa.A teď je v pohodě.Její stavy začaly rychle mizet a teď pracuje na mimi a má se krásně.Je šťastná a všemu se směje.

Ahojky.Chtěla bych se Tě zeptat kolik Ti je let a co vlasrně sěláš za povolání,mě totiž připadáš jako nějaký psycholog.Vím jen ,že se s touhle nemocí pereš už dlouho a že to zvládáš bez AD,ale víc nevím.A večer jsi mě rozesmála.Věta znáš to,vykoupat,navonět,poňuhňat taťku :-)))Tak to já fakt už 3 měsíce neznám.Teda,mýt se meju,ale víc nic.Bohužel mě AD totál zablokly veškeré mé chutě.Tak můj taťka statečně čeká,kdy se opět vrátíme do normálu :-))),ale asi se načeká.A to jsem si myslela,že si pořídíme ještě mimčo,ale asi už to díky mému stavu neklapne.No jo no.co naděláme.Přeji krásný den a pa pa

Ahojky Majky.Měnení vůbec dobře ja jsem asi už zralá do blazince.Já už nemůžu byli jsme v tom Budišově a po cestě tam jsem si musela vzít neurol beru ho už víc než bych měla a potom jsem uplně připblbla plácam s cesty a stejně jsem rozhrkana a pořad je mi tak jak ne omdlení.Mě to nejde neřícit ach jo tet už bvrečím pořad ja nemam chuť nic dělat ani mluvit děcka se mi na něco ptají a ja mám krk sevřeny,že mi nejde vyslovit ani hlásky no kdyby si mě viděla tak zas brečím a to si píšu stebou ja ti tak závídim,že se stím umíš tak vyrovnat.To já už přemyšlím jakou mi budou hrát písničku.Ja nejsem uvolněna ani u psychatra u psychologa jsem ještě nebyla a ani se mi tam nechce jen abych nemusela tam jet do toho začíná škola a já nemam nic koupenyho,ale mam v sobě pocit,že to bude poslední věc co udělam a do nemocnice nepůjdu tam bych se zbláznila úplně já už ani bevim co chci.Ja to stejně musím říct ach jo ja tuhle nemoc nechci to nechce nikdo ja vím,ale ja jsem takoví slaboch,že mě stoupne teplota a už se bojim co se to semnou děje,protože ja teploty nemívam.Mě už asi nic nepomůže ty AD jsou na nic když mi nezabíraji připadam si jak straceny případ.Tak pa smutna Bea

Beát,neblázni,co je to s tebou?Před pár dny jsi psala,jak už je to lepší a teď jen takové smutné zprávy.Já Ti to až záviděla,že je Ti líp a mě ty AD nezabírají.Kočičko,já když ležela před měsícem v nemocnici ,tak jsem měla zvýšenou teplotu hnedle každý den a taky ji nemívám.A doktorka mě říkala,že to u PP bývá často.Každý to máme jinak a každé tělo reaguje jinak.Tobě se špatně dýchá,mě zas špatně chodí,Tobě je na omdlení a já se zas třesu jak ratlík,Ty máš sevřený krk a já zas tlak jednou 160/100 a za půl hodiny 90/50(a věř mi,to je síla tyhle výkyvy),ale jedno máme společné Beátko-obě jsme ZDRAVÉ!!!!Tolik vyšetření jsme podstoupily a nikde nic nenašli.A když jo,tak drobnost,která nás neohrožuje na životě.Mě třeba víc tuku v krvy,no a kdo to dneska nemá.Jediné co máme je PP a já opravdu vím jaká je to mrcha a jak nám dává zabrat,ale máme jen tohle!!!!!Jinak nic.Mě tolikrát za den napadne,že tuhle nemoc nechci,že jsem vyčerpaná,hotová,ale říkám si-mám jí a chci udělat všechno proto abych se jí zbavila.A my tu šanci máme.Vzpomeň si na lidi,kterým řekli,máte posledních pár týdnů života.To musí být pecka.A oni žádnou šanci nemají.Pro ně je to konečná.My máme hnusnou a zlou nemoc,ale dá se léčit a já pořád doufám,že i vyléčit.Nebuď smutná.Já už někdy taky vůbec nemůžu a říkám si,že mě ty AD nepomáhají,ale pořád čekám,že začnou a hlavně doufám.Přece to nevzdáme.Máme děti,rodiny...A oni ví,že teď jsme nemocné,ale že pak jim to všechno vynahradíme.Jen nám teď prostě spoustu věcí nejde.Nejde se smát a radovat,ale určitě zas budem.Pa pa

Ahoj Heli.To jak mi bylo fajn,tak za to teť se mi to snad vratilo i s ůroky.Heli ja už jsem stoho všeho tak unavená aby toho nebylo malo,tak mě tak začala bolet pateř a nohy mě tuhnou.Já jsem už fakt tak zoufala,že nevím co jsem komu udělala,že mě tohle muselo potkat.Mám fakt pocit,že už nepolknu nenadechnu se a je konec.Ty běháš po louce a chytáš kobylky taky ti zavidím ja bych to asi nezvladla možna tak akorat s neurolem,ale to jsem tak unavena,že jsem až na omndleni.Ja to asi nezvladnu Heli ja strcím smysl života a smich je mi už uplně cizy vše mě připadne k plači.Tak bych chtěla dělat co předtím a jsem totalně neschopna jsem uplně na nic připadam si že jsem na obtíž a zase to moje achjo aspoň že si tady píšu stebou a Majkou to mě trochu drží nad vodou.Zatim pa

Teda co to je.Beatko,zdá se mi že se v tom motáme a není boha to odmotat.Tak jinak,tu psycholožku musíš vyhledat.Za pokus to stojí.AD určitě zaberou,ale na plno až tak po 3 měs.pravidelného užívání.A hlavně,uvědom si že ty stavy si vyvoláváš sama!!!Myšlenkama!!!Takže,vidím že dýchání,cvičení a odreagování s tou nohou nefunguje.Ty se totiž nesnažíš,nechceš opustit ty negace v myšlení.Vždyť už tě to nemůže vůbec bavit?Tak proč si pořád tak ubližuješ???Přestaň už sakra myslet jen na sebe!Vždyť ty už se neumíš ani rozhlédnout po svém okolí a nadechnout se čerstvého vzduchu,nechat se prohřát sluníčkem.Ty jsi jak v černém bunkru ze kterého nejsi schopna vylést.Podívej,zkus si lehnout na postel,rovně na záda,skus zavřít oči a představit si své roztřesené svaly a postupně zatínej celé tělo.Každej sval.A chvíli vydrž,tak 3 vteřiny a postupně zase povoluj.Pomalu dýchej,s každým výdechem se ti bude ulevovat,a zase zatínej a povoluj a tak pořád dokola.Musíš zkoušet,pracovat.A hlavně se snaz vylézt z baráku a procházky.Najlépe tak večerní procházky.Kdy už se šeří,ať s tebou jde někdo a pomalu se procházej a dýchej.Musíš ale intenzivně pracovat na sobě.Nemůžeš čekat že to samo zmizne!!Už na tebe myslím kudy chodím.Kdy už se ti konečně uleví.Tak zatím čau a opravdu se snaž už něco dělat.Ale ne že vydržíš jednou a za minutu si řekneš,mně to nepomáhá a už to nikdy nezkusíš!!Tk zatím.