Diskuse - Panická porucha

Psychiatři , když už si také neví rady s léky na spaní předepisují občas -dithiaden , zkuste na noc půlku i celý .I když je člověk po něm oblbý , tak někdy je dobrý v době nouze..jinak všem tady přeju zdraví a hodně štěstí!!!!!

Pokud vím tak lék Dithiaden je určen pro alergické potíže.A pro každého také není vhodný.Mhu se ovšem mýlit ale to slyším poprvé.

Já usnu Bety v pohodě nejlíp u televize a taky že já pocitiji spíš tu unavu třeba už v sedm hodin,spím celou noc ,někdy se mi zdají i takový divný sny ale ne špatný nebo děsivý a ráno jsem vzhuru už třeba v pět hodin a tak se převaluju jako pitomec.Zatím.A zvládneš to ,neboj!

To nevadí že jsi to nezvládla,to je normální.Aspoň vidíš jak si strašně moc soustředěná na sebe.To musíme odbourat.Ty ani teď nedokážeš přečíst nějakej článek tak,aby jsi ho pochopila že?Tvoje mysl a podvědomí je strašně zahlcené těma negatyvníma myšlenkama.Je mi i jasné že nezvládáš to co dřív v domácnosti.Tato věc totiž opravdu bere energii a strašně moc a rychle unavuje.Ale ty to musíš přetlačit silou,prostě se překonat a jít něco dělat.Hlavně nelehat!!Začnem teda něčím jednoduším.Jak lehneš do postele a začneš zase fantazyrovat,tak se skuz soustředit na palec u nohy.Začni si říkat jak tě bolí,začni s ním hýbat a jestli se nedokážeš doplna na ten palec soustředit tak se do něj štípni tak aby jsi ho cítila.Prostě musíš pomalu ale jistě tu mysl přesměrovat jinam.Pořád tím palcem pohybuj a snaž se soustředit!!Můžeš si vybrat jinou část těla,ale ta noha je nejlepší.Protože když je někdo nervozní tak třepe nohou ne?Je to takové uklidňující.To dělej i přes den,i ve stoje a kdykoliv,třeba celej den.To se musíš snažit,ať odvedeš myšlenky.Zní to jako blbost,ale opravdu to jinak nejde,než po takových malích ze začátku hloupích krocích.Takže zkoušej a zkoušej.To půjde.A zkus vypustit ze svého slovníku ACH JO,nebo CO KDYŽ a takové ty podobné.Jen tě to vrací o schůdek dolú.Budeš zase v poho neboj.A ještě mi pak napiš jak dlouho se stím pereš?A hlavně jak jsi to zvládala a zvládáš s tím zaměstnáváním mysly.Drž se holka,ono to půjde.

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat na metodu léčení EFT,jedná se o vytukávání.
Prý to pomáhá i na PP.
J

ahojj, můžete mi někdo poradit. trpím PP, mám strach z omdlení, najednou se mi začne motat hlava a mám ji natlakovanou a je mi zle. nemůžu dělat věci, které jsem předtím dělala normálně. nesnesu více lidí pohromadě, obchoďáky, do města pěšky vůbec nechodím do práce taky ne, to se bojím. začínám brát prášky. tak uvidíme. když mi je zle beru lexaurin. napiště mi někdo své zkušenosti a stavy běhěm PP ať mohu porovnat, zda jsou mé pocity a příznaky psychickéo původu. najednou mi ochladnou ruce a začnu se třeba klepat, z ničeho nic a pak to zase přejde. každopádně nikam něchodím sama. když se zadýchám sportem, okamžitě se mi začne motat hlava a mám strach. často mě bolí hlava a teďka už i záda a i celé tělo.
děkujii

Ahoj.Popsat své pocity Ti můžu.Bolí mě hlava,záda,třesu se jak ratlík,špatně se mi chodí,hučí mi v uších,rychlej tep...je toho spousty a každý to navíc máme trochu jiný.Já nejsem odborník přez PP,protože jí mám 3 měsíce a teprve před měsícem mi řekli co mi vlastně je.Lítala jsem od doktora k doktoru a pak tohle.No lítala,já spíš už ani nemohla chodit.Manžel mě vodil i do sprchy,abych sebou někde nepráskla.Jediné co ti můžu poradit jdi k doktoru a najdi si psychologa a buď trpělivá.Já sama moc nejsem,ale radit to umím :-)))Mě je teď po tom měsíci už lépe,ale pořád jsem nejistá při chůzi,pořád jakoby sevřená.Ale doufám,že se to zlepší.ty chodíš do práce,nebo jsi na neschopence???Pa a drž se

Ahojky,tak jak je???Je Ti už líp,nebo se v tom pořád plácáš?A jak jsi dopadla u doktora?Mě bylo včera docela dobře,ale dneska zas nic moc.Jsem jak na houpačce.Pa pa

ahojj, děkuji za odpověď, plácám se v tom už od puberty, ale pak to vymizelo, občas se to objevilo, ale posledních pár let už je to horší a horší. chodila jsem k psycholožce a dělali jsme autogenní trénink, byla jsem na tom docela dobře, ale tento rok je nejhorší, tak chodím k psychiatrovi a ten mi napsal už prášky. teprve je začnu brát. do práce chodím, snažím se fungovat, ale nakupovat nechodím a rozhodně nikam nechodím sama pěšky, mám strach, že se mi začne motat hlava a spadnu. prostě nedokážu fungovat tak jako dřív. štve mě, omezuje mě to. docela dlouhou dobu jsem se snažila to zvládat, moje psycholožka tvrdila, že se z toho dostanu bez prášku, ale nedostala jsem se z toho. jsem moc citlivá na vše kolem sebe. reagují na mě hrozně změny počasí a nejvíc mi vadí, že nemůžu sportovat, protože jakmile se mi zvedne tepovka, začne se mi dělat na omdlení, a dříve jsem měla ráda vedra, teďka je nesnáším, opět se mi dělá na omdlení, když je horko. začínám nrát prášky, tak uvidím jak mi pomůžou. u nás v rodině tím trpí mamka a sestřenka, je to takový genetický sklon k úzkostem.

Ahoj Klári, já mám úplně stejné přiznaky a navíc mi ještě ztuhnou nohy a mám strach, že spadnu.
Je to hrozné, už jsem byla u psychiatra, beru AD, ale mám strach, že přiberu, už v minulosti jsem brala AD, ale jiné a přibrala jsem 15 kg za půl roku.
Drž se, ale hlavně běž k doktorovi.

Ahojky tak včera jsem myslela,že mám poslední hodinku měla jsem před vyšetřením CT a dali mi nějaky prednison a pěkně to semnou zamavalo bylo mi tak špatně zvracela jsem a ve 20hod jsem usla a vzbudila jsem se až ráno v 6hod.Vyšetření mam zasebou a vysledky budou až za dva dny.Stím soustředěnim máš pravdu není chvíle co by mě ten strach nezatemnil mozek,ale mám strach,že se toho nezbavím neustale mě tak bolí hlava.Jsi jak psycholog tobě snad věřím víc než mi řika ta má psychiatrička tebe bych fakt chtěla poznat.Je to úplně jiné když se bavíš s někým kdo neví co to je a nebo stím kdo na to trpí.Včera jsem se bavila s jednou paní v čekarně která na to taky trpí a říkala jak se za to stydí taky si chvilemi připadam jako blázen.Dnes to skusím stím palcem ikdyž nevím nevím manžel jede na služební cestu a ja už cítím,že opět stresuji to nejde nestresovat.Poprvé mě to chytlo na začátku prazdnin a od té doby se to semnou vleče a jsem na neschopence a mám pocit,že až tam přijdu zpátky,tak se tam cítit dobře nebudu tam mě to chytlo poprvé tak nevím proč se mi to najednou stáva když jedu autem a je jedno jestli řídím nebo ne.To bych se chtěla zbavit těch slov,ale to co když mě napadne hned jak otevřu oči.

Ahojky Heli.Pořád se v tom plácám a asi dlouho budu,protože ta má hlava mi to nebere a psych.Nejde vysvětlit,že mi ty léky nezabíraji a nedělají dobře nevím jestli skusit někoho jineho,ale zase jsem tam zvykla.Jinak včera jsem byla rada,že dýcham předávkovali mě jak psa řekli mě ať si vezmu všechny tabletky AD neurol a prednison a já byla polomrtva jak mi bylo zle.Taky umím radit,ale sama sobě ne já se v tom topím a ne a ne vyplavat jsem zvědava jestli budu někdy jako dřív ja tohle nechci aji do kostela bych začala chodit udělala bych prostě cokoliv kdybych rano vstala jak rybka a ne jak chodící mrtvola,tak si totiž připádam.pa

Ahojky tak ja jsem chtěla jen říst,že co mam PP a beru měsíc a půl AD,tak jsem spíše zhubla a to 10kg až se mi to nelíbí někdy si říékam jestli je to tak normální takhle hubnout.

To vyšetření s tebou zamávalo proto,že kdykoliv něco sníš,uděláš,nebo si vemeš novej prášek tak nabydeš pocitu že ti to určitě neudělá dobře!!A už se vezeš.A ta paní,žádný člověk se nestydí za bolest těla,ale za bolest duše se stydí každý.Stou nohou se musíš snažit.Opravdu na ten palec skus soustředit úplně celou mysl.A až se ti to povede,tak uvidíš že tě ten palec aji bolet začne.Skus se i pořádně štípat,jestli ti to nepůjde.A začni s tím aji po rozlepení toho oka.A je aji dobře že jsi sama,aspoň nemusíš manželovi vysvětlovat proč třepeš nohou jak zběsilá a proč se pořád štípeš do prstu.Ten by se ti chechtal.A to tvé hubnutí je taky u tohoto normální.Uvědom si,jak tvé tělo pořád maká,jak je napnuté,jak ti rzchlej tluče srdce,jsi tak zatížená tím vším,že tvé tělo vydává energie jako by jsi makala na rotopedu od rana do večera.Takže to nespojuj s žádnou nemocí!!!!A na tom CT jsem byla taky.Ale neboj,nic tam nebude.Protože kdyby tam něco bylo tak nemáš PP.to by tělo nemělo čas se zabývat tvojím stresováním a makalo by na uzdravování.Je totiž normální a to uvidíš sama,že i když dostaneš třeba jen rýmu,tak PP zmizí.Tělo se stará aby se uzdravilo a ty máš klid.Já jsem pracovala s klukem a ten zhubl 20 kg.Během prvních 3 měsíců.A teď už je v poho a je zase buclíček jako vždy byl.Usmívá se a zase neví kam by s tím oním vletěl.Znáš ty chlapiska ne?Tak drž se a pracuj a pracuj a nevzdávej to.A neboj,třeba nás osud jednou zavane na stejné místo a pak se budem obě řehotat jací jsme byly telata a jaké blbosti jsme dokázaly vymyslet s tou protivnou PP.Svět je malej.

Pořád čtu příspěvky od Tebe a Ty jsi jak psycholog.Klobouk dolů,před Tvými znalostmi.Snažím se jimi řídit i když je píšeš Beátce.Já byla taky na CT a to hned 2x.Poprvé na mozek a pak na páteř a podvěsek mozkový.Obojí O.K.Ale mě teda řekla hned tam na místě doktorka,že tam nic nevidí,ale že to ještě bude podrobně hodnotit,ale podle toho co viděla,tak že tby tam být nic nemělo,tak mě pak nestresovalo žádné čekání.Já jsem taky na AD už zhubla asi 12 kilo a to už i normálnš jím a váha pořád dole.Ale já bych ještě klidně ráda 15 dala dolů.Jsem taková baculka.Včera jsem měla den plný lítání.Ráno s klukem na dotočení sádry,čekali jsme tam asi 3/4hodiny,já pak mastila na sono žil,měla jsem minulý týden parádní zánět v noze,tak jestli tam i po antibiotikách nezůstala tromboza.Taky O.K.Pak fofrem do Plzně od nás 90 km- na výsledky na endokrinologii.S toho jsem měla strach.Ležela jsem tam týden nějaké extra zátěžové testy.Doktoři měli strach jestli nemám nádor na nadledvinkách,prý pak vylučují nějaký hormon a ten totálně rozhází tlak.Ale naštěstí to vše dopadlo dobře.To jsem si oddychla.Tak jsme pak zašli do OBI,do Makra a nakonec se nadlábli v KFC.A žádná ataka,já byla šťastná jak blecha.A to jsem to ráno než jsme vyjeli ještě dostala.Večer jsem ještě pozalívala kytičky,dala si pořádnou sprchu a zalezla ve 23hodin a spala až do rána do 10 jak zabitá.Prostě se na to nesmí moc myslet.Dneska jsem sice unavená,ale byli jsme 2 hodiny na houbách,pak jsem je ještě očistila a udělala jim k večeři smaženici.Po 3 měsících jsem podruhé sama uvařila.Sice se pořád klepu a jsem sevřená a moc extra dobře se mi nechodí,ale mám radost ze všeho co dokážu.Dřív to byla samozdřejmost,ale teď jsem hrdá i za tu uvařenou večeři.Asi je to blbost,ale já se z toho fakt raduju.Před měsícem jsem jen ležela a myslela,že je po mě.A teď chodím,sice dost nejistě,ale chodím.Říkám si co by za tu mojí vratkou chůzi vozíčkáři dali.Jen to napští ve mě,nějak pořád nechce zmizet.Pa pa