Diskuse - Panická porucha

BETY když jsem měla to EKG tak jsem zrovna to bušení neměla.Ale já ho nemám už delší dobu. mám úpocit že mě hodně uklidnují ty prášky anebo je problém taky v něčem uplně jiném.zdá se mi totiž dost divný že by to takhle brzy ustalo.když čtu některé ty přístěvky tak si říkám že to snad ani není možné že majím některé takové stavy jak popisují.jetstli mi ty AD zabrali to poznám až v uterý protože doberu ten Rivotril.Zatím pa.omlouvám se že píšu tak pozdě dřív jsem se nedostala

Ahoj Jani můžu tě poprosit jestli by jsi mi mohla popsat tvé pocity?Jak se to tobě projevuje?No já mám po naládě měla jsem sen tak jsem blbec se podívala na netu do snáře co to znamená a jen se mi přihoršilo,protože je tam napsaná smrt,tak jsem skusila co se mi zdalo předevčírem a bylo napsane setkání s nečekanou osobou a ten den opravdu nečekaně přijel dlouholetý znamý.No to jsem si pomohla čumět na takové věci.ach jo

No je právě divný že co beru ten Rivotril a ty AD tak ty 3 týdny vubec žádný.Připadá mi to divný jestli právě nemám spíš jiné problémy.Jsem akorát občas unavená.Ale uvidím jak to dopadne s tou štítnou žlázou.Na snáře a horoskopy a na ruzný jiný blbosti se nedívej. Jsou k ničemu.To už jsem tsky poznala

Ahojky.Čtu si tady co všechno radíš Beatě.Připadáš mi jako velkej znalec.Můžu se zeptat jak dlouho to máš,jak dlouho trval ten hnusnej začátek a jak se cítíš teď?Víš já mám taky pocit,že se nad tím vyhrát prostě nedá.Nebo ty jsi o někom slyšela?Tahle nemoc je opravdu příšerná a stojí člověka šíleně sil.A snad by za odměnu na konci mohlo přijít vyléčení,nebo jsem úplně naivní??

Znalec opravdu jsem.Mám tu poruchu od 19 a je mi 32.Tak si dovedeš představit tu neskutečnou dobu a toho všeho možného co jsem zkusila a prožila.Ten nehoráznej a nejhorší začátek trval asi 4 roky.Ale bylo to tak dlouho proto,že jsem na to byla sama.Nikdo v mém okolí toto neznal a nikdo mi neuměl říct a vysvětlit jak se mám začít chovat aby se to lepšilo nebo jak mám cvičit dýchání atd.Tak jsem nakoupila knihy a brožury a všeliaké věci co se tohoto týkají a všechno jsem proštudýrovala vyskoušela a mám klid.Pochopila jsem o co v téhle PP vlastně jde a jak s tím pracovat a jde to.Ale ty stavy se oběvují do teď ale už vím o co jde tak se nad tím ani nepozastavuju.Mávnu rukou začnu se smát a ta potvora zase zmyzne.V mém okolí jsem pomáhala 3 lidem a jsou v pohodě.Ono i uklidní to,že někdo o tom přesně všechno ví,že si tím taky prošel a že ti trafně řekne co a jak se v tobě odehrává a hlavně proč.A neboj,opravdu po tom všem co píšu ten klid přijde.Jestli se chceš na něco zeptat nebo poradit tak budu ráda.A hlavně budu nejraděj když ti to pomůže.O to mi jde i u Beaty.Protože co píše,tak se v tom dost topí,ale je dobře že tak otevřeně a dopodrobna píše její dění.

Ahojky Majky.Teť si čtu,co píšeš Helče.Chci se tě zeptat ty knihy,co jsis koupila jestli mi můžeš napsat jak se to jmenuje.Já tě fakt obdivuji,že se dokážeš nad tím povznést a ještě zasmát,to já se cítím tak akorat na to že brzy skončím na psych.ať chci nebo ne.Tebe bych tu chtěla mít dokážeš povzbudit ikdyž sotva dýchám.Ty jo ty to máš tak dlouho ja se toho úplně děsím,že mě se to nezlepší a takovy život to mám fakt dobrý vyhlídky.Můžu se zeptat odkud jsi?J á jsem z Olomouce.Já zkouším dělat to co mi radíš nechodím si lehnout,ale honem si zapnu net a čtu si kdo co píše.Ještě mám problem,že jen cítím,že se semnou něco děje a už se začnu bát,že to zase na mě příjde,ale ono to fakt na mě příjde.Jo a to dýchani ja prostě neumím dychat ja jsem to asi zapoměla to jsem ani nevěděla,že to jde.Já dýchám normálně a zničeho nic se to ve mě stáhne a nemůžu se dodechnou a citíi se jak neokysličena a když začnu dýchat do toho sáčku je to ještě horši mám pocit,že se strácím.Jak jsem ti psala stím polykáni to mi asi nikdo neporadí jak nemam chtít nepolknout když to zrovna nejde myslíš si že je to vsugerace,protože pak si myslím,že je semnou amen a to se mi hodně stáva v autě.

To je normální že máš pocit že se dusíš a že neumíš dýchat.Ale to tím častým opakováním ustoupí a naučíš se normálně dýchat.A to polikání je tím staženým hrdlem a hlavně tím že se na to strašně moc soustředíš.Ty knihy pohledám a napíšu ti jak se to jmenuje.Tu úplně první co jsem si koupila jsem ve vsteku roškubala.Ale teď na internetu je toho taky plno o PP psané.Já jsem v jednom článku dokonce našla i akupresurní bod,který si máš mačkat když máš ten záchvat.Bylo to na you tube com.Ale jak se to přesně tam jmenovalo nevím.To bych vám jestě taky mohla dohledat ať to skusíte všechny.Já jsem z Bruntálu.Do Olomouce jezdívám k tetě.Bydlí naproti Flory.Skuz si i pouštět často písničky,nějaké živé co tě rozproudí.Nesmíš být potichu,prostě nesmíš mít čas na ty myšlenky.Nebo si pouštěj pohédky,jen mluvené.Zaposlouchej se,odreaguješ se a aspoň na chvilku budeš mít pohodu.Je taky časté že tě ta ataka bude chytat na pořád stejném místě,jako třeba tebe v tom autě nebo u toho vaření čaje jak jsi psala.To je tím že si vždycky vzpomeneš na to,že na tom místě tě to chytlo minule.Ale nevyhýbej se těm místům nebo činostem.To by ses s toho nevyhrabala.A neboj,na psychyně nezkončíš.Ti co si myslí že se zblázní, se nikdy nezblázní.Taky jsem se nezbláznila.Co tvůj muž,ví o tom tvém problému?Jak se k tomu staví on?

Holky zadejte si na domovské stránce panická porucha a jak ji zvládat a hned v tot prvním odkazu je diskuze a akupresurní bod při atace.Je tam odkaz na youtube com a tu adresu spustíté a otevře se vám ukázka.Tak usedněte pohodlně do křesel a zkuste to podle toho.Je to perfektní.A pak si pročtěte na ostatních odkazech jak to léčit a všecko co potřebujete věďět.Držte se a sylnou mysl přeji.Pak mi písněte jak to na vás působí.

Tak to se s tím pereš opravdu dlouho,to Tě opravdu lituju.Tu ukázku s tím bodem jsem už viděla asi před 14dny,jenže já se moc neumím soustředit,ale trénuji to dýchání,i když mě se vždycky dýchá dobře,ale zkouším to.Já ani nevím jestli teď ty ataky mám nebo ne.Prostě celý den jsem taková rozklepaná a sevřená.Někdy to ale najednou jakoby je horší.Rozbolí se mě hlava a strašně záda a klepu se ještě víc,tak nevím jestli je to ataka,nebo prostě jen chvilkový rozhození.Já mám taky ještě jeden problém a to je páteř.Mám jí v děsným stavu i krční.Nejdřív si doktoři mysleli,že ty problémy mám od páteře a oni tam asi i vznikly,ale vyvrbila se z toho až ataka.A já pako,ty první týdny,když jsem nebrala AD a bylo mi děsně zle,ještě zkusila 3x masáž,to byla jízda.Poprvé to docela šlo,ale pak mi bylo špatně,podruhý to byl děs a potřetí mě chtěla ta moje rehabilitační volat rychlou.málem jsem se složila.Tak jsme toho nechaly.Mezi tím jsem dostala AD,tak čekám,že až zaberou,tak si dám záda do hromady.Jenže mě pořád není nijak extra a už je beru přez měsíc.Ty berešAD???Nebo to zvládáš sama??

Tak ten můj chlap semnou to trpí od samého začatku vozil mě na pohotvost skoro každy den kde mi dělali odběry a čekali tam do noci a stejně mi nic nezjistili a jela jsem dom až jsem začala i zvracet,tak mi domluvil přes dok,hospit,protože me stavy už nezvladal a pro děcka to byla take noční můra.Teť ikdyž je mi nanic,tak to raději nikomu neříkám a snažím se dělat jako,že nic,ale kdyby jsi věděla co se ve mě odehravá to je něco strašnýho.Dnes jsem jela kousek autem a opět nemohla jsem polknout a už jsem myslela,že je konec neřekla jsem to jen na zpáteční cestu jsem řekla ať řidí on,že jsem unavena no spíše jsem byla roztřepana až mi stoho hlava rozbolela,ale nechcu to moc říkat,protože si už pak připadam jak psycho a hypochondr.Máš pravdu co píšeš ja totiž ještě nejsem v autě a už se bojim nebo spíše se soustředím na to polykání a dychani,ale víš čeho se bojim,že na to mi nezaberou žádné AD,ale na to mi musí zabrat hlava jenže ja už mám hlavu prazdnou vše mě připadne zbytečny cokoliv udělam tak si řeknu aniž bych chtěla co stoho mám když stejně umřu.Ty musiš byt asi hodně silná osobnost,protože ja kdybych to měla 12let tak už jsem pod kytičkama a nebo bych se houpala někde v křesle v psych.léčebně.Docela ti zavidím,že to tak zvladáš.Teť třeba mi je zrovna fajn když píšu,tak kdyby to zůstlo tak jsem spokojený člověk,ale toho se už asi nedočkám na mě se ta smůla nějak lepí no mě už se hroutil život od mých 11let a vše jsem překonala a nechce se mi věřit,že to na mě dolehlo až teť.Když jsi z Bruntalu,tak to by jsi mohla znat Budišov nad Budišovkou odtama pocházím.

Ja se s tím peru sama od začátku.Ale zkoušela jsem všechno možné vyšetření,psychiatra,psycholožku a pomohlo houby.Akorát ta psycholožka mi zase pomohla otevřít oči.Ale jinak jsem nikdy nebrala ani prášky.Jen magnezko a neurol a později Ftontin.Ale to jen když mně to chytlo.A to co píšeš s těma zádama tak to jsem taky prošla.Rehabky jsem byla asi 4 a pokaždé jsem myslela že je po mně.Cestou dom jsem musela objímat každé pouliční světlo.Měla jsem bílo před očima a v uších hvízdání lokomotiv.Hnus.Ty jak to vypadá seš s panikou u konce.Ta rozklepanost a tak,to jsi ještě v takovém tom pohotovostním režimu,ale to časem úplně ustoupí.To se ti ty pocuchané nervičky ještě úplně nezahojily.Urychryla by si to zklidnění nějakým zátěžovým cvičením.Prostě se zadýchat,zapotit ale né posilování a takové silové cvičení.Třeba orbitrek,rotoped aerobik nebo tak něco.A ta hlava tě taky bolí tím vypětím si myslím.A až budeš v úplné pohodě tak tě aji ty záda nebudou bolet.Zatím přeji hodně zdaru a neboj,máš dobře našlápnuto.A hlavně by si to magnézko měla jíst,to je základ!

Jo Budišov znám.Čučela jsem na realitky že tam prodávají nějaké domky.Chtěli jsme si koupit chalupu na víkenky.Ale zatím s toho sešlo.Tak prvně ktvému muži.To jsi udělala dobře že si o tom přestala mluvit a hlavně i ty děti.Stejně to nechápou a pak mají akorát zbytečný strach.Taky jsem to tak udělala.A to zvracení jsem taky prošla.Nejdřív vedro,pak hnez zimnice a zase vedro a drkotání že na posteli až poskakuješ a pak zvracení a trošku úleva.Ale pro tvůj klid a pocit že tvá rodina si bude vědět rady když omdlíš nebo se sesypeš,tak jim jen řekni že.....Kdybych náhodou omdlela,tak mi volejte záchranku....Nebudeš to sice nikdy potřebovat tu sanitku,ale tebe to uklidní,že jako ví co dělat.A neboj,taky jsem byla tam kde ty,a taky budeš silná.Taky jsem neměla z ničeho radost a taky jsem si říkala jak je všecko zbytečné když umřu.A ještě jsem si pořád říkala třeba když jsem vařila nebo uklízela tak sem si říkala...Budou o mně mluvit všichni co mně znaly a řeknou,ještě uvařila a uklidila a pak umřela ani to nějak neovlivnila a nestihla volat o pomoc a umřela....Teď mi to přijde jako sranda a kravina nehorázná,ale kdysi jsem na toto myslela skoro co minutu.Určitě sis to taky už říkala že?A víš co se stává ve většině partnerských vstahů,když jeden trpí PP.Tak ten druhý časem taky začne mít takové divné pocity a stavy a je pak jen na člověku jak je silný,jestli do toho taky vletí,nebo se toho střepe hned na začátku.Mám pro tebe jeden úkol.Až ulehneš do pelíšku a najdeš si svojí usínací polohu,tak si živě,se zavřenýma ocima představuj jak jdeš po zelené louce,svítí slunce a ty šlapeš po té travičce a před tebou se oběví dům,hrad,vila nebo prostě nějaké stavení a ty k němu dojdeš a otevřeš dveře.A ráno mi napiš co to bylo za dům co jsi viděla a co bylo za těma dveřma.A jestli tě to rozladí,nebo se nebudeš chtít do těch dveří podívat tak se tam nedívej.Nech to na jindy.A pak aby si se odreagovala,tak si představuj fialovou barvu,jako je švestka.Třeba si představuj ty švestky,nebo látkua pod.Zatí se měj,krásnou dobrou noc a zítra písni.

Přesně to jsi řikam,co jsis říkala ty dnes jsem umyvala okna a prala zavěsí a přitom jsem měla takový mrazivý pocit a řekla jsem si tak teť umřu a co si zapomatuji jak jsem umyla okna a pak jsem odešla na onen svět.To je hrozny Majky tohle nemůžu přežít!jinak si půjdo zachvíli lehnout tak to skusim,co jsi mi napsala a zítra ti určitě napíšu.Mě už i uklidnuje když si stebou píšu citím stebe malinkou naději,že mám šanci se ještě někdy zasmát teť mi to připada nerealné ach jo tak ti přeji dobrou noc a ja skusím tvé rady.Jinak moc děkuji

Majko drž se uvidíš,že bude líp. Ja to znám taky ty rehabky mám taky za sebou. Prášky beru už třetím rokem. Ze začátku to bylo strašný a nevěřila jsem že se stoho vyhrabu. Musíš věřit a vydržet. Já vím je to moc těžké,ale opravdu bude líp.

Ahoj Majky.Tak jsem to skusila si představit a moc mi to nešlo stale se mi do toho motalo vše ostatní jak mě všechno mrzí,že nedělám co bych vlastně chtěla dělat jsem pořad unavena a ani má mysl neumí myslet na nic pozitivního,ale budu se o to pokoušet dél až než se to podáří.Já nemám ani chuŤ jit k nějakemu psychlogovi,protože když si to tak vezmu tak mi řekne to co mi píšeš ty.Ja chodím na relaxace k psychatričce a to mi stáčí ja se ani tam nedokážu uvolnit prostě mi to nejde.Mě nic nebaví mám doma tolik prace a mě se prostě nic nechce vše mi připadne tak zbytečny nějak se mi hroutí cely svět.Ale usla jsem bez prášku,ale opět v 6hod jsem byla vzhůru,ale zajimavy je,že přes víkend jsem vstavala až v 8hod.Achjo nejraději bych se už neviděla:-(