Diskuse - Panická porucha

Mám to něco málo přes 2 roky, AD jsem brala asi 8 měsíců, potom je vysadila a byla půl roku bez nich... ale vrátilo se mi to, tak teď beru léky podruhé. Teď je to asi 9 měsíců a minulý týden mi dr. říkala, že ještě asi rok budu - abychom nic neuspěchaly... Ze začátku mi hodně pomohla paní psycholožka. Říkala, že se musím naučit ZVLÁDAT situace, kterých se bojím a určitě není dobré se jim VYHÝBAT a UTÍKAT před nimi. Že každý malý krůček dopředu je veliký úspěch. Taky mi radila, abych si když mám pocit, že omdlím řekla:"Ten pocit jsem už měla stokrát a nikdy se nic nestalo, tak se nic nestane ani teď." Nebo když to na tebe jde, začni počítat pomalu do desíti - a myšlení se zaměří na něco jiného. Vím, že to takhle napsané vzpadá velice jednoduše, ale věř mi, že moc dobře vím, o čem to je... Nikdy bych neřekla, že mě něco takového může potkat. Ze začátku jsem byla přesvědčená, že jsem vážně nemocná, lítala od doktora k doktorovi a všechny výsledky byly v pořádku. A já měla čím dál větší pocit, že se zblázním... Nebyla jsem schopná vyjít před dům bez platíčka Lexaurinu...Dá se s tím bojovat. Sice strašně pomalu, ale půjde to.Není to ze dne na den, že by ses probudila a všechno bylo zase super, ale pomaličku zase dokážeš dělat věci, které teď nezvládáš a začneš se zase radovat z maličkostí a na něco se těšit... :-)

ahojky nepsala jsem sem pár dní..Jak tak tady od Vás čtu, tak si říkám, že můžu být ráda za to, že PP nemám v tak velkém rozzsahu, jako některé zvás,ale když mě to chytne, tak to je hrůza..Tak jako třeba dnes(ted)...Nedokážu si absolutně představit, že by to někdy mohlo být lepší,ale až ten den přijde, tak budu nejštastnější na světě...říkám si proč zrovna já..Držte se...

Ahojte,musím se s Vámi podělit o radost.Dneska mě rodinka přemluvila a vyrazili jsme na nákup.90km tam a 90zpátky.byli jsme v Makru a zvládla jsem to docela dobře.trochu bolí hlava a záda,ale pokrok.Zašli jsme i na hřbitov dát babičce kytičku a zapálit svíčku.A cestou domů zajet za kámošem na čtvrt hoďky na pokec.Sice jsem vyřízená,ale už jsem zas doma a v klídku.

Ty se tím trápíš už dva roky?No to musí byt hrozný ja ji mám něco málo přes měsíc a chvílemi mě fakt ten život nebaví můžu říct,že kdybych neměla rodinu tak takoví život s PP bych ukončila!Připadám si fakt chvilemi,že to nejsem ja a je mi tak nějak divně.Stím spaním je to hrůza ja bez hypnogenu neusnu jen se převaluji pak začnu být nervozní,že nemůžu usnout a už PP nademnou vyhrává.Já tu potvoru nepřeperu v tomhle jsem slabší povahy ja se bojim doktoru nemoci můj syn měl jako miminko afektivní záchvaty a to jsem překonala,ale bylo to něco hrozného naštěstí to do dvouch let vymizelo prostě mě se smůla lepí na paty a to pomůžu kde se dá druhym davám podporu a sama jsem teť troska!Ale ty podle psaní jsi dost silná,takže toho miminka se dočkáš moc ti to přeji!

Tak to je super si fakt dobrá?A neměla jsi ani chvílemi žadný pocit,že to na tebe jde?To já jsem dnes byla v Hypernově a docela to šlo,ale strašně jsem spichala ať už jsem venku a když jsem byla minulí týden v makru,tak hrůza byla jsem ráda,že jsem vylezla živá,ale nikomu jsem to neříkala nechtěla jsem je tím zatěžovat,ale přijela jsem dom a šla jsem si hned lehout.

potila jsem se,hlavně ruce a trochu sevřenej pocit,ale říkala jsem si,že to prostě nic není,že je tam všude plno lidí,tak snad by mě někdo zvedl,kdybych sebou práskla.Dokonce jsem se i na chvilku vzdálila od rodiny a nakupovala sama.Nebylo to sice jako normálně na nákupu,ale když si představím,že před 2týdny mě manžel vodil na záchod,tak si říkám paráda i když to nebylo nijak super,zas kousek dál od tý potvory.Asi to fakt bude chtít hodně času.

Čtu příspěvky pravidelně každý den,a udělala jsi hodně pokrok-gratuluji..Jen tak dál-drím pěsti ané jen tobě,ale všem(i sobe:-)..já to tedbudu mít 4rokyv listopadu viz.příspěvek v čísle 304...od uterý beru antidepresiva..

Přečetla jsem si tvůj článek.Mě to poprvé připadlo jak mrtvice na nočni jsem z ničeho nic dostala mravenčení od hlavy až k patě a pocit,že ja konec od té doby přišli závratě zvracení a neustále pohotovosti každodení odběry a nic!Pak jsem musela navštívit psych.a tam mi řekla,že mám všechny příznaky PP.Teť mi ani tak špatně nebyvá,ale mám problemi s dycháním nemůžu dýchat a pocit,že omdlím a toje hrůza nevím jestli to mám rozchodit a nebo spadnout je to něco šíleného.Teť jsem 110km od domova a už teť se bojím cestu zpátky vím,že dělám chybu,že nato myslím,ale mě to nejde na to nemyslet.Dnes jdeme celá rodinka hrát tenis,tak jsem zvědavá jak to zvládnu,ale už mám neurol v kapsi pro jistotu.A jak se cítíš ty po takové době?Já beru AD,ale na mě moc nepomahají!

Ahojky,tak jsi to dneska zvládla?Mě teď taky čeká zkouška.Ten můj miláček má odpolední,syn je pryč a holka šla na 3 hodiny randit někam s tím svým.Tak poprvé sama doma.Snad to zvládnu a nepřijde to na mě.

Ahojky,tak jsem doma hurá.Zvládla jsem ne jen tenis,ale i koupaliště!Nejhorší je,že jsem pořád takova rozhrkaná a pořád spicham a sleduji hodiny jen ať už je večer a honem dom,už to nejsem já!Na koupáku jsem vždy vydržela až než slunce zašlo a teť achjo!A co ty jak to zvládáš sama,co děláš?To já když jsem sama,tak pořad chodim a něco dělám a nebo jdu před barák a dívám se kde je nějaký člověk kdyby náhodou!Na mě to přišlo jednou a to jsem byla úplně sama tak honem neurol a utíkala jsem ven a snažili jsem se to rozdejchat a bez pomoci jsem to zvládla,ale pak jsem byla zbytek dne pořád roztřepana.

No žádná sláva to není,ale držím se.Jsem pořád taková sevřená,vždyť to znáš.Kéž by už mi bylo lépe.To jsi dobrá,že jsi to všechno zvládla..opravdu šikulka.To já jsem ráda,že lezu.Mě se pořád hodně špatně chodí.Motam se jak nějakej spitka

Poprvadě Ti můžu říct, že nic moc.Mám 2 či 3 dny pohodu a říkám si, že to zvládnu a pak to přijde jsem na dně a už to vše vydím bledě. Ted se mi udělalo v práci špatně(ale pracuji jen v pátek a v sobotu -noční) tak zase místo které budu muset překonat.Včera se mi strašně motala hlava, tak jsem si šupla Neurol a honem usnout(přítel šel na noční)ted dva dny bude doma, tak jsem klidnější..ach jo proč máme takovou smůlu a proč tahle PP vůbec existuje..

Ty chodíš do práce a i na noční?Tak to jsi dobrá to já už mám zakaz nočních,protože mám latentní tetanii a stoho se mi vyvolala pry ta PP.Ze začatku jsem si také vzala neourol a spala jsem až do rána,ale teť vůbec zkouším spát bez toho hypnogenu,ale nedáří se!To já si říkám taky proč zrovna mi musíme mít takovou smůlu.Já bych chtěla stratit paměť a byt tak jak předtím kdyby to tak šlo!

Jo jo chodím do práce.Vždy se uklidím, že je tam hodně lidí kdyby něco kdykoliv můžu jet domů(mám prima šéfa).Dnes je to týden co beru Seroxat a sem tam ten Neurol a jsem více unavená,nic se mi nechce a jen bych spala.Ted od neděle se mi točila hlava, tak jsem si řekla že by to mohlo být počasím.Myslíš, že je to po těch práškách?Ted moje psychiatrička má dovolenou, tak tam jdu až na konci měsíce..Dívala jsem se na internetu co je to ta Latentní tetanie.a to máš od mala nebo jak jsi k tomu přišla?Já byla zdravá od mala, jen me ted postihlo tohle..

Ahojky.To točení hlavy může byt stěch prášku i špatně ti snich může byt ja jsem brala cipralex,ale bylo mi z nich zle,tak mi musela dát jiné teť beru coaxil a neurol nebo xanax,ale ten mi nesedí!Ja jsem byla zdravá do konce června latentní tetanii jsem dostala s vyčerpání právě stěch nočních bylo mi řečeno,že každý noční nezvládá a mezi ně patřím bohužel i já!Teť mě mrzí,že jsem na ty noční vubec lezla co stoho,že byli peníze když teť mám život na nic úplně se mi obrátil vzhuru nohama.Teť můžu jen doufat,že to vymizí a nebo se stoho opravdu zblázním.To raději umřu než takhle chodit jak bez duše od ničeho kničemu.