Diskuse - Panická porucha

Petře... trochu možná budeš namíta, žejsme to vytrhnu l z kontextu, ale muísm regovat!

BEZ LEKU SE TI NEULEVI
To je hloupost a velká nepravda, jde to i bez nich a já jsem příkladem. není to nic o silné vůli a podbné jiné alibistické rycionalizace. Prostě jsem si to protrpěl a hledal příčiny potíží, nevzali se jen tak z ničeho u mě ani u vás. Je to z života a vztahů co máme.

POTREBUJES SEROTONIN DO MOZKU A TEN TI DA BOHUZEL JEN CHEMIE V TAKOVEM MNOZSTVI CO POTREBUJES.
Ano serotonin u tam je málo, ale proč? Protože, žiješ tak jak nechceš a z těch flustrací a bezvýchodných představ máte málo serotoninu!!! Stačí žít tak jak vnitřně chcete a své vztahy korigovat tak aby byl dosažen kompromis a je po PP a úzkosti!

Léky pomohou dolít olej do zadrhávajícího se motoru naší mysli, ale není lepší vyřešit díru(y), kterými to teče než jen dolívat a příčinu neřešit?

Zdravim vsechny tady a drzim palce:-)
Panikarko, chtela jsem te poprosit jestli nemas kontakt na nejakeho dobreho psychologa. V podstate prozivam to same co ty, snazila jsem se s tim bojovat vuli a pak byla jeste vic zhroucena, ze to nejde. Odmitala jsem prasky, doktory...cokoliv si pripustit, ostatne neni to poprve co to prislo. Jen driv to nebylo tak silne a jak to prislo, tak to take odeslo. Ted se ale nezda, ze by to jen tak chtelo odejit a ja chci prijit na kloub tomu, proc tyhle stavy vubec mam. A hlavne je umirnit, abych zase mohla nornalne zit beze strachu ze smrti, fungovat a znovu se smat. Byla bych opravdu vdecna za nejake doporuceni od tebe ci jinych tady. Jsem ted trochu bezradna, protoze jsem se k necemu konecne rozhoupala, ale doktori jsou bud uplne plni na pul roku napred nebo se setkavam s naprostym nezajmem. Predem dekuju....

Je to dlouihodobá intenzivní léčba prášky ti vyrovnávají biochemickou reakci v mozku

ahoj,

děkuji za tvůj příspěvek. Panickou poruchou trpím už 7 let. Mám čtyřapůlletou dceru a moc jsme s manželem toužili ještě po jednom miminku. Je mi 38 let a není čas čekat až zahřmí. V prvním těhotenství jsem léky vysadila a zvládla jsem to . Půl roku po porodu jsem se k nim musela vrátit. Dnes jsem bez léků osm měsíců a je mi pěkně blbě. Už jsem byla objednaná na psychiatrii, když jsem si řekla teď nebo nikdy a jsem těhotná. Hurá. Asi ve třetím týdnu. Mám za sebou dvě panické ataky, bojím se sama doma, sama s dcerou, sama se psem, asi to všichni znáte. Ale budu bojovat, určitě to za to stojí. Už jsem to jednou zvládla a ty to určitě zvládneš taky. Je spousta maminek, které nemají mléko a kojit nemohou nebo dokonce nechtějí. Drž se. Přeji ti hodně síly, optimisnu a hlavně sebevědomí.

Ahoj
Panické stavy lze odstranit. Lze se zbavit strachů, bolestí i smutků.

Ahoj všichni, hledám tu pomoc a radu, abych si ušetřil případnou další návštěvu psychiatra. Je mi 30 let a trpím už tak 10 let panickými stavy - bojím se samoty a navíc k tomu už od jakživa strachem z výšek+částečně i uzavřených prostor. Užíval jsem před lety Serlift, pak vysadil ale loni mě to zase přepadlo a Serlift začal znovu, před dvěma měsíci vyměněn za Tritico 150, třetinu tablety každý večer-zatím jakžtakž zvládám. Co ale vím, že nezvládnu je to nejhorší co mě díky mým strachům může potkat a to je letání. Nikdy jsem samozřejmě neletěl a nikdy bych se k tom dobrovolně neodhodlal, ale bohužel práce mě nutí cestovat a 1.7. budu muset prostě letět s kolegama do Německa. Snažil jsem se tomu vyhnout jak to šlo, ale tentokrát to prostě nedopadlo, už bych si mohl vyplňovat výpověď, kdybych to nějak bojkotoval. Osobně si myslím, že budu mít už před odletem takový strach a úzkost, že buď omdlím nebo budu mít fakt infarkt nebo podobné fyz. selhání. Mám tu doma ještě ze zásoby dva léky - Neurol 0,25 a Rivotril 0,5. Myslíte, že mi pomůžou to zvládnout? Já je bral jen výjimečně a jednorázově, třeba na spaní atd. Pomůže mi některý z nich? A jakou dávku mám vzít (jse 188 cm, 88 kg) a v jakém předstihu, aby mě včas uvolnila a zklidnila a byl jsem už po vstupu do letadla "v pohodě oblblej" a nějak prostě přežil let trvající hodinu a 15 minut (po něm 6 hodinové jednání a pak večer totéž zpět). Nevím co se stane, pokud to ale nezabere. Začnu běhat po letadle, křičet, mě okamžitě proudí krev do hlavy, polévá mě horko a pot a čekám, že odpadnu- toto bych fakt nerad, zvlášť před lidmi z práce-musel bych pak asi fakt dát výpověď. Co myslíte, může být některý z těch prášků moje spása nebo mám přeci jen jít psychiatrovi a chtít něco jinýho, lepšího, existuje to? Předem díky za rady a odpovědi, zkusím si je tady najít nebo jestli někdo může napsat mejlem, tak ten mám cruchot@email.cz Děkuju a přeju nám všem život v co nejmenším strachu a stresu. Petr

S tím pozitivním myšlením máš pravdu , ale ze začátku se musí brát AD, je moc těžké dost náročné...ale věřte mi , že to zvládnete.Chce to také psychologa ale né hypnozu a okultní praktiky, můžou se vaše potíže zhoršit jestli né dříve , tak později .Leníku zkus guacaran , takový zelený prášek jako lentilka , nebo jen něco na chvilku jako lexaurin , porad se s lékařem aby si zvládla svatbu a přeju ti hodně štěstí !!

Nazdárek lidi, zase se mi trochu vrátily mé problémy. A tak hledám, zkouším.....A rád bych se podělil o své zkušenosti. Možná jen trochu vyzpovídal. Vše začalo zhruba před 10 ti lety...vždy jsem asi byl trochu úzkostnější, dbal na to, jak působím na ostatní atd. A tehdy to podle mě odstartoval nějaký stresovější zážitek....nějaké soudní přelíčení a já tam byl jen jako svědek velký stres a poté neuvěřitelné stavy úzkosti, kdy jsem si myslel, že umírám, neustále jsem si měřil tep, a když mi srdce začalo běžet tak rychle, že jsem už ani nestíhal počítat údery, vystoupil jsem z auta a čekal, kdy to přijde.....na kardiologii mě sestřička povzbudila slovy, že to není žádná sranda, že když se taková tachykargie rozjede, tak se také nemusí zastavit. Mno prostě psycho, ale tím si asi prošla většina z nás....
Po 2 měsících, kdy jsem nebyl schopen ničeho a úzkost se stupňovala i doma a byla prakticky už pernamentní a já jen ležel. Trochu to zrychlím.... štěstím jsem se dostal na psychyatrické vyšetření, čekal jsem jen 2 týdny. A okamžitě Zoloft a Lexaurin. Další 2 měsíce doma....moc velké zlepšení ne, snad je ty tachykargie pominuly... pak návrat do zaměstnání, vždy asi více trochu úzkostnější, ale s tím jsem smířen. Lexaurin jsem jsem bral jen při atakách a poslední 2roky vůbec. Poslední 2 nebo 3 týdny mám prakticky denně ráno, když jedu do práce a uvíznu v koloně ty problémy v ní jsou vlastně celý den.....:-) velké stavy úzkosti. Nebo když mám jít se šéfem na oběd strach z toho, že se mi zase udělá tak špatně, jak mi bylo naposledy, že nebudu moci dýchat, že omdlím, že ztratím kontrolu.... Naštěstí nebo naneštěstí tyhle stavy znám a vím, že snad neumřu, přesto úzkost nedokážu zvládnout a samozřejmě se vyhýbám takovým situacím...
Byla mi diagnostikována gen. úzkostná porucha a od svých 19 -20let beru Zoloft. Dnes mi je 31 a pořád se nechci smířit s tím, že mě tato nemoc tak moc omezuje.
Velmi rád bych slyšel Váš názor, co Vám pomohlo a pomáhá.......
Děkuji a krásný večer
S.

Zdravím všechny!Můžu si s vámi psát?Můžu se i já s vámi podělit o mé potíže?Mějte se a napište mi.Budu ráda za jakoukoli odpověď

Máme půlročního chlapečka Ondru.Začalo to před třemi měsíci z ničeho nic mi začali brnět ruce motat se mi hlava,bušet srdce.Na pohotovosti mi řekli,že když kojím tak mi nic dát nemůžou a poslali mě domů.To se opakovalo ještě několikrát.Už jsem nevěděla jak dál,bála jsem se bít s malým doma sama.tak jsem šla na gynekologii,aby mi doktorka zastavila laktaci a řekla jsem jí i důvod.Řekla mi,že ví o čem mluvím,že si tím prošla taky a jestli si nechci dojít na psychinu,tak jsem šla.Dostala jsem Citalon+neurol.První dny jsem zvládala špatně.Manžel je teď s námi doma,ale já se bojím,že až se vrátí do práce,že se to vše vrátí.Bojím se toho,proto prosím můžu se s váma aspoň sdílet jak to zvládám?Mějte se a odepište Zdraví vás Ondrik

ercoc4t

přestan hulit travu a chlastat nemas PP ale abstak

zdravím Vás všechny..První záchvat jsem mela před neuvěřitelnými 3lety při rozchodu s partnerem.byl to pro me nejhorší den mého života-nervy pracovaly na 100%, jíst mi nechutnalo atd.,před prací (mela jsem jít tenkrát na noční)jsem si jeste sla lehnouta najednou to přišlo:padala jsem nekam do neznáma,srdíčko mi tak bušilo, že jsem myslela, že mi vyskočí z těla.Máma tehdy nezavolala záchranku,dala mi prášek na spaní abych usnula.Od toho dne se mi změnil díky této nemoci můj život.Před rokem jsem navštívila pí psycholožku a řekla jí své trápení a řekla mi co mi vlastne je.Mela jsem u sebe pořád v kabelce Lexaurin bez kterého jsem se nikam nehla.Návštěva u psycholožky mi pomohla zhruba na rok(ale necítila jsem se pořád na 100% dobře a ani ne zdaleka tak jak dřív,alelépe) a ted tak před 3týdny se mi to vrátilo.Udělalo se mi spatne na křižovatce v aute a já poznala, že je to opet tu.Nemývám takové stavy každý den,ale tak 2x-3x týdne.Tak jsem se rozhodla zítra zavolat opět pí. psycholožce a svěřit se,popovídat a hlavně pomoci.Pak jsem i přemýšlela, že bych si zašla ke sve doktorce a řekal jí že mám PP aby mi napsala nějaké léky a konečne začala proti tomuto bojovat. Nedá se stím žít, strašně mně to vyčerpává, bere mi to věci které mám ráda a ráda dělám(sama nemůžu řídit auto,nemůžu nikam jet sama autem na vetší vzdálenost,bojím se být sama vnoci někdy i přes den doma,mám strach si jít někam s kamarádkama sednout na pivo atd)..¨Je toho mnohem víc,ale to bych psala a psala.. PP se u mne projevuje: bušením srdíčka,pocit na zvracení, okamžitým průjmem,točení hlavy ale tak moc,že to nejde popsat a některé věci se mi zdají být neuvěřitelné a říkám si co když spadnu kdo mi pomůže atd..Hodně mi pomáhá můj partner s kterým žiju skoro tři roky.Nejlíp se cítím když jsem sním doma...

Ahoj, poprvé se u mne PP objevila před dvěma roky,nikdy v životě bych nevěřila, že tak něco strašného může existovat.Máš úplnou pravdu, že se s tím nedá žít. Je to dost krutý boj doslova o život a toto může pochopit jenom člověk, který si to prožije, ale bojovat se s tím dá, musíš být hodně silná. Píšeš, že jsi navštívila psycholožku, to je dobře, doufám, že ti řekla jak máš dýchat, když jsi na začátku paniky,dále je nutné, aby jsi navštívila psychiatra a ten ti předepíše léky, bez nich to bohužel nejde.Udělej to co nejdříve, jinak se PP bude zhoršovat,hlavně vydrž a bojuj bude to lepší, vím to z vlastní zkušenosti.Drž se Lenka1

lenko 1, jaké bereš prosím tě léky ,které pomáhájí na pp.?