Diskuse - Panická porucha

jsem poprvé u takové diskuze ani nevím jestli to budu umět.léčím se už4roky spoustu antidepresiv a nic moc .přestalo mě všechno bavit muže někdo poradit.moji psychiku atd.narušila práce ted ji nenávidím byl to muj koníček.kdyby my někdo napsal možná že bych to zkusila na počítači jsem laik.dik

Ahoj Pavlínko, tady a na podobných stránkách jako jsou tyto najdeš spoustu lidiček se stejnými, nebo alespoň podobnými problémy jako máš ty. Nemusíš být žádný odborník, hlavně,že umíš číst a psát. Vypiš se ze všeho co cítíš, co tě trápí a ptej se na všechno co tě zajímá a co by jsi chtěla vědět.Třeba napiš něco o sobě a své poruše, jaké máš projevy, jakými AD se léčíš, co ti nejčastěji vyvolává PP apod. abychom ti mohli poradit, vysvětlit a uklidnit.Tak se neboj a směle dotoho!!!!!

Ahoj všichni, zrovna hledám nějaká homeopatika, která by mi pomohla a přitom jsem našla vaše příspěvky. Koukám, že nás bujuje s těmito problými fakt dost. Já jsem na to sama. Teda se s psych. a psycholožkou.Beru APO Moclob a moc účinky neschledávám. Tlak, bušení, závratě, strach ze smrti, nedůvěra v lidi a sebe, žárlivost, no znáte to. Navalovalo se to deset let a před 3 lety to bouchlo. Teď se snažím hledat cestu ven. Někdy se to daří a zrovna teď mě to háže zase zpět. Nevím, zda je to počasím, nebo hádkou s manželem, prostě zase brečím, je mi zle, nikam nechci. A to mám dvě malé děti, které mě potřebují. U doktora mám pocit, že se jen vykecám a skutek utek. Nemáte někdo skušenosti s homeopatiky? Prosím, písněte. Díky a všem hezký den

Ahoj Gabčo,
pokud jde o počasí, tak to má vliv taky, ale já bych to nepřeceňoval. Zdaleka největší vliv má rodinná anamnéza, psychohygiena (tj. vzorce chování, emoce...) a období formování osobnosti, tj. dětsví a puberta.
Pokud jde o homeopatii, tak doporučuju konstituční homeopatii, protože ta hledá příčiny našeho stavu od prenatálního stádia, někdy ještě hlouběji. A vybíral bych si spíš homeopaty, kteří vystudovali klasickou medicínu a k homeopatii se dostali sami. Jsou to dvě strany jedné mince, ani jedno nelze zatracovat nebo naopak nekriticky uznávat. Na zlomenou ruku homeopatie nepomůže a podobně na alergie je klasická medicína krátká (myslím z hlediska trvalého vyléčení).
Za zkoušku by taky stály Bachovy květy. Všechno najdeš na internetu pomocí vyhledávačů. Držím palce.

Ahoj Vlasti,Ty už máš "výhodu" v tom,že si už lékaře vyhledala,já zatím ne.Když si představím,co všechno za vyšetření budu muset podstoupit(neurologie,interna....),tak se mně do toho vůbec nechce.Mám docela strach,aby mně nezjistili něco jinýho,napřRS nebo mě ze začátku napadl i nádor na mozku,protože mám i problémy s viděním,ale na druhou stranu si říkám,že s nádorem bych asi 10 let nežila.Chtěla jsem se zeptat,jestli míváš závratě i mimo ataky a jestli seš přes den taky taková unavená,jak já.Některej den vyloženě přežívám.A teď už mám asi 3 dny takový neurčitý bolesti hlavy,spíš takový tlak a někdy jakoby píchání v jednom místě.Mám problémy i s krční páteří,takže to přisuzuju občas i tomu.

Díky Pavle za radu. Podívám se na Bachovy květy, ještě jsem o tom nic neslyšela. Co se týče té psychohygieny, tak nevím. Před narozením se mi oběsil děda, babička zemřela na psychiatrii, táta se rád napil, maminka je těžce nemocná. Bojuju jak to jde.
Díky

Ahoj všichni, asi měsíc po porodu jsem se málem vyvrátila v marketu. Chvilku jsem měla strach tam chodit,ale časem to přešlo. Asi tak po půl roce se mi to vrátilo. Teď jsem v takovém stavu,že pomalu nemůžu vyjít ven. Mám 8 měsíční dítě a šíleně mi to omezuje život.Nemůžu jezdit autobusem,nakupovat,chodit dál jak km od domova. Nesnáším návštěvy, je mi pořád mdlo a zle od žaludku. A vůbec se cítím taková prázdná. Žádného odborníka jsem ještě nevyhledala,protože se za to celkem stydím a vůbec nevím jak mu to mám vysvětlit. Manželovi jsem to řekla nedávno,ale nějak to neřeší. Jsem na to sama a docela se utápím.

ahoj , tvé příznaky jsme měla taky , po porodu se mi poprvé objevily , když byli dcři tři měsíce. Nevěděla jsem vůbec co mi je , nejedla jsem a chtěla jsem být jenom doma. Byla jsem ma všech možných vyšetřeních a nakonec mi pomohl psychiatr. neboj se tam si zajít , není se za co stydět a opravdu ti pomůže. A to s tím manželem mám stejný , pořád slyším , když je mi zle , " to už ti ase něco je"

Ahojky lidicky doufam ze nebude vadit kdyz se pridam.Je mi 25 a mam 4 letou holcinu,jsem podruhy vdana a PP me postihla pred rokem kdy se mi vecer u televize najednou zblaznilo srdce,potila jsem se,tocila se mi hlava a ten sviravy pocit na hrudi.....myslela jsem ze umiram a co ma holcicka? Silenej pocit bezmoci a strachu,samozrejme vysetreni v poradku.Ale od te doby se nemuzu zbavit pocitu ze neni neco v poradku,pul roku jsem stim bojovala sama a prohravala.Pak jsem vyhledala psichiatra a uz 4 mesice beru Setralin a Neurol,je to lepsi ale nic moc.Uz ani nepamatuju jak krasny je byt v klidu,smat se a nemyslet co se muze stat.Lidicky jsem rada ze jste tu vy,protoze ty pocity znatem.Jiny se mi divi co v mem veku blaznim,ale nechapou ze se to objevilo ne nasi vinou a nejde to ovlivnit.Lidicky nenechte me v tech nesnazich samotnou a napiste neco,ahoj at to zvladnem....

Ahoj Ajko,díky,že jsi reagovala na můj pokus přidat se k vám.Já vlastně ani nevím jestli PPje to správné v mém případě.Jednou při záchvatu byl to hrozný třes něco podob. jak epilept.záchvat,ale při vědomí,hrozná úzkost strach,špatné dýchání atd.,přijeli ze záchranky něco napíchali nepomohlo tak mě odvezli na neurologii kde se mnou nic týden nedělali a propustili s tím,že jde o PP.Léčím se na psychiat. už 4roky s diagnozou středně těžká periodická depres.porucha.Byla jsem 3krát hosp.vždy změna léků,nachvýli asi tak půl roku to šlo chdila jsem do práce a pak se začli vracet stresy deprese,špatný spánek hlavně hrozné sny atd.je to na dlouhé psaní nechci zatěžovat.Před měsícem jse pě dělala do poslední vteřiny v práci až jsem se psych.zhroutila a skončila v nemocnici opět změna léků ale moc nepomohlo jen na chvíli asi týden tak můj psych.řekl,že by bylo nejlepší na léčení do Opavy odmítla jsem a zkoušíme další léky uvidíme zatím je brzy nějak reagovat.Jsem neštastná z toho co se mnuo bude,moc,moc se bojím vrátit se do práce já tam vydám veškerou svou energii a končím doma už nic.Mylovala jsem svou práci,ale je tak náročná jak fyzicky tak psychicky že už nemůžu.Doma mě taky nic nebaví,pekla jsem,vařila,uklízela všechno jsem dělala ráda a teď nic,nic,nic dokonce mám problémy s vlastní hygienou prostě se nemůžu donutit.Jsem zoufalá,mám 2kluky studenty musím je živit otec si s výživným nedělá starosti jenom se soudíme naše zákony jsou děsné.Mohla bych si klidně otevřít advokátní kanc.,kdybych měla školu.Nevím jestli tady opravdu do téhle diskuze patřím.Jaké beru AD ted rivotril,cipralex a jinak taky tetánie tak samozřejmě magnezium.Brala jsem už všechno možné nevzpomenu si na všechno,třeba APO-moclob,zopitit,triapridal,oxazepam,depakine,efectin,tritico,argofan a víc si asdi nevzpomenu.Nějak jsem se rozepsala nevím čím to je.Snažím se jak to jde je třeba bojovat

Ahoj Pavlíno, to co popisuješ jsou typické příznaky deprese. Jak z učebnice. To je velmi pozitivní, když víme na čem jsme. Mě to trvalo 20 let než jsem to zjistil. Ztratil jsem ty roky zbytečně. Od té doby se to dalo do pohybu. Já teď nemám čas, musím něco taky dělat, ale jedno ti napíšu hned: bezpečně se to dá úplně vyléčit anebo alespoň vrátit do stavu před tím (na rozdíl od např. roztroušené sklerózy). Jenom je to běh na dlouhou trať a sama podstata onemocnění to komplikuje nedostatkem optimismu. Napíšu později, spíš až v noci. Zatím přeju sluce v duši.

Myslím, že nepomůže vůbec ani 30 mg, já bych dal tak 50, kdybych se necejtil. Hlavně se s tím nemazat. Játra jsou skvělej orgán, leccos i zvládnou. A že tvrdnou, to nevadí, kdybych nebral benzodizepiny, stejně bych chlastal a měl bych cirhozu tak jako tak. Toť můj osud.

Ahoj Pavlínko, máš pravdu po netu na dálku bez patřičného vzdělání a praxe se velmi těžko stanovuje diagnóza.Zvlášť u psych. poruch. Při popisu tvého záchvatu vidím sebe, když jsem v klidu a té největší pohodě zkolabovala a bylo mi úplně stejně jako tobě.Protože jsem ale PP měla poprvé před 10 lety a tehdy se z toho po 9 měsících dostala, věděla jsem kolik uhodilo. Zpočátku jsem brala Serlift, ale nesnesla jsem ho, potom mi dal Apo-parox, se stejným účinkem a teď už půl roku zobu Aurorix v dávce 525 mg / den.Cítím se fajn, zřejmě mě diagnostikovali dobře a léčba je účinná. U tebe se nahromadila asi spousta starostí, problémů a to ti rozhodně na uzdravování nepomůže. Také mám za sebou rozvod,byla jsem 2 roky sama se 2 dětmi,mladšímu tehdy byly 2 roky takže na mateřské,bratr se ve stejné době rozváděl, tatínek ( tehdy 55 ) onemocněl rakovinou, ale zvládla jsem to. Pak jsem si našla přítele, skvělého chlapa, jsme spolu 3 roky, báječně to klape,postavili jsme si nový dům, žili jsme krásným, spokojeným životem a najednou prásk !! Ve chvíli, kdy jsem byla fakt šťastná, mě skolila PP takovým způsobem, že jsem nevěděla čí jsem, kam patřím a hlavně PROČ???!!!PROČ teď, když nemám sebemenší důvod k nějakému nervování a cítila jsem se psych. naprosto skvěle? Nevím, zkrátka se ve mě nahromadilo hodně jak špatného, tak dobrého a organizmus to nezvládl. Ale postupně se zlepšuju, pracuji na sobě a se sebou, a i když to nejde tak rychle jako poprvé, věřím, že to i tentokrát zvládnu. A nebudu na to vůbec spěchat.Zvládla jsem i tatínkův pohřeb , letos v lednu a starala se o něj ( samozřejmě za vydatné pomoci rodiny ) doma, aby nemusel umřít v nemocnici. To si totiž strašně nepřál. A protože jsem zdrav. sestra, bylo možné zařídit veškeré potřebné věci k tomu, aby mohlo být jeho poslední přání splněno. Je mi tě moc líto, protože při čtení tvého příspěvku mě napadlo, že kdyby jsi napsala léky co jsi nebrala, bylo by to rychlejší. Chápu tvůj pocit beznaděje a nejistoty z budoucnosti. Ale nedej se. Bojuj. Je to těžké , vím, ale nejen kvůli dětem, ale i kvůli sobě to nevzdávej. Ty bys potřebovala alespoň trochu účinnou léčbu, aby se ti ulevilo a " nakoplo " tě to, Protože než mi zabraly léky, také jsem musela vynaložit spoustu síly, abych vlezla do vany, nechtěla jsem se ani převlékat z pyžama a to, že jsem až úchylná na čistotu. Umýt si vlasy byl pro mě nadlidský výkon. O vaření a pečení ani nemluvim. A o sexu už vůbec ne. Na druhou stranu, to byla dobrá zkušenost k nechtěnému prověření charakteru mého přítele. A on to zvládl na jedničku s hvězdičkou. Byl mi velkou oporou a staral se při zaměstnání o domácnost a dvě vlastně cizí děti. Jsem mu za to velmi vděčná, vážím si ho a doufám, že mu to dávám dost najevo. Rozhodně doháním ( a dnes už zase ráda ) všechno to , o co jsem ho ochudila.A těm svým díťátkům taky. Tak ti budu PAVLÍNKO moc držet palečky v tvém nelehkém boji a zase dej o sobě vědět. PA

Čau,
tvůj příspěvek je velmi upřímný :-))))

Máte někdo zkušenost s Coaxilem ?