Diskuse - Panická porucha

Ahoj všichni.Dnes jsem začal(konečně odborně) bojovat s PP.Mám brát asentru a buspiron.PP se u mě projevuje už zhruba 5 let.Je to vždycky o tom,že v daný situaci si navodím strach,ohrožení,nutkavé myšlenky..začnu se potit,rozbuší se srdce a v tu chvíli bych nejradši někam utekl,ale není kam.Vždycky jsem to nakonec rozdejchal,ale teď už toho je na mě moc a mám jakejsi strach.Jinak funguju uplně normálně,jen mám dost velkej problém s vejškama.Mám závratě a strach,že někde spadnu,nebo tak.Taky se to u mě občas projeví v marketu...klasika..hodně lidí,málo vzduchu..kolaps..trapas..No musím rychle myslet na něco normálního,pěknýho,nebo tak.Tak doufám,že mě léčba AD pomůže a Všem přeji totéž :) Ještě se zeptám? Je asi dost důležité chodit na nějaký psychoterapie...Máte někdo zkušenosti? Díky moc za odpovědi 8)

laline,gratuluji ke tvému rozumnému kroku a prosím,dej vědět,jak ti ta Asentra sedla.Taky jsem ji brala,teď mám Cipralex.

Dám určitě vědět.Jak ses po ní cítila?

Ahoj všem! Bohužel taky patřím mezi lidi trpící PP a bojuji s ní už bezmála 7 let.První záchvat přišel snad v tu nejblbší dobu - o vánocích. Ale naštěstí mám bezvadnou paní doktorku, která mě posílala na všechna možná vyšetření až jsem skončila na neurologii a mohla se začít léčit. Dlouho jsem užívala seropram ,který naštěstí zabral, ale vždy po nějaké době se to všechno vrací. Doktor mi nyní nasadil Sertralin, který byl k ničemu tak ho vyměnil za remood no a čekám jestli zabere. Nevěřila bych, kolik lidí trpí těmito problémy. Tyto stránky jsem objevila náhodou a jsem ráda, protože i když mám fajn rodinu o tomhle s nima moc mluvit nedokážu.

Pro Renulku:Vím jak pomáhá neurol,člověku se po něm uleví.Ale chce to mít pod kontrolou,vím že je to moc těžký,sám jsem to prožil(příspěvek strana259).Nechápu proč nejsou nenávykový léky na to,když je člověku zle.Já mám psychologa,ke kterému mohu přijít kdykoli.A přesto si kolikrát řeknu,to zvládnu,nechce se mi nikam jezdit,ťeď jsme měli úmrtí v rodině, potřeboval bych si promluvit a sem takovej vůl,že jsem si zase začal brát více prášků.Teď mám frontin,něco pobobného jako neurol,říkám tomu moje poslední záchrana,jinak normálně beruOxazepam,taky návykovej,antidepresiva a další,je toho dost.Já nejsem bojovník,doufám že ty jsi a zvládneš to.Moc ti to přeju,nemáme to nikdo z nás,co zde píšou lehký.Držím palečky!

Laline,já Asentru dostala na neurologii.Tenkrát jsem měla neustále závratě,neudržela jsem se na nohou a byl to mazec.Brala jsem jí půl roku a nic.Internista řekl vysadit a asi tři měsíce to bylo o něco málo lepší.Závratě trvaly pořád,ale byla jsem schopná jít s doprovodem ven.Pak asi v březnu nastal v rodině problém,vše se mi zhoršilo,tak jsem jí opět nasadila.Bylo to hrozný,za tři dny jsem se nepostavila na nohy,neudržela jsem se na nich,děsně se mi motala hlava,tak jsem si jí už nevzala a ještě deset dnů mi bylo zle.Ale jinak je prý dobrá,jen jí prostě někdo nesnese.Třeba budeš ten šťastný.Ten Cipralex je podstatně lepší,akorát mám pocit,že už se žádné zlepšování nekoná.Jsem sice lepší,ale rozhodně se necítím dobře.Tak držím pěsti a ozvi se.

Ahoj Lubine, já jsem velký bojovník proti užívání návykových léků a tvůj příspěvek mi to potvrdil.Myslím si, že chyba je v doktorech, že lidi pořádně neinformují, jak s nimi zacházet a jen píší a píší aby se těch lidí zbavili. Uznávám je jako lék na jendnorázovou výpomoc, nebo krátkodobou, kdy se berou paralerně s AD SSRI, než zaberou. Pokud mají vyléčit lehčí problémy a brát se déle, musí to být pod dohledem a přesným návodem odborníka a ne nějakého obvoďáka.
Bacha na ten Frontin a Oxazepam, ať nedopadneš jak před tím. Proč ti nedávají nenávyková antidepres. z řady SSRI nebo AD IV.generace??? M

Ahoj přátelé.Už půl roku mám šílené stavy a asi se z toho zblázním! Vždy když vyjdu z domu (někdy i v klidu doma),mám pocity na omdlení,někdy i tak vážné že se musím posadit.Bojím se vlézt do tramvaje či metra.Večer nemohu spát(mám pocit vždy když ulehnu že přestávám dýchat a že se mi správně neokysličuje mozek.to vše doprovázené divnou bolestí v trojúhelníku nad břichem).Už dvakrát mě musela převést sanitka na pohotovost kde jsem byl vždy poslán na neurologii.Tam jsem dostal NEUROL 0,25 a MYOLASTAN.Nikdy předtím jsem tyto problémy neměl a je mi teprve 23 let.Bojím se co bude dál a jestli to někdy zmizí a mám vždy velký strach o život. Prosím pokud má někdo stejné pocity popřípadě zkušenosti s tímto,budu moc rád za radu či jakékoliv sdělení.
Všem moc děkuji.Mějte se krásně.

Ahoj Tomáši!Měla jsem tyhle šílený stavy když mě to začalo asi před 14 lety.Mám to v živé paměti.Měla jsem tolik příznaků,že jsem si myslela že nepřežiju ani jeden den.Ty pocity na omdlení jsem měla taky,nemohla jsem jezdit autobusem.Už jen jak jsem do něj nastoupila přepadla mě panika a strach že umřu.když jsem šla do obchodu kolikrát jsem odešla ty závratě byly tak šílené že jsem myslela že se skácím.Jednou mě dokonce z lékárny odvezla záchranka,měla jsem stát malou frontu a zas to začlo.Snad 20x jsem skončila na pohotovosti.Myslela jsem že mám infarkt,mrtvici nebo roztroušenou sklerozuDoktorům jsem nevěřila.No hrůza!Teď jsem relativně v pohodě.Tenkrát trvalo 3 roky než mi nasadili antidepresiva.Tak jsem se vtom plácala hodně dlouho.Začalo mi to taky ve 23.Vždycky mám pár let klid byla jsem i bez léků ale ta potvora se vždycky zas vrátí.Někdy vyhraje ona někdy já.Tobě bych radila zajít na psychiatrii pro antidepr.Neurol je jen první záchrana a nic neřeší.Ty druhé prášky co máš neznám.Jestli to jsou AD tak by měli zabrat.AD dodávají do mozku látky,které jsou potřebné pro normální náladu a po nich mizí tyhle šílený stavy.Drž se bude líp i když teď tomu asi nevěříš.Zase se ozvi jak ti je!!Ahoj Pavlína

Mirko,já se v lécích tak úplně nevyznám,byl jsem 12-krát v léčebně a vyzkoušeli na mě takovou škálu léků, to bylo takový množství,co jsem spolykal,nebo do mě napíchali,že si to opravdu nepamatuju.Chodím po měsíci k psychiatrovi,obvoďáka opravdu nemusím,ten se mi vysmívá.Teď užívám apo-citalopram20,trittico ac150,triginet100,sulpirol200 a o těch dvou už jsem psal.Měj se moc hezky.ahoj

zdravím všechny.Na těchto stránkách jsem poprvé a koukám,že PP je pěkná potvora.Já mám problém ten,že jsem zatím žádného lékaře nevyhledala,i když potíže mám taky.mám strach z vyřčené diagnozy.Problémy jsem začala mít už před 10 lety,objevovala se ataka tak,jak,ji tady většina popisuje.Závratě,třes končetin,pocit dušnosti,bušení srdce,prostě pocit,že je to konec.Tenkrát jsem se toho lekla,ale pak se to zase dobu neobjevilo.Stávalo se mně to vždycky večer,při ulehnutí do postele.říkala jsem si,že jsem možná přetažená.Objevilo se to třeba jednou za půl roku až rok.Během těhotenství a ještě půl roku po porodu jsem se cítila naprosto skvěle,potíže žádný.Od listopadu loňského roku se to zase přihlásilo a asi měsíc je mně teď mizerně téměř denně.Bolívá mě hlava,občas mám závrať,třes,někdy nemám ani náladu komunikovat s okolím,jsem podrážděná a navíc jsem přes den strašně unavená a slabá, a přitom večer nemůžu usnout,už jsem si musela několikrát vzít i prášek na spaní.Jakmile dlouho ležím a neusnu,tak se objeví ataka.Máte někdo taky takovou strašnou únavu?A myslíte,že u mě může jít taky o PP?A co poruchy vidění?Vyskytují se u této poruchy taky?Dík moc za přečtení a případné reakce.

Ahoj Pavlínko.Teď jsi ůplně do detailu popsala mé stavy...zvláště pak to s těmi doktory.Nesčetněkrát jsem měl strach že je to infarkt nebo mrtvice,ale v nemocnici EKG v normě.Šel jsem domů a tři dny klid ... no a pak to začalo nanovo.Jinak v těch obchoďácích a frontách mám přesně to co jsi popsala.Děkuji Ti moc za radu.Měj se AHOJ

Milá Májo, dle mého laického názoru se u tebe opravdu jedná o PP. Na druhé straně to je s největší pravděpodobností vše co tě může potkat. O psychózu (což jsou nejtěžší psychická onemocnění) se asi nebude jednat, protože za 10 let by se dávno projevila. Podle oficiální medicíny je PP psychiatrická diagnóza a léčí ji psychiatr, ale můžeš si samozřejmě vybrat: buď budeš žít jako dosud, tzn. budeš více či méně přežívat anebo se smíříš s tím, že máš psychické problémy, což není nic vyjímečného jak sis asi všimla na těchto stránkách a vyhledáš pomoc psychiatra a "výměnou" za užívání léku ti bude radostnější a plnohodnotný život. Kromě toho máš právo žádat po psychiatrovi důkladné vysvětlení tvého problému a trvat na pokud možno co nejnižším a nejkratším užíváním léků a pokud nebudeš spokojená s přístupem, tak vyhledat jiného. Dále bych v tvém případě zkusil klidně i souběžně s klasickou psychiatrií vyhledat konstitučního homeopata (dej si to do vyhledávače) a zkusit to souběžně nebo jedno a pak druhé. V tvém případě to nemůže nijak uškodit. U psychóz to je samozřejmě mnohem koplikovanější. To snad na začátek stačí. Kdyžtak napiš znovu napiš. Pokud budu umět, rád odpovím.

Ahoj Májo,
vše co tady líčíš, mívám také....Když jsem byla těhotná, ani jednou se u mě tento druh příznaku neprojevil....Až po porodu se mi to opě vrátilo...mívám stvy, že se mi rozbuší srdce, nemůžu dýchat, třesu se, je mi zima, všechno mě brní a pálí a vždy si myslím, že už je to můj konec....byla jsem s tím u psychiatra a vyžádala jsem si psychologa, ke kterému docházím zatím jedou do měsíce...moje stavy úplně nevymizely, ale už nemám takové přehnané reakce...vždy, když to na mě přišlo, jsem se strašně bála a začala panikařit..tím pádem jsem měla ještě jednou silnější prpojevy...ted musím říct, že když se to dostaví, začnu to prodýchávat a během chvilky to zmizí a pak si hned sednu k PC a pročítávám si příspěvky lidí s touto chorobou...moc mi to pomáhá....Musím podotknout, že zasílám první příspěvek...Jo co se týká léků, v tom ti moc nepomůžu, jlikož já jsem je odmítla....Vlasta

Ahoj Májo,
vše co tady líčíš, mívám také....Když jsem byla těhotná, ani jednou se u mě tento druh příznaku neprojevil....Až po porodu se mi to opě vrátilo...mívám stvy, že se mi rozbuší srdce, nemůžu dýchat, třesu se, je mi zima, všechno mě brní a pálí a vždy si myslím, že už je to můj konec....byla jsem s tím u psychiatra a vyžádala jsem si psychologa, ke kterému docházím zatím jedou do měsíce...moje stavy úplně nevymizely, ale už nemám takové přehnané reakce...vždy, když to na mě přišlo, jsem se strašně bála a začala panikařit..tím pádem jsem měla ještě jednou silnější prpojevy...ted musím říct, že když se to dostaví, začnu to prodýchávat a během chvilky to zmizí a pak si hned sednu k PC a pročítávám si příspěvky lidí s touto chorobou...moc mi to pomáhá....Musím podotknout, že zasílám první příspěvek...Jo co se týká léků, v tom ti moc nepomůžu, jlikož já jsem je odmítla....Vlasta