Diskuse - Panická porucha

Ahoj Michale, v kazdém prípade to nepodcenuj a alespon se porad s odborníkem, i kdyz budes mít pocit, ze se ti ulevilo.Mozná ti napíse pouze nejaký Neurol nebo Lexaurin pro obcasné pouzití a nebudes potrebovat dlohodobejsí lécbu AD. Poprvé jsem z toho byla za 9 mesícu 100% venku vcetne postupného odbourávání AD. Tentokrát je to delsí, protoze nejenom jsem o 10 let starsí a moje telo se hure regeneruje a ani okolnosti nejsou prílis vyhovující na rychlejsí uzdravení. Ale jsem celkem v poho, funguju naprosto nornálne, krome klaustrofobie ve výtahu nemám zádné potíze. Jenom mám trochu obavy , kdyz jsem sama doma, aby to na me nehuplo, ale umím to zahánet prací a musím konstatovat, ze asi 3 mesíce se o me nic nepokusilo. Ano mívám silné bolesti hlavy,nekdy je mi na omdlení nebo se mi trochu tocí hlava, ale nedesí me to. A to je práve díky AD, protoze jsem zklidnená a muzu se svýma myslenkama pracovat a dávat si ukoly na procvicování ovládaní se. Hlavne se nestyd, priznej sám sobe , ze neco není v porádku a nesnaz se poprat se s tím sám . Nezvládnes to a jenom by se ti to zhorsovalo. Je to jako s kazdou jinou nemocí. Cím drív se zacne lécit, tím drív se príznaky zmírní a prubeh nemoci bude klidnejsí a drív se toho zbavís. A nemysli si, ze PP je pouze nemoc zen, bohuzel chlapi si to casto nechtej pripustit, proto más muj velký obdiv. Za prípadné preklepy se omlouvám, písu desne rychle ...ha ha ha

Ahoj Míso(ne ,ze bych si myslela ,ze jsi mísa, ale bohuzel mám nejakou porouchanou klávesnici a mefungujou mi hácky), jak dlouho uzívás AD? Jak se po nich cítís? Ulevilo se ti ? Já mela PP poprvé také, kdyz jsem byla na materské a synovi bylo 2,5 roku. V jiném príspevku jsem psala,ze po 9 mes. jsem byla, troufám si ríct, vylécená. Bez léku, bez záchvatu. Po více jak 10 letech me ta mrcha dostala znovu, kdyz mi umíral 60-ti letý tatínek na rakovinu a my ho meli doma a já ,protoze jsem zdravotní sestra jsem prestala po domluve chodit do práce a starala se o nej. Takze se uspesne lécím 9 mesícu, tatínek je 5 mesícu po smrti a já se s tím ucím zít.Funguju normálne po vsech stránkách a 3 mesíce jsem bez záchvatu. Nauc se radovat !!!!!! Ze svého synka, z krásného pocasí, vzdy si najdi duvod být veselá.Zkus hodit za hlavu veci nepodstatné a nestarej se co by, kdyby. Protoze, kdo se stará dopredu, ten se stará 2krát. Jo a co se týce léku, tak já jsem ze zacátku brala Apo - parox, potom Serlift, ale bylo mi potom tak desne zle........BRRRRRRRR nechci vzpomínat. Ted uzívám Aurorix ze skupiny RIMA a jsem spokojená. Nic jiného uz ne, ale pro prípad mám jeste pár tablet Neurolu, ale ten jsem nemela pul roku. Tak neves hlavu, bude líp. Pracuj sama na sobe, léky ti pouze uleví , uzdravit se musís sama.Pracuj se svými chorobnými myslenkami a presvedci samu sebe, ze se zbytecne trápís.Más malé díte, tudíz celý zivot pred sebou.

Děkuju za obdiv:-) Chvíli to ale trvalo, než jsem si to připustil, i když je fakt, že je to asi tohle a ne nějaká jiná nemoc.Teď už je mi docela dobře, ale sem tam cítím, mjako by něco přicházelo, ale hned je to zase pryč. Mluvil jsem s kamarádem, co dělá psychiatrii a řekl mi, že je asi nejlepší Aurorix. Tak nevím, v sobotu jedu s dětma na tábor na 20 dní a když mi bude huř, tak si vemu Neurol a bude. Pokud mi samozřejmě do odjezdu nebude hůř. Tam si odpočinu a uvidím. Jinak moc děkuju za rady a zkušenosti, moc mi to pomohlo. Tak zatím, ještě písnu. Michal

Ahoj,PP se u mě projevuje zhruba rok,první ataka nastala po předávkování kofeinem a od tý doby se mi to vrací,pro mě je kofein jednoznačný spouštěč PP...

ahoj,brala jsem lexaurin mnoho let 3krát denně a taky mně to dělalo problém s tím přestat.Ale asi po 2letech jsem to dokázala pomalým snižovaním dávek.Je to psychický.Myslíš si že si ho musíš vzít a když nevezmeš,tak je ti špatně.Znám to,držím ti pěsti,aby jsi to dokázala,Bez prášků je na světě líp.čauky

Aurorix - bezva vec. Taky ho beru. Léky skupiny SSRI jsem nesnesla.Aurorix je ze skupiny RIMA a jeho snásenlivost je prý výborná. V kazdém prípade ti preju hodne stestí a zádnou PANIKU !!!!!!!!!

Aurorix - bezva vec. Taky ho beru. Léky skupiny SSRI jsem nesnesla.Aurorix je ze skupiny RIMA a jeho snásenlivost je prý výborná. V kazdém prípade ti preju hodne stestí a zádnou PANIKU !!!!!!!!!

Ahojky, jen malý dotaz, je zcela přirozené, že při psychických potížích nemůžu dýchat, už to trvá skoro měsíc, zítra jdu na sono srdce, prý tam slyší šelest. Večer už mám pocit, že mi někdo sedí na prsou a musím se už už udusit. Víc jak dva roky mám AD a k tomu když na mě přijde PP si dám Xanax. Zrovna teď se mi to vrátilo, patlám se v tom, neumím nikam jít sama atd. Však to asi určo znáte, chodím do práce a momentálně je to pro mě nadlidský úkol. Než jdu do práce, tak si vezmu prášek, hned jak přijdu tak znovu. Chvilkama bych to chtěla vzdát, mám pocit jakoby mě to požíralo a nejde to už vydržet. Slyšela jsem, že jsou možné dechové cvičení, ale můj doktor mi nic neporadil. Nemůžete mi poradit vy? A máte taky někdo takové dechové potíže? Díky vám moc a nezlobte se za můj megadotaz

Nazdárek Ireno, u záchvatu PP je naprosto prirozené mít dechové potíze. Je to tím, ze hyperventilujes, tvá srdecní frekvence je rychlejsí a ty más pocit nedostatku kyslíku. Opak je ale pravdou. Telo je zaplaveno kyslíkem az az a tím dochází k brnení prstu, okolo úst a muze to vést ke krecím. Kdyz te to drapne a musís funet jak lokomotiva, dýchej do pytlíku. Tím snízís prísun kyslíku. Dechové cvicení je dobré , pokus se sehnat si prírucku pro osoby trpící panickou poruchou. Jmenuje se " Trpíte záchvaty panické úzkosti ?" Napsal ji kolektiv lékaru - MUDr. Prasko( to s je s háckem- moje klávesnice bohuzel zlobí,hácky nechce psát ),MUDr. Ondrácková, Sípek, Kosová. Tam je vsechno velmi dobre popsáno, vcetne toho dechového cvicení.

Zdravím všechny, chtěla bych poprosit o radu. Nemůžu se zbavit lexaurinu, trvá to už skoro rok. Beru ted pres mesic AD ale stejne lexaurin nemuzu vysadit. Kdo by mel zkusenost s vysazenim, tak mi napiste prosim presny postup. /Beru ted 1,5mg vzdy rano.. a AD apo-citalopram/ Krome toho je mi ted uz zase treti den zle - bolesti krcni patere a motani hlavy. Psychiatricka mi rekla, ze uz mam hladinu serotoninu diky AD v poradku, tak mam lexaurin vysadit uplne, ale to nejde! Tak poradte prosim. Preji hezky den.

Ahoj Tino, 1,5 mg Lexaurinu denně je tak malá dávka, že to snad ani není možné, že se toho nemůžeš zbavit.Hlavní příčina je to, že měsíc je ještě krátká doba na to aby ti dostatečně zabrala AD,ať si říká psychiatrička co chce. Až ti AD pořádně zaberou, tak si na ten Lexaurin ani nevzpomeneš. Nedělej si zbytečné starosti. Počkej ještě týden, 14 dní a potom si vezmi tak týden jen půlku z té 1, 5 mg. Možná ti bude trošičku hůř ale za pár dní se to spraví. Potom ho vysaď úplně.Jsou tady lidi, kteří vysazují z pěti 3 mg Lexaurinů denně.
A ta krční páteř a motání se může zadařit občas každému. Zkus si sehnat nějaké cviky na krční páteř. Není to nic hrozného, neupírej k tomu pozornost.
Přeji ti aby jsi byla brzy O. K. Ahoj M.

Ahoj, za 14 dní mi bude teprve 17. před cca čtyrma měsícema jsem zkolabovala ve škole a od tý doby se tose mnou táhne pořád. první měsíc jsem nebyla schopná vyjít z domu, nemohla jsem do MHD, do restaurací, prostě skoro nikam. všude se mi dělalo špatně. bylo mi na zvracení, na omdlení, klepala jsem se, nemohla jsem dýchat... Byla jsem na veškěrých vyšetřeních, ale všechno je v pohodě. taky jsem se večer bála usnout, bála jsem se že se neprobudim. dneska už je to lepší. je mi třeba 14 dní dobře, ale pak se mi udělá blbě, já se toho začnu bát a tim se bojim třeba další týden jít ven aby se mi neudělalo špatně. dělá se mi občas špatně od žaludku a na omdlení, ale v mnohem menší míře než na začátku. až dneskajsem byla u psychiatra... nerada jím prášky a hlavně když vidím ty nežádoucí účinky, ale myslim si že jenom díky práškům se toho dá zbavit v relativně krátký době. i když je to nejspíš záležitost možná i na roky. Dřív bych řekla že ten co se takhle chová je blázen, ale teď vím že se to může stát komukoliv kdykoliv. Držím všem palce a hlavně aby se vám život vrátil do normálu (sama vím jak tyhle stavy omezují)

Ahoj Je mi 33 let .. kdyz jsem byl male dite..cca od 6 do 10 trpel jsem dle vseho.. podle priznaku a jak si to pamatuju Panickou Psychozou.. spatne vnimani prostoru, uzkost, nemoznost dychat..strach ze smrti, bezmocnost , budil jsem se ze spani a treba i 2 hodiny jsem nevedel o sobe.. zacatkem puberty to uplne zmizelo a nikdy se to nevratilo... Myslim ze v mladi jsem to mel z mejch rodicu.. dost jsem si vymejslel a asi dost zlobil , ale vzdy jim bylo dost tezke cokoli vysvetlit.. Jejich specialitou byl vyslech trvajici i nekolik hodin dokud .. dokud jsem nerekl to co chteji slyset.. tak jsem byl vyslychanej a byla mi neustale predkladano jestli nebudu hodnejsi budu v dospelosti na tom spatne...Dost spatne jsem to snasel a nejakej cas jsem si v detstvi myslel ze budu asi fakt na nic.. Zacatkem puberty.. jsem uz byl asi tak "chytrej" , ze jsem jim uz preventivne rekl co bylo treba a byl klid.. Ale tlak z jejich strany byl na stejny urovni dal...ale tak nejak jsem to vydrzel..a v 18 sel na vojnu a pak zacal zit sam.. Ve 20 letech jsem trochu riskoval a trochu jsem zakufroval v podnikani.. a kuli me najivite jsem prodelal nejake penize... rodicovstvo se o tom nejak domaklo a zacal kolotoc vycitek , ze meli v detstvi pravdu atd.. pomoc nikdo nenabidl jen buzeroval :) .. tak jsem se sebral a asi 2 roky se snima nestykal , svoje problemy si vyresil sam a vse bylo ok :) Podotykam .. ze to nebylo nic nelegalniho..zajimaly mne veci kolem burzy tak jsem si pucil penize a podle "zarucenych informaci" zariskoval.. no nevyslo to vyzral jsem si to a ok.. Jinak od 19 normalne makam funguju jak mam nikdy zadny opravdovy problemy jsem nemel..Praci i zivotni situace(partnerske vztahy , umrti) jaky koli extrem zvladam v pohode a nedela mi to problemy... Tak dal :). od 25 podnikam po druhe a vse funguje ok.. vydelavam dost penez a umim si je i uzit.. tzn mam veci co chci a delam veci co se mi libi.. nehem toho jsem se zacal s rodici zase stykat preci je to rodina a segru mam fakt rad.. ale tytulu noumy.. a cloveka co lze a nevazi si penez je linej atd.. jsem se bohuzel nezbavil..ale naucil jsem se to ignorovat.. jako ze se to mu zasmeju a nijak to nekomentuju.....Tak nejak to slo da se rici v klidu 10 let.. S rodici relativne v pohode.. bohuzel si myslim ze diky moji toleranci.. oni jsou zahradkari a chovaj i nejaky zvirata . tak jsem od nich dostaval vajicka ..zeleninu a podobny blbosti a otec mi obcas s necim pomohl v byte.. jeko ze vymenil kohoutek vyvrtal diru atd. A obcas mne i sestre daj nejaky penize s poznamkkou at uvazene uzijeme.. delalo to cca 40-50tisic behem celeho zivota a ja si za to vetsinou koupil nejake rozumne veci aby z toho byl tata z mamou happy.. novou postel.. kreslo do pracovny atd.. ja to kopenzova darky kterejm rozumim... tzn pocitace.. TV , elektronika atp.. aurcite v nekolika nasobne hodnote nez jsem dostaval...rikal jsem si tak je to rodina na nejaky korune nezalezi a nikdy to nepocital. No a ted k jadru pudla: asi rok a pul mam novou partnerku.. a zacal jsem chodit na navstevy i sni..a ona ze zacatku se asi stydela se zeptat...ale casem se mne zeptala co to jako se to deje.. ze k moji rodice pristupuju jako bych byl i**ot co potrebuje neustale drzet za rucicku.. a ona mne zna jako uspesneho cloveka jak v praci tak i v zivote.. ja jak jsem byl zvykelj tak uz mi to ani neprislo.. atak prisel den kdy mne chtel tatik zase obdarovat..respective mi dat penize z mojeho sporeni v detstvi ktere jsem v 18 vybral a dal mu na stavbu domu.. tak vyznamne vytahl obalku se 40 tisici a dal mi ji a maminka pronesla ze si konecne muzem koupit novou linku.. coz mne nastvalo a rekl jsem pokud nekomu neco davam tak davam a nekladu si podminky..a uz to zacalo.. ze bych si bez nich bych si nekoupil ani postel atd.. ze si nevazim penez a ze bez nich bych si ani ne tuk a ze bych mel bejt hodne vdecnej... snazil jsem se trosku argumentovat.. ale ani nahodou.. vyslo z toho ze si nevazim rodiny , ze o ne nestojim.. a ze sem tech 10 let kdy jsem byl hodnej ted pokazil a tatik pronesl ,ze uz si myslel ze sem se polepsil.. a ze nic,, a maminka expert na psychycke a emocni vydirani(v 7 letech mne 3 nedele ignorovala protoze jsem ji zapomel poprat k MDZ) mi rekla ze az si to uvedomim.. tak uz zadna rodina nebude.. no proste mazec.. ani pritelkyne.. nevysla s prazdnou.. je pry hloupa a mnou zmanipulovana..proste jsem si pripadal zase jako ten malej zlobivej chlapecek pri tom vyslechu co nevi co uz ma rici aby byl klid, no tak jsem je vsechny poslal do patricnych mist.. a 14 dni sem je nevidel.. ja i moje pritelkyne.. ktera uz je nechce v zivote videt ;) proste tezkej minulej tejden.. plnej debat o zivote proc to tak je a neni ..a hlavne jsem o tom neustale premejslel sam.. do toho se moji pritelkyni ozvaly rodice jeji kamaradky ..ze duvod proc ji uz mesic nedpovida na telefony a sms je ten ze spachala sebevrazdu.. no proste blbej tejden..ale vsechno presto bylo v poho .. nbyl;o mi to vse lito ..ale normos sem makal a vse bylo ok.. a v pondeli vecir jsem sedel u pocitace..a koukal jsem na dokument o kuracich, (ja kourim ale ne zas tak moc ..ale uz dlouho a uvazuju nad tim ze bych prestal) a najednou to prilitlo.. mistnost mela kilometr.. pocit jako ze za 5 minut umru.. buseni srdce.. tlak v hlave.. no proste stejny pocity jako v detstvi,,, a to mne po tech 25 letech dost vydesilo... otevrel jsem okno zacal hltat..vzduch... byl vzhuru az do rana. a snazil se stim bojovat.. nechtel jsem vydesit pritelkyni tak jsem rano se premohl a vypravil ji normos do prace.. apak se zacal kuryrovat... pit caj. delat nejaky dechovy cviceni sprchovat se studeno vodou...ale nic nepomahalo.. nastesti mne nakonec zmohl spanek.. a rano jsem se probudil a uz bylo lepe.. ale od ty doby furt vicenebo mene citim pocit strachu...v detstvi mi taky trval nez to ulne odeznelo.. je to cim dal lepsi.. ale furt zahanim pocit ze se to vrati... snazim se ted odpocivat.. a spim kdykol zacnu zivat... nevim presne co bude pro mne lepsi.. uz asi nedokazu ty rodice ignorovat..jen si na ne vzpomenu a hned se mi pritizi.. jsou to moje rodice.. ale chci mit rodinu a chci hlavne bejt dusevne zdravej.. nevim co bych mel presne delat... nechci jim nejak ublizit.. ale podvedomi rika ze bych se mel odstehovat do jineho mesta a prerusit veskere styky..na druhou stranu jsem se na internetu docetl.. ze by melo jit si ce tezko , ale melo preprogramovat mozek od tech klicovejch navyku.. z detstvi,... myslim ze by to bylo reseni jak neopustit definitivne rodice a presto si zachovat dusecni zdravi.. nevite kam bych se mohl obratit.. diky za precteni a za radu.. Martin

Ahoj Martine, přečetla jsem si dvakrát tvůj obsáhlý dopis a naznala jsem, že jsi šikovný kluk, který se dovedl bez podpory a náklonosti svých rodičů postavit na vlastní nohy a dopracovat se slušných peněz. Nenechal jsi se odradit ani počátečním neúspěchem a šel jsi dál.Líbí se mi na tobě i to, že přes všechna nedorozumnění jsi nezatratil své rodiče. Já mám syna starého jako ty a díky podobným nesvárům jsem já skončila s panickou poruchou na těchto stránkách. Teď vidím, že hodně chyb, podobně jako tví rodiče, jsem dělala taky.Kecala jsem synovi do života a jak tebe vaši, snažila jsem se ho vodit za ručičku,.A on byl kvůli tomu vzteklý a stále se semnou hádal.Dnes vidím, jak jsem ve spoustě věcí byla blbá. Ale chtěla jsem ti napsat, že vše jsem dělala v dobré víře a ve strachu o něj.Zrovna tak jak vaši, podmiňovala jsem si co si má za mé peníze koupit. Cestu k sobě jsme našli teprve teď až si konečně v 31 letech založil rodinu a má sám malou holčičku, kterou moc miluje a teprve teď pochopil, proč jsem se tak o něj bála a měla určitou představu o jeho životě.Ale je to blbost, protože každý pokud je dospělý a svéprávný musí se rozhodovat sám, bohužel i za cenu "kopanců".
Chceš radu ve své situaci. Tak já ti řeknu, jak bych to řešila.Zašla bych za psychologem, protože myslím, že tobě by stačilo, kdybys se někomu vypovídal.A pokud ne, nechala bych si u psychiatra napsat na několik měsíců antidepresiva.Myslím si , že nějakou náchylnost na psych.problémy máš, když už jsi to měl i v dětství.A teď tě to zlobí, protože tě dusí to, že v tom lítáš mezi přítelkyní, rodiči atd. Ale neboj, bude to zas dobré. Přítelkyně jestli za něco stojí vše pochopí a jinak neber ohledy na nic a jdi si svoji cestou. Jak jsi to už dokázal jednou, zvládl jsi to. S rodiči bych v klidu promluvila a vše bych jim řekla, tak jak jsi to popsal tady. Vše řeš v klidu a věřím, že to pochopí a zamyslí se i nad sebou.Bylo by do budoucna dobré i pro tebe aby jsi s nimi měl pohodový vztah.Nakonec oni vše to co dělali, pinožili se okolo těch zvířat, šetřili, dělali kvůli tobě a sestře.Že to možná dělali trochu blbě, to se stává a poznáš to , až budeš vychovávat své děti.
Martas, tak ahoj, objednej se k nějakému psychologovi, který má smlouvu s pojišťovnou, ať to neplatíš a nenech to být, ať do toho moc nezabředneš. V této době je plno léků a není potřeba aby někdo trpěl Tak čau Mirka

Mirko, dekuji za tak vrelou reakci. Ja to tak nejak s rodici i chapu.. Nebo se alespon snazim:) Vim, ze clovek cim dele je na svete tak hur meni svoje navyky a postoje..Na druhou stranu bez tolerance z obou stran to nejde... nebo alespon castecne zmeny postoje.. Chci taky svoji rodinu a deti..A vim , ze to nekdy bude tezke.. a prave proto bych mel tyhle veci jednou pro vzdy vyresene.. Jine zivotni situace zvladam opravdu dobre..a teoreticky stres z prace tyto zazitky z rodici dalece prevysuje, ale vzhledem k nejakem zebricku hodnot to na mne nijak nepusobi... PRoste emocne mne zasahuji nejvice mezilidske vztahy a to vztahy rodine..Partnerske zalezitosti jsem zvladal vzdy take v pohode. Napriklad jsem tihu rozchodu s partnerkou jsem vzdy bral vice mene na sebe jelikoz jsem citil ze to zvladnu . A bylo to v pohode.. Ale ty rodice mne proste nejak dostanou pokud se nehlidam , a jiz cilene na to nemyslim , ze si to nesmim tak brat..A toho se prave bojim i do budoucna.. ja se z toho nynejsiho zazitku jiste vzpamatuju , je mi cim dal lepe..a pritelkyne mi squele pomaha.. jen ji ta reakce mojich rodicu dost pekvapila(od svojich rodicu je zvykla alespon na nejakou oboustranou discusi a reflexi obou stran.coz u mejch rodicu nejak nefunguje) , ale prave de o to co bude.. oni se tesi take na vnuky, bohuzel mne jima hruza z toho co si budu muset vyslechnout ohledne jejich nazoru na vychovu.. atp.. Myslim ze mas pravdu s tou navstevou psychologa v mem pripade.. psat si o tom rozhodne pomaha sortovat myslenky..a promluvit si bude o to lepsi.. ale bezzmeny jejich postoje to drive nebo pozdeji prijde znovu..Uvazuji o nejake rodine poradne, spolecne navsteve..protoze oni zjevne potrebuji slysen nejakou autoritu , kterou ja zjevne nesjem.. V tomhle dobre vzdy fungovala babicka s dedou..opravdu nadhene a spravedlive bytosti..To byla autorita ktera dokazala moje rodice vzdy usmernit a pripomenout jim jenjich vlastni chyby. Napr.. kdyz mne otec v 17 letech mesic pred maturitou vyhodil zbaraku.. kuli tomu ze jsem si oholil hlavu do hola :).. Deda je pri navsteve vykazal z domu s tim , ze tam nelezou dokud zase nebudu doma.. Jenze deda z babickou jiz bohuzel neziji. No uz se tu nebudu vypindavat.. Jen chci proste rici, ze musim udelat neco co to vyresi definitivne na obou stranach. Jeste jednou diky za tvoji vrelou reakci.. a urcite se stim poperu tak nejak ke spokojenosti vsech:) Zatim Ahoj