Diskuse - Panická porucha

Zdravím Yvetku a Míšu...holky, smolil jsem to sem asi hodinu, pak jsem to chtěl odeslat a prd.Nikde nic a napsalo mi to, že jsem překročil limit.Tak napíšu něco až zítra.Mějste se fajn.M

Ahoj Matessi,ted musím do práce,ale večer tady mrknu a těším se na tvou radu!!!!zatím papapa všichni!

Ahoj všichni, mluvíte mi z duše, mám PP již 35 let a včera jsem byla u lékařky, která mi předepsala Parolex a když jsem si přečetla příbalový leták, vůbec se mi do této léčby nechce, máte s ním nějaké zkušenosti? Chtěla bych vyzkoušet Bachovy esence, nezkusil jste je někdo? Díky za rady. Napište
prosím, jak se s tím co nejlépe vyrovnat.

Ančo, "díky" "výchově" mé maminky jsem psychicky labilní také už těch 35 roků a "základ" podlomené psychiky mám nejspíš od narození...vzhledem ke konfliktnímu životu mých rodičů a okolnostech. Byla jsem neurotická, nevěřila jsem si, největší zlom v psychice, kdy jsem opravdu neunesla rodičovský teror, nastal v mých 22 letech a už se to se mnou táhne. Lékaři na mně vyzkoušeli kdeco, nejlíp na mně fungoval Bellaspon, pak jsem - protože jsem si velmi přála dítě - se docela dobře obešla bez léků...po úmrtí rodičů a založení své nové rodiny se potíže vracejí jen občas, přece jen trauma z dětství a mládí si ponesu po celý život. Zřídka, při nějakém vypětí, pár dnů beru LEXAURIN. Sice je návykový, ale při rozumném užívání nikoli. Alternativní metody jsou báječné všechny, např. reiki, ezoterická hudba, aromatické svíčky a konečně i ty Bachovy esence - z rostlinek. Pomáhá to velice. A hlavně - trénovat vůli a radost po životě! Každý den...mnoho štěstí všem!

Ančo, "díky" "výchově" mé maminky jsem psychicky labilní také už těch 35 roků a "základ" podlomené psychiky mám nejspíš od narození...vzhledem ke konfliktnímu životu mých rodičů a okolnostech. Byla jsem neurotická, nevěřila jsem si, největší zlom v psychice, kdy jsem opravdu neunesla rodičovský teror, nastal v mých 22 letech a už se to se mnou táhne. Lékaři na mně vyzkoušeli kdeco, nejlíp na mně fungoval Bellaspon, pak jsem - protože jsem si velmi přála dítě - se docela dobře obešla bez léků...po úmrtí rodičů a založení své nové rodiny se potíže vracejí jen občas, přece jen trauma z dětství a mládí si ponesu po celý život. Zřídka, při nějakém vypětí, pár dnů beru LEXAURIN. Sice je návykový, ale při rozumném užívání nikoli. Alternativní metody jsou báječné všechny, např. reiki, ezoterická hudba, aromatické svíčky a konečně i ty Bachovy esence - z rostlinek. Pomáhá to velice. A hlavně - trénovat vůli a radost po životě! Každý den...mnoho štěstí všem!

Ahoj Jiško, mám podobný osud jako ty, jen s tím rozdílem, že se u nás jednalo o spory mé mamky a její sestry, protože jsme bydleli v jednom domě. Ony se pořád hádaly strašným způsobem a na mě to neblaze působilo již od raného dětství. Nesu si to sebou jako břemeno, vyrovnávám se s tím svojí vlastní vůlí, někdy se mi to daří i tím, že si z toho začnu dělat legraci, nebo se z toho musím nějak vymluvit, pokud mám komu. Když vidím, že to nezvládnu, vezmu si také občas Lexaurin, ale jen zřídka. Návykový by byl až po velkých dávkách, to ti dávám za pravdu. Ještě jednou ti děkuji, žes mi odepsala, moc mi to pomohlo. Přeji ti hodně krásných dnů a lásky kolem sebe.

Konečně jsem doma s práce a hned se letím podívat,jestli nam Matess napsal nějaké fígle jak tu hnusnou svini zahnat!!!!! Dnes jsem to zvládla dobře,ale nesmím myslet na to že se mi udělá špatně-jinak se mi fakt udělá.Užívám Remood 5 měsíců a měla jsem asi 4 ataky.Hnussss!

Ahoj Hanko, nezlob se,že reaguji až teď, úplně náhodou jsem objevila Tvůj příspěvek. Nemohu posoudit ,jestli to mohou vyprovokovat AD, v prvním případě jsem AD užívala, ve druhém ne. Ale určitě to může souviset s vyčerpáním jak psychickým, tak fyzickým. Chce to hlavně mít dýchání pod kontrolou, doplnit minerály. Přeji Ti aby se to už neopakovalo, ozvi se, budu velmi zvědavá!

Ahoj, trpím úzkostí a zřejmě i nějakou směsí sociální fóbie a agorafóbie. Lékař mi předepsal Deniban. Nemáte s ním někdo zkušenost. Prosím o postřehy..

Opravdu je velmi nutné navštívit psychiatra a v žádném případě se nepokoušet léčit se sama. Vhodný antidepresivní lék určitě pomůže, tak jako mě. Beru Cipralex a neustále mám u sebe Rivotril, jako první pomoc při náhlé nezvládnutelné situaci. V každém případě neustupujte od povinností a překonávejte pro Vás nepřekonatelné překážky, které Vás budou motivovat pro další kroky. Jakýkoliv ústupek Vás hodí zpátky s ještě větším problémem. Dobré je také aerobní cvičení v kolektivu. Přeji hodně úspěchů s léčbou

Ahoj, tak jsem přes dlouhé hledání na internetu, dostal, až k těmto stránkám a k této diskusi. Asi před měsícem jsem si toho na sebe vzal moc a v metru jsem zažil kolapsový stav, z vyčerpání. Měl jsem o sebe hrozný strach, bušilo mi srdce, brněly mě ruce nohy, no prostě děs. Pak to přešlo a takové návaly jsem měl celou noc. Pak jsem měl asi týden pokoj, ale pořád jsem žil ve strachu, že se to vrátí:-( A jakmile na to začnu myslet a nebo i nemusím, občas to příde znovu. Jelikož pracuju ve zdravotnictví a zrovna jsem se učil na zkoušky, všechny nemoci jsem si okamžitě začal stahovat na sebe:-))) V práci jsem si nechal udělat vyšetření z krve a nic, naštěstí. Chtěl bych se zaeptat, jestli, to co se mi občas stane, jako pocit na omdlení, brnění rukou a strach o sebe, je panická porucha. moc díky za nějakou odpověď. Michal

ahoj všem, trpím panickou poruchou asi půl roku. Vše to začalo, když mi doktor řekl do telefonu, že výsledky krve nejsou úplně ok. Uplně jsem se sesypala a měla strašné pocity úzkosti, které trvaly asi týden, no hrůza. Pak jsem se z toho nějak vyhrabala, ale strach z toho, že se to bude opakovat nezmizel. No a asi za měsíc to přišlo zčistajasna v noci, bušení srdce, panika, strach naprosto bezdůvodně. To už mi bylo ale tak že jsem skončila v krizovém centru na psychiatrii. Tam jsem mluvila s psychologem, který mi řekl, že jsem neurotička. No každopádně mně poslal na psychiatrii, kde mně okamžitě dr řekla, že mám PP a musím se léčit. To bylo mé velké štěstí, bylo mi tak mizerně, že jsem nechtěla žít. Mám malého dvouletého synka, jsem na mateřské. Beru Apo sertral. Budu ráda, když si tu budu moci s někým vyměnit zkušenosti. Přeji pohodu. Míša

Ahoj Michale, byla to urcite PP.Jestli se ti to opakuje casto ( to posud sám ) asi bych na tvém míste na nic dalsího necekala a hurá k doktorovi pro nejaká AD. Mluvím k tobe z vlastní zkusenosti, vrátila se mi PP po více nez 10 letech a ted s ní celkem uspesne bojuji 9 mesícu.Jsem také ze zdravotnictví ( sestricka ) a také jsem na zacátku mela uplne vsechny nemoci sveta. Nebo alespon jejich príznaky.

Ahoj Ajko, moc děkuju za napsání:-) Je pravda, že za několik posledních pár dní se mi to vracelo vážně docela často a je to hrozně nepříjemnej pocit, i když už jsem se to naučil nějakým způsobem odehnat, když cítím, že to přichází, pořád to není ono:-( Asi budu muset jít vážně k doktorovi. I když je pravda, že se mi hodně ulevilo, když jsem si přečetl tuhle diskusi a zjistil jsem, že nádor to asi nebude:-)) No teď mám po zkouškách a všechen stres už ze mě spadl:-) Tak třeba se to upraví a když do pár dní ne, tak tam zajdu:-) A za jak dlouho se Ti podařilo se toho napoprvé zbavit?

Ahoj Ajko, moc děkuju za napsání:-) Je pravda, že za několik posledních pár dní se mi to vracelo vážně docela často a je to hrozně nepříjemnej pocit, i když už jsem se to naučil nějakým způsobem odehnat, když cítím, že to přichází, pořád to není ono:-( Asi budu muset jít vážně k doktorovi. I když je pravda, že se mi hodně ulevilo, když jsem si přečetl tuhle diskusi a zjistil jsem, že nádor to asi nebude:-)) No teď mám po zkouškách a všechen stres už ze mě spadl:-) Tak třeba se to upraví a když do pár dní ne, tak tam zajdu:-) A za jak dlouho se Ti podařilo se toho napoprvé zbavit? Jinak taky jsem sestřička( chlap )