Diskuse - Panická porucha

Já sice nevím, zda je to u mě panická porucha, ale lékař mi předepsal Concor - betablokátor, neboť mi při zátěži začně "bouchat" srdíčko, a to lítám ze strany na stranu. Nejčastěji mi je takhle "zle" když se rozčílím, mám stres a nebo při námaze /sport apod./. Dostala jsem také Nitroglycerin pod jazyk. Ležela jsem také v nemocnici, byla na Holteru, šlapala jsem "kolo". Zjistili jenom, že jsem výrazná na zátěž. Máte někdo s tímto zkušenosti? Já si také myslím, že to je PP, ale musím to zvládnout hlavně psychicky. Večer medituji, provádím mentální procházky po lese apod. Načež usnu jako špalek. Marie

Verčo,určitě s tím máme zkušenosti já trpím úzkostma a na začátku braní AD se můj stav tak zhoršil, že kdybych se mohla úzkostí pohnout tak bych určitě vyskočila z okna,ale to prý bývá normální a do dvou měsíců by tyto stavy vymizí.Zajdi na panikářky tam ti určitě poradí jako mě.

Čau Peti,
překonala si všechny naše rekordy v délce příspěvků. Pokud si chceš pokecat, pojď k nám, které jsme na této disk. od začátku, na stránku "Panikářky" - věř mi, bude ti ještě lépe :)) Čau B.

ahojte vsetci co prezivate tazke chvile nazvane panika. Chcem sa opytat ci ma niekto pri tychto atakoch pocit slabosti najme v nohach a potom este tato slabost prichadza pri uzkosti /je to skor taky nepokoj v koncatinach aj pri strachu /. Uzivam cipralex 7 tyzden stav sa mi zlepsil len obcasna slabost / nepokoj koncatin / ma stale otravuje.

Ahoj,chtel bych se zeptat kdyz to na vas pride(ty priznaky atd...)jak to potlacujete jestli s tim mate nikdo nejake skusenosti tak mi prosim napiste.me se to stava uz 1 rok a vzdycky se mi to povede ale jen na chvilku potom to zase zacne.prosim pomozte.

Kazdemu pomaha neco jineho. Muzes se zkusit nastvat nebo se zkus nadechnout a vydechnout, jako kdyz se ti ulevi. Mne pomaha pozitivne myslet. Vzpomenout na nejake super hezke chvilky, kdy jsem se citil silny. Tech rad je spousty. Ale nikdo asi nema 100% radu. Taky mi jednu dobu pomohlo si rict, at to prijde, shvalne si to vyvolat a ono to pak neprislo.
Posloucham hudbu, proste odvest myslenky jinam. Pomaha psat smsky nekomu atd.

Ahojkyyy:-) přišla jsem se s Vámi podělit o zkušenost s Panickou poruchou a snad i poradit......já jsem zašla za psychoterapeutkou. Terapet nepředepisuje léky, ale léčí pouze pomocí psychologických metod, což má tu obrovskou výhodu, že se nestanete závislými na lécích. Já studujiprvním rokem psychologii a i u člověka, který se psychikou zabývá, se může tohle rozjet, jsem toho živým důkazem. Projevovalo se to uplně stejně, jako vám všem- masivní nával uzkosti, pocit, že tentokrát to vážně nezvládnu, okamžitě jsem chtěla zmizet z místa, kde mě to popadlo.šílená tísen, bolest na hrudi, zmatek v hlavě, pocit že nejsem ve svém těle,...a přišlo to naprosto bez varování. Nejvíc mě asi dostávalo tuhnití svalů v obličeji, tobylo šílené. Nejdřív to byla školní třída, pak metro, pak nákupní centrum.....a já jsem řekla dost a navštívila jsem terapeutku, hned mi také bylo jasné, o co se u mě jedná, takže jsem se nezdržovala návštěvou u praktického lékaře, věděla jsem, že je to psychické a že si sama neporadím. A moje psychoterapeutka mi to vysvětlila takhle:
Panická porucha je nemoc, která má tu výhodu, že ač se vám zdá, že vám může ublížit, ve skutečnosti prakticky nemůže- neomdlíte, jako se vám zdá, nezešílíte, ani neumřete- ještě nikdy nikomu se nic takového při záchvatu paniky nestalo.V tomto ohledu je záchvat paniky jen nepříjemný, ale nikoliv ohrožující a dokonce, lidé na vás to, že prožíváte záchvat paniky, ani většinou nepoznají, ač máte pocit, že to všichni vidí. Záchvat paniky prožije ve svém životě téměř každý- jediný rozdíl mezi zdravým člověkem a námi, co trpíme nebo jsme trpěli ( v mém případě) panikou, je ten, že my si prostě moc těch symptomů všímáme, máme z nich ohromný strach a přecenujeme jejich význam. Je to tak!!! Je to jen špatná atribuce. Jako kočka, které přivážete na ocas plechovku.....uslyší rámus a poběží a čím víc bude utíkat, tím větší rámus bude plechovka dělat a ona se bude tím víc bát. Přitom by stačilo, aby se zastavila, otočila a zjistila, že je to jen hloupá plechovka, která jí neublíží a že se jí nemusí bát. Hm? Přesně tak je to s panickou atakou. A jak vzniká? ,,Zdravý člověk" má hladinu stresu o moc níž, než ji máme my. Proto musí zažít opravdu velký stresor, aby měl podobné pocity a i když je zažije, on si jich tolik nevšímá, mávne nad nimi rukou a oni už se neobjeví. Ale my máme hladinu stresu a uzkosti velmi vysoko- stačí jen myšlenka na to, jak se bojíme symptomů, které prožíváme a máme je tu. A točíme se v bludném kruhu, protože se začneme vyhýbat místům, kde jsme to prožili, myslet na příznaky, bát se,....říkat si ,,proboha, at se znovu neobjeví..."....a to je uplně špatně. Cosi přejeme většinou nedostaneme, co si nepřejeme, spolehlivě máme. a proto...nevyhýbejte se místům, kde jste paniku prožili, tím jí jen živíte. Naopak! běžte tam a přejte si záchvat paniky, on vám neublíží a během pár minut přejde. Říkejte si ,,tak honem , proč se mi netřesou ruce.." ...a až se začnou třást , řekněte si, klidně nahlas,,,ještě to je mááááálo".....a vyvolávejte si i další symptomy, soustředte se na ně, intenzivně si přejte....a oni přijdou, ale menší a pak ještě menší.... myslete na ně pořád- kdykoliv se budete cítit dobře, vyvolejte je, klidně si je nějak pojmenujte, třeba strašidýlka, jak chcete. ZA CHVÍLI vás to neustále myslení na ně bude tak otravovat, že zmizí, oni i myšlenky, i strach, celý váš problém. Já se vyléčila za TÝDEN. dělala jsem přesně tohle, ale pořádně. Přestala jsem se bát, brala jsem své potíže jako plechovku na kočičím ocásku a neustále jsem se snažila symptomy si vyvolávat- a k dyž přišly, schválně jsem se usmívala a snažila se je zintenzivnit. Hlavně se nebojte, není čeho!!Pokud chcete zvítězit, musíte do toho jít ale opravdu na plno a strach nebrat, vyškrtnout. je to těžký, ale ten život bez paniky a léků za to zatraceně stojí. A funguje to...tak si věřte, věřte i mě a zkuste to....ale naplno:-) žádné strachy, žádné utíkání před plechovkou na ocásku, žádné vyhýbáání se místům,kterých se bojíte, a jděte svým problémům naproti a hezky přivítejte:-) To budou koukat:-)

Ahojkyyy:-) přišla jsem se s Vámi podělit o zkušenost s Panickou poruchou a snad i poradit......já jsem zašla za psychoterapeutkou. Terapet nepředepisuje léky, ale léčí pouze pomocí psychologických metod, což má tu obrovskou výhodu, že se nestanete závislými na lécích. Já studujiprvním rokem psychologii a i u člověka, který se psychikou zabývá, se může tohle rozjet, jsem toho živým důkazem. Projevovalo se to uplně stejně, jako vám všem- masivní nával uzkosti, pocit, že tentokrát to vážně nezvládnu, okamžitě jsem chtěla zmizet z místa, kde mě to popadlo.šílená tísen, bolest na hrudi, zmatek v hlavě, pocit že nejsem ve svém těle,...a přišlo to naprosto bez varování. Nejvíc mě asi dostávalo tuhnití svalů v obličeji, tobylo šílené. Nejdřív to byla školní třída, pak metro, pak nákupní centrum.....a já jsem řekla dost a navštívila jsem terapeutku, hned mi také bylo jasné, o co se u mě jedná, takže jsem se nezdržovala návštěvou u praktického lékaře, věděla jsem, že je to psychické a že si sama neporadím. A moje psychoterapeutka mi to vysvětlila takhle:
Panická porucha je nemoc, která má tu výhodu, že ač se vám zdá, že vám může ublížit, ve skutečnosti prakticky nemůže- neomdlíte, jako se vám zdá, nezešílíte, ani neumřete- ještě nikdy nikomu se nic takového při záchvatu paniky nestalo.V tomto ohledu je záchvat paniky jen nepříjemný, ale nikoliv ohrožující a dokonce, lidé na vás to, že prožíváte záchvat paniky, ani většinou nepoznají, ač máte pocit, že to všichni vidí. Záchvat paniky prožije ve svém životě téměř každý- jediný rozdíl mezi zdravým člověkem a námi, co trpíme nebo jsme trpěli ( v mém případě) panikou, je ten, že my si prostě moc těch symptomů všímáme, máme z nich ohromný strach a přecenujeme jejich význam. Je to tak!!! Je to jen špatná atribuce. Jako kočka, které přivážete na ocas plechovku.....uslyší rámus a poběží a čím víc bude utíkat, tím větší rámus bude plechovka dělat a ona se bude tím víc bát. Přitom by stačilo, aby se zastavila, otočila a zjistila, že je to jen hloupá plechovka, která jí neublíží a že se jí nemusí bát. Hm? Přesně tak je to s panickou atakou. A jak vzniká? ,,Zdravý člověk" má hladinu stresu o moc níž, než ji máme my. Proto musí zažít opravdu velký stresor, aby měl podobné pocity a i když je zažije, on si jich tolik nevšímá, mávne nad nimi rukou a oni už se neobjeví. Ale my máme hladinu stresu a uzkosti velmi vysoko- stačí jen myšlenka na to, jak se bojíme symptomů, které prožíváme a máme je tu. A točíme se v bludném kruhu, protože se začneme vyhýbat místům, kde jsme to prožili, myslet na příznaky, bát se,....říkat si ,,proboha, at se znovu neobjeví..."....a to je uplně špatně. Cosi přejeme většinou nedostaneme, co si nepřejeme, spolehlivě máme. a proto...nevyhýbejte se místům, kde jste paniku prožili, tím jí jen živíte. Naopak! běžte tam a přejte si záchvat paniky, on vám neublíží a během pár minut přejde. Říkejte si ,,tak honem , proč se mi netřesou ruce.." ...a až se začnou třást , řekněte si, klidně nahlas,,,ještě to je mááááálo".....a vyvolávejte si i další symptomy, soustředte se na ně, intenzivně si přejte....a oni přijdou, ale menší a pak ještě menší.... myslete na ně pořád- kdykoliv se budete cítit dobře, vyvolejte je, klidně si je nějak pojmenujte, třeba strašidýlka, jak chcete. ZA CHVÍLI vás to neustále myslení na ně bude tak otravovat, že zmizí, oni i myšlenky, i strach, celý váš problém. Já se vyléčila za TÝDEN. dělala jsem přesně tohle, ale pořádně. Přestala jsem se bát, brala jsem své potíže jako plechovku na kočičím ocásku a neustále jsem se snažila symptomy si vyvolávat- a k dyž přišly, schválně jsem se usmívala a snažila se je zintenzivnit. Hlavně se nebojte, není čeho!!Pokud chcete zvítězit, musíte do toho jít ale opravdu na plno a strach nebrat, vyškrtnout. je to těžký, ale ten život bez paniky a léků za to zatraceně stojí. A funguje to...tak si věřte, věřte i mě a zkuste to....ale naplno:-) žádné strachy, žádné utíkání před plechovkou na ocásku, žádné vyhýbáání se místům,kterých se bojíte, a jděte svým problémům naproti a hezky přivítejte:-) To budou koukat:-)

Je to neuvěřitelné co se vám povedlo.Jste silná osobnost!!!!!!Já se léčím 3 měsíc,tak 14 dní mi bylo moc dobře,ale teď je mi hůř,cítím úkost,nedostetek dechu a to po celý den.Snažím se to zvládat,ale moc mi to nejde.Budu muset k lékaři a probrat to s ním.Moc vám přeji,že jste vyhrála nad PP,snad se to povede i mě.

Ahoj P.,výborný, přínosný příspěvek.Je to asi jediný návod jak snad lze zvítězit nad PP bez AD.Ale jak píše Sandra, jen pro opravdu silné osobnosti a ještě na počátku onemocnění.Tímto způsobem jsem se snažila také zvládat PP bez AD. Dá se říct, že se mi to podařilo. Ale co mně přivedlo k tomu, že jsem nakonec brala AD byly neustálé silně obtěžující projevy neurovegetativního nervstva, které mi silně znekvalitňovaly život.I když jsem z nich neměla paniku, věděla o co jde, tak mě ty neustálé tachykardie, dušnosti a motolice dělaly nedali plnohodnotně žít. Jak tady na to?

Ahoj P.,výborný, přínosný příspěvek.Je to asi jediný návod jak snad lze zvítězit nad PP bez AD.Ale jak píše Sandra, jen pro opravdu silné osobnosti a ještě na počátku onemocnění.Tímto způsobem jsem se snažila také zvládat PP bez AD. Dá se říct, že se mi to podařilo. Ale co mně přivedlo k tomu, že jsem nakonec brala AD byly neustálé silně obtěžující projevy neurovegetativního nervstva, které mi silně znekvalitňovaly život.I když jsem z nich neměla paniku, věděla o co jde, tak mě ty neustálé tachykardie, dušnosti a motolice dělaly nedali plnohodnotně žít. Jak tady na to?

Oprava: to dělaly tam samozřejm.nepatří

Karlosi, mě doktorka radila ,že se mám v takové situaci nadechnout a co nejdéle vydechnout a tak to udělat tak třikrat za sebou a docela to pomohlo.Nebo dát si gumičku na zápěstí a zatahnout za ní aby tě to štíplo nebo také říkat si vduchu všechna zvířata třeba na P a zkoušet jiná písmena.Já třeba když cítím,že to na mě přichází pustim si rádio a zkouším to roztancovat a zabírá to,chce to prostě hned začít něco dělat,hlavně si nelehej a nezačni nad tím ještě více přemýšlet spíš se to snaž od sebe odehnat.

Doporučuji autogenní tréning, skutečně to zabere.

Doporučuji autogenní tréning, skutečně to zabere.