Diskuse - Panická porucha

Ahojky, u mě se panická porucha projevila v podobě strachu ze řízení auta po dálnici, sama jsem tomu začala říkat schnellfobie:-)).
To bylo před 4 roky, psychiatr mi předepsal Magrilan, po půl roce jsem ho vysadila a od té doby se to ještě více zhoršilo, bojím se výšek, výtahů, metra...
Myslím, že to je ale hodně o psychické pohodě, když je člověk ve stresu, tak má tato nemoc sklony se projevovat čím dál víc a ve zhoršené podobě.Mohl by mi někdo napsat něco více o těch novějších lécích? Já si jenom pamatuju, že to blokovalo centrum strachu v mozku.Díky

Ahojky, u mě se panická porucha projevila v podobě strachu ze řízení auta po dálnici, sama jsem tomu začala říkat schnellfobie:-)).
To bylo před 4 roky, psychiatr mi předepsal Magrilan, po půl roce jsem ho vysadila a od té doby se to ještě více zhoršilo, bojím se výšek, výtahů, metra...
Myslím, že to je ale hodně o psychické pohodě, když je člověk ve stresu, tak má tato nemoc sklony se projevovat čím dál víc a ve zhoršené podobě.Mohl by mi někdo napsat něco více o těch novějších lécích? Já si jenom pamatuju, že to blokovalo centrum strachu v mozku.Díky

Ahoj Ivko, tady už nikdo není ,je založená nová diskuse Panikářky,vjeď si tam , tam se všichni přesunuli Ilona

Apo-parox jsem užívala 1,5 roku. Zabral mi do tří týdnů a perfektně jsem se cítila tak po dvou měsících- žádné problémy a úzkosti. Musím říct, že po těchto lécích jsem se cítila zase jako "normální" člověk. 100% se mi zlepšila nálada a negativní myšlenky zmizely!Teď je to týden, co jsem ho úplně vysadila a necítím se právě nejlíp, takže se k němu možná zase vrátím. Tak hodně štěstí!

Ahoj, máte někdo zkušenosti s Cipralexem? Beru ho už 15 dní, jeden ráno, ale stále mi moc nezabírá. Zpočátku léčby jsem se cítila trochu lépe, lékař říkal, že by se to mělo upravit asi za 10 dní, ale stále se necítím moc dobře.
Díky.

Aneto, jdi na disk. "Panikářky", tady už nejsme. AD zabírají tak po měsící. Čau

Ahoj Blanko, děkuji za radu. Doufám, že ten Cipralex zabere opravdu aspon za ty čtyři týdny, máš to vyzkoušené? Není mi nic moc už asi měsíc a jsem z toho otrávená, dost.Ale to asi všichni znáte. Přejdu na ten disk "Panikářky", díky.

Všechny moc zdravím,chtěla bych se zeptat jak člověk na sobě pozná,že má panickou poruchu. Nebo co se dá dělat? Jak se zmínit lékaři? Nevím jak a s kým o tom mluvit. Děkuji za odpovědi Lucie

Luci, běž na diskuzi "Panikářky". Tam jsme se všichni přemístili a někdo ti určo poradí. Nebo si na této diskuzi přečti starší příspěvky a tam to všechno je. Pa B.

Ahoj...tak zjišťuji, že mám asi to samý...a musim říct, že jsem z toho zoufalá....dřív jsem neměla žádný problémy...byla jsem ráda v kolektivu, samá sranda, ale byla jsem taková stydlivější...
pak tuším, že to začalo na střední...začalo to bolestmi hlavy, na pravym spánku...a byla jsem pořád tak nějak unavená, prostě jsem se celkově necítila dobře, nechuť k jídlu, třeba tělocvik mě vždycky docela vyčerpal...hned mě napadl nádor na mozku, byla jsem s tim i v nemocnici...připadalo mi, jak když si myslí, že simuluju...znáte to, běhání po doktorech a všechny výsledky v pořádku...
no pak jsem začala zpívat a to si myslim, že se mi to opravdu zhoršilo...ze začátku v pohodě, ale myslim si, že právě ta potlačovaná nervozita a takový ten strach ve mě probudil takový ten pocit úzkosti po nějaký době...
prostě v poslední době mi není dobře ve společnosti...jsem nervozní, hrozně mi vadí, když chci být s přítelem a přitom když s nim jsem, tak jsem ve stresu a je mi špatně, chuť na sex je na bodu mrazu...prostě se cítim nervozní, když jdu někam do baru, jsem nervozní, znáte ty pocity? a když jedu zpívat, je mi špatně, jsem úplně hotová, nechce se mi, přitom jsem to milovala, nechce se mi ani zpívat, protože se mi dělá špatně...když mám jít k zubaři, to je hrůza...
teď ještě v práci mám docela stres...myslíte, že by to mohla být ta panická porucha?
prostě mi je pořád špatně od žaludku...bolí mě břicho, záda, hlava a poslední dobou i oči, jsem furt unavená, mám pocit, že mám ucpaný nos, přitom rýmu nemám a nechce se mi jít k doktorce, bojim se, že si bude myslet, že simuluju...a nejsem přeci blázen, hrozně mě to ubýjí a to by mi třeba stačili jen nějaké léky...dřív mi nádor nezjistili, ale bojím se, že si mysleli, že simuluju a vyšetření odflákli, já vůbec doktorům moc nevěřím...no kdyžtak písněte, kdo máte podobné pocity...budu ráda, že jsem normální, jako že v tom nejsem sama....

Ahoj to je zvláštní můj ps.mi předepsal,Mirtazapine Teva,aOxazepam,ten první lék má byt podle mé přítelkině sestře na onkologii,lék na spaní ktery podávaly,pacientům ten,nebo rohypnol.Amoc mi nepomáhá spíš cítím vedlejší ůčinky nevzpomínám si co se dělp několik hodin před usnutím a to ho mám brát dlouhodobě a to nemluvím o velkém přírůstu váhy zvišuje chut k jídlu.

Ahoj, právě jsem se od kámošky dozvěděla, čím to trpím a je to určitě psychotr.látkamy. Rozjelo se mi to právě díky tomu. Jednou jsem to nezvládla a skončila s pláčem u dr., že nevím kdo jsem, proč jsem a to bylo nejhorší. Od té doby jsem vysadila na měsíc, zlepšilo se to a pak už se mi to stalo v takové míře jen párkrát. Teď spíš prožívám že když kalím, druhý den mám bušení srdce, bojím se to přepít alkoholem nebo přebít práškama, raději do sebe nic nedávám a jen chodím po bytě, nemůžu dýchat, srdce píchá, napětí ve svalech jako blázen a jen čekám kdy se tak unavím, že to zaspím. Marihuanu kouřím dosti, ale z ní samotné se mi to zatím nevyvíjí:))

Ahoj, jsem na tom úplně stejně. lékař říkal, že Cipralex zabere asi po 10 dnech, beru ho už přes 3 týdny, a je to spíše horší. Mám stejné stavy jako Ty, už Tě to přešlo od té doby?
Napiš, dost mě to zajímá.

Všichni, kteří jsme psali ty opředešlé příspěvky, jsme na diskusi "Panikářky", je to tady, ale na jiné stránce. Běž tam. Ahoj B.

Ahoj, stalo se mi něco moc podobného, vypila jsem během dne 6 silných káv s mlékem, vůbec jsem to nehlídala, byli jsme
venku na zahradě a hráli různé hry- kuželky, petang, trochu jsem poklízela...., pak přišel
stav který popisuješ, taky jsem si nechala
zavolat záchranku a dali mi něco na uklidnění
a odjeli. Od té doby- je to asi měsíc, mám
stavy panické poruchy a je pro mě problém
jít někam sama.Jsem v PN, ale kvůli problémům s svalem, v dětství mi vyřízli
špatně uzlinu na krku a od té doby mám
potíže a mám časté migrény.Taky v rodině se
vyskytly problémy, atd. Prostě najednou se vše nakupilo a připadá mi, že předávkování
kofeinem už byl jen spouštěcí moment. Nevím. Tohle jsem zatím nikomu neříkala, ale
kvůli zmíněným migrénám mě čeká psychotomatická léčba- denní stacionář. Tak uvidíme, jestli to bude k něčemu dobré. Zatím
na uvolnění užívám Jarsin- třezalkové antidepresivum.Manžel má zatím pochopení, ale myslí si, že to bude za chvíli v pohodě. Já, ale cítím a taky čtu, že je to na delší dobu.
mám starosti i kvůli práci a taky obavy, abych
zase fungovala normálně.Připadám si slabá, jako moucha.... Jinak dýchání zkouším také a zatím je to jediná věc, která mi pomáhá. Mám syna, kterému je jedenáct let, je to taky
to co mě drží nad vodou. Snažím se, ale ten
srach mě zatím drtí. Jak je Tobě nyní ???
Doufám, že nevadí tykání?