Diskuse - Panická porucha

Teri,tvůj doktor je povinen tě nechat doma tak dlouho až budeš schopna fungovat jako zdravý člověk,už jsem ti to jednou psala. A na co ti to napíše, to je jeho problém.
Až se zmátoříš,zajdi si na právní,určitě máte v Praze nějaké ty bezplatné poradny/v Brně ano/ a poraď se o celé té záležitosti i pracovní. Teď mysli především na to aby ses dala dopořádku.Řešit to budeš potom. M

Mirko díky za vše co píšeš,musela jsem se usmát,když jsem ci četla tvou odpověď.Ta "kravata" pod krkem,tím myslíš pocit dušnosti?Nebo jsem to nepochopila?:) S těma chlapama máš pravdu o nic nepřicházím,byla jsem s klukem 4 roky a než s takovým tak radši sama.S těma potenciálníma snachama to chápu,za tu dobu sis zvykla,ale teď máš tu pravou:) Tak já se jdu pozitivně ladit,čekají mě teď dva večery,kdy budu sama v nájmu a to dá hodně zabrat.Tak ahoj!

To máš pravdu,než nějakého ,který nesedí,tak žádného. Já jsem taky taková povaha.
Tou kravatou jsem opravdu myslela dušení. Vždycky se mi stáhl krk,úplný spasmus a myslela jsem,že se udusím. Dělalo mně to ze začátku jen v autobusu,trolejbusu a tramvaji/pořadí jak mně to chytalo/ a pak i doma. Ráno jsem vstala ,pohoda,otevřu okno,prozpěvuji si a najednou škráb a "kravata".Když mě to chytlo v autobuse,tak jsem si říkala "ježíši,co teď,já už to nevydržím,mám sebou prasknout vo zem,nebo co?" A všechny příručky a pravidla šly bokem. POtom jsem praktikovala,že jsem sčítala velká čísla,třeba 563plus 642 a zaměstnala tím mysl. To jsem četla tady na netu,že to někdo dělá. Tak jsem se naučila postupně dobře sčítat,že už mně v obchodě neoberou a navíc už můžu cestovat a přemýšlet co k večeři.
Teda holky já jak k tomu sednu,tak nevím kdy přestat blábolit. Dnes jsem si řekla,že budu uklízet a počítač nezapnu ale nedalo mně to se na vás podívat a je šest pryč a já jsem ještě neodlezla. Ještě se mi přidá k PP závislost na netu.
manžel jde s chlapama na kulečník a před chvíli už řval hlady,já jsem jen odskočila a hodila mu na talíř kus drůbeží tlačenky a šla zase bušit do kláves.Píši už tak rychle,že by mně záviděla kdejaká sekretářka. M

Ahoj Alčo! Tišnov!!!

Ahoj Teri,moje mamka měla neschopenku na panickou poruchu za posledních 10 let pořád,ted dostala i důchod.Do práce musíš jít,až budeš v pohodě!

Mirko ty jsi skvělá,takový sčítání to je věc,budu to muset taky někdy vyzkoušet,uvidíme:)Když jsem dneska přemýšlela tak mě asi nejvíc ničí život ta agorafobie,jak jsem někde sama tak je zle a z toho pak lehce k panice.No musíme bojovat:)

Ahoj Andrejko!To budeš asi tak nejblíž já sice za svůj domov považuju jiné město ale teď jsem tak nějak v Jihlavě.to jsi tady psala ty,že jsi se odstěhovala z Brna?nebo se pletu?

Ahoj teri,teď jsem si přečetla tvoje vzkazy a jen ti chci napsat,opovaž se jít do práce,dokud nebudeš úplně v pohodě,tak,jak píše Mirka,sama bys hned zjistila,že toho je na tebe najednou hodně a to by nebylo dobré,ty teď opravdu mysli jen na sebe,aby ses dala do pořádku,a teprve potom budeš řešit nějakou práci. A samozřejmě,že tě doktor musí nechat na nemocnenské,když nejsi schopná ještě jít do práce,a mimochodem,na psychické problémy se samozřejmě dává nemocenská,já byla dokonce 4 měsíce na nemocenské,ale tu ti asi musí dát psychiatr,nedej se a opravdu buď na sebe opatrná drž se ! Ilona

Ahoj Anno,moc tě zdravím a děkuji za tvoji snahu pomoci mně.
Je vidět,že se psychologií zabýváš,protože můj problém jsi popsala přesně, cítím to tak také. Byla jsem přesvědčena,že už mám vše pod kontrolou, proto mně ta nedávná epizoda rozhodila.Vlastně nerozhodila ale zaskočila.Připoměla mně jenom,že člověk s touto nemocí si asi nemůže být nikdy jistý,že má vyhráno.Budu se tím muset intenzivněji zabývat. Podívat se na internet a vypůjčit si nějaké knihy.
To co se mi ve středu stalo přičítám tomu,že jsem den před tím už podruhé navštívila psychologa,který se pokoušel ve mně evokovat mé negativní životní situace a tím navodit stav silné úzkosti až paniky,který by se mně naučil zvládnout.Bohužel se mu nezadařilo,přes veškeré jeho i mé snahy.Ale emocemi mně asi pohnul a to se zřejmně negativně provalilo až druhý den.
Jinak jsem si vzala k srdci tvoji radu a budu se snažit užívat si především současnost a nezabývat se tolik minulostí a budoucností,což jsem činila ač jsem věděla,že to není správné.
I když možná jádro mé nemoci je zcela prozaičtější-v klimakteriu dochází k mnoha projevům neuroveg.nervstva a k emoční labilitě a to všechno jsem já možná se svoji hypochondrickou a životními peripetiemi usouženou duší nezvládla.
A to s tou vnučkou jsi to také odhadla přesně,myslela jsem si,že pro samý strach o ni se z ni nedokáži těšit.Ale naštěstí to tak není.
Na dovolenou určitě pojedeme,zatím jen s koly ,asi na Roháče.
A v to klesání zájmu o rušný život u syna,doufám,i když dnes přemluvil snachu aby ho pustila s kamarády popit.Doufám,že to bude ojedinělé,slíbil mi to.
Tak ještě jednou ti moc děkuji a je pěkné,že někoho !za velkou louží" zajímají naše osudy.
Přeji i tobě samé pěkné dny a i příště uvítáme tvoje rady a postřehy. M.

n

Čau Miruš! Teď jsem se opět posmála, když jsem četla tvůj příspěvek...Je to fakt, že už se s tím nedá přestat. Já si říkám, že to PC neotevřu, a že se tady nebudu dívat, ale pak si říkám, a co je u holek asi za dnešek nového, jak se mají a co Mirka, atd. To je v pr..! Manžel teď přišel z fotbálku a šel se koupat a říká mi, že co jdu dělat a já na to, no nic, jdu se mrknout, co holky. No, ten se smál... Každý máme něco. Manžel tady furt sedí na tipování a já na panice. Závislost, jak vyšitá!! Něco jsem tady četla, myslím od Teri, o nástupu do práce, ale ona by neměla, protože má tu borelu,že, Ale tak jsem zase chtěla přidat svoji trochu do mlýna, že já jsem do práce nastoupila a to jsem ještě neměla AD nebo měla, ale nějak ze začátku, a chtěla jsem napsat, že když mě to chňaplo v práci, tak jsem chodila po chodbě a PILA VODU, ale to už jsem se sama sobě musela začít smát!!! Prudím pořád s tou vodou... To počítání je taky dobré, to by mě nenapadlo. Já jsem zase třeba v supermarketu koukala do jednoho místa a na to se soustředila, než jsem přišla u kasy na řadu. Dneska mi to psaní nějak nejde, nedržím myšlenku a manžel křičí, že má hlad, tak jdu. Zatím zdarec. B.

Ahoj Mirko,chtěla bych se tě tak trochu netaktně zeptat,kolik je ti roků,v knížce jsem četla, že agorafobie a panická porucha se vyskytuje nejvíce u žen mezi 20-30 lety,po 45 prý jen vyjímečně.A nechodíš ke Kuricovi?

Ahoj Alčo jsem původně Brnanda,ale 6 let už bydlím v Tišnově,a po velkoměstě neteskním.Odkud seš původně ty?

Ahoj, mám úzkostné stavy a záchvaty paniky již 10 let. Léčila jsem se u psychiatra a brala léky /Sertalin, Citalec, Lexaurin, Neurol/, ale z důvodu těhotenství jsem musela léky přestat brát. Nyní je synovi 15 měsíců a stále kojím tak léky neberu. Snažím se úzkosti zvládat sama, ale nic moc. Našla jsem tuhle diskusi a moc mi pomohlo, že v tom nejsem sama. Nemáte nějaké zkušenosti jak úzkost zmírnit bez léků? Byl mi doporučován ledový obklad na hrudník ale moc mi to nepomohlo :-)

Ahoj Zdeni,mám 3 děti,z toho 2 těhotenství jsem léky brala,a na děti to vliv nemělo,ale z přírodních zdrojů mi byla doporučena medunka,má prý zklidnující účinky.Holky včera psaly o fazolích a čočce,ale jak to dopadlo netuším.Ale podle mě si ušla kus cesty,vydržela jsi to celé těhotenství,porod,období šestinedělí,kdy jak je známo si hormony s nama dělají,co chtějí.Podle mě by ses měla víc chválit
!!!!