Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahojky, zdravím Vás všechny, tak se mi to blíží podruhé, tenhle týden jdu ke zkouškám - a že bych si nějak moc věřila to říct nemůžu .... dost se bojím, bojím se všeho, ale asi nejvíc parkování - hodně mi chybí takový ten odhad ....

Já si zaplatila 8 lekcí po hodině a půl, až po té poslední jsem měla jakžtakž pocit, že to ujde. Ale i po té poslední mi učitel poradil, že musím jezdit každodenně a bude to dobrý. Měl pravdu, i dnes když mám třeba týden přestávku v ježdění, mám lechtání kolem žaludku, ale už neřeším, jestli pojedu nebo ne. Prostě sednu a jedu.

Jo ještě něco: možná na těchto stránkách, už přesně nevím, kdosi doporučil odkaz, kde jakýsi vtipný kluk popsal jak se naučit řídit, vyloženě polopaticky, ale i pro zasmání, mně to celkem pomohlo. Zadejte do vyhledávače "helpka na řízení auta".

ahooojkyy, máááááááám to, mááááám řidičák, na podruhý sem to zvládla ..... tak ted už jen se nebát řídit .....

Ahoj Eviku, mohla bys mně, prosím, zaslat nějaký kontakt na panaŠupku? Díky Moc a hezký víkend. Leona

to Leona: Ahojky, kontakt na něj je 605 257 303. Mohu ho určitě doporučit, je kliďas a pohodář :)) Ať to jde :)

Ahoj Eviku! Díky Moc za kontakt a za přání! Leona

moc gratuluju,ve svých 45 letech jsem se odhodlala udělat si ŘP,neboť je to určitá svoboda a ne se pořád někoho doprošovat,takové stavy jako jsem zde četla,mám taky,doufám že to zvládnu

Nevíte někdo poradit nějaký "fígl" na parkování u chodníku, aby jsem věčně neotírala gumy o obrubník, nebo naopak, nestála půl metru od chodníku? Podotýkám, že ulice je prázdná, jenom moje auto tam stojí jak na výstavě :-)

máš zpětná zrcátka :-)) Jinak se neboj a prostě couvej a dopředu a kruť volantem, ono se to povede, neboj!

Hledám řidičku se kterou si budeme navzájem pomáhat. ŘP mám 35let nikdy jsem nejezdila. V červnu 11hod. kondiček. červenec, srpen mimo Prahu 200km- to "šlo". V Praze to chcíplo na světlech, dostala jsem depku. Strachy nespím, nejezdím. Vím že musím jezdit a proto hledám pomoc. Jsem z Prahy J.M. Opatov.

Překonala jsem strach! Po přečtení příspěvku od paní Rity z 5.9. jsem vyrazila. Hrdě nasla klíčky, s tim že, sednu do auta a vyjedu nebo nevyjedu. Vyjela, sice na podruhé /chcíplo to/ a 5x kroužila okolo parkoviště. 3x zacouvala kolmo na obrubník. /Vešel by se tam kamion i s návěsem/. ale dokázala jsem to. Na sídlišti u paneláků jsem stolubydlícím "zahrála divadlo". A šťastně zaparkovala. Dovolte abych se svěřovala Vám, když jsem sama. Všechny povzbuzuji a přeji šťastnou cestu.

Četla jsem tu příspěvek od Rity,která řeší tu spojku. Ano Rito,ani já ji nechápu!!!!!!!!!:))).Je to v podstatě muj největší kámen urazu proč se bojím řídit. Řidičák mám dva roky,ale jezdím jen v krizových situacích a někdy i sama.Ale pořád mám nerva!!!V autě mě to baví,hrozně,hrozně bych chtěla jezdit,ale já mám prostě problém se spojkou,kterou uplně nenávidím! Protože mám problém koordinovat nohy různymi směry.Jakože jedna dolu a jedna nahoru:).A jak se tak pilně soustředím na ty pedály,tak už se nesoustředím na okolí a to je fatální chyba!Přece nejduležitější je se zažadit do provozu a reagovat a já místo toho řeším pedály:(((.A tím se mi celá radost z jízdy kazí.Nedejbože když sem v kopci a za mnou těsně auto,to si říkám..jooo hochu to sis teda vybral:)..Přemýšlím že bych si koupila automat,abych získala trochu jistoty v provozu,třeba když nebudu myslet na spojku,tak budu myslet na křižovatku,ale naráz mi to prostě nejde.Nebo je to o zvyku?

Když jsem před 35 lety dělala řidičak Bylo mě 24. Učitel byl nadšený, "že mě nohy jdou dobře". Od mala u babičky a pak jako švadlena jsem šlapala na šícím stroji. Mohl by to být návod jak na pedály. Teď mám také problémy. Je znát, že 35 let nejezdím.

Milé dámy zcela bez urážky bych vám chtěla říct, že ne každý je "zrozen" pro řízení auta, někdo se to naučí téměř ihned (vyjímky), někomu to trvá o něco déle a někdo se to nenaučí nikdy i kdyby stokrát chtěl. Nicméně tím nechci říct, že to nikdy je zrovna váš případ, ale stálo by za úvahu zamyslet se nad tím, že to tak může být. ALE než tak uděláte, zkuste si prostě projít své dosavadní zkušenosti s řízením, co a jak jste doposud prožili a zda máte skutečně dobrou praxi. Myslím, že většina z vás ji prostě nemá a to je kámen úrazu, který je třeba změnit. Některé ji sice mají, ale ve společnosti choleriků, kteří dokážou tak vystresovat, že i kdybyste se snažili soustředit sebevíc, tak to prostě nemůžete zvládnout.
Já osobně měla velkou kliku, v autoškole jsem měla prima učitele a i když někdy nebyl taky příjemný, moc jsem se s ním nemazlila a on zjistil, jak se ke mě má chovat, abych byla v pohodě. Jízdy i testy jsem zvládla bezchybně, mám to v krvi. JENŽE zdaleka jsem neuměla jezdit, což jsem si však nemyslela:). Měla jsem ale ohromnou výhodu v tom, že prakticky po autoškole mi kamarád nabídl, že můžeme jezdit na výlety a já budu řídit. Nebyl na mě zlý, až na vyjímky:D a za ty bych se z pohledu zpět, asi taky zabila. Dal mi to nejdůležitější, jistotu a tak, když jsem si za necelý rok po autoškole kupovala auto, stačilo ještě pár měsíců a mohla jsem říct, že jsem výborný řidič. To se totiž nestane samo od sebe.
Moje maminka má řidičák už od 18ti a za moc dobrého řidiče neplatila...jezdila tak jednou za rok, když se táta opil a ještě jí značně znervozňoval a divil se, že moc jezdit neumí. Když jsem si koupila auto a naučila se jezdit, začala jsem mamku brát na výlety, tak jako kamarád dřív mě, a nutila jsem jí řídit. Dlužno říct, že se jí ze začátku vůbec nechtělo, ale jela. Začátky moc dobré nebyly, ale vždycky jsem jí řekla dobrý nic se neděje, nevšímej si těch okolo, v klidu se nadechni a až budeš připravená můžeme jet dál. Sem tam jsem jí v klidu řekla, aby si přeřadila, to spíš v začátku než se naučila vnímat a poslouchat motor. Vysvětlila jsem jí některé mýty. No a postupně si moje maminka začala věřit a dnes je z ní vynikající řidič. Chce to jen trpělivost, nikdo i ten nejlepší řidič, se tak nestal ze dne na den, bez dobré praxe.