Diskuse - Fobie z řízení auta

Milé děvčata, je to pravda, až denním ježděním v autě se získává praxe. Chce to obrovskou trpělivost, já jsem
dělala autoškolu ve svých 54 letech,zvládla jsem zkoušky na jedničku, koupila jsem si auto, na jezdím jak potřebuji. Jsem zcela nezávislá!! Takže holky, víc trpělivosti.

Ahoj po delší době. Je to vše pravda,co se tu píše. strach mám sice stále,samozřejmě že když už si myslím,že je vše v pohodě,stane se mi nějaký "malér".ale už mne to nerozhodí a jedu příště znovu. Zatím se bojím zimy. Ale jinak už vozím i děti a dokonce i garáž jsem zvládla,parkování u marketu. a mám obrovskou radost.dokonce jsem nedávno vezla i připitého manžela a poprvé jsem se dočkala pochvaly,že to bylo dobré! a nemá výhrady. Pochopitelně další den a za střízliva nějaké měl,typu,proč před křižovatkou,nebo kruháčem vyžrazuješ,pak nevíš,co tam dát a zmatkuješ..to já jedu na 2 a s vyšlápnutou spojkou..Takže všem hodně trpělivosti,pevné nerzvy,ono ta skutečně jde!!!

Musím se přidat k Bibi.Před dvěma měsíci(asi tak) jsem se tu svěřovala se svou hrůzou z řízení po 30 ti letech od pořízení řidičáku.Po 8mi hodinách(90min) cvičných jízd s instruktorem jsem se do toho pustila a ono to jde.Čím častěji jezdím,třeba jen půl hodinky,tím líp si na sebe s autem zvykáme a oba víme,co od toho druhého můžeme čekat.Vozím už dceru do tanečních ,parkuji(velmi opatrně,ale jde to),jezdím v noci(za tmy) a zkusila jsem i frekventovanější silnici.Vezla jsem i svoji mamku,zkušenou řidičku a taky to přežila.Většinou mě něco překvapí,ale pokud s tím počítám a neletím jako blázen,situaci vyřeším.Sice jezdím pomaleji,ale proč ne.A uklidňuje mě,že cestou vidím zavolantem spoustu žen,které nejsou agresivní.Asi jsem mělazatím štěstí,ale zatím se mi ježdění moc líbí,i když se před cestou stále ještě bojím.Ale za rok to prý opadá,tak uvidíme.Hodně štěstí nám všem!!!

Přes 15 let jsem neseděla za volantem a předtím jen v autoškole. Tedy praxe žádná. Teď se rozjíždím na kondičních jízdách. Můžu říct, že mě to baví, instruktor i docela chválí, ale stejně mám pokaždé hodně malou dušičku a zatím nemám pocit, že patřím do normálního provozu. Tím myslím bez znaku autoškoly a instruktorem vedle sebe :-) Bojím se, že i když se trochu rozjezdím, pořád to pro mě bude velká dřina (koncentrace, zodpovědnost), u ostatních - už dobrých - řidičů mi přijde, že ani neřeší jestli jedou nebo ne, je to pro ně normální "pohyb" ... to zatím nedokážu pochopit :-))

Rozhodně dobrý přístup. V každém případě chce to čas a jezdit. Úplně nejlépe pokud je k dispozici ještě někdo kdo ev. v klidu řekne to a to dělej, vysvětlí co, proč a jak. Ono nejde jen o to, říct tohle dělej takhle, ale i proč. No a kdyby to přeci jen nestačilo a to soustředění bylo třeba stále veliké, doporučuji automat. Osobně ho nemám ráda, protože to není moc o ježdění a užití si jízdy. Ale pokud je priorita se v pořádku dostat z bodu A do bodu B, je to jistě dobrá volba. Soustředění je pak třeba již jen na silnici, automat se postará prakticky o všechno. A mimo to nehrozí couvání při rozjíždění do kopce apod.

ono je to vždycky dvojsečné,ta samozřejmost,myslím,že spousta lidí se pak nesoustředí právě proto,že už jim to jde samo a přehlídnou třeba přejezd.

?????????

Dobrý den, před 10 lety jsem si udělala řidičák a od té doby nikdy neřídila. Poslední dobou mě to velmi štvalo a připadala jsem si méněcená, nemohla jsem překonat strach a za volant si sednout. Když jsem to zkusila, strašně jsem se klepala, že jsem nemohla ani udržet volant. Manžel to se mnou několikrát zkoušel na klidné rovné silničce, ale po několika km jsem to sama vzdala. Asi před měsícem, když jsem viděla řídit člověka, který má sotva základku, jsem se na sebe naštvala a zavolala do autoškoly a objednala kondiční jízdu. Instruktor byl moc hodný, povzbuzoval mě a chválil a já ujela 45 km bez nehody. Překonala jsem ten největší strach a začla opět jezdit s manželem. Nevím, jestli si to dokážete představit, celé tělo vám vibruje, nohy skáčou po pedálech, stálo mě to velké úsíli strachu čelit. jednou v neděli odpoledne, jsem si vzala klíčky a jela jezdit sama. Chvíli mi trvalo, než jsem nastartovala, ale povedlo se a já si projela naše město. Když jsem dojela a zaparkovala před dům, byla jsem úplně v euforii. Včera bylo opravdu ošklivo a tak jsem děti odvezla na kroužek autem. Opět jsem dojela bez nehody a v té velké radosti jsem ještě zajela do obchodu si nakoupit. Opravdu jsem na sebe pyšná. Tak díky, že jsem se mohla vypovídat. Veronika

jsem moc ráda,že jsem narazila na tyto stránky,,mám za sebou 1.jízdu v autoškole - 1,5 hodiny rozjíždění a zastavování/je mi 45 let/a nikdy jsem neřídila,příští hodina je na silnici a to mám pocit,že zemřu strachy,ale přesně tak,když vidím některá nemehla za volantem,tak si říkám,přece nejsem takový dement,abych to nezvládla,tak mi držte palce,jestli nezemřu tak se ozvu,jak to šlo,jo instruktor je můj ročník a je absolutně v pohodě

Dobrý den.Mám stejný problém.mám také strach z ježdění.mám teda řidičák jen 3 měsíce.S manželem jezdím,je klidný,pomáhá mi.naštěstí.Ale mám strach si sednout za volant sama.A s dětma se bojím. Doufám,že budu mít takovou vůli jako vy a sednu sama.Jo a to mě koupil auto s automat.převodovkou.Je to veliká pomoc,že nemusím řadit.Ale zase si říkám,mám krátce řidičák,tak snad budu jezdit. Střašně bych chtěla,ale je mi před jízdou zle,to znáte.Jsem ráda,že nejsem jediná. Je nás hodně,který se bojí.mějte se hezky EVA

Ahoj všem,jsem ráda,že jsem našla tyhle stránky. Je mi 56 let a začala jsem po ovdovění dělat řidičák. Myslela jsem si že mi to půjde lépe. Mám strach, že to nedokážu .Testy ovládám,ale v praxi mě jsou celkem k ničemu-úplně to přehlížím. Stále zapomínám mačkat spojku,anebo blbě řadím. Domluvila jsem se s instruktorem,že když uvidí,že na to nemám,tak mi to řekne na rovinu. Stále to bylo,že to zvládnem,ale ted mám před sebou ještě 4 jízdy a začíná s tím,že už jen doladujeme a že to není lepší. Když jsem na spojce tak se mi kolikrát začne klepat noha,že si ji rukou musím zastavit.Nemám se s kým učit někde na parkovišti,takže mi zbývá jen ta autoškola a začínám si nadávat,že jsem do toho vůbec lezla. Dneska jsem přišla z jízd a bulela jsem jak malá holka. Tak moc bych to chtěla a o to víc to nejde.

Ahoj tak dneska další jízda, byla jsem trochu klidnější,ale jak udělám kiks,tak zase napnutá jak struna.Přitom instruktor je klidas, chvíli mám dobrý pocit a pak bota a jsem v háji.zpátečka bez spojky,jen to ruplo. Strašně se vždycky stydím co jsem za pako.
Ale asi jsem se hodila trochu do pohody-dneska nebulím. Ahoj.

ahoj ,je mi 35 letŘidičák mám 2 měsíce.Jela jsem párkrát s manželem.Jednoho dne jsem se rozhodla,že už vyrazím konečně sama,pro dceru do tanečních.Bylo půl desáté večer,tma a pršelo.proto jsem jela opatrně, tak opatrně a pomalu,že mi to v tom největším kopci chcíplo.Věděla jsem co mám udělat,ale bála jsem se ,že se mi to nepodaří.Byla jsem na infarkt.Mezitím mi dcera volala ,kde jsem.Když už jsem měla telefon v ruce zavolala jsem manželovi ,ale ten se se mnou vůbec nechtěl bavit.(ani se mu nedivím).Nakonec jsem to rozjela se spojkou v záběru hned na poprvé,ale byly to nervy .Byla jsem št´astna,že jsem to zvládla úplně sama.Jednoho dne jsem se vypravila do práce s kolegyní .To víte,že jsem celou noc nespala.Byla jsem celá napnutá.Stažený žaludek atd.Ale zvládla jsem to (je to jen 6 km).Ikdyž mi to u baráku zase hned chcíplo.
Začala jsem si věřit,ale vzápětí mi sebevědomí kleslo opět na bod mrazu.To když jsem chtěla jet pro manžela a špatě jsem vycouvala z parkoviště.Škrtla jsem cizí auto.BYLO TO HROZNɡ.Tedˇ se cítím pod psa.Bála jsem se i manžela co na to řekne (na tom autě si dost zakládá).vzal to docela v pohodě.A ŘEKL MI ABYCH TO NEVZDÁVALA.ale já už si tolik nevěřím.Nevím jestli s tím nemám radši seknout a mít klid.jsem z toho všeho smutná.Asi si to moc všechno beru.Jinak vás všechny zdravím .Jsem ráda,že jsem se mohla vypovídat .Ahoj Věra













,

Re:Kveta,věra:holky,nevzdávejte to!!!Je mi 49 a řídit jsem začala po 31 letech.Koupila jsem si 8 dvouhodin(řidičák odpočíval 31 let v šuplíku).Je to jenom proces,postupně se to všechno naučíme,jsme začátečnice a jen se to musíme naučit,nejsme hloupější ani nešikovnější,než ostatní.jen začínáme právě teď.A máme výhodu,máme spoustu známých a šikovných řidičů-kamarádů,kteří nám ochotně poradí.Každý den nás něco na silnici překvapí a každý den se něco nového naučíme.Jsme šťastné a šikovné ženy :-))).

Ahoj děvčata, tak jsem si dodala odvahu a vycouvala sama z garáže.