Diskuse - Fobie z řízení auta

Evik moc díky. Sice to mám dost z ruky, ale uvidíme.

Tak mám za sebou 6.kondičních jízd a teď už to chci zkusit sama. Vím, jak se cítíte, já taky měla strach před každou jízdou a to jsem byla jištěná instruktorem. Ale co mi pomohlo - za volantem si říkat- hlavně klid, nepanikař. Čím je totiž člověk víc nervózní, tím dělá chyby. Taky se ještě musím hodně učit, jsou lidé, kteří usedají vždy do auta s určitým strachem, ale je to tak trochu dobře. Pak člověk alespoň jede opatrně a nedělá ze sebe machra. Všem držím palce a šťastné dojezdy.

Tak mám za sebou 6.kondičních jízd a teď už to chci zkusit sama. Vím, jak se cítíte, já taky měla strach před každou jízdou a to jsem byla jištěná instruktorem. Ale co mi pomohlo - za volantem si říkat- hlavně klid, nepanikař. Čím je totiž člověk víc nervózní, tím dělá chyby. Taky se ještě musím hodně učit, jsou lidé, kteří usedají vždy do auta s určitým strachem, ale je to tak trochu dobře. Pak člověk alespoň jede opatrně a nedělá ze sebe machra. Všem držím palce a šťastné dojezdy.

mno tak zejtra mám den D, dneska sem absolvovala poslední jízdu, zrcítka mi utíkala minimálně, jen dvě křižovatky by byl průšvih, na jedný bych nedala přednost, já vím, že se tam dává, ale nevím proč jela bych dál =( a parkování mno škoda slov =( parkování mi moc nejde, asi nejlíp mi jde pozadu, mno zkoušek sem se bála i tak a ted co sou tady ještě nějací úředníčci z Ministerstva tak prý nepouštějí nikoho, posledními zkouškami neprošel nikdo, takže si ani nedělám iluze že obstojím, je tedy 50%šance že tohoto úředníčka dostanu do auta i já, ale i tak mé šance sou mizivé, dost trpím na nervozitu, která semnou dělá divy a při jízdách se to neskutečnšě projeví =( tak mi držte moc palečky a zítra sem Vám tu svěřím se svými prvními zkouškami v autoškole .... měj se všichni krásně a krásné ježdění bez nehod ;)

ahoj holky,mám řidičák 4rok ale jezdim sem tam ale ne sama furt jezdim s přítelem.chci jet sama ale strach me to nedovoli.

Ahoj, tak já mám za sebou 12. jízdu, takže ještě 2 zbývají, mám strach, že to nezvládnu, prostě si říkám, že jsem tam vůbec neměla chodit, je mi z toho zle. Parkování je pro mě děs a hrůza, občas mě to ještě chcípá na křižovatce, tak tím tomu ještě nasadím korunu. Jediný důvod proč to nevzdávám je, že mi to rodiče zaplatili, jinak bych s tím fakt praštila. Pokud závěrečky udělám, bude to opravdu náhoda, kdyžtak bych si zaplatila opravky, ale nechce se mě investovat ještě do doplňujících jízd nebo třeba do 3. závěreček, to už by bylo dost peněz. Ale když to neudělám, budu se cítit trapně před taťkou, on řídí strašně dobře a bojím se, že by nepřekousl to, že já jako jeho dcera není schopná se naučit řídit auto. Já nevim o čem to je, jsem poměrně inteligentní člověk, samé výborné na gymplu, olympiády a chystám se na technický obor. Říkám si, že kdyby můj otec měl nějaké řeči, jakože jsem neschopná atd., tak mu to můžu vrátit tím, že on je nevzdělaný (má jen učňák).

ahojky, mno tak údržbu a testy mám v kapse, jízdy sem nezvládla, 2.5 hodinové čekání než sem se dostala na řadu do auta a to sem šla podotýkám jako druhá se na mě podepsalo až moc, pak nastala blbí souhra náhod ( vjela sem do obytné zony a hned když mi došlo že musím jet 20 a tak jak sem zpomalovala a řadila, tak mi ušla jedna psotraní ulice a tedy i přednost zprava = což znamená kopnec jízd =( strašně mě to štve pač sem se nechala vylít za svou vlastní blbost =´(, tak nezbývá než doufat že to dám příště .....

Marťo, to je mi moc líto, ale určitě to na druhý pokus zvládneš, to si budeš dávat větší pozor! A raduj se aspoň z toho, že technická a testy jsou za tebou:-)

Marťo, to se stane, hele, řekněme si to na rovinu, kvalitu řidiče nedělá to, jak snadno projde u zkoušek... Třeba lidi, co to udělají napotřetí jsou lepší řidiči, než-li ti, co to udělají se štěstím na poprvé. Já teďka jezdím každý den a už je mi lépe.. Akorát dneska jsem poprvé ťukla čísi auto na parkovišti. Nic na něm nebylo a bylo to spíš jenom otření, ale uvnitř byla nějaká slečna a já jsem zbaběle odjela...... ale bylo to jen takový malý otření, ale pořádně to s mým seběvědomím zamávalo... :'( sakra

děkuju moc holky ;), tahle pdopora pro mě strašně moc znamená, vím že sem to po****a vlastní vinou, ale prostě ten stres byl na mě moc velký a nezvládla sem to, doufám že ted to bude lepší =) uvidím termín mám někdy koncem září....

Pravda, můj manžel před 25 lety udělal řidičák až napotřetí (jízdy) a přesto za těch spoustu let nezavinil žádnou nehodu (musím zaklepat). Já sama začínala znovu řídit skoro po třiceti letech, a ten strach,co jsem zažívala asi půl roku, byl hrozný. Zakoupila jsem si jízdy a byla jsem klidná, protože mi slíbili, že projdu to klasické kolečko, tzn. trenažer, hřiště a potom ulice. Realita naprosto jiná, učitel se se mnou nesmolil a musela jsem hned vyjet na silnici. Po dvou hodinách ježdění potmě a za deště po Ostravě-Vítkovicích jsem došla domů a nalila jsem do sebe tři frťany slivovice a rozbrečela jsem se. Takže začátky opravdu moc těžké, ale překonala jsem to, jezdím každý den už druhým rokem a je to konečně v pohodě. Sebevědomí se mi otřese ještě dnes, to jsou ty blbé povahy, tuhle jsem nějak rychle couvala z parkoviště a drcla jsem zadkem do auta. Uvnitř auta se to zdálo jako velká rána, ale na autech nebyl ani šrám, ale koukal jakýsi penzista, tak jsem pro jistotu dala za stěrač vizitku, samozřejmě se nikdo neozval. Dobrý způsob nabytí sebevědomí je zasmát se vlastní nešikovnosti a popřípadě sprostě zanadávat na bezohledného řidiče (ovšem nesmíte mít v autě děti :o)). Mně to vždycky ohromně pomohlo. Přeji vám všem ať to přečkáte jako já, ten dobrý pocit za to stojí.

Ivušš, nebo vy další ženy, co jste dlouho neřídily, kolik těch jízd s autoškolou jste musely absolvovat, než jste začaly jezdit samy? Taky teď řeším, jestli začnu jezdit. Díky.

Ahoj,zaplatila jsem si 7krát 90min.Nikdy jsem nejezdila,měla jsem jen 30 let starý řidičák.Snad to časem půjde,snažím se tak 3krát týdně vyjet,pořád se ještě hrozně bojím.Čím častěji jezdím,tím je strach menší.Ale než to budu opravdu umět,propálím ještě mnoho benzínu.

Ahoj Jančo, když už píšeš, že tě manžel nanutil za volant, tak ti jenom závidím. Já musela manžela nanutit, aby jel se mnou jako dozor, protože nemám vůbec odhad. Po 15 letech jsem absolvovala několik kondičních jízd a chtěla to vyskoušet na naší Octávce. Zvát manžela byla trochu chyba - hned na začátku se tvářil jakou mi dělá milost, poznámky typu "ty jsi řidič, dělej co myslíš" mi fakt pomohli. Nevím, co dál - v křižovatkách jsem děsná - nechápu spojku. A to je všech problémů pravý důvod. Do křižovatky vlítnu a z křižovatky vylítnu - nic plynulého. A manžel? - když to nechápeš, tak nechápeš. Takže jedu na další kondiční jízdy a snad mi to instruktor vysvětlí. A co vy, umíte a chápete to se spojkou?

Taky jsem na tom podobně. Už jsem to někde psala - když jsem konečně přinutila manžela sednout se mnou do auta, tak stejně na mně nebyl hodný a neměla jsem dobrou jízdu. I když kondiční jsou v pohodě. Tak jsem jedno ráno pozbírala všechnu odvahu, vzala klíče ze skříňky, vplížila se do společné podzemní garáže a sedla do našeho auta - sama, všude ticho. Jenom jsem tak seděla. Pak jsem se připoutala, nastartovala a začala couvat - jenom na spojce. Auto poslouchalo. Nějak jsem na spojce "vymanévrovala" až ven z garáže a zaparkovala vedle ní. Zůstala jsem sedět (v špatně zaparkovaném autě - nemám odhad) a předýchavala jsem to, co jsem právě vyvedla - úplně sama jsem řídila naše auto. I když jenom 50 m ale sama. Večer jsem objela i dům!!!! A to by bylo zatím všechno. Tohle budu praktikovat, dokud se neodvážím do nejbližší ulice a zpátky domů. Tyto jízdy obnášejí nanejvýš přibrždění do zatáčky a zařazení dvojky. Když to budu zvládat, přidám další ulici s nějakou křižovatkou atd. Takže takto to mám přemyšlené a uvidím, kdy Vám tady napíšu, že už normálně řídim auto.