Diskuse - Fobie z řízení auta

Tak neco z muzskeho hlediska.. Ani zadny chlap nespadl uceny z nebe.. , tak jsem po autoskole nebyl prebornik, a ze sve zkusenosti a i toho jak jsem pomahal dnes uz sve manzelce - chce to za 1. ziskat jistotu a kontrolu nad autem... automaticky radit, couvat, otacet se, aby jste nelovili kde je dvojka .. nejlepsi je prazdne parkoviste... pekne v klidu , kdyz ziskate jistotu, tak zkusit treba v sobotu rano po zname ceste a postupne si pridavat... myslim , ze se to nauci kazdy nekdo rychleji a nekdo pomaleji ... Manzelka mela take trosku fobii a dnes hrave zaparkuje podelne couvanim do tak tak mezery i pres troubici nervozni ridice

Tak lidičky já také přidám něco o řidičáku. Já dělám řidičák právě teď a můžu říct že je to hrůza. Pořád nemůžu udělat jízdy. Učitel v autoškole mi říká že jezdím dobře. Můj muž mi říká to samé. Ale pan komisař je stále na pochybách. Už jdu po páté na jízdu a pokaždé slyším. Je mi líto ale ještě vám to nedám. Začínám být z toho zoufalá zhubla jsem už 5kg a prakticky už ani nevím co po mě ten komisař vlastně chce.Nejvíc mě dostalo to když mi řekl že jezdím rychle a to jsem jela po městě třicet a do křižovatky a na kruhák 20-10 skoro mi to chcípalo. Už se bojím i zařadit na trojku. Vpráci už si myslí že jsem úplnej břídil a já si to už začínám také myslet. Prostě už tam začínám chodit s tím že mi to stejně nedá. A to nejsem sama to nás je tam víc. Někteří už to prostě i vzdali a šli si dělat papíry do jiné autoškoly. Jako můj muž je z toho taky už na nervy a myslí si že si město začíná dělat z řidičáků dobrý podnik. Aby taky ne když se vše platí ono vysolit každý týden za opravku 1000kč neni zrovna žádný med. Testy a techniku jsem udělala na poprvé a teď hořím na jízdách to přeci neni možný.

jo jo naprosto s tebou souhlasím, co sem slyšela od spolužáků, kamarádek a kamarádů tak někteří komisaři sou fakt "svině" a na poprvé ti to nedají už jen tak z principu =( ... jako vyhazujou za každou sebemenší chybičku, tak sakra komisaři sou taky lidi tak by třeba mohli mít malé pochopení, že sme nervní že děláme zkoušky, že jsme nervozní ..... a proto se bojím, že až pujde ke zkouškám tak je neudělám, pač sem takový že se stresuju a nervuju, je pro mě hrozně težký najít takovej ten a hlavně si ho udržet .....

jo jo naprosto s tebou souhlasím, co sem slyšela od spolužáků, kamarádek a kamarádů tak někteří komisaři sou fakt "svině" a na poprvé ti to nedají už jen tak z principu =( ... jako vyhazujou za každou sebemenší chybičku, tak sakra komisaři sou taky lidi tak by třeba mohli mít malé pochopení, že sme nervní že děláme zkoušky, že jsme nervozní ..... a proto se bojím, že až pujde ke zkouškám tak je neudělám, pač sem taková že se stresuju a nervuju, je pro mě hrozně težký najít takovej ten klid a hlavně si ho udržet .....
p.s. omlouvám se, ale nějak mi to blblo, že tu je stejnej příspěvek dvakrát ... =(

Já si právě dělám také řidičák ale je mi 55 let a asi po 7 jízdě mám pocit že to nezvládnu to co popisujete s tím zmatkováním je přesně můj případ, teorii znám ale nejsem schopna to aplikovat v praxi a před křižovatkou nevím co dělat dřív " kterej pedál, směrovky, sledovat provoz, kdy řadit ....zatím moc informací) mám mírného instruktora, ale bohužel jak jízda trvá déle mám pocit , že zmatkuji čím dál více.

jo jo naprosto s tebou souhlasím já mám za sebou 6 jízd a stejně si připadám že sem neschopná, furt dělám hrozně moc chyb až je mi z toho ouzko - nejhorší je, že mi přijde, že čím víc se na to člověk sosutředí aby si ty chyby co dělá uhlídal tak jich nafláká ještě víc jiných jinde, mno a na to že mám z asebou skoro polovičku jízd nevím jako..., určitě je to mnojem lepší než první jízda na silnici to byla opravdu katastrofa XD .... jinak ti Stanko držím palečky a neboj to zvládnem ;) chce to klid, jenže toho v tý situaci není zrovna lehký dosáhnout ...=(

Marťo moc Ti děkuji, že to cítíš jako já, dnes mám opět jízdy a mám trauma už teď , v duchu si opakuji jak mám startovat, co dělat před křižovatkou, ale jakmile dojde k věci tak mám naprosté okno a nejraději bych utekla z auta. Mám strach, že se v tomto věku už nezbavím úzkosti a nenaučím se řídit. Moc děkuji za podporu.

Staňko, ale naučíš ;) .... zkus to brát z lepší stránky,, vím že je to těžké, ale uklidňuju se tím taky - takhle v autoškole sme vystavený určitý stresový situaci a myslím, že je lepší když "seš na to zvyklá", víš že i když to nejde musíš jet dál, kdežto když autoškolu projdeš lehce tak pak až ve skutečném provozu budeš ve stresový situaci bude to horší ...... jako neboj občas mám sto chutí z toho auta vylézt a vykašlat se na to, občas si taky říkám co mě to napadlo dělat si řidičák ..... dneska sem přesně v půlce jízd a dnešní jízda byla naprostá katastrofa - asi sem vážně měla den blbec =( zvorala sem co sem mohla a to doslova ... hrůůza - sem se divila, že ze mě můj instruktor nevyletěl z kůže ..... zítra mám další jízdy tak doufám, že to bude lepší jinak nevím ...... jest-li to takhle půjde dál tak už nevím kde bych měla hledat odvahu a sílu tu autoškolu dodělat .... mno a dneska mi ke všemu oznámil že poslední tejden v srpnu jdu ke zkouškám ...... nezbývá mi nic jiného než se snažit a přestat dělat chyby ..... bylabych moc ráda, kdybych jízdy dala hned na poprvé, ale po dnešku tomu vůbec nevěřím ......... ale jak říká moje kamarádka, není důležitý na pokolikátý to dáš, ale hlavně že budeš mít řidičák, pak to nikoho zajímat nebude jest-li ho máš na poprvý nebo až na popátý ... =)

Ahoj děvčata,koupila jsem si své první auto v životě(tedy skoro jsem ho dostala darem),ze šuplíku vytáhla 30 let starý a nikdy nepoužitý(ale vyměněný) řidičák.A objednala si jízdy v autoškole.Byl to děs,bála jsem se úplně všeho,hlavně protijedoucích aut(co tam mají na té silnici co dělat!),jezdila po obrubnících a hrůzou shodila za 14 dní 4kg.Absolvovala jsem 4 dvouhodinovky,strachu se trochu zbavila,ale představa,že bych vyrazila sama bez instruktora a jeho brzd byla strašná.A teď jsem se právě vrátila ze své první samostatné vyjížďky,začátek byl tristní,bála jsem se,že jsem ani nemohla dýchat,ale po pár km to opadlo a ujela jsem asi 35 km,všichni účastníci přežili.Asi je nejhorší to poprvé,příště to třeba bude o něco lepší.Držím nám všem palce,ať se nám daří být neohrožené a nenechat se naším strachem svazovat,ať se týká čehokoliv.

zdravím všechny tady, po měsíci tady znova koukám a vidím že se tady mění akorát jména ale to téma váš všech je pořád stejné. Ůplně Vás všechny chápu,jsou to dva měsíce od mých zkoušek,pak skoro 4týdny čekáte na tak strašně vytoužený řidičák a pak najednou jste na to sami a nic jiného nezbýva než konečně sednout a přesunout se z místečka napřed malého až nakonec někam vyrazit dál na výlet. Dva dny po obdržení řidičáku jsem si koupila mou krásnou felicii-FELINKU,a poskakovala do obchodu,ke kamarádkam,až nakonec jsem si trasy kousek po kousku prodlužovala.Takové ty situace,že to chcipalo na křižovatkách samosebou byli ale čím víc jsem jezdila (denně) tak prostě vymizeli.Opravdu to chce překonávat se,ale hlavně sedat a jezdit. Můžu ještě ale říct,že dřív než jsem si přivezla felinku domu jsem měla krásne ,,Z,,které bylo jako první co jsem si na ni vylepšila a opravdu to plní svůj účel!!! Bud jsem zatím měla štěstí na ohleduplné řidiče,ale zatím na mě nikdo netroubil ani nijak mě v těch ne zrovna vydařených situaci nijak nenavážel. A chtěla bych zejména tady pochválit za volantem ženy, ty opravdu jezdi ohleduplnějí a hlavně se Vám nelepí tolik na zadek jak chlapi! No jo no, co by jsme po nich chtěli.... vždyt jsou to jen chlapi! pozdravuji EVÍKA,a doufám,že už maš konečně to své autíčko z opravny a v pohodě jezdíš? Držím palečky všem tady a přejí krásné prázdniny a vydařenou dovolenou pokud ji máte ještě před sebou...:)

Léňo, já udělala také napoprvé techniku a testy, jízdy až potřetí, také jsem měla pocit a nejen já, protože nás bylo více co neudělalo jízdy, že si z toho města přilepšují do rozpočtu. Letos je to právě rok, co mám řidičák a z toho jezdím celkově asi tak půl roku.Někdy je to bez problémů, pak zase potkáte nějakého nervního řidiče co vidí ženskou za volantem a je alergický, musíte se obrnit a jezdit.Tuhle jsem jela a při přejíždění do pravého odboč.pruhu kde nic nejelo, jsem odbočovala s blinkrem a najednou se tam vřítilo obr auto a řidič na mě troubil jak praštěný.Tak jsem přibrzdïla a frajera pustila ať si jede hlavně, že se nic nestalo, Hlídejte si zrcátka při přejíždění.

Dnes mám po týdnu opět jízdy a už jsem nervní. Ohromně mě pomáhá číst texty všech co tu píšete, alespoń vím, že v tom nejsem sama. Jsem s jízdami za polovinou, ale nemám pocit, že je to lepší, snad se to zlomí.
Děkuji Všem za povzbudivé texty.

Jestli máš opravdový zájem o řešení tvého problému, můžeme se domluvit. Já jsem dělala řidičák
v 54 letech , dnes mi bude za21 dní 55 let a v autě mám najeto 10 0000 Km. Můži ti pomoci v řešení Tvého problému.
Piš na meil:majkaxp@centrum.cz

No mě dnes čeká první kondiční jízda po 9.letech. Přítel má zlomenou nohu a tak nemám na výběr. Mám strach, ale vím, že musím. Tak mi držte palce.

Obyčejně nevstupuji do podobných diskuzí, ale teď se mi příležitost úplně nabízí. Mám ŘP už 30 let, jezdila jsem 15 let a pak přestala. Je mi 62 let. Teď jsem si koupila znovu auto a chystám se začít znovu řídit. Syn byl zděšen, že jsem blázen, že se poměry na silnicích velmi změnily, ale já mám chut být nezávislejší pomocí auta a myslím to vážně s návratem za volant. Rekondiční jízdy jsou příležitostí, jak se znovu vrátit k řízení. Obecně se říká, že se to nezapomene, že je to jako s jízdou na kole - také to nezapomenete, když už jste to jednou uměli. Uvidíme. Nemám fobii z řízení, jsem připravena snášet případná troubení oněch "pirárů silnic". Je vidět, že více lidí řeší znovuzasednutí za volant po letech. Když jsem před oněmi 30 lety začínala, tak jsem nejdřív jezdila tam, kam jsem uměla, teprve potom tam, kam jsem potřebovala. Chtěla bych tuto metodu zopakovat a věřím, že se za volant vrátím i po oné "neřidičské periodě".