Diskuse - Fobie z řízení auta

Jsem ráda že jsem našla tuhle tu diskusi, hodně mě pomáhá, ve 39 jsem začala dělat řidičák, dnes jsem měla první přikoupenou jízdu, stále si moc, nejsem jistá a instruktoři se na mě dívají dost rozpačitě. Vyloženě hrubé chyby nedělám, ale jezdím ve velkém městě (Brno) a vždycky mě něco dostane. Dokoupila jsem si ještě dvě jízdy v sobotu a v pondělí a v úterý chci jít zkusit zkoušky, no že bych si byla moc jistá to teda nejsem. Jakmile začnu stresovat bude to v prčicích.

Všechny Vás tu zdravím,
chci Vám jen říci, že všem, kdo zkouší jezdit po letech drží moc palečky a určitě to bude dobré. Já jsem si hrozně přála řidičák a teď mi prvním dnem stojí pod baráčkem mé vlastní auto. Je mi 19 let a řidičák mám sotva měsíc.
Jenže... měla jsem velkou smůlu na instruktora. Nepochopil, že za volantem jsem seděla poprvé a první jízda byla ihned v plném provozu. O zkoušku startování jsem se musela vyloženě prosit (nejspíš to pro něj bylo něco tak triviálního, že mi to ukazovat přece nemusí). Myslela jsem si, že budu šťastná a svobodná s autíčkem, ale zatím cítím jenom stres a strach. Od nás z rodiny nikdo nejezdí... Mám z toho doslova fobii, protože mi to narozdíl od autoškoly neustále chcípá a poskakuje. Cítím se trapně a nemožně. Vím, že to musím překonat a že je to třeba otázka pár jízd - vyjezdit se a získat jakous-takous sebedůvěru, nicméně k autu jsem zatím celý den chodila jak na porážku. Spát nemůžu, jsem z toho vystresovaná... Nicméně jsem hrozně ráda, že v tom nejsem sama. Asi je to nějaký druh bloku, že na člověka dolehne ta neuvěřitelná zodpovědnost co má, protože auto se z miláčka může dost dobře stát zbraní. A to mě děsí...

Všechny Vás tu zdravím,
chci Vám jen říci, že všem, kdo zkouší jezdit po letech drží moc palečky a určitě to bude dobré. Já jsem si hrozně přála řidičák a teď mi prvním dnem stojí pod baráčkem mé vlastní auto. Je mi 19 let a řidičák mám sotva měsíc.
Jenže... měla jsem velkou smůlu na instruktora. Nepochopil, že za volantem jsem seděla poprvé a první jízda byla ihned v plném provozu. O zkoušku startování jsem se musela vyloženě prosit (nejspíš to pro něj bylo něco tak triviálního, že mi to ukazovat přece nemusí). Myslela jsem si, že budu šťastná a svobodná s autíčkem, ale zatím cítím jenom stres a strach. Od nás z rodiny nikdo nejezdí... Mám z toho doslova fobii, protože mi to narozdíl od autoškoly neustále chcípá a poskakuje. Cítím se trapně a nemožně. Vím, že to musím překonat a že je to třeba otázka pár jízd - vyjezdit se a získat jakous-takous sebedůvěru, nicméně k autu jsem zatím celý den chodila jak na porážku. Spát nemůžu, jsem z toho vystresovaná... Nicméně jsem hrozně ráda, že v tom nejsem sama. Asi je to nějaký druh bloku, že na člověka dolehne ta neuvěřitelná zodpovědnost co má, protože auto se z miláčka může dost dobře stát zbraní. A to mě děsí...

Ahoj.Jsem ráda že nejen já ale i ostatní mají strach z řízení auta. Je mi dvacet, řidičák jsem si dělala hned v osmnácti hlavně proto že mě rodiče donutili. Od té doby jsem čas od času řídila, mám z toho ale hrůzu. Snažím se tomu vyhýbat i když vím že to je chyba. Největší problém mi dělají rozjezdy, a když vím že po trase budu muset zastavit v kopci tak se řízení raděj vyhnu. Největší strach ale mám asi z toho že nezvládnu provoz. Když mám někam jet navečer tak budiž, ale během dne v tom provozu co teď je se prostě bojím. Když vidím že auto 300 metrů přede mnou brzdí tak okamžitě šlapu na brzdu a mám sklony hysterčit a pouštět volant. A pořád si říkám "co když to neubrzdím, co když mi to chcípne uprostřed křižovatky, co když budu míjet cyklisty, co když něco zaviním, co když tohle a tamto.." Už jsem přesvědčená že jsem úplně neschopná a dělat si řidičák byla chyba a zbytečně vyhozené peníze. Nejhorší je že z celý široký rodiny jsem nejstarší, bratránek si dělal řidičák hned po mě a prakricky okamžitě jezdil sám a aby toho nebylo málo tak teďka dostala řidičák i sestra a hned se hrne do auta. A všichni na mě koukají skrz prsty a říkají mi "podívej se na ně, jak jim to jde, kdybys nebyla tak neschopná..." Sama se do auta bojím, když jedu s rodiči tak na mě ječí, tím víc chyb pak ale dělám když jsem sama nervózní a oni mě ještě víc stresujou. Pořád se utěšuju že to jednou přejde a budu schopná říct mámě "půjč mi auto jdem s holkama do kina..."

zdravím všechny, tak pomalu se blížím ke konci, zítra mám další jízdu a počínaje zítřkem, mi zbývají jen 2 jízd do zkoušek, ty mám mít přístí tejden, už ted je mi z toho špatně a docela dost se bojím, pořád mi přijde že dělám docela dost chyb a že zkoušky nemůžu nikdy udělat =( tak mi držte palečky =), za tyhle strányk sem hrozně ráda a moc mi pomáhá že vím, že nejsem jediná, že v tom nejsem sama, kdo s tím má problémy, největší strach mám z rozjezdů do kopce, ty mě furt nejdou, nějak jim nemůžu přijít na kloub =( neměl by někdo nějakou radu jak je zvládnout???

Ahoj, já jsem dělala řidičák , 54 letech, když něco moc chceš- dokážeš to!!!!!!!! Držím palce

Takže jsem se nevzdala a jezdím každý den.. Furt si přidávám víc a víc a musím uznat, že už je to lepší, konečně můžu v klidu spát, jíst a nemít takový ten pocit v žaludku (klubko hadů), kdykoliv si vzpomenu, že mám auto. Je to lepší, nicméně rozjezdy do kopce, z kopce??? Na to radši nechci ani pomyslet, protože jsem si to v té autoškole ani jednou nevyzkoušela......takže znám teorii a na to, abych si to někde "prubla" prostě nemám...

jooo naprosto s tebou souhlasím, taky mi přišlo že se ode mě v autoškole hodně věcí očekávalo jako samozřejmost, ted mám dvě jízdy do zkoušek a jako nevím nevím, vůbev si nevěřím =( a co ty, psala si, že máš řidičák asi měsíc, jak si prošla autoškolou a zkouškami? uspěla si napoprvé?

No, testy, teorie a technika - no problem. Ale jízda byla horší, než jindy, nicméně ano, udělala jsem napoprvé. Teď se vážně snažím jezdit každý den a co se dneska nestalo? Trochu jsem to přehnala s rychlostí couvání a ťukla do sousedovic auta. Naštěstí tam nic nebylo a v pohodě, ale jízda dál pak byla hrozná.. Šílený zážitek!! Prostě někdy mi příjde, že už mi to začíná docela i jít a pak udělám něco takovýho a bum, sebevědomí zase na nule! Kde si mám vyzkoušet ty rozjezdy do kopce, to fakt nevím, teorie totiž určitě nestačí... chce to "vychytat."
Nedokážu si představit, že bych se teď svobodně rozhodla, že pojedeme s někým na výlet... Na to absolutně nemám. Jezdím si po městě, snažím se víc a víc zajíždět do centra, ale pořád si ještě nevěřím a bojím se svých chyb....
Budu ti držet pěsti, ať to uděláš! Ale věř mi, že i když jsem měla radost, že jsem tu udělala napoprvé, radši bych to dělala na vícekrát, abych to skutečně uměla a nemusela mít tyhle stavy - mohla si být sebou jistá, než hned na poprvý a začínat ... no ano, vlastně od nuly.

to Evapa: mno já, že mám mít zkoušky příští tejden ve střeedu tak už ted jsme na nervy, strašně se bojím a podle toho i ted moje jízdy vypadají jedna je horší jak druhá =( sem z toho nešťastná a nervy mám ještě větší =(. Na jednu stranu s tebou asi souhlasím, že je lepší řidičák udělat a skutečně umět, ale já si strašně moc přeju to udělat napoprvé a mít to za sebou, mít od toho pokoj, nestresovat se tím .... jenže pak přijde realita, až si sednu do auta, kde nebude na střeše napsáno autoškola a to teprv bude něco, nejvíc mě děsí, že vedle mě nebude nikdo kdo to třeba v nejhorším případě zašlápne, že už to bude všechno jen a jen na mě ......

Marťo, absolutně tě chápu, já měla nervy šílený... Ale neboj, netrvá to dlouho. Když jsem měla jít na testy (byl volný počítač), nikdo nechtěl jít první, ale já jsem se jakoby ve snu viděla, jak vstávám a jdu k němu.. Prostě abych to měla za sebou.. Všechno to dohromady (testy, technika - té jsem se bála šíleně, jízda) trvalo asi hodinu... Bylo to šílený, ale netrvá to dlouho, neboj. Dneska jedu poprvé na delší trasu, tak jsem zvědavá. Mám hrůzu z cyklistů,... a vůbec... Jo a já v autoškole zase tak nervní nebyla (říkám, instruktor na nic, takže mi zašlapával pořád spojku tak, aby jeho milované autíčko nikdy nechcíplo, takže jsem si to na tvrdo nikdy nevyzkoušela), takže o to horší bylo, když jsem na to zůstala sama, s papírama v ruce. Teprve potom přišla ta "fobie"... snad tě to nečeká.. Někdo se bojí v autoškole a pak už ne... někdo až po ní.. někdo vůbec a někdo pořád... Ale nejsme samotné, kdo s tím má problémy :(. Jen se bojím, aby se dneska nic nestalo...

neboj nic se nestane určitě to zvládneš =), já měla dneska další jídzu a docela to šlo, ale na konci sem začla dělat hrozný chyby, jakmile jednu jednou udělám tak se to pak už veze =( jako testů a techniky se bojím, ale ne tolik jako jízd =( jo s tím zašlapáváním spojky máš pravdu, tohle je něco podobnýho, jeho milovaný autíčko, kterýmu se nesmí nic stát, takže sem s tou spojkou na tom stejně =( a ne jen s tou spojkou, dalším problémeme je podélný parkování a to děsný, budto zacnu točit moc brzo nebo moc pozdě, prostě já podélně parkovat nebudu =)

to Evik: prosím, prozraď, kam jsi chodila do autoškoly. Potřebuju kondiční jízdy v Brně a nějakého pohodového instruktora, jestli máte někdo nějaký tip, tak sem s ním. Od známých mám tip jen na nerváky. Díky.

Ahoj řidičky, už jsem sem delší dobu nic nepsala, ale musím se alespoň trochu "pochlubit"...Včera jsem po více než půl roce sedla pod nátlakem manži do auta a jela 20km....A světe div se, ono to celkem šlo, ikdyž teda vyklepaná jsem byla pořádně....Musel mi radit, protože to ještě nějak všechno nestíhám, nebo co.Ale snad se to zlepší. zatím se bojím někho svézt....a tak....A co Vy jak jste pokročily???Zdravím Vás z Hradce Králové

to Alča: Dělala jsem autoškolu ve Slatině, pan Šupka. Bezvadnej, skvělej a hlavně kliďas! :)