Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj děvčata, mám ze sebe radost a tak Vám jí chci zdělit.
Po více jak třech měsísích jsem opět vyjela. Neobešlo se to bez nervů a střevních potíží. Jela jsem jen tak "si zatrénovat" 16 km. Pochopitelně to 3x řvalo při rozjezdu, 5x škubalo při přeřazování ale ani jednou nechcíplo. K dokonalosti mě chybí ještě tak 97% ale snad jsem na dobré cestě.
I Vám všem přeji tolik radosti a pohody co jsem zažila dnes já.

mám prosbu.jezdí tu některá se starým dieslem? potřebovala bych poradit.chtěla jsem si koupit C3,ale bohužel okolnosti mi to nedovolí.měla jsem,a mám stále velkou fobii,ale,jakž takž jsem zvládla 2litr v benzínu.spotřeba je ale velká,já jezdím jen malé trasy.za peníze,které mám si můžu dle manžela dovolit je starý diesl,např.xsaru...jenže,nikdy jsem nafťák neřídila.manžel co se týče auta mi neporadí,naopak.co mlhavě vím,jsou problémy v zimě,auto je pomalé,lenivé a údajně v něčem jiné než benzín...nejradši bych se na to vybodla a zahodila řidičák opět úplně-:)

Napadlo mne, ti pozvednout náladu a povzbudit tě.
Ladislav Vodička nebo Honza Vyčítal: Řidič ten tvrdý chleba má.
Přeji ti hodně dobrých a hlavně fundovaných rádců.

ahoj holky, tak jsem se dneska konečně dokopala k jízdě bez nějakého dospělého spolujezdce, naložila jsem potomstvo a vyrazili jsme na výlet po Brně (ale jen po okrajích:-)). Tyjo a já si tu cestu užívala. Aut bylo přiměřeně, takže jsem nikomu nezavazela a šlo to. Jako bonus jsem potkala kamarádku s dětma, kterou jsem stráášně dlouho neviděla a bylo to supr. Ale než jsem vyjela, poradila jsem se s kachličkama v koupelně... Počítala jsem MÁM, NEMÁM (kopretinu doma nemám, že bych trhala lístky) a vyšlo, že mám, tak jsem šla do toho :-D No je tady ještě někdo větší exot než já?

Super:) já zase když jsem měla poprvé vyrazit sama tak jsem počkala na okamžik kdy mi mozek říkal abych vyrazila a hned jsem skočila do auta, do té doby pořád mám, nemám,mám a dopadlo to dobře.

Ahoj, to jsem ráda, že nejsem sama a že také exitstuje někdo, kdo tento problém má, vůbec jsem o tom nevěděla, že něco takového existuje, ale zlatý internet mě navedl. No abych to upřesnila, řidičák mám od 18 let a pak jsem dlouuuuuho nejezdila , protože jsme auto neměli a později jsme si s přítelem koupili auto, ale nějak mě to nelákalo za to sednout a když už jsem za to sedla, rozbušilo se mi tak srdce, že jsem si myslela, že mě snad vystřelí z těla ven, rozjezdy katastrofa, řazení hrůza, když se za mnou objeví auto zcela zrudnu a blbě se mi dýchá a já nevím, co dělat dříve, je to příšerný, ale bohužel se to děje a největší chyba je jezdit s přítelem, byla jsem z něj nervózní , jak pes.. Nyní je mi 29let a momentálně jsem se přestěhovala do zahraničí, kde jsem sháněla práci a také samozřejme , když nemáš auto seš v prd.., no tak jsem se rozhodla, že tedy začnu jezdit i koupila kamarádka auto a řekla, tak si zkus a uvidiš, ihned zjistila, že nejsem vyježděná a že musím každý den jezdit, ale jezděte si s v cizí zemi, jiný kraj jiný mrav...no páni... a dnes když jsem vyjížděla z garáže, tak jsem si pěkně blbě vycouvala a že si zajedu znova do garaže a prásk urvala jsem zrcátko, do práce jsem přijela taktak , s urvaným zrcátkem , vyklepaná,hotová, nasr..., že jsem fakt střevo...celý den jsem nemluvila a při zpáteční jízdě jsem se nemohla podívat na to rozbité zrcátko. No zkrátka, snažím se opravdu se snažím jezdit každý den, musím protože má práce je vzdálena cca 25 km, ale sednu do auta, potí se mi ruce, srdce buší a čím víc se soustředím , tím více zmatkuji a dělám chyby a když proti mě jede náklaĎÁK, tak jsem v na silnici, to jo, ale bojím se... sakra jak se toho všeho zbavit, poradí mi někdo...děkuji moc , to bylo vyčerpávající....tak jako řízení auta...

Danule hlavně to nevzdávej,jezdím 2 roky a větší střevo jsi neviděla!teď už se aspoň zlepšily rozjezdy,že mi to nechcípe a pořád mám problémy když podřazuju na 2,málo přitáhmu páku k sobě a skáče mi tam 4,ale automat jsem zavrhla,když kolikrád vidím debílky s pomocnou školou,že řídí auto,tak si říkám,že se to taky musím naučit,nedávno jsme byli v Tescu,nějakej chlap vyjížděl a chcíplo mu to jakou já měla radost!i chlapi mají své dny,akorát je nestresuje,mě když se něco stane,tak jsem nervozní jak blázen tak mnoho zdaru všem!!!

holky, neznáte nějaký trik při přejíždění z pruhu do pruhu, když za vámi jede auto tak odhadnout správně vzdálenost? Kdy se tam ještě vejdu a kdy ne... já to pořád nemám v oku a nervačím :( totéž když z vedlejšky jedu na hlavní, tak je jasný že když je moc daleko tak to tam vjedu, ale když je tak nějak (ne)daleko, tak jsem minule chtěla najet a instr. už šlapal po brzdě jestli jsem se nezbláznila, že by mě to smetlo :-) ale mě přitom přišlo, že je bych to stihla, achjo. :)))

Díky PÁJO, ale dnes to byla katastrofa, když jsem ráno vyjížděla z garáže smetla jsem málem i druhé zrcátko, nejraději bych se neviděla, ráno jel se mnou přítel do práce a hrůůůůza, samá chyby, nakopala bych se do prde..., večer pro mě do práce přijela kamarádka a trochu mě vyčinila, že si to nemám tak brát, že je to jen zrcátko, ale já to beru , jako svou prohru a jsem stále nervní, že přijde něco dalšího, tak nevím, jestli do práce raději nezvolím vlak,, protože přece jen to není moje auto a nerada bych ho oddělala zcela, jsem fakt střevo...teď babo raď...

Baba radí - chce to jenom jezdit a jezdit,nic jiného v tom není,já jezdím jen známé trasy,ale i to je pro mě úspěch,papíry jsem si děla v 46 letech,o to je to horší,jo a nejraději jezdím úplně sama,musím se spolehnout sama na sebe,a když někoho vezu tak cítím ještě zodpovědnost za něj a manžel mi ze začátku pořád nadával ale Fitipaldi ze mě holt nebude,dojedu si nakoupit,k doktorům jo a taky neumím moc parkovat snad se to poddá držím palce všem!!!!

Danule, myslím, že na začátek parkovat do garáže a vyjíždět z ní je stresující. Nedá se parkovat na nějakém jednodušším místě odkud by byl i snadnější výjezd? Mně teda osobně představa, že bych měla vyjet z garáže už tak stresla, že bych do auta nevlezla....Natož pak představa, že až dojedu budu muset opět vjet do garáže. A jak radí Pája jezdit jezdit jezdit... ale ne s přítelem pokud je nervní nebo Tě nervuje...Držím moc pěstičky

kokinka: Tak to buď v klidu, mám to stejně a řekla bych, že spousta ženských. Já nemám až takový problém to odhadnout, když je auto přede mnou, horší to je, když mám tu vzdálenost odhadnout jenom podle pohledu do zrcátka. Naprosto špatný mám odhad taky ve tmě, kdy absolutně nevím, jak je to auto daleko. Nejvíc pomůže co nejčastěji jezdit, pak se to určitě bude zlepšovat (teda alespoň tomu věřme:)
Danule: Řekla bych, že to moc prožíváš. Podívej, já například mám široké auto a úzký průjezd do baráku, kde se vejdu doslova na pár centimetrů- zajíždí mi teda táta nebo bratr, když už není zbytí- jinak parkuju před domem. Co se týče zrcátka, tak to už jsem urvala taky, předloni, jezdila jsem sama asi 2 měsíce. Parkuju zásadně tam, kde mám dost místa, protože parkování couváním neumím (kdybych bydlela na sídlišti a byla tak donucena parkovat, tak bych se to určitě naučila). Obecně řečeno: čím větší strach budeš mít a čím víc si nebudeš věřit, tím hůř pojedeš. Takže se tím zase tak moc netrap a zkus to vzít jako svého druhu samozřejmou věc- řízení auta, doporučuju zbytečně nedémonizovat:) Držím palce.

Holky, potřebovala bych poradit, jak nejlépe překonat jeden úsek silnice, kterým bych potřebovala jezdit, ale ještě jsem sama nenašla odvahu. Jde totiž o to, že mám fobii z hloubek, nedokážu třeba přejít lávku, nebo jít po schodech, kde jsou mezery a vidím dolů. A ted jsem sehnala práci, která je bud 3 km pěšky od nádraží nebo jet z domova autem a jsem tam pohodlně za 20 min. Ale...jeden úsek cesty je takový, že je to rychlostní komunikace a podél obou stran je docela hluboký příkop a já tam mám problém - rycghlost cca 75-80, v protisměru kamiony, každý jede rychle a hlavně ten příkop. Táhne mně to od něj, takže jedu skoro po dělicí čáře a to se zase bojím těch protijedoucích, že jsou blízko. Jela jsem tam včera s manželem a snažila se na to nemyslet, s tím,že to prostě musím překonat. V půlce mně chytla jakoby vnitřní panika a měla jsem pocit, že se neudržím v pruhu, srdce až v krku, manžel na mrtvici, jelikož jsem jela skoto prostředkem, pak na mně řval " ke kraji " takže jsem lítala od prostředka ke kraji a hned při první odbočce doprava jsem zatočila a dala mu to, byla jsem úplně vyřízená. Nevím, jak to překonat. Manžel mi poradil, že když zjistím až tam, že to přestávám zvládat, tak mám pustit výstražné světla a dojet to třeba dvacítkou...než abych vlítla do protisměru. Já nevím, co myslíte ? Jde to takhle udělat ? Třeba by se ty úseky ( než bych zpomalila ) prodlužovaly. Nebo jet radši od začátku např. 50 ? Jsem z toho neštastná, ale nechci to vzdát. Nic na uklidnění si vzít nemůžu, to mám strach o ovlivnění pozornosti a po téhle cestě by mně navíc čekala náročná práce v nemocnici, tak to právě nejde.

@ Lenka > Leni nevím co bych Ti poradila, aby to fakt fungovalo. Já mám občas strach z protijedoucích a instruktor mi říká "nedívej se na ty auta co jedou naproti, nebo pod nima skončíš"
Co zkusit jet a dívat se co nejvíc dopředu, abys ty příkopy tak nevnímala? A když to zrovna jde a je silnice volná tak jet co nejvíc u středovky. Nebo si říkat, že tam nejsou. Držím Ti pěstičky, abys to překonala.

Holky, díky všem za odpovědi a podporu :)

Jsem věčná začátečnice ale přeba pomůže: najít si "BOD" na kapotě, palubce a mít změřeno, že když tento bod z pohledu řidiče, je pomyslná spojka s krajnicí, /světlomet-krajnice; stěrač-krajnice/ jsem xx cm od kraje.
Nevím jestli jsem to popsapa k pochopení??? Mě to trochu pomáhalo ale BACHA nesoustředit se jen na to.
Přeji štěstí a pohodu.