Diskuse - Fobie z řízení auta

Zdravím, je mi 21 a je mi trapně řidičák jsem udělal v 18 a jel jsem asi tak 20 x jízdy jsem dal v pohodě, prostě všechno, ale rodiče jsou neurotičtí a když jedu s nimi tak na mě řvou,to co ostattní zvládají,já prostě nezvládám psychicky, nevíte jak na to ? Díky za každou radu

Radku, zažívala jsem něco podobného s bývalým přítelem. Když jsem jela sama, nebo s kýmkoliv jiným, všechno bylo v pohodě. Ale bývalý mně tak vytáčel, že jsem zmatkovala a úplně by mně odradil jezdit. Začni - nějakým způsobem jezdit sám a vyhýbej se řízení, když máš vedle sebe někoho takového. Věř mi, jinak by Tě od řízení také odradili. Takže sám, když si v ježdění věříš, jezdi!!!! ale ne s rodiči. !!!Já už také teď jezdím sama v pohodě!!A nedej se přemluvit!! Držím palce, určitě to dokážeš. Podobný problém se spolujezdci, kteří jen nervujou mi líčilo více známých. !!! Zdravím jana

pro Radka:
totéž jsem zažívala s rodiči i já. oba dobří řidiči,otec jedeš moc na střed,srazíš se...matka-jedeš moc na kraj,spadneš do škarpy...zastavila jsem,vystoupila a dalších x let za volant nesedla. až najednou jsem MUSELA. a ono to nešlo. hrůza,stres,nervy.auto jsem si i koupila a stálo v garáži,do které jsem nedokázala najet. následujících pár let jsem řešila jen to,že potřebuju řídit,ale nedokážu to,obvolala všechny autoškoly,auto mi pomalu hnilo.já chodila po tmě na vlak,mimo vesnici,asi tak 3/4 kilometru,nikde ani živáčka,ani světlo.ale nedokázala jsem sednout do auta...no,dnes už se tomu "směju".byla jsem i u kartářky-že dosažení cíle...trvalo mi to asi 5let..letos jsem jela i v kalamitě,sice jen malý kousek,opět stres,ale jela. pomalu se,s novým autem,učím i zacouvat podél mezi 2auta k chodníku a nacovat mezi ně v parkovišti. Radku,vydrž,nenech se vystresovat!!! a mimochodem,velmi pozitivně mi přišlo,že i mladý chlap se nestydí a postaví se tomu čelem.super,určitě to zvládneš,drž se a dej vědět,jak pokračuješ

Ahoj všichni,tak to je přesně o mně,dneska jsem jela prvně trasu z města na vesnici ke kamarádce,manžel spolujezdec-používám ho místo navigace,to bylo:jedeš ve škarpě,jedeš vprostředku,jedeš rychle,jedeš pomalu a ač jejinak kliďas řve na mě jak šílenej,tak holt zůstanu u svých známých tras,na delší štreky to asi nebude ale jsem z toho otrávená

Ahoj, už tak druhý rok si pročítám vaše příspěvky, tiše závidím těm, co to překonali. Já si udělala řidičák už v 18ti letech. Tak půl roku jsem jezdila uplně normálně, vozila jsem lidi z diskoték, ségru ke klukovi, kamarádku do obchodu. Pak jsem otěhotnila a ze dne na den jsem nemohla sednou k volantu. Přitom se mi nic nestalo, ale najednou strach o sebe, spolujezdce, chodce a ostatní účastníky provozu. Říkala jsem si: V pohodě, porodím a budu potřebovat jezdit, tak to příjde samo. Ale bohužel ne. Občas jsem vezla manžela z hospůdky nebo z plesu jsem řídil, to jo, ale to většinou v noci, takže žádný provoz. Pak jsem na sebe byla táák pyšná a řekla si, že od zítřka začnu jezdit. Ale prd, nervozita vítězí a já jsem na sebe naštvaná. Trvá to už 7 let a já nedokážu vyjet sama. Dnes jsem zase zoufalá, protože mi volala sestra, žew s kamarádkou jedou do zoo i s dětma ale že se k nim do auta nevejdu at jedu svým. Je to 15 km. Manžel chtěl jít někam za kamarádem, tak já zoo odvolala, že se necejtím. Byla jsem zoufalá. Manžel tedy změnil plány a odvezl mě tam s dcerou. Den jsme si užili, ale stejně jsem se před kamarádkama cejtila k ničemu. Oni říděj 40 km a já blbejch 15 ne. Večer jsme grilovali, trochu jsem se napila a kdyby se mohlo jezdit pod vlivem, tak tu odvahu k řízení mám. Zase si říkám, že zítra začnu, ale pochybuju. Jo a ještě. Máme combika. Já se lépe z pohledu řidiče cejtim v malým autíčku. Manžel říká, že je to vsugerovaný, že líp se jezdí ve velkým a je to bezpečnější. To vím, ale radši bych malý autíčko. V něm se cejtim líp. Máte to také? No nic, jdu si to tady pročítat a říkat si, že zas jednou jezdit budu, protože vlak už mě vážně nebaví.

Pro Radka:
Já třeba tvé rodiče docela chápu, jestli je auto jejich. U nás doma se to vyřešilo tak, že když syn udělal řidičák, tak vlastně ani nemohl jezdit, protože auto nebylo. Občas mu ho půjčila dcera, když přijela na návštěvu, ale přece jenom to bylo na ježdění málo. Koupili jsme mu starší menší auto Peguota 106 a ať si jezdí sám a nikdo mu do toho nekecá. Ze začátku jsme ani nechtěli, aby nás někam odvezl, protože se přece jenom necítil dobře. Mohu říct, že za půl roku se vyjezdil velmi dobře. Studuje dálkově vysokou v Pardubicích a od nás to dělá se zpáteční cestou přes 400 km. Nemá strach jezdit ani za dcerou do Prahy. Bylo to nejlepší, co jsme pro něj mohli udělat. Má svoje auto a jezdí si sám. To bys asi potřeboval i ty. Já jsem ty pocity zažila přesně samé, když mi dali k narozeninám autoškolu. Jezdit, jezdit a sama. Pokud mi manžel začal do toho kecat (a to nemá řidičák), tak jsem zastavila a rázně řekla, pokud ještě něco řekne, tak ho vyhodím a půjde pěšky. Mám taky menší auto nemusíme se synem dohadovat, kdo by vlastně jel.Řidičák mám teprve od půlky listopadu.

Ahoj Vki, jsi skvělá!!!! Je mi taky 53 a mám strach, že to nedokážu.

To máš pravdu, že když není důvod někam jet, tak je to špatné. Já mám zatím dobrý důvod jet se psy do lesoparku, aby se proběhly bez vodítka ( 4 km !! ) ale za měsíc se stěhujeme a 25 km do Prahy se mi cesta absolutně finančně nevyplatí autem, když vlak mám 5 min pěšky od domu. Takže budu jezdit vlakem a občas si musím také vymyslet nákup v Tescu, ale my děláme týdenní nákupy v sobotu, takže přes týden nenakupujeme, tak se obávám, že nebudu mít kam jezdit a tím i trénovat. Ale musím si něco vymyslet, třeba do nějaké vedlejší obce pro něco...já nevím.

Už jsem tady dlouho nebyla holky, dnes jsem si řekla, že si pročtu, jak to tu pokračuje.... Já mám řidičák 4 roky, je mi 36 (nebo bude v červenci).... Zpočátku jsem doc. jezdila, ale párkrát byl na mě v autě manžel prudší, já se zasekla a nejezdila..... Navíc jsme měli Mondeo combi plyňáka, který při rozjezdu pořád chcípal a to mě tím víc odrazovalo... Taky jsem jednou, když jsem poprvé sama vyjela u marketu škrábla sousedovi auto a pak se zasekla na dlouho úplně. Předloni měl manžel začít pracovat na 3 směny a jiným směrem, než jsme dosud jezdili, tak jsme pro mě pořídili Fiatka Punto... Bylo jenom moje a hned jsem měla lepší pocit a ikdyž jsem se klepala před každou jízdou a nejezdila moc často, protože jak píšete jsem byla srabík nebo prostě moc nebylo kam..... ale časem jsem dokázala dojet každý týden na nákup, děti odvézt z kroužku a dokonce jsem dojela i do 15 a 20km vzdálených měst po státovce... Sice mi ve městě dělaly problém pruhy atd. Ale zvládla jsem to.... a byla na sebe pyšná, že v dešti, vichru atd. netáhnu děti pěšky.... Kámen úrazu teď bude to, že chceme prodat jak malý tak velký auto a koupit octavku sice taky combi, ale naftu, tak to snad nebude tak chcípat jako plyňák a doufám, že se rozjezdím i s tím, uvidíme, každopádně mám také ještě před každou jízdou obavy, ikdyž už to není taková třesavka, jakou jsem měla ještě před pár měsící.... Sedněte do auta a jeďte, v klidu a pohodě, já vím, mě taky znervozňovala auta za mnou a stále znervozňují, ale už jednou ty papíry mám, tak musím jezdit, přeju Vám spoustu šťasntně najetých km a pište jak pokračujete, držím všechny palce holky

Já si už dost dlouhou dobu pročítám tyto příspěvky a strašně mi to pomáhá, protože to co se tady píše, tak úpplně stejný věci prožívám já. Autoškolu mám více jak 20 let a nikdy jsem nejezdila. Teď bych to potřebovala do práce, tak poslední cca 3 roky zkouším jezdit a minulý rok jsem to vzala z gruntu a zaplatila si kondiční jízdy. Měla jsem jich myslím 15 :-)), ale hodně mi to pomohlo. Co mě však sráží na kolena, jsou ty blbý pindy mýho manžela. Pořád mu něco není dobrý. Buď jedu moc pomalu, nebo zbytečně rychle, řadím tvrdě, neslyším motor, jízda není jistá....no, kecy, kecy, kecy. Hodně mě od ježdění odradil, ale pomohlo mi, že jsem si koupila vlastní miniaturní autíčko, takže jedu opravdu, když mám chu´t. No, ono té chuti moc ale není:-) Jako největší úspěch zatím počítám, že jsem schopná sednout sama (!) do auta a jet nakoupit. To jsem si myslela, že nikdy nezvládnu. Co mě štve, že jsem pořád vystresovaná, před každou jízdou je mi blbě a nejraději bych nejela. Nevím, nevím, jestli se tohle změní. Takže všem i sobě přeji hodně odvahy do dalšího ježdění. Když tak koukám, jak si kdejaká babka z dědiny jezdí do supermarketu nakoupit, pomalu má ještě hnůj na botách, tak není možné, abychom to nedokázali. Záměrně píšu s měkkým i, protože tady čtu, že i někteří chlapi mají obavy.

Petra / Ahojda,tak jsem dokoukala Sneddani a teda nemam slov ,ty mě doke1žeš vždycky rozseme1t!Jsi super,můžeš mi poradit prosedm,jak to děle1š,že jsi poře1d vesele1??Je1,když se směju,tak si lidi myslej,že jsem pila nějakej alkohol a když jsem smutne1,,tak co se ti stalo tak je1 teda nevim,jak se mam tve1řit..Měj se pěkně.Pokud by jsi mi mohla pedsnout na mail bych měla od tebe takovou pame1tku,je jedno,co napedšeš:)Měj se teda kre1sně,čaudaEva Aichmajerove1: Děkuju Peťulko, zkus se tve1řit prostě jak chceš, ať si ostatned mysled co chtějed. Ale email nezvle1dnu, to bych se upsala. Horko těžko stedhe1m toto.

Posso emprestar o livro, mas das vezes que te vi ne3o me pcraeia que precisasses de uma dieta.(Ne3o, Bruno, ne3o me estou a atirar e0 tua namorada!) :D

Zdenek / Jo moc pěkne9 , ale proč to odnesl Vedtek? Dav itnnrteeu je nemilosrdnfdEva Aichmajerove1: Taky mi to připade1 neuvěřitelne9. Ovšem Vedtek je silne1 osobnost a ještě ke všemu chytrfd chlap, toho fanoušci TK jen tak nedostanou:-)

Přečetl jsi si i pe1r komente1řů pod viedem a to je fakt sedla např. Mnozed z ne1s si ani neuvědomujed že jsou chuded a bude hůř. Je1 bych jen dodal mnozed z ne1s si ani neuvědomujed jak stašně jsou bohated

Tak tedm, že našpledche1te na kdejakou zeď odrpnoej tag kuře1ku/čko smrdedš , opravdu kuře1ka/čku v nekouřened nepřesvědčedte. Pokud chcete rozjedždět nějake9 kampaně, tak si še1hněte do kapes a nechte si vyrobit lete1ky nebo nalepit billboardy. Cena nened zas až tak děsive1, ale jelikož forma te9to re1doby kampaně zaměřene9 podle ne1zvu na ure1žened kuře1ků, je dětinske1 až primitivned, a že hlavnedmu adminovi může bfdt tak maxime1lně sedmne1ct let, počedte1m s tedm, že asi medt hluboko do kapsy budete. Raději běžte ukledzet a tředdit odpad do ulic. Tedm prospějete okoled mnohem vedc (asi tak o 100%), než jedt někam po nocedch sprejovat na stěny primitivned ure1žky. Ale je1 vedm, to je moc pohybu pro vaše ledne9 puberte1lned zadky, takže raději o půlnoci s flaškou pedva v baťohu půjdete posprejovat půlku města. Igor Řeze1č, 28 let, nekuře1k.