Diskuse - Fobie z řízení auta

Holky,dnes jsem jela trošku neznámý terén po městě/ale na semafory,jinak bych to nedala/a docela dobrý,i jsem parkovala hlavně už mi to nechcípá,jinak strach mám pořád,ráno hodina na záchodě,všem mnoho zdaru,holky,my ten strach rozjezdíme!!!

Emo, zkus tu jízdu vzít trochu pozitivně - i když jsi byla stresovaná, nic se nestalo a bude zase líp. Ono to taky není, aspoň podle mě, nic příjemnýho vést někoho blízkého do nemocnice když člověk taktak jezdí, když je v pohodě.
Dneska mi auto dorazilo z STK (děda dovezl :-) ), tak už jsem si naplánovala výlet na neděli, jsem zvědavá co vyprodukuju za chyby. Stane-li se něco zajímavého, poreferuju :-)

@ema: nevzdávej to!!! Určitě to bude zase lepší. Já nevím jak ty, ale mám dny, kdy se mi řídí dobře a pak den kdy taky úplně všechno kazím. Svádím to na konstalaci planet :-)) Ty kondičky ti můžou zase vrátit jistotu za volantem. Můžeš si dát třeba 2 a uvidíš, jak to půjde :)

@Pája: chválím! A ty nervy chápu :)

Já mám dnes další kondičku (v pořadí 6. a přijde mi, že pořád jezdím stejně mizerně) Copak asi ustřelím tentokrát, že. Moc si nedovedu představit, až poprvé pojedu úplně sama v autě nějakou trasu, kterou navíc neznám :( Když vedle mě sedí instruktor nebo třeba taťka, tak se cítím líp :)

Holky tak zas v sobotu jedu do toho Třebíče jsem zvědavá kdy přestanu mít pocit obav a trošičku i strachu z neznámích míst

nejhorší smrt je z vyděšení, když to neumíš, tak za volant nelez a nezavazej na dálnicích...

Ta Třebíč a ne ten Třebíč, běž do školy, ať ti vrátí školné, že tě nic nenaučili

Nazdar chytrákuxxxxx děkujem ti za povzbuzení!!!Třebíč bez Třebíče jako muž bez muže,ty vrať školné

Pane 5X vy jste se naučil jezdit v kuchyni?
Poučte nás vyděšené, kde k dokonalosti přijít !!!

Ono je dobře mít trošku obavy a né jezdit jak frajer

Je mi 53 let a jsem z rodiny,kde auto nebylo.Otčím stále vykládal.že auto nechce,že se přece nezabije.V tomto věku si dělám autoškolu.Byla jsem z počátku polomrtvá strachy,můj učitel je navíc cholerik.Postupně jsem se zlepšovala a strach přirozeně ustupoval.Mám už zkoušky za sebou,nicméně ani zaboha nemůžu udělat praktické zkoušky.Dnes to bylo popáté.Ten chlap vzadu,ten komisař mně děsí.Po cestě mně kritizoval i za maličkosti a tak nervozita narůstala.Na parkovišti jsem zdárně zaparkovala couváním,jenže se mi zdálo,že daleko od vedle stojícího auta,tak jsem to hodlala napravit a málem jsem narazila do auta.On to ukončil okamžitě.Nehodlám to však vzdát,sebejistota roste s každou zkouškou i neúspěšnou.Díky mé snaze jsem překonala fobii ze smrti,kterou mi do podvědomí zasadil otčím.Řízení auta je pořád stresující,už se mi však dostává do krve.Stávám se dokonce jiným člověkem,protože jsem se zbavila fobie,strachu ze smrti,díky absolvování autoškoly.Motto:když máte z něčeho strach až fobii,jděte do toho.Odklepejte to,odbrečte,ale nakonec zjistíte,že jste ji porazili,že je pryč.Je to úžasný pocit svobody,

@Viki: moc hezky jsi to napsala! Já taky říkám "když se něčeho bojíš, tak jdi a šáhni na to, ať víš jaký to je" :) Držím Ti pěstičky. Můžeš být na sebe hrdá! Tvůj příspěvek mě povzbudil :-)

drahé ženy, já mám za sebou 8.kondičku. Musím říct, že strach jezdit po Brně ze mě pomalu opadl a už zase dokážu sama přemýšlet kdy brzdit, přeřadit, zvládám mnohem líp pruhy i odbočení vlevo. Včera jsme zkoušeli jízdu po rychlostní a to jsem se teda bála na to šlápnout a jet rychle. Ale věřím, že příště to bude zase lepší. PS: nevím kolik těch kondiček budu mít, než získám fakt jistotu jezdit, ale klidně si připlatím další. :-D

Ahoj holky, mám stejný problém. Řidičák mám (autoškolu jsem dělala v 18-ti), ale od té doby jsem neřídila, tzn. téměř 8 let. Hrozně se bojím. Už jen, když si sednu na místo řidiče, tak jsem celá ztuhlá a neschopná ničeho. Tak moc bych chtěla umět řídit, ale nevím, jak to překonat... Co byste mi doporučily - připlatit si kondiční jízdy nebo se to učit od někoho z rodiny?

Zdravím všechna děvčata!
Bello, mám zkušenost s rodinou, známím, KJ. Doporučuji KJ. Každý řidič /kterýkoliv/ tě učí "po svém". Měla jsem z toho zmatek a skončila jsem u profesionála. Asi 16 hodin a vše vysvětlil, rozebral, doplnil, prostě ON.
Teď se zase klepu, nejezdila jsem 3 měsíce ale nevzdám to! Jsem věčný začátečník už druhým rokem. Začala jsem po 36 letech v 60 . Nikdy předtím jsem nejezdila.
Hodně mě pomohly tyto stránky a velkou odvahu jsem dostávala od Mirky. Začínaly jsme spolu, ona je dnes 1.
Zdravím a Všem přeji šťastné návraty.

Holky, tak jsem včera vyrazila s dětma s tchánem a tchýní. Trocha jsem se bála, protože, když s námi jela naposledy tak děda radil, babička radila, každej samozřejmě nějak jinak a pak se u toho pohádali :-) ... Ale mám z jízdy dobrý pocit, děti babičku zaměstnaly. Jen při cestě zpět (cca 60km do Brna) jsem nějak zabloudila a ač nejsem vlastníkem dálniční známky, na tu dálnici vjela. Byla to premiéra na dálnici (pokud nepočítám autoškolu) tak jsem měla trochu trému, ale šlo to parádně (aspoň si to myslím), dokonce jsem i předjížděla :-D

Ahojte :) Jsem moc ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila. Vidím, že zdaleka nejsem sama, kdo se bojí jezdit. Já mám řidičák asi 4 roky a řídila jsem během těch 4 let fakt minimálně, skoro vůbec. Sama tedy nikdy, vždy s přítelem, ale pokaždé ta jízda stála za prd. Můj největší strach je, že mi to zdechne v křižovatce, že se tam zaseknu a někdo do mě napálí. No a pak mám pocit, že mám jakoby zbržděné reakce, nezvládám prostě víc věcí, a to jsem ženská. Navíc strašně stresuju, co ostatní řidiči, že asi nadávají, jak jedu a tdk dál. Katastrofa jsou pro mě i tramvaje. Mám zmatek i v tom, kdy se při odbočování vlevo dává přednost protijedoucím. Je to fakt bída. No ale teď se ve mě něco zlomilo a řekla jsem si, že jsem si přece nedělala řidičák zbytečně, aby se mi válel v šuplíku. Navíc znám tolik lidí, kteří to dali, a to uvažuju o tom, jestli mají vůbec způsobilost k právním úkonům. A řídí. Tak proč bych to taky nezvládla? Navíc to, že bych sama jela nakoupit, všude kam se mi zachce a nebyla vázána na to, kdy mi jede bus nebo jestli bude přítěl chtít jet, to přece stojí za to ten strach překonat. Dneska mě čeká jízda k přítelovým rodičům a zpět, asi tak 20 km celkem po městě, přítel jede se mnou. No ale mě už tak bolí břicho, že jsem ani nebyla schopna skoro nic sníst, nervy mám na pochodu, ale díky této diskuzi věřím, že to třeba také nějak překonám. Zatím se teda sama neodvážím, ale přítel je moc klidný, to mi pomáhá. Ale nervy mám hrozně, úplně panikařím z odbočování vlevo z vedlejší na hlavní, to je pro mě teror. Tak mi držte pěsti, abych ten strach nějak překonala a vyjezdila se. Já to samé přeji všem, které trápí strach z auta, ale musíme to přece zvládnout, máme na to :)