Diskuse - Fobie z řízení auta

Dane,
tak to je super, mám radost i za tebe:)). A holky mají pravdu, velká pochvala, že se nebojíš přiznat, že jako chlap sis nebyl až tak jistý. Jsi dobrý:)).

Luciško- a co takhle vzít si pár kondičních jízd? Pěkně tě instruktor protáhne po křižovatkách ve městě a řekne ti případné chyby. Mně by se to zdálo jako dobré řešení, sama bych to udělala, kdybych třeba po nějaké době sedala s nejistotou za volant.
Jinak co se týče té řadicí páky, já si taky někdy při jízdě nejsem jistá, co tam mám zařazeno- tak si na řadicí páku sáhnu (určitě se na ni za jízdy nekoukat:) a poznám to hned. A řídit jednou rukou chvíli taky dokážeš, zvlášť když si zařadíš včas- ještě před odbočením v křižovatce například. Mně například dodnes dělá problém jeden kruhák u nás ve městě, který je tak divně prudce točený. Rozjíždím se na jedničku a radši ho tak celý projedu, dvojku řadím až při výjezdu, protože bych se bála pustit volant, když točím zatáčku. No ale i to se třeba časem poddá:) Ale opravdu si myslím, že většina úspěchu spočívá v tom, dělat úkony včas, pak to určitě půjde. :)

Ivano - děkuji za rady:) S tím řazením před otáčením by to mohlo být dobré řešení, kolikrát se mi na křižovatce stane, že nestíhám točit volantem a ještě řadit. Před kruháčem dám vždy dvojku, to jsem zvyklá z AŠ. Kondiční jízdy si dělám pravidelně s přítelkyní, takže si myslím, že to by mohlo stačit, jen musím začít jezdit opravdu pravidelně.

Ahoj holky, musím napsat, jak jsem dneska kouzelně parkovala na místě, kde by to dokázala hravě snad i opička. Docela široká ulice, vlevo poměrně dlouhé místo podélně u chodníku ( délka asi na tři auta ), říkám si paráda...za mnou se blížila dodávka, já bravurně zahájila manévr - ale ouha. Jak jsem zvyklá parkovat podélně u nás v ulici, ale na pravé straně, tak jsem natočila zadek na druhou stranu do silnice místo k chodníku. Dodávka mně mezitím dojela a musela zastavit - chlap v ní zíral jak puk. Pokračování - jak mi vyjel ten zadek do silnice, tak jsem začala točit na druhou stranu a pravým blatníkem málem vzala stojící auto na druhé straně, takže jsem na té ulici byla totálně zašprajcovaná, takže jsem to srovnala a musela rovně couvnout dozadu - chlap v dodávce se evidentně bavil a musel taky couvnout. Až potom jsem konečně natočila zadek k chodníku a dlouho rovnala přední kola a stejně stála půl metru od chodníku, ale ten chlap už mohl aspon projet, čuměl na mně a kroutil hlavou. No, to teda musel být pohled pro bohy. Já se to parkování snad nenaučím nikdy. Vjet kolmo mezi dvě auta už jsem pomalu vzdala, bud si málo najedu a jsem nalepená na centimetr na tom vedlejším a neotevřu dveře nebo si najedu moc a jsem nalepená zase na tom druhém. Nejhorší ale je, že to pak nedokážu srovnat, jednou jsem se o to pokusila, ale bylo to ještě horší, místo na něm nalepená jsem stála totálně nakřivo. Já prostě nevím v té chvíli, kam točit přední kola, aby se mi srovnalo celé auto. Manžel mi chtěl koupit v hračkářství maličké autíčko s volantíkem, abych se to na něm učila, ale nesehnali jsme ho. Stydím se za to, ale já prostě nechápu na kterou stranu ten volant točit pozadu abych se srovnala.

Leni dělá mi to taky...a co takhle tam zacouvat?

Díky, zkusím to, když mně couvání mezi dvě auta připadalo ještě obtížnější, ale už jsem z toho na mrtvici, tak to zkusím i tak. Možná to pro mne bude nakonec lepší, když nedokážu srovnat přední kola, nepochopila jsem ten princip kam točit na srovnání auta. Když někam jedu, tak celou cestu myslím na to, jaké bude u nás před domem místo, ach jo.

Hanko díky, Ivi, traktor podceňovat preventívně tedy nebudu :-)
Leni to jsou ale zápichy... Já na kolmo popředu parkuju celkem dobře, ale jen doleva,doprava nevím, ještě jsem neměla tu čest to zkusit. Zato když jsem chtěla nakolmo zaparkovat couváním, odřela jsem vedlejšímu autu SPZtku :-(

Couvání na žádný způsob také na poprvé nedám ale beru to jako trénování a tak najíždím i pět krát.
Leni, kam točit kolečka mě ukazoval vnouček, 4 roky, na autíčku-odrážedlu. ON věděl!!!

Holky já to říkám furt, ti chlapi to mají vrozené:)), teda většina:)), můj desitiletý syn mi běžně ukazuje co jak v autě mám pustit :)), ale Iko to je teda zápich s tím vnoučkem:)).

Tatínek mu vymezil prostor, co je silnice, vrata, garáž. On jezdil i couval a říkal babičko MUSÍŠ takhle a takhle.
Vím že "MUSÍM" ale nikdy nevím kde mám kolečka a kam točit :)))
Není všem dnům konec, pomalu to zvládneme i my.

Lenko, teď jsem se usmála - s tím parkováním. Já to mám podobně, parkuju zásadně podélně a potřebuju spoustu místa. Když chci mít jistotu, že zaparkuju, musím vyjet do práce brzy, protože později to tam vypadá tak, že zaparkuje leda ten, kdo umí parkovat podélně couváním. Já bych se to hrozně ráda naučila, ale na to bych snad musela do autoškoly, protože se se mnou každý bojí to jít zkoušet- ovšem chápu:) leda bych si v práci půjčila v tělocvičně kužely a zkoušela zaparkovat mezi ně. Já si z toho dělám sice srandu, ale ne že by mě to neštvalo. Tuhle jsem k ránu vezla známého do nemocnice a jak jsem tak stála na parkovišti, byla ještě tma, tak jsem sledovala, jak přijíždějí auta a bravurně a rychle řidiči parkují kolmo mezi dvě auta. No a pak z těch aut vylézaly ženské, tak to jsem měla hned po náladě a jenom tiše záviděla. Já jak nemám dost místa, radši jedu hledat jinam. Fakt mě to ale štve, alespoň to parkování podélně couváním bych se chtěla naučit- mám ale pokaždé strach, že budu dělat divadlo pro celou ulici a pak se bojím, že neodhadnu, jak si dobře najet, abych prostě zacouvala. Kromě toho bych asi nezvládla ty situace, kdy parkujete, ale za vámi stojí auto a čeká, až dokončíte manévr, aby mohlo projet. Řidič vás pozoruje- a to je pro mě konec! okamžitě se přestanu soustředit na úkon a jsem nervní jak pes. Ach jo.

No, přesně. Potřebuji podélné místo aspon na tři auta, abych mohla v klidu srovnávat zadní kola k chodníku, popojíždět dopředu, dozadu, hezky v klídku. Taky trnu, aby zrovna ulicí neprojíždělo auto. A minule ten chlap v dodávce ( jak jsem zadkem místo k chodníku vyjela do silnice ) tak se normálně opřel o volant, a snad i zíval nebo co...ale ocenila jsem, že to byl klidas a netroubil, to bych začala zmatkovat tuplem. Jak se pak podíval, KDO to v tom autě sedí, no to byl ale pohled. Naštěstí ale u nás na sídlišti je to tak, že když tam náhodou není dost místa, tak je naproti domu parkoviště, které ale patří jen zákazníkům nábytku a nesmí se tam stát dlouho, ale jsem klidnější, protože to můžu dát tam a manžel to pak přeparkuje.

Ahoj všichni.Já už jezdím celkem v klidu.Taky mi tyhle stránky moc pomohly ,ale to parkování je pořád moje slabina.Podélné parkování couváním mi p ořád nejde.Taky kde si to mám vyzkoušet,když vždy jede za mnou auto a známe pány řidiče,jak jsou nervní.Tak hledám místečko kolmo a nebo vjedu předkem.ale to musí být dost místa.Snad se to naučím ,když už jsem překonala strach z ježdění.Někdy se sama sobě směju jaké jsem kopyto.Díky za vaše příspěvky.Inspirujou mě,abych nic nevzdala.Ahoj a zdravím všechny řidičky i ty budoucí.

Ahoj Alice, to je fajn, že ti to jde. Ale to parkování kolmo mezi dvě auta mi tedy připadá horší než zacouvat podélně- nebo tak nastejno. V prvním případě netrefím přesný odstup od bočních aut a ve druhém zápasím s točením volantu a kol. Pořád se ale bojím, abych někomu něco neodřela, vydělat si opravdu nechci, stačí mi moje "otluky".:)

Někdy uvažuji nad tím, čím to je, že jezdí většinou muži než ženy?