Diskuse - Fobie z řízení auta

Poklop to má, ale my bychom musely jezdit bez toho poklopu, sedět rovnou na míse:-) vždy na parkovišti vylít a jede se dál...nebo mít v přihrádce připravené inkontineční kalhotky XXXL. To by policajti koukali, hihihi. Já ted čekám od nich pozdrav, protože na tom semaforu, který jsem přehlídla, je foták, takže čekám fotečku jak si to moje fabka šine na červenou a moje vyvalený oči. Sakra, a to jsem neměla zrovna čerstvě umytou hlavu a měla domácí triko.

Ahoj holky, jsem tu nová.. Mám řidičák tři roky a od tý doby jsem jela jen párkrát s doprovodem přítele. Strach mám pořád. Nejsem vyježděná. Teď mám konečně svoje auto, a tak zkouším jezdit zatím jen o víkendech, v doprovodu s tátou, z kterého mám trochu respekt :) a jede se super, akorát jen tak kousek přes město a směr na vesnici. Ale aspoň si to pořádně omakám. Takhle už mám za sebou asi 12 jízd a furt se nějak nemůžu dokopat sednout a jet sama. Pořád si myslím, že je ten doprovod lepší. Mám hlavně strach, protože mám 2 leté dítě, s tátou když takhle jezdíme, tak ho bereme s sebou, protože jedeme normálně k rodině na návštěvu (ne nějaká cvičná jízda po městě-tomu ho nechci vystavovat). Táta říká, že jezdím docela dobře, že neví, čeho se pořád bojím. Že klidně si to můžu už zkusit sama, až nebude provoz, abych zbytečně nebyla nervozní. Malýho brát samozřejmě nechci, chci jezdit zezačátku jen na nákup, a později si prodlužovat trasy. Zítra si jedu zkusit jízdu s tátou čistě jen po městě, tak jsem zvědavá. Co myslíte, je lepší se do toho vrhnout, nebo ještě jezdit nějakou dobu se zkušeným řidičem?

je mi 34,řidičák mám 9 měsíců.Jezdím 1 za 14 dnů.Bydlím na menším městě a jezdím do Zlína.A nejraději sama.Jak se mnou někdo jede,mám trému a zmatkuju.

Leni,
hlavně si z toho nedělej hlavu, nikomu se nic nestalo a věř, že příště si na semafory dáš velký pozor...teda aspoň já to tak mám, co skopu, příště si pohlídám:)).
Chrustíku, pokud tě tvůj spolujezdec dohled neprudí:)), tak si klidně chvilku s ním pojezdi:)). Ale stejně jednou poprvé vyjet sama musíš, ale porvé jeď určitě bez dětí, máš větší klid. Teda mi se tak jezdilo lépe, je to zodpovědnost navíc:)).
Petro, tohle zažívá ze začátku každý, já mám trému i když jedu sama:)). A myslím, že spousta dalších tady to má stejně:)).

Chrustíku, táta má pravdu:)). Mi to moc nechcípe, ale stane se:)), stává se to skoro každému:)), teda co tak poslouchám a vidím:))...a čtu:)).
Můžeš mít natrénaváno, co chceš a najednou ti třeba vlítne dítě pod kola, nebo ti v cestě stojí velký popelák hned za zatáčkou, nebo ti tam vlítne nečekaně chodec, nebo máš nečekaně objížďku a ztratíš se:))...moje poslední zážitky...na to tě nepřipraví nikdo, prostě se to zvládá během té natrénované trasy. Jinak jsem si myslela přesně jako ty, že to napiluju a pak můžu...ale skutečnost je úplně jiná:)). Každou jízdou sama, sbíráš zkušenosti a učíš se:)). Taky bydlím jinde, než to znám :)). To pude neboj, když to zvládám já, která mám problém s couváním, řazením a nevím čím ještě, tak ty jsi proti mě profík, tobě to jde:)) Tak jen seber odvahu a jeď:))
Určitě dej vědět jak pokračuješ:))

ahoj,tak situace co popisujete,jsem už zažila taky-tedy popeláře, "babiznu",co mi vyjela z boční ulice,najela,kouká a stojí,necouvla,ani nejela,naštěstí nejelo nic proti a zvládla jsem to. no,ale musím si sáhnout do svědomí-moje řízení se nelepší,jezdím sice skoro denně,ale jen najeté trasy a ted je fobie před zimou zpátky a v plné síle. děsím se sněhu,natož ledu...nevím,jestli dokážu vyjet,ale zároveň vím,že musím. už jsem to i obrečela a vím,že tohle nezvládnu. přes sezonu jsem to nějak,nevím ani jak,dokázala a odůvodnila si,že je sucho,teplo,pojedu...ale zimu nezvládu..mám z toho pěknou depku a sice je to "blbost",ale cítím se hrozně. nevím,jak z toho.manžel,který mi pomáhá tak,že se stáhne,vytkne mi,že o tom jen melu a nic pro to nedělám-jenže-když já dělám a jezdím dle svých možností...a prý se mám smířit s tím,že tedy na to nemám-to jsem následně obrečela-:) ále-má pravdu,na tu zimu psychicky nemám-podotýkám,že bydlím v místě,kde to bez auta nejde,tedy jde,ale velice obtížně a s velkou časovou ztrátou.co autem vyřídím za hodinu,bez auta je na půl dne

přidávám- zamlžené skolo a totální neschopnost si zapamatovat,co má být jak nastavené. nakonec jsem nevěděla,jak zapnout vytápění zadního skla,dojela domů,stále hledala,leč nenašla...přišel otec a říká-no,tady,u všech aut je to přece stejný obrázek...a zlatý hřeb. namrzlo mi sklo před obchodem,tak jsem si ostříkala,pustila stěrač...no a pak mi to došlo-směs letní,jela jsem poslepu,koukala ven jen mini škvírkou.vzadu to zamlžené okno,ve zpětném zrcátku jsem viděla nákladák,ale ten odhad nulový,takže sice to byly 3 km,ale pořádně dlouhé-:)

Moňalo: tos mě teda pobavila s partnerem, který nemá řidičák, ale klidně tě seřve, když nezaparkuješ napoprvé:)) to by mě tedy dost vytočil, řeknu ti.
Bibi: především musíš mít na zimu na 100% připravené auto, a vědět, kde co zapínáš- hlavně mlhovky, topení, odmlžování zadního skla. Když si budeš jistá, že to znáš, hned se ti pojede líp. Já to teď ráno praktikuju tak, že si nejdříve nastartuju, pustím topení na přední sklo, pak si rozmrazovačem postříkám zadní sklo a boční okénka, přední jenom spodek (používám foolii, takže ráno je skoro celé přední sklo mrazíkem netknuté), pak teprve jedu, když v autě stoprocentně vidím a nic se mi nezamlžuje. No a samozřejmě že pokud jsou mlhy (jako teď denně), jede se špatně, taky mám strach a jedu opatrně. Myslím, že ty nepříjemné pocity v těchto podmínkách mají i jinačí řidiči, než jsme my. V zimě ještě uvidím, pokud budou velké nadílky sněhu, tak asi budu někdy jezdit busem. Zatím to ale ještě pořád jde, tak se neboj, zvládneš to!

Bedrunko, máš pravdu, trasu můžu mít tisíckrát projetou, a stejně, pokaždý to bude úplně jiný. Naposledy jsem jela s tátou z té vesnice, a před zatáčkou dva lidi na mé straně a z poza zatáčky auto v protisměru, které mělo na své straně cyklistu-je to hustý, na tohle se nedá připravit. Mě je jasný, že jsou věci, který vypilovat nejdou, třeba, že mi vběhne do cesty zvíře, atp. na to se nedá připravit, to prostě přijde a člověk musí nějak zareagovat-jak, to asi nikdo dopředu neví. Např. dnes takový překvápko-dopředu si v duchu promítám, jak pojedeme s tátou a malým zas za dědou, kudy pojedu, atd..sednu do auta a hle?-vybitá baterka. Tak za to sednul táta a já ho odtlačila a naběhlo to. Takže jsem si přesedla až v jedný vesničce a jela vlastně jen kousek. Neměla jsem odvahu, aby mi to přes město někde chcíplo na křižovatce a já bych to pak vůbec nenastartovala. Dnes to do toho města nevyšlo, protože jsem neměla hlídání pro prcka, přítel byl na melouchu a mamka v práci. Ale příští víkend jedeme, tak jsem zvědavá. Snad pak budu klidnější, že to budu mít projetý a budu mít lepší pocit. Další a další jízdou, jsem si trochu jistější, ale jakmile se mi stane to, že mi to chcípne, nebo něco, tak mě to strašně rozhodí a mám pocit, jako kdybych se vrátila o několik kroků zase zpět.. :( Je to strašně zvláštní.. kamarádka jezdí už asi dva roky a to, co já si strašně beru, ona normálně s přehledem zvládá-např. že jí to chcípne, nebo že před ní někdo prudce zabrzdí, vběhne jí zvíře před cestu, atd..- ona jen blbec jeden, a jede dál. Myslím, že ten problém, je v mojí zodpovědnosti... Mě tohle rozhodí a mám strach, abych neublížila sobě, nebo jiným. Chci jezdit dobře a budu to pilovat a pilovat. Moc si přeju, abych jezdila ráda a strašně chci, aby mě to bavilo. Ale to musím být nejdřív pořádně vyježděná. Když vidím, jak ty mladý pipiny, sotva dostanou řidičák a už machrujou, jezdí rychle, a všude možně, bez jakýhokoliv smyslu pro zodpovědnost-to mi řekněte, že by si byly tak jisté?? Blbost, nejsou zodpovědné a jezdí jen proto, aby machrovaly. To samý mladý kluci. Sotva to dostane řidičák, tak týden na to je ve zprávách, že mladý řidič, který týden vlastnil řidičský průkaz, naboural po rychlé jízdě do stromu a zabil všechny v autě, atd.. Myslím, že ty situace, které jako problémy já beru, neprožívám sama, prožívá to víc lidí, ale prostě si z toho nic nedělají, když jim to chcípne, tak nastartují, atd.. . Jsem zvědavá, kdy se toho strachu zbavím..jako já nemám strach, že se klepu, nebo tak, jak tu už někdo psal. Ale když vím dopředu, že mám jet, tak prostě strach mám, ten opadne, až když sednu do auta..

Moňalo, to tě docela obdivuju teda, já bych přítele asi praštila! Úplně miluju, když mi někdo do něčeho kecá ví o tom h.... Divím se ti, že s ním vůbec jezdíš, mě by to teda šíleně vadilo, on tě nemá čemu přiučit, takže bych na tvém místě jezdila jedině sama. Urážlivá jsem taky, ale od zkušeného si ráda nechám poradit. Od přítele to ale moc neberu (ikdyž je výborný řidič) , proto jezdím s tátou (kterého jen tak nemůžu poslat někam :), z kterého mám respekt, beru to od něj jako otcovskou radu :) A jsi docela odvážná, já bych sama s dítětem ještě nejela teda, zvlášť po tom, co jsem si chvíli předtím šla pro papíry..ale nikoho za nic neodsuzuju, každý je jiný..já nejsem tak bezprostřední. Já radši pomalu, ale jistě.

Chrustíku jen jezdi,myslím,že je lepší jezdit sama,já mám taky před někým trému a vořu to,i když nejsem bůhvíjaký Fitipaldi,ale svazuje mě pocit zodpovědnosti,v autoškole mě taky neučili rozjezd přes ručku,a já se s benzíňákem do kopce jinak nerozjedu,se zadním okýnkem mám utrum,už loni jsem upálila nějaký motorek zadního stěrače,tak ráno utírám hadrem,už máme přezuto ale sněhu a mrazu se stejně bojím a asi jezdit nebudu,nebo si to jeno zkusím někde mimo,myslím až bude sníh,alespoˇn kdyby letos nebyla taková zima jako loni tak všem mnoho zdaru a šťastných kilometrů

Holky, on mě tak moc zase nesprdl, abych ho zabila :-)) Na ty tři dny nemluvení to stačilo. Ale je fakt dobrej-jedem po hlavní (zleva zprava je vedlejší), chci zatáčet doleva a hlásí: "zprava dobrý (přednost jsme měli dávat jen protijedoucím)
Chrustíku, odvážná nejsem, vybírala jsem cesty po dědinách a jela jsem v sobotu, takže provoz minimální. Akorát zrovínka pršelo, tak to bylo nepříjemný....

Dneska jsem jela také 100x vyjetou trasou do práce akorát asi o 10 min později než jezdím a už byl provoz o poznání větší. Měla jsem bobky při najíždění na mega kruháč, kde jak na potvoru jelo moc aut (většinou tam nejezdí nikdo). Sice jsem to zvládla ale ty nervy byly šílené. Přitom jsem v přes víkend jela sama s mamkou a sestrou do Polska na trhy. Kolony, provoz hustý jako ve špičce ale zvládla jsem to a při vyjeté trase do práce se klepu jak ratlík. Od středy mám volno tak musím jezdit každý den at se trochu zase natrénuju. A poprvé pojedu do centra tak držte pěsti ať neudělám zmatky větší než je zdrávo :)
Jo a abych taky přispěla do vínku s okny. Když jsme jely do toho Polska tak byla šílená mlha, viděla jsem cca 4m před sebe, měla jsem puštěné větráky na okna na plné pecky ale segře byla zima tak jsem je tedy přepla na ni, s tou mlhou jsem postupně snižovala rychlost až jsem jela 70km/h po dálnici a mamka mi říká: nemáš nějak zamlžené ty okna???? nééé to je ta mlha venku mami. Samozřejmě, že jsem mezitím zapoměla na to, že už ty větráky nemám na okna ale na vytopení mé zmrzlé sestry.

Ahoj holky,
já se včera nechala přemluvit k jízdě v Passatu, jinak jezdím malou fabčou. Manžel mě dirigoval, myslela jsem, že ho uškrtím, zase jsem si připadala jako totální magor. Nejvíc při cestě domů po tmě, přes centrum Ostravy, to zas bylo. Ještě se moc necítím v přejíždění z pruhu do pruhu, na semaforu mi to chcíplo, sice jenom na jednom, ale to zas byla jízda. Nakonec se mi malá začala dusit v autě má astma. Dneska mi zas příjde, že nemůžu ani do obchodu, protože jsem neschopná. A to bych měla jet na veterinu s kočkou, vláčí za sebou nohy, chuděra. A ještě mám jet do obchodu s matkou, ta má skříplou páteř, taky vláčí nohy za sebou:)). Mě asi dneska picne:)).

Taky mám strach z přejíždění z pruhu do pruhu, ptoro si plánuji trasy kde najedu hned do právého a už z něj nemusím vyjet :) Ale bohužel to mi skončí ve středu jízdou do centra Ostravy :(
Držím pěsti ať to zvládneš.