Diskuse - Deprese

Bohužel se budeš asi muset začít víc řídit rozumem, než city, nebo snad někým, kdo to nemá v hlavě úplně v pořádku.
Sama to pravděpodobně nezvládáš, ale zkus věřit psycholožce, doktorce…

Asi se budu opakovat, ale manžel je klasický citový vyděrač (psychopat), ví jak dosáhnout svého, a ty svojí nerozhodností, stálými ústupky a novými „začátky“ přiléváš do ohně.
Nikdo mu nebere jeho zoufalství, ani nepochybuje o jeho nemoci, ale odsud podsad.
Nikdo nemůžeme ani předem říct, jak bychom se zachovali a vyrovnali s nemocí někoho blízkého. Na co máme a na co ne. Ono něco jiného je nemoc, kdy budu s někým v dobrém i ve zlém, a něco jiného je násilí a omezování osobní svobody. Těžko říct, zda by i on, kdyby byl zdravý, vydržel být s někým, kdo mu obden zmaluje čumák. Možná by byl soudnější a uvědomil si, že toto nemá zapotřebí, a že se v podstatě vůbec nic neřeší.

Romčo, obávám se, že ti víc dát nemohu. Začíná to být hodně únavný. Nejsem ani doktor, ani někdo tak vyrovnaný, kdo by neustále zasahoval do začarovaného kruhu jiným. Asi i odborník by byl trochu bezradný tímto neustálým kolotočem vyznání, násilí, ústupků…
Přijde mi to tak, že pokud přitvrdíš, manžel pozmění taktiku, a ty opět polevíš. To je to co jemu možná teď vyhovuje, ale nic to neřeší, spíš naopak vše víc a víc prohlubuje.
Pokud bude manžel takto pokračovat a ty v podstatě s ním, tak to bohužel nikam nepovede.

Přála bych vám oběma, abyste našli východisko, ale bude to chtít opravdu ZMĚNU. Jinak to budou neustále sliby, násilí, vyznání, facky, balení a vybalování věcí, soucit, vztek, lítost…
Maximálně si na to přivykneš, a ani jinak žít už umět nebudeš.

K tomu jak to zvládnout, budeš muset dozrát jen ty sama. Protože pokud nic nezměníš, tak těžko můžeš změny očekávat.

xy

Dobrý den,
Myslím, že deprese, tedy nevěděla jsem a vlastně pořádně nevím, co to je, ale mé dvě kamarádky jí trpí, podle těchto příspěvků se mohu domnívat, a možná mi dáte za pravdu, že je to dopad, trest, nějaké nepřejícné závistivé energie tzv. stádních lidí, kteří na těch, co mají dnes depresi, dobře rozpoznali jejich i n d i v i d u á l n í schopnosti, t. j. schopnost si svými vlastními smysly něco vlastního myslet, přát, snít, či uvidět. Tedy schopnosti mnohdy významných OSOBNOSTÍ. (Napoleon, A-.. Einstein atp, atd.) A to se neodpouští. Na druhé straně věřím, že příroda nás dostane tam, kde nás potřebuje mít. Tedy na cestu osamocení, na které jedině může vzniknout něco fenomenálního.Je to asi životní úkol. A proto se domnívám, když si tuto velkou pravdu řada lidí uvědomí, a začne se pomalu osamostatňovat, a přemýšlet, mít se ráda, - protože většinou ten pocit zavrhnutí venkovního světa citlivý člověk vycítí, i když jsou to jenom pohledy, myšlenky, nebo postavení těla. Nevím, k tomuto jsem dospěla prozatím a cítím to tak, že si to nemám nechat pro sebe.Všem držím palce.
Mond

Práce jenom práce Vám pomůže .Musíte najít sami sebe .Nikdo jiný než vy sami vám nepomůže.Nikdo Vás nezná tak jak Vy sami sebe Vy musíte vědět co na Vás platí. je Vám smutno? Tak zajděte do sauny ,odreagovat se ,nebo koupel .Někdo zde napsal ,že lékařům nevěří.No ale může věřit sám sobě.

Ahojte uziva nekdo Coaxil? ja ho beru uz dva tydne ale nepravidelne,ale mi vubec nepomaha na alkohol dam si i tak sem akurat pak vic este takovej oblbnutej,mate stym iekdo skusenosti berem rano Escitil a 5 diazepam a na obed si dam ten COaxil,ale piju alkohol na vecer poslednu dobu denne

ostatním kteří tady jsou samozřejmně držím palce s bojem s tou hrůzou,co prožíváme,ale opravdu berte léky,věřte dobrým doktorům,pokud máte podporu rodiny važte si toho!!a už bude slunce,musím říct,že mi dnes s ním bylo lépe.
snažte sebe šetřit!nepřetěžovat se,nedělat nic co by se nedalo odložit na čas,kdy bude líp a dělat věci které přináší aspon trochu světla do depresivní tmy:.
já tomu říkám úsporný režim a z každého radostného zážitku mít trochu radost.

Milá Ivo,

děkuji za příspěvek.
Už jako dítě jsem byla nevýrazná, neprůbojná, uzavřená a stranou, a dnes to není bohužel jinak.
Celý svůj dosavadní život žiji ve své ulitě a „svém“ světě, který jsem si za tu dobu vytvořila.
Nikdy jsem nechtěla na sebe jakkoliv upoutávat zrak ani být jakkoliv středem pozornosti. Stále se snažím vyhledávat klid, harmonii a hlavně mi záleží na anonymitě, v podstatě jakékoliv.
Vím, že jméno nic neříká, ale já už tak nějak z něho cítím sama sebe, a vzhledem ke svému negativnímu vztahu k sobě ho nechci ani používat. I když si uvědomuji jak je to neosobní.
Snad, pokud jednou budu stát pevně na nohou a věřit v sebe, dokážu být otevřenější i k okolí. Asi bych za to byla sama vděčná.
Pokud jsem schopná přispět svým názorem nebo svou zkušeností a někoho kdo ještě neví, kde se nachází, trochu posunou, tak to ráda udělám.

Je pravda, jak píšete, že člověk už sám za ta léta nejvíc pozná, co mu sedí a co méně, co je tzv. spouštěč, co má dáno do vínku a tak nějak jak s tím co nejlépe pracovat a nakládat. Pak je i fajn dobrá spolupráce s doktorem, který svého klienta dobře zná a ke kterému má klient důvěru. Dělá to hodně. S tím psychologem jde opravdu většinou o náročnější hledání vzájemného porozumění a prostoru pro sebe. Zázraky se ani zde nedějí, ale někomu s touto nemocí se stává důležitou berličkou a oporou.
Ten kdo něco podobného zažil, jak sám nebo u svého blízkého, tak ví, co tato nemoc udělá s myšlením člověka, který má úplně zkreslený pohled na vše. Většinou to partner ani rodina neustojí, a odborník je jediný, který ví jak s vámi mluvit.
Pak je pravda, že ne všude je možnost kvalitního doktora najít.

Asi největším spouštěčem dnes je opravdu stres, kdy nastává dlouhé čekání, než se vše zase trochu usadí. No, a ten stres je bohužel všude, takže zvládat ho není jednoduché.
Pak je také rozdíl, že někdo k této nemoci má dispozice a někdo má holt to štěstí, že se v životě setkává s běžnými problémy (jak říká okolí „depky“). Kdo ale nezažil skutečnou depresi jako onemocnění, tak nemá právo někoho soudit.
Samozřejmě pomáhá hodně láska (partnera a k partnerovi, rodiny atd.), každý ale nemá to štěstí být zamilovaný nebo být milován. Něco je už i naším životním postojem, ale ani ten si někdo nemůže libovolně, jak potřebuje, pozměnit. Prostě je to v nás.
Pokud je to lehčí fáze, tak asi ti znalejší už ví nejlépe co dělat a nedělat (nelézt přes den do postele, dodržovat denní rituály, snažit se k sebemenší aktivitě, cvičení atd., nic si nevyčítat…). Pokud je to ta akutní fáze, tak někdy nepomůže vůbec nic, a o to je to horší. Protože dokud se v mysli opět nevyjasní, tak je to opravdu skutečný boj o holý život.

Jinak jsem teď také chvíli brala benzodiazepin (Rivotril, Neurol, Lexaurin…). Ale snažím se to zuby nehty vydržet, byť celou noc nespím a dusím se úzkostí. Tyto léky nic neřeší, nic neléčí, jen utlumují. Stále brát nejdou, protože jsou silně návykové, kdy po čase člověk cítí, že se snižuje účinek, ale přitom ten „lék“ už potřebuje. Takže si vždy řeknu, že mám dvě varianty – buď být v úzkostech a depresích bez těchto „pomocníků“, a nebo je brát s tím, že po čase si na ně tělo zvykne, bude mi stejně mizerně a ještě si budu vytvářet závislost.
Myslím si, že by měli i doktoři o tomto každého poučit a víc se svými pacienty mluvit. Protože někdo to bere a je rád, že to na chvíli zabere, aniž by věděl na úkor čeho. Bohužel i spousta dr. nemá přehled, jak dlouho tyto léky kdo bere.
Většinou se dávají v kombinaci s AD než AD zaberou. AD nemají ale tak tlumící účinek, i když už začínají fungovat, proto je vždy těžké benzodiazepiny zase vysadit.
Někdy ale není moc zbití a tyto prášky jsou potřeba.
Asi je i dobré sem tam sáhnout po nějaké příručce či odborné literatuře, abychom trochu věděli, co se v nás odehrává a jak se co užívá. Ze začátku je to dost těžké, ale časem to není na škodu, a člověk se naučí i sám se sebou víc pracovat.

Tak přeji, pokud možno, pevné nervy a hodně zdraví s příchodem jara a sluníčka!

xy

Milá XY,
děkuji moc za napsání.
byla jsem u kon,to je moje velká berlička,kolem nich a v sedle,nebo jen když koně pasu se cítím o mnoho lépe,jen se v poslední době musím i někdy hodně nutit,tam dojet.
je to prostě boj.
Já mám částečná ID,ale jinak v plném nasazení dělám,dělám v kuchyni,myju nádobí,práce fyzická mi tak nevadí,jako že to jsou 12ky a to i 3 dny po sobě,2 dny jěště ustojím,ten 3 den už mám psychicky i fyzicky hodně dost,ted jak je mi hůř,asi si vezmu na ten 3 den dovolenou.Snažím se víc odpočívat,fakt to potřebuju,ne ležet,ale odpočívat..
Já vím,že je neurol návykový,ale prostě pokud chci pracovně a vůbec řídit auto a tak fungovat,musím ho brát,nemůžu si dovolit nespat,když dělám,to je prostě danné.Fungovat..
Z úzkostí které by nastaly mám větší strach než ze závislosti,ted možná zkusíme léky změnit,ale vím že je to berlička,ale s ní aspon žuju jak potřebuju!
Já nejsem když mi je dobře nenápadný introvert,to když je mi zle,jinak mám ráda společnost,ne každou,to ne,ale kolem koní,v práci když se sejde fajn parta,dokážu se bavit..
Momentálně ale mně nic ani zábavného nepřipadá,budu ted snažit se vůbec nějak dělat,hodně odpočívat a uvidím,mám v oprácui nového kolegu,tak se budu snažit najít společnou řeč,snad to půjde..
marodit nebo dokonce jít do léčebny rozhodně nechci,chci osobní svobodu,ač v depresi jsme každžý stejně zavřen v kruhu i na svobodě!!
Bohužel kolem sebe nemám moc lidí,kteří by mně podrželi,takže bojuju hodně sama,a někdy už nějak nemám sílu..Na nějaké partneství se už necítím,ano jaké jsem si to udělal takové to mám,pokud je mi lépe,je to tak i llepší,nechci někoho dalšího trápit svou nemocí a náladami..
Proto ani nemám rodinu a děti,ta nemoc se nesmí dál šířit,genetika je genetika..
Přeji lepší dny,nám všem,slunce,hodně hezkých zážitků,hhodně klidu v duši,jdu do knihovny,zkusím si najít nějaké Vámi dporučené knihy,trochu to asi vysvětlí,ale v krizi stejně nepomůže..
Iva

kromě toho léčebyn,to je kapitola sama pro sebe,byla jsem V Havl.Brodu,asi dohromady skoro rok,nejdřív uzavřené oddělení bez klik,starch z elektrošoků.pak otevřenější,kdy zavřeli dopoledne pokoje a tam jsem se naučila kouřit,byla jsem do 30 nekuřák,ale když se tam odehrával celý život léčebny,pokud se nešlo na vycházku..takže nyní 13 let kouřím,ne moc silně ale ano..
a taky návyk na léky,zvláště na spaní,takový rohypnol,aby pacoši spali a neotravovali personál se navykne a pak jsou prášky na spaní na zbytek života..
pro mně jsou léčebny hrozné,stejěn jednou čloěvk musí zpět do života,pomohlo mi jen si tam bez starostí srovnat mozek a nervy,je tam o člověka postaráno ale za cenu osobní svobody,nedej bože,když si zasedla sestra..
lepší snad jsou ty denní stacionáře,kam se dochází,ale to tady není..
kdyby Praha,ale jinak je to strašně daleko.
naučilo se tam kouřit víc lidí,než já,to je hnusný..ale je to tak.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat..Jestli někdo má a jaké zkušenosti s užíváním léku Esoprex.Byl mi předepsán spolu s magneziem.V příbal.letáku léku Esoprex jsem se dočetla o nežádoucích účincích,mezi kterými bylo i zvýšení hmotnosti.Celý život bojuji s nadváhou,teď se mi podařilo zhubnout,tak mám obavu,abych ty kila opět nenabrala zpět.Děkuji za odpověď.

Dobry den ,prosím užíváte někdo tabletky apo parox aoxazepam. Na noc pak valdoxan? Díky za odpověd

Milá Xy,
po delší době se ozývám.U nás to spěje ke konci. Manžel se marně snaží sehnat práci. A tak samozřejmě vyvádí. Teď ho nejvíc berou peníze. Dceři se rozbila pračka a my máme 1 nevyužitou na chalupě,tak jí řekl,že jí ji půjčí,ALE musí ji vrátit. Takže jí dávám peníze na novou. je to stále horší. A tak už se dcerama domlouvám na stěhování. K tom jsem se dozvěděla,že je mladší dcera hrozně zadlužená a tak jí ručím. Jde to s naší rodinou ke dnu.

Pokud budete mít pár minut, budu moc ráda, když se podíváte na stránku vyplnto.cz. Najdete zde dva dotazníky týkající se deprese. Jejich vyplněním mi moc pomůžete. Dotazníky jsou anonymní a výsledky si můžete nechat i přeposlat:)
Stačí kliknout na vyplnit dotazník a do vyhledáváná zadat deprese, oba se vám vyhledají.
Moc děkuju:)

Milá Xy,

moc na Tebe myslím, jak se máš. Hodně jsi mi pomohla. V současné době se chystám do poradny do Hradce Králové pro ženy s domácím násilí. Jsem v kleštích,mám špatnou povahu, jsem prostě slaboch.Nejsem schopna volat Policii,aby mi pak manžel na chodbě nadával do čubek apod. a když mu řeknu,že odejdu,tak mi brečí,že ten život nezvládne a že má jen mě.
Tobě přeju,ať vše zvládneš a jsi silná.

Milá Romčo,
v součastné době se necítím vůbec dobře a pravděpodobně budu absolvovat léčbu soukromou. Protože buď nebude kačka navíc, ale budu já, nebo nebudou peníze ani já.
Kolikrát je hodně náročné vůbec jen fungovat. Tělesná schránka je v pořádku, ale duše je „mrzák“. V podstatě to má pak i vliv na tělesné zdraví.
Tady to mohu napsat. Pohybují se zde lidé s podobnými problémy a ví, o čem mluvím. Sami musí být vytrvalí bojovníci, aby dokázali neustále odolávat atakům, které tato nemoc dennodenně přináší. Venku bych to asi neventilovala, protože kdo toto nezažil nebo s tím nežije, tak nemá právo někoho posuzovat, akorát pak ještě člověka víc rozhodí. Ať to myslí v dobrém nebo ne.
Každopádně mě moc těší, že si pokročila, byť to obnáší hodně velké úsilí. Slaboch rozhodně nejsi, jsi jen hodně citlivá a vnímavá, proto to hůř neseš.
Ivan si to teď neuvědomuje, ale tím, že tě bude bít a ty ho neustále chránit se nic nezmění a ani on se nepohne dopředu.
Někdy není jen těžká samotná nepříjemná situace, ale bojovat sama se sebou, abych dokázala tuto epizodu co nejlépe ustát. Ne každý má dáno být psychicky silný a odolný. Jsou tu ale organizace a poradny, kde je možné najít pomocnou berličku, tak proč to nevyužít.
Přeji hodně moc a moc síly ve zvládání a co nejlepší výsledky.
xy

Milá Xy,
přeju Ti,ať vše dobře dobře dopadne a ať je Ti lépe.Zasložíš si to. Jsi pro nás pro všechny obrovskou oporou.
Já už jsem v takovém stavu, že se bojím chodit domů a nic mě netěší.Dcera jde na laparoskopii vaječníků a nemůžu jí ani být oporou,když jsem sama troska. Stále řešíme,co s Ivanem. Když půjde do nemocnice,tak zas přijde na revers domů a tak stále dokola.V současné době kouká jak zbitej pes,ale na mě to už dávno neplatí.
Myslím na Tebe,držím palce,ať vše zvládneš.