Diskuse - Deprese

Nemáte někdo zkušenost s psychowalkmene? Beru léky na depresi a hlavně trpím nespavostí. Předem díky

Pomohl někomu psychowalkman??? Nebo je to jen lákadlo na peníze....

prosim o kontakt či adresu na p.Mikeše z Rohozné.děkuji(jde o to nejcenější)

mně z psychowolkmena akorát pořád stál čagan a stará mi ho kouřila až se prášilo..

pro p.Fipu: Já bych Vám doporučil si masírovat prsteníčkem obden klitoris,občas částečně přidat na namázání Ramu a krouživými pohyby stále dokola dololečka masturbovat,až vaše deprese přejdou.

pište,rád všem poradím

mam deprese a souhlasim s tim kdo to nezazil nevi co to je za tezkou vec.

Adélo, přesně tohle jsem zažila také. Neváhej a najdi odborníka. Poradí ti co a jak. Rozhodně to nenechávej být. Deprese je potvora, na tu musíš jít někým kdo ví o čem je řeč. Držím pěsti, aby ti bylo zese fajn.

Hezký den vespolek, řeší se tu spoustu problémů s depresemi i jaké nástrahy nám život přináší. Tak jen malinko nastíním i svou situaci. Mám dvě děti, obě mají mozkovou dysfunkci, syn má bohužel i poruchu emocí a je agresivní. Jsme v péči odborníků, ale zvládám ho již 11 let a začíná to být příliš. Do toho můj vztah s manželem je již nefunkční pár let, hlavně díky jeho nezájmu o synovy problémy. Třikrát týdně se chodím starat o dva manžele schizofreniky, jednak je to příbuzenská pomoc a jednak mám díky tomu alespoň nějaký příjem. Depresemi trpím někdy od puberty, s narozením a růstem syna se však značně prohloubily, bez AD bych nebyla schopná vůbec fungovat. Před čtyřmi lety se mi začaly přidávat zdravotní problémy, nesnesitelná únava, bolesti svalů, kloubů, žaludeční problémy. Takže lítání po doktorech, bezvýsledné....vpodstatě uzavřené jako únavový syndrom...zřejmě z depresí. V současnosti mám nutkání před celým svým životem někam utéct, mít hlavně klid a ticho, které nikde nenacházím. Bohužel od dětí neuteču, potřebují mne....jen moc nevím, jak to v reálu provádět...nemám chuť s nikým komunikovat, nikam chodit, cokoli dělat...když se spustí jakýkoli hluk, zvuk..propadám panice. Na psychoterapie jsem chodila, ale všude mi řeknou, že potřebuji odpočinek ode všeho, že mám své povinnosti a děti předat naa čas někomu jinému a jet třeba do lázní. Jenže ono nějak není komu.(

Vážená Evo, jste hodna velkého obdivu. Zvládat starost o postiženého syna a ještě depresi, to chce kus odvahy. Mne to přepadlo před 10 lety a měla jsem co dělat sama se sebou.

Evo, také se přidávám ke Světlaně a opravdu Vás obdivuji! Jste silná žena!
Chtěla jsem se zeptat Vás, co na tuto diskusi přispíváte. Mám také sama se sebou problémy, jsem na mateřské, od listopadu 2010 mám úzkostné stavy (bez panických atak, mám tu přetrvávající celodenní úzkost) a k tomu asi i depresi - nechuť do života, nechuť něco dělat, na nic se nedokážu těšit, s manželem zařizujem nový, větší byt v jiném městě (podotýkám že v hezčím, než kde žijeme ted), takže je vše na dobré cestě. Jenže problém je ve mně...Já nemám z ničeho radost, mám stále jen nějaké obavy z budoucnosti, nebaví mě ani jezdit nakupovat vybavení do bytu, všechno mi přijde takový....jak bych to řekla....povrchní. Materiální věci, jak každej nakupuje a dělá si radost, ale mně to radost vůbec nedělá (dříve, než jsem začala úzkostí a depresí trpět, mě nakupování bavilo neskutečně!) Nemám žádnou chuť do života, pořád jen přemýšlím nad jeho smyslem a občas mě i přepadne myšlenka na sebevraždu. Neměla jsem problémové dětství, vždy jsem tedy byla spíše neprůbojný a trochu bojácný typ, ale nebylo to nějak markantní. Dokážu i říct "ne"! Nikdy jsem se ničeho nebála a teď? Bojím se skoro všeho :( mám úzkost i z ježibaby v dětské knížce :( (a to si nedělám legraci!!!). Zkrátka mám úzkosti ze všeho zlého. Nemůžu se koukat v TV na zprávy. Je mi zle z toho všeho, co se děje. Mám stále strach o budoucnost své malé dcerky. Už mě ten strach opravdu vyčerpává a k tomu ta deprese...Bývám dost často sklíčená, smutná, hledající sebe sama. Vůbec to nejsem já...Bývala jsem úplně jiná. Nebojácná, do všeho jsem šla, cestovala jsem po světě, dokonce jsem i nějaký čas žila a pracovala v cizině. Létala letadlem sem tam, ted bych se do letadla bála! Večer se mi vždycky uleví a já jsem zase normální, ale přes den je mi opravdu nanic. Mám takové pocity, že všechno je k ničemu, že život nemá smysl...Přitom mám svou malou dcerku a ta by pro mě měla mít smysl!! Beru Buspiron na úzkost, ale zdá se že mi moc nepomáhá...Má tu někdo podobné stavy jako já? Strašně moc se z toho chci dostat :( Nechci brát AD

Jana, leč si chlamydie pneumoniae, kapky od Naděje

testy na chlamydie mi dělali, měla jsem je negativní. Nemám pocity únavy ani bolesti svalů, což se prý u té nemoci projevuje. Jen psychiku mám špatnou...Je důsledek posttraumatické stresové poruchy. Chlamydiemi to určitě nebude.

Jana, výsledek musí být menší jak 0,9 , jinak ty potvory žerou dál ,těch příznaků je hodně ,ale nemusí se všechny projevit,testy mají meze na méně 25 AU/ml ,proto je každej negativní

podívej se na str.456

Ahoj chtěla bych se zeptat jestli někdo nevíte jak působí Lexaurin po citové stránce. mam problém, že kdykoliv vztah dospěje do fáze vážnosti mám silné úzkosti, panický strach a pocit, že partnera nemiluju a tak couvám a vztah ukončuji, ikdyž mě to velmi mrzí. Nyný mám přítele jsme spolu sice čtyři roky, ale byl to vztah nevztah, takže jsem neměla pocit, že je to vážné a byla v klidu. Nyní jsme se rozhodli, že je na čase spolu bydlet a začít něco budovat ( je mi 26 let ), ale moje stavy se vrátily a já mám zase pocit, že ho nemiluju a nechci ho, užívám měsíc Seropram a zvládám ty stavy líp, jenže pořád jsou. Změna nastane, kdy si vezmu Lexaurin, to potom miluju a všechno je jako dřív já jsem v pohodě a těšim se na společnou budoucnost. Jenže pořád nevím je to ten pravej miluju ho, ale moje strachy mě ničí nebo ho nemiluju a Lexaurin jen oblbne moje city? Fakt si nevim rady , přítel je úžasnej lepšího bych nenašla a chci s ním vydržet ikdybych se měla zbláznit.. ( to mi říká mozek, v emocích se teď nevyznám ). Děkuji