Diskuse - Deprese

Sorry, mám tam zase hrubky...:)) ((

nebojte se, nikam jsem neodešla... jsem jenom špinavá jako prase,od rána škrábu zdi a tak jsem se vám v těch montérkách a vápnem ve vlasech nechtěla moc ukazovat... trochu se ochladilo a tak jak jsem špinavá ještě klušu na zahradu a večer padám za vlast... dovolená končí a zítra zase klušu do pracovního procesu... musím dodat, že se těším...docela
dneska jsem ráno kousala snídani na terase a přistálo mi u jogurtu saranče... já si původně myslela že je z plastu,protože jsme tuhle havěť koupili malému, ale když to pohnulo tykadlem... no nebylo mi zrovna ok, ale bafla jsem sklenici a saranče jsme určili podle knížek a vnukem... ten si pochavloval,jakou má úžasnou babičku lovkyni havěti...saranče pustil a do krabice si dneska chytil nějakou tlustou housenku... bude čekat až se zakuklí a vylíhne se motýl... no nic já pádím na tu zahradu, jestli se nám takhle bude rozrůstat domácnost o všelijakou havěť, musím mít připravenou stravu i pro ně...okurky se mi letos jaksi nedaří,tak snad nepohrdnou rajčatama a mrkví.... zítra písnu více....

Toni jak ti je....čekáme tady na tebe, tak nám písni aspoň řádek... pa pa

nebojte se, nikam jsem neodešla... jsem jenom špinavá jako prase,od rána škrábu zdi a tak jsem se vám v těch montérkách a vápnem ve vlasech nechtěla moc ukazovat... trochu se ochladilo a tak jak jsem špinavá ještě klušu na zahradu a večer padám za vlast... dovolená končí a zítra zase klušu do pracovního procesu... musím dodat, že se těším...docela
dneska jsem ráno kousala snídani na terase a přistálo mi u jogurtu saranče... já si původně myslela že je z plastu,protože jsme tuhle havěť koupili malému, ale když to pohnulo tykadlem... no nebylo mi zrovna ok, ale bafla jsem sklenici a saranče jsme určili podle knížek a vnukem... ten si pochavloval,jakou má úžasnou babičku lovkyni havěti...saranče pustil a do krabice si dneska chytil nějakou tlustou housenku... bude čekat až se zakuklí a vylíhne se motýl... no nic já pádím na tu zahradu, jestli se nám takhle bude rozrůstat domácnost o všelijakou havěť, musím mít připravenou stravu i pro ně...okurky se mi letos jaksi nedaří,tak snad nepohrdnou rajčatama a mrkví.... zítra písnu více....

Toni jak ti je....čekáme tady na tebe, tak nám písni aspoň řádek... pa pa

Ahoj všichni, zdravím po delší době. podnilkli jsme totiž cestu na Krétu, kde jsme suplovali nemocného mužova kolegy a museli jsme se zbalit ze dne na den. Celkem jsem to ve zdraví přežila až na záchvat paniky v letadle, kdy jsem do sebe musela kopnout šampus, neboť jsem Neurol nemohla v rozčílení najít.Byla jsem tam podruhé, je tam nádherně ale kdyby bývalo nebylo pršavo, raději bych jela do Již.Čech na kola..
Romčo, potěšilo mě , že jsi taky rodilá brňačka.. Všechna tebou popisovaná místa jsou mi důvěrně známá.S manželem jsem se seznámila taky na čáře a to přímo u Medvěda.Naše kavárny byly u Brychty,Avion a Slávka. Na taneček Šelepka a vysokoškolské kluby. jsem starší než ty a zažila jsem éru Kocourka, Kovandy, Polívky, Marty a Teny,Boba Frídla se kterými všemi jsem se znala.
A jak tě osud zavál až tam , jak jsi teď?
Jinak vidím, že tu nevidím Malířku, asi se dovoluje a doufám, že se má dobře.
Můj názor na Toni je , že nemá cenu ji radit, že si to asi nejlépe rozhodla sama a půjde se léčit. Tam si vše srovná v hlavě a snad ji fundovaní odborníci pomohou najít nový životní směr. Teď je asi nad její síli něco řešit a sama zvládat.Já bych s chlapem asi udělala to co Halina, kašlala bych na něj ale ono vše není jen černé nebo bílé a každý z nás není schopen něco rázně rozetnout.
Zdravím i Evika, který je tady velkým přínosem se svým inteligentním humorem a optimismem , Soňu, Luboše, prostě všechny diskutéry.

Ahoj všem, je to hezké, že reagujete na Toni problémy, to je cenné na této diskuzi, že Vás nenechávají trable druhých chladnými a hlavně si Toni z Vašeho psaní může hodně vzít - od Luboše, Evak, která je moudrá ženská a má to v hlavě srovnané. Když mi napíštete, že EVAK neznám, říkám, že se to vycítí přes řádky, že ona umí moc a moc dávat a opečovávat druhé a přitom mít pořád dost sil, optimismu a moudrosti a nadhledu a humoru - což má málokdo.

TONI - chtěla bych k tomu napsat pár řádků - snad se nebudeš zlobit.
Jako asi jediná na této diskuzi Tě osobně znám, Tvoje rodiče, sourozence, příbuzné. Holko, odíraly jsme lokty stejné školní lavice, chovala jsi mého staršího syna v náručí ... i když jsem o sedm let starší, ty jsi mladá holka ....Naše cesty se rozešly na dlouho, ale poznaly jsme, že svět je malý, když jsi tady na diskuzi jmenovala místa mého mládí a dětství a pak jsme si zavolaly a řeknu Ti, že jsem měla husí kůži, když Tvůj příjemný a jakoby konejšivý hlas potichu do mobilu řekl - Romi, to jseš Ty ? Byla v tom hlase směs smutku a bázlivého překvapení, ale i pochopení ... na téhle diskuzi jsem se svého času dost otevřela a vypsala všechno o smrti mojí relativně mladé mamky a o nástupu mých depresí, o nocích, kdy se mně vracela ta bezmoc, když jsem ji držela v náručí a ta svíčka jejího života dohořívala až dohořela - co člověk přitom cítí, se vypsat nedá. Ten hovor mně utvrdil v tom, že mamku měli lidi tam u nás moc rádi - v obvodu ( byla zdravotní sestra ).
Myslím, že se nebudeš zlobit, když napíšu, že je načase abyses učila najen dávat, ale i brát. Prostě to tak je. Já jsem na to přišla pozdě, ale lépe pozdě než nikdy a od té doby se mi žije líp. Výchova tatínka byla špatná, i když on za to nemůže, on si neuvědomoval, že je zhoubná pro mně, byl přesvědčen, že je správná - to, že je někdo náš rodič neznamená, že je neomylný. Chtěl mně mít nějakou podle svojí šablony a představ. Pracující, obětavou, brousící hrany, odpouštějící, tolerantní, pečující o muže a děti, jejich pohodlí, blaho, osůbku bez individuality jdoucí ve vyjeté koleji, podél které po dobu mně tady na tomto světě vyměřenou bude práce, děti, muž .. a on - můj tatínek - péče o všechny a starosti s tím spojené.Nějak tam chyběly moje pocity, názory, koníčky ... moje JÁ. Potkala jsem muže diametrálně odlišného než je otec - poznala ho, chtěla s ním žít, svěřit mu svůj život do rukou a porodit mu děti. Tak jsem to udělala a žiju s ním dvacet let - protože je tak moc jiný než taťka. Vidí ve mně rovnocennou bytost, které si umí i vážit, má mně rád, i když mám natáčky na palici, rýmu a červený frňák, předmenstruční tenzi, vztek, pupínky na bradě při oněch ženských dnech, nedosolené jídlo i chuť ho poučit, kam patří jeho smradlavé ponožky. Proto nejsem rozvedená, proto neodešel on ani já. Myslím, že i Ty máš normálního a hodného muže a jsem přesvědčená, že to zvládnete, jako jsme to zvládli my. Tvůj muž Tě má rád taky. Chtěl by Tě ale prostě zdravou a usměvavou a spokojenou. Oni to chtějí jako děcko hračku - život bez problému a pohodu doma, protože de facto tak trochu dětmi jsou. Problémů se bojí, empatie jim chybí, před problémy instinktivně utíkají ... nemůžou za to. My jsme jiné, tvrdší, silné. My se kroutíme bolestmi při stahování dělohy po porodu, oni už zapíjejí bujaře potomka a smějí se - to je normální a hezké. Chlap se k tomu nenarodil, aby trpěl. Nejsou k tomu uzpůsobení, tedy jsou, ale blbě, nedokonale. Proto bohužel, je mi to líto, ale je to tak - ženská se s depresí pere, chlap jí častěji podléhá. V krajních případech se žena vytrvale léčí a přesvědčuje se, že vydrží a chlap spáchá sebevraždu. Bohužel. Naštěstí oni trpí depresí méně často než my. Utrpení snáší jinak než my, jinak nesou pocity selhání. Neboj se, že to, co jžijete zničí Váš vztah. Nezničí - upevní. Promluv s mužem, klidně a v pohodě, ale jasně ho požádej o pomoc v domácnosti a konkretizuj úkoly.Ppřidej pusu a řekni, že víš, jak je to pro něj těžké - že toto pro oba zlé období překonáte, že ho prosíš a trpělivost, protože máš právo ji od něj žádat. Pereš se se zdravotními problémy, které zaslouží ohledy a až toto skončí, půjdete dál ruku v ruce životem, ať na to myslí a že ve dvou to zvládnete. Mělo by to být to pravé. Tak jsem to já udělala. Pak se přestaneš snažit být taková, jakou Tě chce mít rodina, jakou bys měla být podle představ o ideální ženě, na to se vybodneš. Odjedeš na čas, zvládnou to bez Tebe. Začala bych léčbou těla - lázně, oproštění od všedního dne, povinností, ohledů na druhé. Budeš dělat to, nač budeš mít v dané chvíli ne chuť - sílu. Jen to, nic víc. Když to nepůjde - zkusila bych léčebnu a léčení duše, za pokus nic nedáš, odejít můžeš kdykoli, je to Tvoje rozhodnutí. Potkáš lidi se stejnými nebo podobnými problémy, sama nebudeš.
TONI, já vím, jak Ti je, jak moc jsi vyčerpaná,bezmocná, utrápená, jak vstáváš ráno unavenější, než kdfž jsi večer uléhala, jak marně čekáš, až se na konci tunelu objeví světýlko, jak Tvůj den je jako balvan, který musíš vytlačit nahoru do srázu a ráno znovu, jak se v tom utápíš ... a ještě ta moje domněnka, že to máš obdobné jako já, že snad bereš jisté věci jako osobní selhání. Není to Tvoje vina, jasné ?!!!!! Taky jsem slyšela od své tety, otcovy sestry věty - Romano, takhle ne, mně by můj muž depresi nedovolil, to je lenost, na to je jen práce, máš povinnost se postarat o svého tatínka, muže, děti ... říkala jsem - Jsem na dně, mám depresi, nespím, zvracím, hubnu, jsem totálně vyčerpaná, zdá se mi noc co noc o mamce a v průměru přitom spím dvě hodiny denně, diazepam mi nezabírá, psychiatr mi předepsal léky, ještě nezabraly, je mi hrozně, nemůžu ani brečet - odpověděla - a to je blbost, to si namlouváš. Neotravuj rodinu.
TONI - pokud jsi se v rodině setkala s náznakem něčeho podobného - neposlouchej to, nediskutuj s nimi, je to ztráta času a energie, kterou Ty musíš šetřit.
A poslední věc - otec jede zítra s přítelkyní do Orlických na naši chalupu. Pokud budeš chtít přijedu za Tebou o víkendu. Je to stošedesát kiláčků, ale přijedu - na den, protože nemám od otcova domu klíč. Chceš, půjdem spolu pod Lípu ? Na pokec, pivo, mňamku, pohár ? Proberem to ? Když budeš chtít. Ty se z toho TONI dostaneš, my jen musíme podniknout kroky, aby to už netrvalo dlouho - tohle mizerné období a Ty neztrácela trápením měsíce života ve věku, které moudří lidé považují v životě ženy za nejkrásnější - a něco na tom je ... povíš mi všechno, já Tobě, bylo toho hodně, co nás mohlo srazit na kolena za ty roky, však víš .... Ty jsi hodná, citlivá, obětavá a pracovitá - a takoví to v životě jednoduché nemívají. Je potřeba se bránit a prát. Poperem se, jo ? Mám s tím metráky zkušeností. Byla jsem na hnusném dně. Zkus mi věřit.
Byla, nechtěla jsem žít. A jsem tady, plná síly, optimismu a chuti Ti pomoci.
Takže, pokud chceš - stačí napsat jednu větu sem nebo na mobil - Romano, přijeď pod Lípu ( v sobotu nebo v neděli ) Zkus mi věřit, že není problém, že se ze dna nevyškrábeš, jasná zpráva, že se vyškrábeš, problém je, abys udělala první krok, druhý ... abys už neměla trápení dlouho. TONI, MÁM TĚ RÁDA - Romana Marie.

Romano nic mě po tom není ale chtěla bych mít v životě takovou kamarádku jako jsi ty.Smekám před tebou a přeju vám oběma hodně štěstí.

Víš Reno to je jinak .....Romana si tu jen dělá reklamu, je to velice osamělá žena a v reálu ji nikdo moc neocení, tak se předvádí na forech .....kromě toho je moc ráda v opozici proti mě, tak neguje moje výroky.....Evak tu opravdu TONI radila hlouposti, to všichni vidí a všichni dávno víme, že TONI má všechno jiné, jen né hodného milujícího muže....... když ho TOni uprosila a jeli k léčiteli, ke kterému se nakonec nedostali, týden s ní nemluvil, že si dovolila ho obtěžovat a ještě to prý stálo moc peněz..........ty lázně a léčebna, co jí radí holky jsou taky výsměch, na nic TONI nemá peníze, mám dojem, že to tu psala, že snad mají i dluhy, jak vidíte dovolená také žádná .......na co tam ten chlap teda je ??

Ale Romana nikdy neopomene využít situace , kdy může na foru dělat hrdinku a předvádět se , tak se předváděla i na Tchýni pod několika nicky....a na ženatém jako Kopretina...
Když se sejde s TONI , nezmění se vůbec nic ......vše bude při starém.....akorát Romča bude hrdinka......hihi......:-(:-(

Ahoj Silvi,

i když jsme s mužem po škole měli možnost v Brně zůstat - měli jsme tam nabídku práce i možnost bydlení, dokonce nádherný čtyřkokojový byt na Antonínské - kolmo na Bajerku, stará poctivá zástavba, ne panelák a skok do centra přes konexe jednoho komanče na vysokém postu, kterému otec vyléčil těžce nemocnou ženu, nakonec jsem šla s manželem do jeho rodného kraje na Pardubicku. Na Brno vzpomínám, samozřejmě. Dlouho jsme si zvykala na jinou mentalitu, způsob mluvy, zvyky, odtažitost Čechů oproti otevřeným a srdečným brňákům se schopností a chutí se bavit a žít na plné pecky ...
Brychta a kavárna Nitra na svoboďáku, u Mamlasů, Ovobar, Bellevue, Rubín, Vavřinecká v Řečkovicích, stejně tak Zágreb, Legie a U Elišky, diskošky, lepší akce ve Voroněži, bydlení na Vinařské, Botanické, Barvičově, na Míráku, Kraví hora a špilas a randění, malý hřbotov lásek, který nosím v sobě jako každý z nás, svatba na petrově, promoční hostina v intru, všechny ty pády a vítězství, radosti a starosti, mládí a život na kolejích ( v Brně jsem byla osm let v dětství a pak čtyři roky studia - teď je to pět a rok zaměstnaná na rektorátě VUT ), ten kouzelný hantec - koc nebo kocóři - holky, kér - byt, betla-postel, šaliny, spousta známých, pár dobrých přátel, dost příbuzných rozsetých po městě .... život nás pak odvane, kam nečekáme - když budeš mít chuť, písni mi něco o sobě - s láskou Romana.

Ahoj Silvi,

i když jsme s mužem po škole měli možnost v Brně zůstat - měli jsme tam nabídku práce i možnost bydlení, dokonce nádherný čtyřkokojový byt na Antonínské - kolmo na Bajerku, stará poctivá zástavba, ne panelák a skok do centra přes konexe jednoho komanče na vysokém postu, kterému otec vyléčil těžce nemocnou ženu, nakonec jsem šla s manželem do jeho rodného kraje na Pardubicku. Na Brno vzpomínám, samozřejmě. Dlouho jsme si zvykala na jinou mentalitu, způsob mluvy, zvyky, odtažitost Čechů oproti otevřeným a srdečným brňákům se schopností a chutí se bavit a žít na plné pecky ...
Brychta a kavárna Nitra na svoboďáku, u Mamlasů, Ovobar, Bellevue, Rubín, Vavřinecká v Řečkovicích, stejně tak Zágreb, Legie a U Elišky, diskošky, lepší akce ve Voroněži, bydlení na Vinařské, Botanické, Barvičově, na Míráku, Kraví hora a Špilas a randění, malý hřbitov lásek, který nosím v sobě jako každý z nás, svatba na Petrově, promoční hostina v Intru, všechny ty pády a vítězství, radosti a starosti, mládí a život na kolejích ( v Brně jsem byla osm let v dětství a pak čtyři roky studia - teď je to pět a rok zaměstnaná na rektorátě VUT ), ten kouzelný hantec - koc nebo kocóři - holky, kér - byt, betla-postel, šaliny, spousta známých, pár dobrých přátel, dost příbuzných rozsetých po městě .... život nás pak odvane, kam nečekáme - když budeš mít chuť, písni mi něco o sobě - s láskou Romana.

Děvčata, dnes mi špatně odchází pošta.
Reni, dík. Já jsem tady hodně psala na diskuzi o svých problémech a tahle diskuzi mi pomohla. Mám teď dobré období. Po zdravotní, tedy psychické stránce, našla jsem si novou práci a v rodině panuje pohoda - mám dva kluky a fajn muže. Trpím depresí, kterou odstartovala smrt mamky. Skutečnost je taková, že mám Toni ráda, je to hodná a pracovitá, milá holka. I když jí třeba nepomohu, jak bych chtěla, vím, že se sejdeme a možná se budeme vídat pravidelněji. Mně je Toni blízká, spojuje nás víc než tato diskuze a zdravotní problém a věřím, že i jí se brzy rozklene sluníčko v duši ... i tomu, že najde oporu ve svém muži.
Přeji Ti taky hodně štěstí a zdraví.

Silvi - ta seznamka na Čáře s mou poslední láskou, kterou jsem si po 10měsíční známosti vzala za muže, proběhla tak, že mně tam vytáhla spolužačka, abych šla kamarádovi jejího přítele dělat společnost, protože mu dala kopačky jeho holka, se kterou chodil pět let a on je smutný. Byla to bouda, rozejitý s tím děvčetem byl delší dobu a byl vysmátý. U něj to prý byla láska na první pohled, prý jsem ho dostala svou krásou a málomluvností. Dodnes mi připomíná, jak moc se v tom druhém sekl. U mně to nebyla láska na první pohled, u mně to vznikalo postupně, ale už tehdy po krátké době se mi zdálo, že se jedná o kluka s milou a obětavou povahou, rovného člověka, který nade všechno staví rodinu a intuice mně nezklamala. Manžel je v Raku a já jsem Vodnářka. Za dvacet let manželství jsme prošli různými peripetiemi, trable nás sblížily. Měla jsem ho postupně čím dál raději a dneska jsem zamilovaná. Po dvaceti letech do vlastního muže, proč ne ... s věkem a událostmi, které život přinesl jsem zmoudřela, naučila se rozdělovat zrno zrno od plev, měnil se mi žebříček hodnot a pochopila jsem spoustu pro život podstatných věcí. Jak je hloupé živit v sobě nenávist, jak je užitečné umět podat pomocnou ruku a že se nám to občas i vrátí, jak je dobré se umět usmívat i bez důvodu, být trpělivý, hýčkat si přátele a užívat život, když se podaří vydrápat ze dna nahoru na výsluní, umět odpouštět, před nikým se NEPONIŽOVAT A NAD NIKOHO SE NEVYVYŠOVAT - caps lock, nechám to. V neposlední řadě jsem se naučila mít se ráda a to mi pomohlo moc. Vážit si sama sebe a nenechat si srážet sebevědomí - to byl první krok k tomu, že jsem se naučila poprat s nepřízní osudu daleko líp. Po tom seznámení jsme šli tančit do Slovanu, mně bolela hlava a opravdu jsem ten večer byla nemluvná, ale dotančili jsme časem k oltáři a pak dál a dál ...
Včera jsem taky měla pocit hezkého souznění s okolním světem. Sešli jsme se se známými, vlastně jsou to moji vzdálení příbuzní - z Brna - Černých Polí. Plavali jsme v pastvinské přehradě, grilovali a jedli ryby a maso, kozí sýr, mandle a olivy, povídali, popíjeli vínko z Mikulovic a nasmáli se. Když jsem přišla do Čech, byla jsem vykulená - Češi jsou přece jen odtažitější. Rodinné oslavy v rodině muže probíhaly odděleně - muži v garáži u bečky, ženy za asistence tchyně v obýváku u televizního seriálu - trapné Esmeraldy a Serpentýny a Chujové, jak já tomu říkám ... byla jsem zvyklá na jiné pařby, jiné oslavy, i ty rodinné, na jinou mentalitu. Ale jsem dost přizpůsobivá a postupně si zvykala. To, že někdo dělá něco jinak, než jsem byla zvyklá, neznamená, že to dělá špatně. Našla jsem si postupně úžasnou kamarádku - už 15 let, pár skutečných přátel a hodně známých. Taky v Praze, kde jsem díky svojí profesi často. Na Pražáky jsem si taky musela zvykat - na jejich patriotismus a přesvědčení mnohých, že co je mimo Prahu, je i mimo civilizaci. Ale i tady jsem našla lidi, u kterých si vážím, že je znám a můžu se s nimi stýkat. Beru je s tím, jací jsou a oni zase mně, sdílím s nimi hrdost, že máme krásné hlavní město a je už dnes opravdu kolébkou kultury, někdy se poškádlíme, hlavně, když kámošovi z Libně řeknu, že v Brně jsou nejhezčí chlapi a největší ranaři k tomu. O tom vzhledu jsem o tom ale přesvědčená. Koncentrace hezkých a upravených lidí je v Brně vyšší než v Praze - pro mně a
no a nemám ten názor sama. Brno je zlatá loď, znáš to. Brňáci jsou kaliči a baliči, tedy umí pít a balit ženské - v mládí jsem se o tom přesvědčila. Dnes mám ráda lidi v Brně jako v Praze, v Pardubicích jako v Hradci - všude jsou dobří a zlí. Ovšem brněnská mentalita pro mně zůstane nejpřirozenější, nejkouzelnější a nejmilejší. Tam lidi mají schopnost a chuť žít na plné pecky, umět se bavit a užívat si. Do Prahy bych se jela vyžít kulturně, do Brna popít ... jenže to není jednoduché, času je poměrně málo a povinností hodně ...
Takže dobrou noc a hezké sny ... Romana.

Víš Romanko trošku to přeháníš ........musím tě upozornit, že v Praze jsou všichni mimopražští........my máme celé roky okolo sebe lidi, kteří jsou odjinud, moje dcera má původně táboráka, já mám kámoše táboráka, semiláka, žatečáka, kámoš mé mladší dcery je Bělorus, sestra má manžela trutnováka .......málokdo je původem pražák, takže ani nemůže mít tu mentalitu a kromě toho každý miluje ten svůj původní kraj, to vidíš sama na sobě............takže za něj kope.....

ahojky Jani - ale i všichni ostatní.... teprve dneska jsem se trochu rozhoupala k psaní, zatím jsem tady jen četla a četla a zírala a zírala.... no nic, je opravdu lepší na některé příspěvky nereagovat a přeskakovat je... všichni kdo to dávno tvrdili měli pravdu... negace si nebudeme připouštět do dušiček.... tak ty po mě holka chceš masku z ovoce a to přímo čarovnou,aby ti to zrcadlo řeklo, kdože je na světě nejkrásnější.... chachááá již dávno jsem se smířila s tím,že z brambory pomeranč nebude a k zrcadlo pro jistitu přistupuji s občanským průkazem,abych identifikovala tu ženskou,co na mě blbě čumí...občas jí dokonce zdvořile pozdravím,nežli zjistím,že jsem to já ve vší své kráse....
tak a o ovoci se dá napsat román... je na tobě co si na ksichtík rozmačkáš/ doporučuji mačkat mimo ksichtík a na tlamičku nanést již kašičku,mohlo by se stát,že po opadnutí masky se fakticky nepoznáme.../
teď jsou ještě jahody,zkus si rozmačkat/bez cukru/ a co nezbaštíš si naplácej na obličej... mají čistící schopnosti,osvěží unavenou pleť a jadérka ti při jemné masáži vyčistí póry... nedívej se u toho do zrcadla,protože v tu chvíli asi nejkrásnější opravdu nebudeš... já si občas dávám lžičku medu,lžičku oleje a žloutek... rozetřu na kaši a patlám/nežeru salmoneloza ohrožuje/, nechám cca 20 min. a pak je pleť vláčná... výborně taky účinkuje okurka - slupka nebo konce na ksichtíku nádherně osvěží a zjemní.... a že u toho vypadám jako stará indiánka... no a co... zkrátka si myslím,že to co je z přírody se nechá použít skoro všechno/ záměrně píši skoro - všechno se použít nedá.../ je důležité si tu chvilku umět užít i jinak... káva,nohy na stole,knížka... prostě relax... však ono běhat s maskou z jahod na obličeji za nákupama by asi nebylo to pravé ořechové... i když na druhou stranu,když takto poběžíme nikdo si nevšimne že máme nějaké kilčo navíc,protože svou pozornost upoutá na náš obličej... a o to nám přece šlo už od začátku.... zakamuflovat věk téměř stařecký na mladší ročník.... a kdo by asi hádal pod slupkou babku? výstřednost přece patří k mládí!!!.... pa pa já jdu na jahody...

p.s. doufám, že se potkáme u stejného záhonu...

Zdravím a moc Vám všem děkuji za pomoc.Před chvilkou jsem psala a psala ale nejde mi nic odeslat.Tak uvidím co bude ted.
1.jsem moc ráda,že Vás mám!
2.DĚKUJI MOC A MOC ZA VAŠE PSANÍ!!!!!
3.Kyž cítím že chci něco zdůraznit-píši caps a je mi jedno jestli někdo ze mě dělá blbce!Vím že kdo zná psát ve stresu-nedívá se ani na chyby-normální to chápe...a to jste naštěstí většina.
4.Švagrová již odjela -naštěstí měla k dispozici pokoj i s kuchyní-tak já jí vařit nemusela ale zásah do domu je.Ale je to její rod.dům tak .....jak já bych ráda jela domů kde bych mohla aspon chvilku být ale není kam...
5.Ty bolesti jsou chvilkami lepší ale nevím jestli je to víc z bolerky nebo stres....celý víkend jsem pofnukávala a čekala asi na zázrak.Každé ráno šla se dívat jestli se náš chlupáček nepostáví na nohy .Ale bohužel se nic takového nekonalo a nekoná.Zítra máme říci ortel.Vím,že přestože má prášky od bolesti-má bolesti pořád a trápí se ale říci den a hodinu konce -je hrozné!Nevím jak to zítra zvládnu.Děti pořád čekají a ptají se kdy mu zaberou antibiotika.Každý kdo má pejska od štěnátka a je s ním kus života chápe.Toto a jěště jeden problém chci zvládnout a pak už mám jasno co musím udělat.Nebude to lehké ale vím ,že musím!Manžel včera přišel sám -snažila jsem se mu lecos vysvětlit-snad něco z toho pochopil?Sám se přiznal,že je zmatený a připadá mu že jsem někdo jiný a to jenom v tom -že jsem se naučila asi s pudem sebezáchovy a strachu co by bylo s dětmi -NE.Udajně se ve mě nevyzná.Já mu řekla,že je to tím jak už nemůžu a mám bolesti .Taky jsem mu řekla jak ho mám pořád ráda ale on at si ujasní co chce a udělá taky něco proto aby bylo vše jinak...Asi se mu to moc dobře neposlouchalo .............
Romi-moc ráda Tě uvidím ale aby jsi jela jen kvůli mě ?To po tobě nemůžu chtít -to ne.Snad Vám to vyjde ještě do konce srpna přijet?Mám tě moc ráda a vážím si toho .Jsi fakt moc hodná.Pokud Ti to neva ráda zavolám-stačí prozvonit já hned zavolám.Až se Ti to bude někdy hodit.DĚKUJI ZA VŠE MOC A MOC.
Jinak -holky a Luboši-fakt moc děkuji že Vám stojím za to napsat.Jste moje SLUNÍČKA.S V ámi je mi lépe.Vím,že rozhodnutí a změny musím udělat sama ale vážím si každé rady od Vás a i slova.Cítím,že nejsem sama a za to Vám děkuji.Jen ty Halino jsi jak nějaká máma která pohladí-sic málo kdy ale pak dá takovou facku,že nemůžeš čekat zpětně nic pěkného-to ty by jsi měla taky se sebou něco dělat .Víc se nechci k tobě vyjadřovat...............
Přeji Vám at je všem jen a jen lépe a těm co je lépe děkuji za všechny kteří tu nachází pomoc.S díky TONI

vidíš a máš první krok odrazu ode dna za sebou a teď už to bude pořád jen lepší a lepší... nebude to naráz a půjde to pomalu,ale PŮJDE TO! chce to vydržet a ty to dokážeš a zase ti bude lépe a budeš mít sluníčko v dušičce...
s pejskem je mi to moc líto,ale nenech ho trápit... vždyť on čeká od lidí které taky miloval,že mu pomohou a pokud je ta pomoc v tom,že dostane injekci na trvalé uspání.... pomozte mu a nenechte jej trápit se....uvidíš,že tohle se také vyřeší....popláčete si a zase bude lépe....
ale jinak jsi mi opravdu udělala radost... jen tak dál.... hezký den