Diskuse - Deprese

Neboj se Romčo, brusliček, natož trapasu. Každý jednou musel začínat. Já vidím každou chvíli někde začátečníka a vlastně mu fandím. Zkus to, ale buď ve střehu. Jízda ti ještě víc zvedne hladinu serotoninu, adrenalinu a endorfinů, takže se při jízdě budeš taky usmívat, jako většina bruslařů :-)) Ty jsi lyžařka, takže s rovnováhou určitě nebudeš mít žádný problém. Jde jen o to zvyknout si, že jsi o pár cm vyšší a někoho bolí nohy v bruslích (nesmí být vůbec utažené, naopak na volno zapnuté, jinak se odkrví a bolí, jsou křeče).
Ju, písni mi nové č. mobilu :-)

Toni, jestli jsem to se svou SMS nějak "netrefila", omlouvám se, ale chtěla jsem ti hrozně moc pomoci. Nic nevnucuju, každý si o mně dělá obrázek sám a já mu do toho nezasahuju. Toni, myslím, že jsi fyzicky v pořádku :-)))

* * * Uzdravující a posilující spánek přeju vám všem * * *

již delší dobu navštěvuji tyto stránky,ˇJE TU KLIDNĚJI,TAK PIŠU.pomáhá mi to v mých každodenních D.HLAVNĚ VY MALÍŘKO A eVÍK A OSTATNÍ EMPATIČTÍ,KTEŘÍ VĚDÍ O CO GO.nemáte někdo prosím zkušenost s neurolem a APO-PAREOXYNEM?Já už to beru přes dva roky a jen jsem přibrala 10 kg,ale podle lékařů jsem stabilizovaná a vše je O:K.Ale někdy jsem i v poho.NÉKDY.TAK SE MĚJTE TAKY V POHO.JSEM TU NOVÁ TAK MĚJTE SE MNOU TRPĚLIVOST.diky,Alma*

spletla jsem to:je to APO-PAROX uz večer blbnu,

Almo, tak nechlastej.

To sem nepsala já........ale je to docela ftipný ......hihi

Tak co Romanko, co snobárna.......co vytáhneš dnes ???V budoucnu Františkovy lázně jo, nebo dokonce Jánky ???Ty sme tu poslouchaly asi půr roku, než se to událo, tobě stačí málo ke štěstí ...........a Sardinie nikde, to byly jen kecy co??
Proč se pořád vytahuješ a jiní píší normálně ........nekam jedou, pak napíšou že tam byli a hotovo a ty ........už půl roku předem avízuješ, že jedeš do Kotěhůlek a jak si to tam užiješ.....masáže, koupele, golf.......všimni si že nikdo tak nemachruje .......a nikoho to nezajímá , na to má dnes každej.
Taky jedu Splavů na velku pou´t za týden.......dám si koupele, restauračky, kavárničky , jezero, bazén v hotelu , vínko na terase při svíčkách , hluboké borové lesy, pěkný sex s mladým klukem ........blablablabla .......to je tvůj styl.....prčáá

žehlení je moje hobby, ale dá mi to dost práce se k němu dokopat,takže nemějte žádné velké výčitky,když na vás někde z kouta kouká kupa prádla... někdy se mi podaří zlikvidovat to hned jakmile prádlo seberu,jindy na mě ta halda haleká již zdaleka...no a pak si řeknu holka běž do toho a znič jí úklidem... a moje druhé já mi našeptává - hele ta kávička, co jí chtěla uvařit,taky není špatný nápad a dáš si u ní nohy nahoru a přečteš kousek knížky.... ale co si přečteš u žehlení... utržené knoflíky... fujjj.... a tak si logicky odůvodním, že jakoukoliv práci,kterou mohu vykonat dnes,mohu taky dost dobře udělat i pozítří a mám jeden den volna....ale to jen pro zasmání po ráno,kdo vstával levou zadní ať se přizná....mě nejde od včerejška net,ještě že mám vícero zaměstnání... stačí jen přeběhnout do jiné budovy a už jsem zase tady....
Halino ty nepruď prosím, máš docela hezké psaní,když píšeš o sobě a o tom co máš ráda,jsi inteligentní žena tak se prosím hned nečerti kvůli každému prdu,který si přečteš na monitoru... hele kočko,už jsi zkusila něco z mých receptů? a co dneska vůbec vaříš... já mám trochu volnější den a něco plácat budu až k večeři... včera bylo lovecká/ každý si vzal,co si v lednici ulovil/ a tak bych jim to dneska chtěla trošku vynahradit...budu sama doma,všichni mi ujeli... tenhle stav prostě miluji... to ticho,káva na zahradě ve stínu ořechu,nooo doufám, že nebude u nás pršet... tak zatím....

kdysi mi pan doktor řekl... buď budete mít nervíky v klídku a u toho pár kilo navíc, nebo budete hubená klepající se troska - je to na vás, vyberte si.... no a já si vybrala, jsem nadcent a ze své prostorově výrazné postavy si dělám legraci....
při představě,že jsem krásně ladně hubená,ale třesou se mi ruce tak.že neudržím lžíci a u jídla se pobryndám, je mi docela nanic...
však nás to stejně všechny čeká... jednou budeme ve věku kdy neudržíme lžíci,moč a ani stolici... a když nám upadne peněženka u trafiky budeme nejřív dělat,že se drbene nad kolenem,potom pod kolenem a nakonec ji kopnem do kanálu,protože se neohnem.... budeme mít brýle bifokální,trifokální a pak jedny s nožičkou.... když si půjedeme koupit něco hezkého na sebe,okolí nám to bude rozmlouvat,že už to neunosíme a do rakve se nám to nehodí..... jo,jo máme to vyhlídky.... tak proto bychom měli být na světě rádi hned teď a dívat se na něj s úsměvem ......

Evak, Ty umíš všechno krásně podat, každému musí hned být líp, když Tě čte a asi se mnozí přistihnou, že se pro sebe usmívají ....

Almo, vítám Tě ... pokud budeš chtít - napiš nám o sobě víc...hlavně, co Tě trápí. Apo Parox je antidepresivum s prodlouženým nástupem účinku, prý je dobré, ale nebrala jsem ho, Neurol je pro okamžité zklidnění a potlačení úzkosti - s tím mám zkušenosti. Brala jsem ho dlouhodobě a dokonce i třikrát denne 0,5 mg. Měla jsem strach ze vzniku závislosti, ale naštěstí nevznikla ani po měsících braní, snižovala jsem postupně. Brala jsem taky Xanax, to je obdobné jako Neurol, jen mi připadalo, že účinek je delší.
On i ten Neurol může mít vedlejší účinky a někdo na něj má i intoleranci - může být třes rukou, zmatenost, neklid, rozmazané vidění, ale většinou to po čase přejde a navíc vedlejší účinky jsou jen po opravdu velkých dávkách a mají je spíš starší lidé.
Almičko, napiš o svém trápení, pokud budeš mít chuť a potřebu - tady je hodně fajn lidí a vědí, s čím se pereš z vlastní zkušenosti ...
S láskou Romana.

Pěkný den vám všem.

Nevstal jsem sice zadní nohou, celkem pohoda od rána, s úsměvem jako vždy (skoro vždy?!)...ale po přečtení příspěvků evyk se mě kolegové ptali, jestli se mi něco nestalo. Stalo....zasmál jsem se od plic...lovcká večeře...představa kančího na brusinkách na starém zámku ...a ona např. nedojezená paštika s předvčerejším rohlíkem...to myslím samo že obecně. Zjišťuji, že já jím vlastně samé lovecké záležitosti...na obědy nechodím...takže abych se neklepal coby troska a ještě si chvilku užil, než nebudu stačit dobíhat na wc (no to je teda představa!!) jo, víte jak se liší pře a po listopadová politiická garnitura? skoro nijak, ta dnešní se mocí mermo(není chyba, jen jedno z mých vynalezených slov...) snaží udržet MOC , no a teď už je skoro jasné, že tadřívější se snažila udržet zase moč...fůj, vím, ale ještě není oběd a snad už jste po snídani.
Lubošíííí, kde Tě mám!! Včera Romča psala něco o chlapech, kterých je jako šafránu....tak se ukaž, protože jsi to právě TY! Jo, ještě znám jednoho , ten ale bude asi malý...je to Šafránek ....no samo, že z básníků! :-)))
S tím ranním vstáváním , ač mně to věk doufám ještě nevelí, tak praktikuji dva základní postupy.Psal jsem sice už dřív, ale pro vás, "novější" kamarády.Takže, napřed předpaží a jsouu dvě varianty,ta lepší, necítím nic(nemyslím že necítím ani ruce), ale necítím víko od rakve, to je dobré znamení, že ještě neležím v hrobě...takže můžu postoupit druhý bod ranního vstávání.Mám zase dvě možnosti, buď vstát , usmívat se, mít radost z předpažení a vlastně z celého dne, nebo, být celý den zamračený, naštvaný, zase do práce zase blablabla.... Vybírám 365x do roka tu veselejší variantu, letos v roce olympijském budu muset jeden den přidat...
Žehlení provádím zásadně tehdy, když mě to několikahodinové postávání u prkna nevadí...jinak se do něj nehrnu. Naštěstí mám snad tolik oblečení , že nemusím makat každý týden.... :-)))
Malířko! Plníš si?! Napiš mi mailem, jaxi na tom! Jo a snad bys po mě nechtěla návod na ty "ponožtičky", jak píšeš!? Samo, že si pamatuju ze základky, jaxe vytvoří osnova atd. Tohle ale nepraktikuji, sešiju nebo vyhodím, no vlastně někdy i tu osnovu, ale to už ty ponožky musejí stát za tu námahu... :-))

Přátelé, zase mně to tak vyšlo, že se jdu proběhnout na čerstvý (?) vzduch. Pěkné poledne i odpolední zažívání a těm kteří mají k obědu něco "loveckého" , tak ať urvou pořádný žvanec! :-)))

petr

Díky za povzbudivá slova,je pravda že jsou velmi vítána.Mám dg.periodická deprese středně těžka+opakované bolesti hlavy,potíže s tlakem a další drobnosti.Pro nepříznivý zdrav,stav jsem byla nucena opustit moje povolání-dělala jsem 30LET LABORANTKU VE SPE.LABORATOŘÍCH.A to mě asi ničí nejvíc že jsem o to místo přišla.Teď jsem v ČID a práci ne a ne sehnat,rodina ani nechce,ví jak jsem na tom a jsou rádi,že jsem stabilizovaná(slovy odborné komise)moje psych.mi radí ať tedˇnic nehledám,ať jsem hlacvě v klidu.Mně to začalo totiž hlubokým bezvědomím a první diag.zněla mozková příhoda,pak se zase nevědělo.....prošla jsem si po nemocnicích vším možným vyšetřením a byla dlouho doma.Jenže do práce mě to táhlo,tak jsem to zkusila po 6týdnech se složila znovu,a zase neurologie a pak doporučení,že neví co se mno ať zkusím psych.Naštěstí je hrozně fajn!!!!Tak jsem se nějak moc rozepsala,snažím se snažím držet se a netravovat s tím rodinu,ale někdy asi žít se mnou je těžké.Ach jo,pořád doufám že už to musí být lepší!!!!Je pravda,že co jsem doma ,nějak jsem ustrnula ve všech mých aktivitách,dřív jsem byla pořád někde,den mi nestačil a dnes mám pocit že čekám od rána ať už je večer taky jsem hrozně líná,přiznávám,ani už necvičím,na kolo se bojím-mám porušenou rovnováhu ,ale nechci sem zanášet blbou náladu,radši končím.A´t už konečně vyleze to sluníčko!!!!!!!Zdravím všechny a budu ráda za odpověď ALMA*

Milá Almo,
tady jsi správně a nikoho neotravuješ!!! Jsi další dobrá duše, kterou postihla D... Já už nevěřím, že by D mohl mít někdo jiný, než dobrák od kosti, empatický, který myslí víc na druhé,než na sebe! Chtěla bych jednou přijít na to, proč to tak je. Pokaždé, když se tu objeví někdo nový, z koho cítím, že je naladěný na stejnou vlnu, lituju, že nejsme ze stejného města, abychom mohli sdílet trápení i malé rodosti spolu, podporovat se, sdělovat si své zkušenosti, zkrátka býr pospolu a držet se nad vodou. Věřím, že by nám bylo líp!!! Tvoje AD neznám, beru anafranil a do zásoby mám nafasovaný neurol a lexaurin, ale ty požužívám jen, když je nejhůř.

Evíku, ty jsi náš smíšek, naše sluníčko, díky bohu, že jsi tu s námi! Směju se tvým příspěvkům (proč nepíšeš do časopisů?).
Já jsem z počátku D hodně zhubla a najednou na mě lidi tak divně koukali, tak jsem se asi po roce zvážila a málem jsem z té váhy spadla! Taky 10kilo nahoře. Přítel je ale v pohodě, říká mi, mě je jedno, jak vypadáš, važ si, kolik chceš, jez si co chceš a kolik chceš, ale hlavně buď v pohodě. Jeho ex prý byla vychrtlá, jak chrt, známí se ho začali vyptávat, jestli není nemocná, ale jí povzbuzovalo, že jí "baby" záviděly, cpala se jen zeleninou a byla děsně protivná (ve finále ho odkopla a já jí jsem za to vděčná).

Péťo, dnes nepodniknu asi nic, po ránu (budíček po nočním neuronu byl pře desátou) a stav neúnosný. Přítel zapomněl na to, že mi slíbil, že se mnou někam zajde, protože se mu vyštěnily nečekané úkoly v práci a já mu to nechci ještě ztěžovat. Víš, ono mě vlastně ani tak moc nic netlačí. Zítra se dozvím, co se mnou bude dál a pak mě to možná vyburcuje. Na chleba zatím mám i na "máčka", voda z kohoutku taky ještě teče, kafe je doma v zásobě, tak radši podstoupím výčitky svědomí, než abych se překonávala. Jsem těžký případ. Dva psychologové to se mnou letos vzdali, takže nemám žádného. Jsem na zabití :-()

Mějte se, kočeny a kamarádi :-))

Milý Luboši,

k Tvým dnešním jmeninám Ti přeji pevné zdraví, pohodu, klid a mír v duši, lásku, radost a krásné chvíle prožité v kruhu rodiny s dětmi, vnoučaty a Tvou obdivuhodnou paní - od srdce Romana.

moji milý,když čtu některé vaše přípěvky,kde popisujete,jaké léky berete nestačím se divit... ty názvy já už naštěstí ani neznám natož účinky... mě tahá z depresivních stavů naše rodina...naposledy to byl manžel,který se mi "zjevil" v sobotu... nedávno mi zemřela moje babička,kterou jsem měla a mám moc ráda a která s námi bydlela v našem domě... do posledních chvil jejího života jsem se snažila jí pomoci, ale srdíčko jí vypovědělo službu a babička nám v 88 letech odešla na pravdu boží... protože jsme v době rekonstrukce domu nechtěli stařenku zatěžovat,rozhodli jsme se,že její byt předěláme po jejím odchodu.... čas stavebních úprav nastal.... vyslala jsem svou matku s téměř všemi dětmi na týdenní dovolenou abych měla klídek na škrábání zdí a výměnu podlah...předsevzetí jsem si splnila,práce provedla a připravila byt na nové štuky na zdech a následnou malbu... práce pro mého chlapa.... v sobotu se měla vrátit vydovolenková babča s vnoučaty do uklizeného domu... jak jsem již výše uvedla,já jsem si své odvedla a v sobotu po obídku relaxovala u kávy,když se najednou ozvala šílená rána.... vylítla jsem jako splašená co se kde stalo,ale to mi již kráčelo v ústrety COSI a říkalo mi Evíku.... ten můj dědek bláznivej místo malování šťoural do rákosového stropu za účelem zjištění,jakže to ti naši předkové stavěli a to tak dlouho až mu kus odpadl... ovšem tomu zvědavci nestačilo zjištění,že pod rákosem se nachází trámy a prkna... chtěl vědět více a tak šťoural do prken... ta povolila a na mého drahouška se vysypala škvára.... no a jak byl ten plešoun zpocenej vypadal jak černoch....binec,který byl tímto jeho zásahem způsobenej ani popisovat nebudu.... to moje zlatíčko se však oklepalo,vykoupalo a rozhodlo... když už jsem to takhle načal,shodím to celé a dám sádrokarton.... klíííďo, ale beze mne.... nedělní odpoledne u nás vypadalo tak,že já relax na zahradě a chotík v plynové masce sekal strop.... ventilátorem vyháněl prach z baráku tak mocně,že okolojdoucí / bydlíme u silnice/ a okolojedoucí se zastavovali a volali na mě... u vás hoří,dělejte něco....co z toho plyne??? ... ať je vám jak chce zle vězte,že může bých ještě hůř... no uznej Petře, lovecká večeře je proti tomu slabej čajíček....

holka moje já jsem celý rok téměř nechodila a tahala jsem za sebou nohu jak kačenku na provázku... přišla jsem o práci,kterou jsem milovala, o spoustu známých,kolegy z branže a když jsem měla možnost se vrátit,zjistila jsem,že chuť by byla,ale zdravíčko chybí... plácala jsem se v tom pěkně dloouho,nechtěla jsem se smířit s myšlenkou,že mi v mém mladém věku nezbyde nic jiného,nežli čekat na listonošku až mi přinese důchod... vydupala jsem si pracák a na něm psychotesty,abych zjistila co za práci mohu dělat kromě té své milované...výsledek? zase ten samý obor.... a tak jsem spekulovala a kalkulovala, až se mi podařilo téměř nemožné... dělám práci co mám moc ráda,ale jinak... nedělám ji pro dospěláky po nocích, ale pro děti v dopoledních hodinách... sice za méně peněz,ale to je fuk......pamatuj jedno... není hanbou že člověk spadne z výšin na hubu a na dno,ale je hanbou že se od toho dna neodstrčí a neplave zase vzhůru... takže ať se cítíš pod psa piš piš piš,poplavem nahoru společně s ostatními co jsou tady....

Almi, musíme to brát jak píše Evak, má pravdu, taky mně D srazila na dno, dvakrát, ve dne jsem brala prášky - antidepresiva a Neurol, abych neviděla obrovskou rezignaci a nekonečný smutek v očích mé umírající maminky, která byla zdravotní sestra a bylo jí pouhých 59 let a v noci bulila do polštáře - ten zničující rok jsem neusála, Neurolu brala třikrát denně 0,5 mg, což je moc, ale naštěstí po postupném snižování dávek nevznikla závislost, jak jsem se bála ... tatínek mi neusnadnil nic, naopak, 43 let mně sráží a ponižuje a jinak to nebude, ale kdo nemáme své trápení ? Budu se asi muset ještě často prát ( D mám zřejmě od mamčiny odchodu endogenní,), ale poperu se, ty zničující dny, kdy jsem se nedoplazila z ložnice do koupelny pro léky na spaní a neskončila to, protože jsem neměla z té postele sílu vstát, mně i posílily a poperu se pro svého bezvadného muže, milované děti, práci, známé, skvělou kamarádku na život a na smrt a pro život sám, pro ten dar, který nám byl dán - mysli na to den co den.
Zatím s prací nic neuspěchej, relaxuj, nestraň se lidí, snaž se dělat vše, co Tě dříve bavilo a naplňovalo, chodit do přírody ... přeji Ti hodně sil - s láskou Romana.