Diskuse - Deprese

Děkuji za Vaše odpovědi. Jsem rád, že jsem se mohl alespoň tady svěřit a někdo mi odpověděl. Jsem hodně uzavřený člověk a svým nejbližším se nesvěřuji, ale asi je svou špatnou náladou pěkně štvu. Je mi to opravdu moc líto, ale cítím se zle. Mám obavu, že odborníka navštívit nestačím. Několikrát jsem moc chtěl, ale pracovní vytížení mi to nedovolilo. Mám takovou divnou předtuchu, že jestli se zítra stane něco zlého, nebo se mi přitíží, tak už to nezvládnu a všechno tady zabalím. Kdo nezažil tohle utrpení možná mě odsoudí, ale já už to nemůžu vydržet. Přeji Vám mnoho krásných dní, skvělé lidi kolem sebe a klid v duši.

pavle,když máš deprese,nemůžeš mít dobrou náladu,to nejde překonat.Já trpím depresemi od mládí a je mi 52 let,takže mám něco za sebou,tyhle stavy znám,když jsem si říkala,že takhle žít nebudu,měla jsem i naplánovanej konec,ale co děcka beze mne,potřebovaly mě,i manžel ,strašně by jsi všem ublížil,běž hned zítra k dr. a začni se pořádně léčit bude líp,i když vím,že ted tomu ani náhodou nevěříš,ale já to mám všechno prožitý tak Ti opravdu rozumím,nevzdávej to.Zítra se ozvi a napiš co jsi pro sebe udělal,musíš,je Tito jasný,prosím.zkus to zaspat jestli můžeš,čas si musíš najít a nevíš třeba Tě čeká v životě ještě něco krásného.Tak ahoj zítra,určitě se ozvy budu čekat hned jak přijdu z práce,do které jidu po roce marodění a docela se bojím jak to zvládnu Jarča dobrou noc

Hello! Good Site! Thanks you! dxwghlfzkrhmn

připadám si nepotřebná,jen na obtíž a všichni mi říkaji že se lituju....

hm dík za radu
vidím že tady sem si pomohla

Právě se léčím z anorexie..ale vůbec mi to nejde pač jsem na tom ještě hůř...mám hrozné depky,protože kvůli nemoci mně nechal kluk že prej tak hubenou holku nechce nevím co mám dělat prosíím poradte!!!! Jsem zoufalá

Uz ti vsim trpnim +-pul roku a zajimalo by me, jestli antidepresiva pomuzou? mam panickou poruchu, i vsechny telesny priznaky, klasicky buseni srdce svirave pocity hrudniku a v nejhorsim i tres. Podle toho, co sem tady procital, reakce se ruzni... nekdo rika nepomuzou, jiny pomuzou, a taky na jak dlouho?, jestli se tim da deprese ci panicke ataky opravdu vylecit? treba v kombinaci s psychoterapii?piste jen ti co mate opravdu zkusenosti .. a preju vsem, kdo deprese maji at vydrzi a bojuji, zivot stoji za to

Manželka (55 let - učitelka) trpí už 7 měsíc těžkou depresí. Vyhledali jsme okamžitě odbornou pomoc, brala deniban, esprital,citalex, fevarin, rivotril a nic nezabírá. Absolvovala pobyt v léčebně, nyní je na klinice a zkoušejí poslední možnost, a to elektrošoky, už má za sebou 4 a téměř žádné zlepšení nenastává. Navíc zkoušejí další řadu antidepresiv. Za 10 dnů ji pouští domů a já mám obavy, co bude dál ? Už se jednou doma pokusila skončit život a pokud s ní nebudu stále nebo ji nějak nezaměstnám, říká, že to udělá znovu. Babo raď, mám 10 dnů na to, něco vymyslet, než mi ji vrátí z nemocnice.

Poraďte prosím jména nejnovějších antidepresiv, o kterých píšete. Ne všichni lékaři jdou s dobou a předepíší to nelepší, co na trhu je.¨Děkuji.

Jožane,plně vás chápu,je to s náma depresákama těžký boj.Nás prostě nic nebaví,koníčky jsme opustily,kamarády postrácely,zbyly nám jenom naše rodiny.A to můžeme být rádi,že je máme.Moc času jsem strávil v léčebně a řekl bych,z 80% se partneři rozcházeli kvůli nemoci.Děti se styděly za svého rodiče.Věřím v to,že se nakonec podaří vaší manželce najít správnou kombinaci léků,které jí budou udržovat v životaschopném stavu,jako je to u mě,ale trvalo to léta než to vychytali.Taky zkoušely,co se dalo,elektrošoky,bílé světlo,relaxace,psychologie.Manželce řekli,že mě musí hlídat,stačí chvilka a je konec.Říkala jim,že musí do práce,ta si taky chudák užila strachu,kolikrát za den mě kontrolovala mobilem,teď má trochu klid,když je mi lepší.Jsem v inv.důch.,je mi 53 roků a mám tady dcery s vnoučaty skoro denně.Tak to mě jakž takž drží nad vodou.Moc vám a hlavně vaší paní přeju,aby jste měli pokud možno klidný život.A to sluníčko v duši,jak mi říkáme.Držte se!!!!L

Četla jsem článek o depresi,myslím,že ji mám,mám dvě děi ale vůbec nic mě netěší,jsem vdaná a můj manžel celé manželství hraje automaty,tajím to před jeho rodinou,když se zeptají,jestli hraje,řeknu,že ne,že se drží,ale už si vážně nevím rady,život mě nebaví,mám malé děti,měla bych s nima jezdit na výlety ale bojím se vůbec někam vyjít mezi lidi,nejraději bych zašla za dr. aby mně dala nějaké léky na to,ale bojím se,zná manžela a bojím se,že se to roznese,už nevím jak dál,uvažuji o rozvodu ale vím,že to není řešení,připadám si jak v bludném kruhu...

Přidám se k Vám,všechno jsem si přečetla a teď něco o mně.Je mi 54 let třetí rok se léčím u mého psychitra s depresí Začalo to do tédoby mně neznámými příznaky neustálého pláče kdekoliv na ulici ,v autobuse v práci.gynekoložka to přikládala k přechodu a že je to normální.Po čase mi začalo být hrozně úzko,svíralo mně na prsoou,měla jsem pocity že hned umřu,třásla jsem se,a nakonec to vyvrcholilo tím,že před každou cestou z domova kamkoliv,jsem jakoby schromla a nemohla se donutit vyjít ven.byloto hrozné utrpení.Děti ani muž nechápali.nemělo cenu jim něco vysvětlovat,stejně to nechápali,musela jsem doktorovi,jinak jsem měla pocit,že se zblázním.nasadil mi asentru 3xdenně 1/2 tablety desítky a neurol.2x denně 0,25.Asentra zabrala rychle,sice jsem měla hrozně sucho v puse,ale to nevadilo.Chvíli jsem měla klid,ale asi za dva měsíce se stal taková malý konflikt,nad kterým bych dřív mávla rukou,teď se pro mně stal noční můrou.Nemohla jse spát,usínala jsem nad ránem.přidalo se pocení,několikrát za den třes a pocení.Asentra se zvýšila na 2 a půl desítky denně,neurol na 0,5 3x denně.jednou večer jsem snědla hodně tablet ,protože jsem už chtěla mít pokoj od všeho.ne se otrávit,ale dlouho spát a spát.To se mi povedlo,ale jak mi pak bylo špatně,utrpení hrozné.Pak dlouhý rozhovor s psychiatrem,trochu jsem se uklidnila,dávky prášků se musely snížit,protože jako pokladní jsem nemohla být takhle utlumená a taky se mi po nich už dělalo špatně.te´d po roce beru jednu asentru dopoledne,půl odpoledne,a neurol 3x denně 0.25.Snažím se ovládat,ale jsem pořád hrozně smutná,jedině v práci je mi líp.Přitom mám hodného muže i děti 3 vnučky,co mně stojí úsilí se překonávat,abych vypadala normálně alespoň před nimi,abych se s nima zasmála.Vždycky potom jsem hrozně unavená.Máte někdo prosím podobné problémy?

ANO ANO...DEPRESE TOTIZ TRVA DLOUHODOBE...NEJDE O NECO CO RIKAJI BEZNE PUBERTACKY...TAKOVY TO JA MAM DEPKU ATD...JDE UZ O TREBA DLOUHODOBY STAV ,JEZ SE POSTUPNE ROZVIJI...AZ MUZE NASTOUPIT TEZKA DEPRESE CI PSYCHOZA....JE DOBRE SE TOMU UCINNE BRANIT...ALE NEKDY CLOVEK BOHUZEL ANI TAKTO...NEOPDHADNE JAK TO MUZE DOPADNOUT...NEKDY JSOU TY KONCE UZ HODNE SPATNE...KAZDOPADNE KLOBOUK DOLU VSEM CO S TEMITO PROBLEMY I JINYMI ZAPASI....BUDTE HODNE SILNI....NIKDO TO NEMAME JEDNODUCHY A NEVERTE LEKUM,TY V PODSTATE PROBLEMY PREHLUSI ALE NEVYRESI JEJICH PODSTATU......VERCAS

Jasne Vercas, jedine ze mozna alespon na nejakou dobu antidepresiva treba obnovi chemicke a tim fyzikalni pochody v mozku a ten clovek treba neskonci spatne. A mezitim se ta chemie da do kupy. A bez antidepresiv bud mozna :-(((... nebo alespon pujde do ID. ale neverte lekum....boze muj..

Ahoj vsichni! Muzete mi prosim nekdo poradit nejakeho osvedceneho psychologa z Prahy? Snazim si totiz dostat za svych "stavu" a asi to sama nezvladnu. Momentalne jsem na tom vcelku dobre, ale stale cekam, kdy se to zase vrati. Z minuty na minutu me propadaji stavu hlubokeho smutku a beznadeje, kdy si nepreji nic jineho nez zemrit. Posledne jsem svuj zachvat placu nemohla ovladnout ani v praci a musela jsem si vzit volno. Pak jsem asi 2 tydny zila jak matoha. Ted je to pryc, ale smutek tam nekde hluboko pretrvava a ja mam pocit, ze se uz nikdy z niceho nebudu moci radovat. A z vlastnich skusenosti vim, ze je jen otazkou casu, kdy se zase budu chtit zabit (mam za sebou 1 pokus). Snazim sa vyuzit sveho "svetleho obdobi" a ctu ruzne clanky o depresich. Jednou, kdyz mi bylo nejhur, jsem se odhodlala zajit za psycholozkou v centru RIAPS, ale popravde jsem byla ze schuzky sklamana. Nechci brat antidepresiva, ale urcite chci udelat vsechno proto, aby jsem kvuli sve nemoci nestratila sve vsechno, sveho pritele. Prosim pomozte. Mockrat dekuji. Zuzana (25 let)