Diskuse - Deprese

Okamžitě vyhledej pomoct lékaře-psychiatra. Je to normální a chodí k němu skoro každej. Akorát v naší zemi je to pořád jakoby "nemormální". Utíkej, co nejdříve. Já tohle měla taky a rok mi trvalo než jsem se k tomu dokopala a teď jsem ráda,.Jsem sice na začátku léčby, ale už tak je mi lépe. Chodím i k psychoterapeutovi a s touhle kombinací,je to rychlejší výsledek. Zítra jdeme i s manželem, aby pochopil, co se ve mě děje a aby pochopil celou situaci. Jsem ráda. Chci si život užít a ne ho jen tak přežít!!!! Tak příště napiš, co ti psychiatr naordinoval!!!!!

mandicek

Dobrý den, četla jsem pár příspěvku-poprvé se u mě příznaky deprese objevily před rokem-a poslední dobou je to už neúnosné-mám zdravotní problémy-většinou večer mám závratě, začne mi být špatně od žaludku, ale opravdu hodně, jsem úplně slabá a je mi na omdlení, do toho mi začne hučet ve střevech-nejhorší je, že nevím, jak proti tomu bojovat-neznám příčinu a okolí to bere podobně-bud mi říkají že jsem hysterka a nebo že se mám sebrat-jenže neví, že to jen tak nejde-už mám strach z toho, že to na mě zase příjde-zrovna dnes jsem jela do školy a musela jsem přijet zpět, protože mi zabylo opět tak špatně...v této silnější formě to trvá už skoro dva měsíce-nevím na koho se obrátit-je mi 23 a psychologovi se vyhýbám, co to jde-mám strach z reakce okolí

Lenko,KPsluníčko,psychiatr je doktor,jako každej jinej,je to váš život a vaše zdraví.já jsem měl to štěstí na spolupracovníky,když jsem měl problém,hned jsem jim řekl,že chodím k psychiatrovi a tím víc se mi snažily pomáhat.Tak se nebojte a když vás někdo opustí nebo pomluví,tak to nebyl dobrej kamarád.Lucie,snaž se,prosím sestru přesvědčit,aby šla s tebou k lékaři.Pomohli spoustě lidí,určitě jí taky pomohou.Vždyť by si takhle zkazila život.Taky jsem čekal až to bylo vyhrocený a pak jsem strávil moc času v léčebně.Tak se mějte.L.

Vím že psychiatr je jako každý druhý.Ale jak na to.Mám říct pane doktore jsem Magor pomozte mi?Nebo já nevím jak začít zkuste to ze mě vypáčit.Nevím a bohužel čím větší trápení mám tím menší chuť do života je.Mám Dva krásné kluky 6let a 15měsíců,hodného manžela který se mi snaží pomoci ale já se stydím i předním.Mám bohužel broblém i jemu se svěřit.tak nevím.Co bude necháme to osudu.Děkuji za názory,rady i připomínky

To je první věc, kterou udělej-řekni to lidem, kterým věříš-tvým nejbližším a dej jim přečíst nějaký článek o depresích at pochopí

Lenko,Taky jsem váhal jít k lékaři,protože mi bylo hrozně zle,ale nevěděl jsem,jak to mám pojmenovat,bylo to jiný,jak třeba při chřipce,ale pak mě to dokopalo,přestal jsem zvládat práci,komunikovat,spát,všechno mě přestalo bavit,i rodina a když jsem neustále začal myslet na to.že je všechny zabiju a pak sebe,musel jsem utíkat z postele od manželky,protože mi to pořád říkalo,uškrť jí,šíleně jsem se trápil,věděl jsem,že tohle není k praktickýmu,ale k psychiatrovi.Doslova jsem k němu utíkal,řekl jsem mu,jak mě přestalo všechno těšit,že jsem pořád smutnej,že si přeju,abych umřel,i když mě doma všichni nesmírně milujou,o práci,kde jsem měl bezva kolektiv.pak se mnou sepsal celkovou anamnézu a řekl,že jsem v depresivním stavu.Myslel jsem,že mi dá ňáký tabletky a vyléčím to jako chřipku.Vysvětlil mi,že je to na měsíce.To co mě nejvíc trápilo,to léky potlačily,ale bylo mi pořád hrozně zle,skončil jsem v léčebně,opakovaně dlouhodobě,pak vyřkli ortel,že se dá moje deprese dobře léčit,ale né vyléčit,že musím jít do inv.důchodu.To byla hrozná tragédie.Kdyby okolo mě nestála moje super rodina,tak bych to fakt skončil.Jsou na mě pořád milý,je mi moc líto toho,co mě potkalo,jsem už pět roků doma a teď je to jakžtakž.Netvrdím,že to musíš takhle mít,ale myslím si,že by si měla jít co nejdřív.Držím ti palce,že to zvládneš.L.

Nie je depresia ako depresia. Ten, kto toto slovo často používa "mám depku" naozaj nevie o čom hovorí. Ten kto ju mal už nechce to slovo ani vysloviť. Je rád, že sa tej mrchy zbavil.

Je mi devatenáct a vím, že mé problémy asi ostatním přijdou k smíchu, ale od děství trpím úzkostnými stavy. Začalo to tím, že mě od dětství mlátil o 7 let starší bratr..třeba hlavou o zem a moji rodiče mu pokaždé řekli jen, už to nedělej. Do toho přibyla škola, maturita.....teď jsem na vysoké, opustil mě přítel a stavy jako mám teď se nedají ani popsat! Třes rukou, neklid, stále pláču, když usnu, tak se lekavě budím, jen lexaurin zabírá, ale nechci si na něj vytvořit závislost. A hlavně nechci chodit za rodiči, protože Ti mě stejně neposlouchají. Chtěla bych, aby se vrátil zpět můj přítel, protože on byl jediná věc, která mě ještě držela nad vodou.....teď jsem na všechno sama a netuším jak dál. Vím, že bych měla vyhledat odborníka, ale mám strach.

ahojky proč by tvé problémy měly být někomu k smíchu?pokud ano tak to musí být fakt nějaký d**il- já jsme na tom stejně-jen toho přítele ještě mám, ale nevím, jak to dopadne, pořád se hádáme a kvůli mě, ale já si neumím pomoct i když vím, že me má rodina i přítel rád-chtěla bych sobecky víc....vím, že si řekneš tobě se to řekne, ale pokud už je to delší dobu co jste s přítelem od sebe a on se nechce vrátit-tak se snaž s tím smířit-zkus si zajít k psychologovi nebo psychiatrovi ja se tam taky chystam-a co rekne okoli?nic a pokud se ti nekdo smal tak je to d**il, který ti za to nestoji-držím palečky

Hi, to jsem rada ze nejsem sama kdo se neumi ovladat a nici jeden vstah za druhym.Ted prave mam zas depku jak se patri ,pres slzy uz ani nevidim na psani.Proc jsme taove v cem to vezi? Vim ze plac ani vstek nic nevyresi ,ale neumim si pomoct.Nemuzu pokracovat tresou se mi ruce.

Dobrý den,
hrozně Vás prosím o radu. Lékař mi předepsal Citelac.Řekl mi, že je na mě zda to začnu užívat. Bylo to v době, co jsme si koupili štěňátko, v práci byla pohoda a já měla pocit, že to nepotřebuju, že to zvládnu sama. Jsem mladý člověk, a nechci jíst nějaké prášky, bojim se že už nikdy nebudu moc přestat je brát, to nechci...Potřebuju zjistit, zda to co se mi děje je deprese...Najednou začnu nezvládat normální život,nejsem schopna uklízet, cokoli mi něko něco řekne, chce se mi hrozně brečet. Rozbrečim se třeba i večer, když dopere pračka a mě se jí nechce uklízet. Nemůžu koukat na TV, nevnímám to. Pořád myslim na problémy co mám s matky přítelem.Nežiju s nima, ale stejně mě to trápí. Jsem hnusná na mého přítele, nezajímá mě nic, vše mi přijde že dělá špatně, a vlastně celej svět kolem mě je to nejhorší.Vydržím hodiny sedět a čumět do zdi,popř.brečet a ani nevim proč.zapomínám věci,nejsem schopna organizovat si čas, jakmile něco nestíhám je mi hrozně zle, bojim se..nevim čeho....pak to třeba zase za 14 dní odejde a je dobře....jsem zas usměvavá a fajn... mívám to tak jednou za 3-5 měsíců. Ale prostě nevím, co si o tom myslet. Kdyby se mi v životě stalo něco hroznýho, jako třeba že by mi někdo umřel, mám pocit že bych to nepřežila...že bych to nezvládla.... Poraďte prosím, když začnu teda brát ten Citelac, bude mi líp??a může se to vyléčit jednou tak,abych žádné prášky nebrala????
Prosím ještě o radu, o doporučení lékaře v Praze, nejlépe Praha 1 - 5. Nějakého psychiatra, protože k tý doktorce nemůžu už chodit, chodí k ní ještě máma a ona nemůže léčit dva rodiný příslušníky.Ještě mám předepsané terapie s psychologem, myslíte že to je k něčemu??
Děkuju Vám za všechny rady. Budu vděčná...hezký den.

beru teprve 3dny citalopram atabl.rano 10mg zatim asi mi doktorka zvedne davku a chci se zeptat jestly po něm nebudu přibirat na vaze ,a za jak dlouho se dostaví učinek? a jak dobu ho budu uživat?Muže sa stat po něm zavislost?diky

Sandra,je to moderné AD zo skupiny SSRI,je vysoko selektívny inhibítor spätného vychytávania serotoninu,nemá teda vplyv ani na dopaninergný ani na noradrenergný systém a tým sa prakticky vylučuje možnosť ovplyvnenia váhy.Skôr čakaj na začiatku liečby váhový úbytok.Závislosť naň absolútne nevzniká,funguje to úplne iným spôsobom,nič nedodáva a nič neuberá.,len zvšuje dostupnosť serotoninu na príslušných receptoroch.Ludovo povedané usmerní serotonin tam kam patrí.Berie sa dlohodobo,mesiace a podľa stavu aj roky ale to je individual.podľa dg a podľa pocitov pacientov.Ale rozhodne je to liek na dlhodobé,minimálne 6 mesačné užívanie.Ale určite ho užívaj a neprerušuj liečbu sama,vždy sa obráť s otázkami na lekára alebo niekoho skúseného v tejto oblasti.Pracujem 15 rokov na psych.(aby si sa nebála prijať rady)Veľa zdravia Ti želám Ivana

citatek mi velmi dobre zabral, taky ho beru nekolik mesicu, Bez nej jsem plactiva a nic me nebavi. Tak ze ho doporucuji. hezky den