Diskuse - Deprese

Nevím,co mám poradit, když si nedovedu vysvětlit sama některé věci,co se udály mě.Nevím ani,jestli nepřeháním,anebo jsem v téhle rubrice správně....možná,že mám něco podobného.
Letos v létě jsem letěla letadlem (naposled jsem letěla v 5ti letech,nyní mám 31 let)na dovolenou.Už po zaplacení dovolené mi nesedělo,že poletím,ale nevěděla jsem,jak budu po tolika letech vlastně reagovat.V letadle jsem začala mít strašné pocity,když se letadlo naklánělo,snažila jsem se nedat nic znát,protože jsem tam měla celou rodinu,ale věřila jsem najednou tomu,že spadneme a všichni umřeme.Bylo to dost sugestivní a o dovolené jsem se snažila nemyslet na let zpět.Přesto jsem v cizině několikrát omdlela,až se o mě manžel bál,v bezvědomí jsem byla docela dlouho.Přisuzovala jsem to hrku,ale ve 30ti stup.teplu snad nikdo neomdlévá,zvlášť,když všechny babky z hotelu byly čilé.
Na cestu zpět jsem se snažila přiopít,ale nepiji a ani mi to nešlo.Strach byl snad ještě větší.Po měsíci jsme byli opět na dovolené,tentokrát v Čechách a najednou,v lese jsem začala mít divné stavy.Ačkoli by mě nemělo nic trápit-manžel je skvělý,děti malé a zdravé...dovolená fajn..-začala jsem stále více a více přemýšlet, co bude po smrti.Pořád se mi to vracelo,vybavovala jsem si,co bude...že vlastně nic..NIC!Nebude,bude jen to,co bylo před tím,než jsme se narodili a pořád a pořád se mi to honilo hlavou.Od rána,kdy jsme se probouzeli,do nočních bezesných hodin.Když jsem usnula,tak mě to budilo a pořád dokola.Pociťovala jsem jakousi úzkost a hrozný strach.Fungovala jsem napovrch normálně a říkala si,že už to přece musí přestat,ale nic mě nebavilo,ani houby,ani děti,procházka,mé koníčky,na které jsem se tak těšila..manžel jeden den už poznal,že se ani moc nesměju,nemluvím a když jsem se zmínila,tak jsme vyčkávali,co bude.Další den jsem se vzchopila a jelikož jsem nechtěla kazit zbytek dovolené,kterou jsem už tak měla já zkaženou,předstírala jsem,žeje vše v pořádku.
Na každém kroku,všude kde jsme byli,byl ale i můj strach ze smrti.Pořád jsem přemýšlela a vždycky mi logicky vyplynulo,že jednou umřem.Nic,žádné chlácholení nebude,protože je to tak!A zas úzko.
Pak,když jsem se takhle trápila ještě i doma pár dní a dhodlala se jít už i k psychologovi, najednou to odešlo.
Přestalo to.Jen se bojím,aby se to nevrátilo.Občas,když umře někdo známý,nebo z okolí,tak se ten ošklivý pocit ze smrti dere ven,ale vždy ho jakoby zaženu.
Je to dobře?Jsem nebo jsem byla nemocná?Vrátí se to?Co dělat???
Dochází mi to trochu až teď,když čtu tyto řádky.Nemám to nechávat jen tak...? možná to odstartoval ten strach z létání.Je tam souvislost?

Ahoj já mám něco podobného,u mně to začalo v létě zpáteční cestou z dovolené autobusem 36 h.jsem mněla střevní chřipku,pak další tragické životní události,a po pul roce my bylo čím dál huř a diagnoza uzkostné depresivní stavy,více píši na panikářkách 4.Sui

V tomhle poradit neumím a svým způsobem ti trochu závidím... já se s těžkou depresí potýkám od puberty, mám jí vrozenou a léky budu brát doživotně. Vím co to je být ve stavu, kdy člověk s vypětím vší vůle dojde alespoň na záchod, jinak není schopen dělat nic. Já jsem moc vděčná za léky, se kterými můžu žít jako normální člověk...

Nazdar, nevite jak se chova cypralex do kupy s THC??

Marie, mám stejný problém, léčená deprese patnáct let. Bezúspěšně.A doktoři? Raději od nich dál, fakt dovedou pomoct, jedna mně řekla-"Vypráskejte děcka z domu", další, na krizáku mi vyčetla, že nemám ponožky a poslala mě do dílny, prý jenom ležím...samozřejmě jsem šla domů...atd...

Mala som pocit, že depresia - depka sa ma netýka, no ked tak čítam príspevky som blízko toho, čo je tu napísané. Ako predíst tomu, aby som aj ja nebola nutená vyhladat lekarsku pomoc?

A JEŠTĚ NĚCO Z VEDLEJŠÍ RUBRIKY-pro ty,co si nevšimli..

Není guru jako guru
AbecedaZdraví.cz > Psychologie > Není guru jako guru
Téma duchovních hodnot, tedy hodnot, které nás samotné přesahují, je vždy poněkud ožehavé. Nutí totiž srovnávat svůj život s nějakým morálním ideálem, a to nikdy není bez rizika. Přesto právě taková srovnání jsou důležitá pro zralou psychiku.
Rakouský psycholog a psychiatr Viktor Emil Frankl dokonce upozornil na neurotické poruchy, které souvisejí s absencí duchovních hodnot v životě jedince. Z tohoto pohledu lze říci, že se naše společnost nachází ve stavu duchovní nouze. Čtyřicet let reálného socialismu díky vytrvalým lžím dokonale zakotvilo nedůvěru v jakékoliv proklamace. A tak pro mnohé má například přikázání "nepokradeš" asi stejný význam jako nápis ve výloze "Buduj vlast - posílíš mír".
Aby toho nebylo dost, patnáct let reálného kapitalismu přineslo svá temná božstva konzumu - mamon, bezohlednost a právo silnějšího. Psychika se však nedá umlčet, a tak klopotně hledá cesty duchovního rozvoje i za tohoto stavu.

Nebezpeční vykládači
Je jasné, že tam, kde neexistují veřejně diskutované morální principy, je snadné podlehnout bludům. Zdálo by se, že v době všude dostupných informací není možné uvěřit nesmyslům, ale to je omyl. Informace nám totiž popisují fakta, ale nevykládají jejich význam. A tak když se najde správný "vykládač", je lákavé mu podlehnout.
Představte si, že vám někdo správně vyloží, proč je kolem vás tolik zlého. Na těžké a obtížné problémy má vykládač jednoduché odpovědi. Ať už je to scientolog, moonista nebo jiný nebezpečný sektář. Úspěch těchto lidí spočívá v tom, že často mluví o duchovních hodnotách. A pokud vám duchovní hodnoty v životě chybějí, což je v současné společnosti pravděpodobné, můžete jim podlehnout.

Krásní pábitelé
Naštěstí nejsou jen nebezpeční manipulátoři zneužívající vaší duchovní "žízně", ale také upřímní osvícenci. Jde často o velmi zajímavé osobnosti a postavičky, které své vize a přesvědčení nevnucují. Svým originálním způsobem života jsou však inspirací pro ostatní. Jsou svého druhu "pábiteli", kteří ostatním ukazují jiný život než konzumní hromadění majetku.
Mnohdy bývají nadšenými cestovateli, umělci nebo třeba jen holdují přírodnímu způsobu života. Jejich schopnost obětovat energii a čas něčemu, co je přesahuje a z čeho nemají jen osobní prospěch, je balzámem pro duši.

Morální autority
Často slyšíte, jak někdo říká, že se ubírá vlastní cestou, že má vlastní pojetí morálky, vlastní víru v něco... Skutečně zřejmě existují tak velké osobnosti, které brilantním myšlením a trvalým duchovním cvičením dosáhly vlastního pojetí duchovního světa. Zřejmě jich ale v současnosti nebude na naší planetě více než sto. A jen o některých z nich se budou učit dětí našich dětí.
Uvědomte si, že pokud se o některého z humanistů, duchovních vůdců či mystiků opřete, ať už půjdete cestou velkých náboženství nebo cestou humanistických ideálů, čeká vás práce. Práce na duchovním růstu. Odměnou vám bude zralost osobnosti a něco, co je k nezaplacení. Něco, co je nad všechny sezónní slevy. Něco, co vám pomůže klidně spát. Odměnou vám totiž bude soulad s vlastním svědomím. Uvidíte, jaký má váš život hlubší smysl. n
Autor je psycholog a odborný konzultant firmy T&CC


Možnosti: Tisk článku | Zaslat mailem | Do oblíbených

Ahoj. Pročítala jsem Vaše příběhy a musím souhlasit, že deprese je nejhorší nemoc, která mě kdy potkala. Začla před třemi měsíci, nechutí k jídlu, přinutit se něco dělat, prostě normálně fungovat.Klepaly se mi ruce, tlouklo mi srdce jako o závod a zhubla jsem pět kilo. Jsem matka tříletých dvojčat, které važadují, abych tu pro ně byla celý den a ne seděla a nemohla nic dělat.
Po měsíci takovýchto stavů, jsem se přemohla a s velkým studem sama za sebe, šla k obvodní lékařce, která mě poslala k psychiatričce. Brala jsem nejprve Cipralex - půl tablety a Neurol - 3x denně. Bylo mi dobře, ale pak se to zhoršilo, Cipralex mi doktorka zvedla na 1 tabletu rano a Neurol podle potřeby, podařilo se mi ho snížit na jednu tabletu denně a bylo mi zase dobře, ale tak týden. Ted posledních pět dnů beru jednu a půl tablety Cipralexu a Neurol stále 2 - 3x denně. Je mi pořád špatně. Měla jsem už takovou radost, ale vždycky to zabírá jen týden max. dva. Bojím se, že se z toho nikdy nevyhrabu a budu brát celý život jen léky a budu odepsaná. Tak si teď připadám. Navštěvuju současně i psychologa už 6 let. Takhle mi ale nikdy nebylo.Už se v tom plácám takhle tři měsíce a moc si přeju, aby mi bylo zase dobře, abych byla pro naše děti tou nejlepší mámou, kterou potřebují.
Držte mi palce, ať se z toho vyhrabu, takhle se nedá žít. Já držím palce Vám všem a přeju Vám hodně sil a odhodlání. Vím, o čem mluvím, protože tím právě procházím.
Pevné nervy..........Alka

Pro Alku. Děvče zlaté je moi 59 let i já občas mívám deprese, ale je to spíš někdy že nemám co dělat. U Vás deprese vyvolává, spousta práce,jste neustále v pohybu a neumíte odpočívat.Jste úplně vyšťavená, jak se říká.Děti dají hodně zabrat, tak je občas dejte do péče manžela, když bude doma,Odpočívejte i duševně, třeba s knihou,,zajděte si s kámoškou na dvě decinky vína, nepolykejte tablety,smějte se, najděte si nějakou radost, a když budete mít vztek,kopněte si třeba do stolu, a zanadávejte si.Zcela Vás to uvolní.Zkuste cvičet,jděte si zaplavat.A hlavně to chce hodně lásky od bližního mějte se budete-li chtít něco Vám poradím můj meil.Libusesramkova@seuznam.cz

Alko, já mám vrozenou depresi a lečím se již řadu let, u tebe bych viděla potřebu změny léků. Ten Neurol je špatně, Cipralex je celkem slabý, na těžkou depresi. Zkus jiného psychiatra. Mě velmi dobře pomáhají antidepresiva z řady SSRI (vychytávají zpětně serotonin). Účinkují nejdřív po měsíci, spíš po delší době, ale zato potom je ten účinek trvalý. Bereš to denně a roky, a každý den a roky je ti dobře. Sem tam výkyv samozřejmě je, hlavně na podzim, to si pak lze pomoci, sluníčkem biolampou nebo třeba i tím Neurolem - nárazově. Já beru SSRI skoro 10 let a brát je budu celý život. Zvykla jsem si na tu myšlenku, nejsem odepsaná, prostě to ke mě patří a tak je to, jsem za ty léky vděčná, že mi zajistí plnohodnotný život. Zkus se zeptat, jestli by ti třeba nenapsala Seroxat nebo podobný typ léku. Moc ti přeju, ať se to zlepší, taky mám dvě malé děti a vím, že mámu potřebují jinak, než zhroucenou, smutnou trosku :-( když budeš mít chuť, klidně napiš na mail p.rehorova@centrum.cz

Alko,
Cipralex také patří mezi SSRI (viz Petřiny rady), v něm bych problém neviděla. Ale dlouhodobě brát Neurol není dobré.
Jinak cítím s Vámi, dobře vím, co je to skutečná deprese, tady rady typu "dobrý sex" nebo "jděte si zacvičit" nepomohou. Opravdu zkuste změnit odborníka.

Vím jak vám pomoci. Pokud mi uvěříte opravdu vám to pomůže zase milovat život. Deprese znamená střet zla
s dobrem a vy jste dobrá, měl jsem podobné obtíže už jsem nevěděl jak dál, ale bůh mi cestu ukázal. Prosím odpuste všem co vám křivdili a proste boha o odpuštění od viny a on vám ihned odpoví-ano já ti odpouštím. Spadne vám kámen ze srdce, já jsem se ihned rozplakal a to je správné, protože je to očištění duše.
K doktorům už nechodte oni nic nevyléčí. Velice vám zlepší náladu vaše děti oni křičí a pláčou, protože necítí lásku, tu jim dáte jednoduše tak že je políbíte nebo polechtáte oni vám dají lásku zpět a budete mít radost ze života. Vždy když děti pláčou tak si vzpomeňtě že očišťují duši, i kluci :).Pak vám pomůže studená koupel pro zkoušku můžete namočit ruku do studené vody. Poté co ji vyjmete začne červenat, to znamená že se prokrvuje a uvolňuje, poté si můžete dát lázeň. Dále vyvětrejte, z počátku vám bude zima, ale ta znamená že se protřepete a uvolníte. Dýchejte zhluboka a ústy tím vypudíte zlo, zlo se pozná podle toho že smrdí, když zapáchá váš pot je to očištění nemá cenu ho překrývat. Možná budete mít i chřipku, ano berte jí bez prášků, ale se studenými obklady, vytáhnou zlo a druhý den budete zase zdravá a šťastná. Nakonec pro důkaz že zlo je uvidíte ho v koupelně na straně kde je žhavá voda usazuje se vodní kámen a tak vypadá zlo i plísně a mastnota je zlo.Abych nezapomněl neopovažujte se dotknout se života, to by vám vaše duše nikdy neodpustila. Jsem rád že mohu pomáhat světu a mám vás rád :)

SDFASFFSASFFDF

Ahoj Didi,

jelikož již dlouho bojuji s depresemi a pořád jsem se snažila je překonat sama se značným pracovným neúspěchem, snažím se o to pořád znovu. Jsem momentálně na konci svých sil, tak hledám názory jiných lidí, jak podobné situace zvládají. Narazila jsem na Tvůj příspěvek a zase mám pocit, že se dá posunout o kousek dál. Děkuji Ti, že jsi přispěl a tímto způsobem umožnil lidem poučit se a udělat pokrok.

Zdravím Tome, nechci Ti brát iluze, ale přijde mi, že to co píšeš je postavený na hlavu. Odpuštění svým bližním nebo lidem, kteří mi ukřivdili určitě nezbaví deprese nikoho, kdo jí skutečně trpí. Skutečná deprese je nemoc, která se odehrává v mozku, bez chemické nápravy není možné se uzdravit. Každý v něco věří, proto Ti neberu, že věříš Boha. Já ale nevěřím, Bůh je nespravedlivý, dlouho jsem ho prosila, aby mi nebral rodiče, ač byli oba mladí. Vše o co jsem kdy Boha prosila, se nestalo, nemám nejmenší důvod věřit. Raději uvěřím něčemu skutečnému či někomu skutečnému - dobrému příteli či odborníkovi, který mi pomůže. Budiž se zlo může usazovat v koupelně, tomu nerozumím, také Ti to neberu. Miluju teplou vodu a horkou koupel a představa, že si dávám studené sprchy či snad koupele, je pro mě děsivá. Myslím si, že spousta lidí nebo spíše velká většina trpících dlouhodobou depresí, si raději zajde k odborníkovi. Zdravím Tě....... Zuza