Diskuse - Deprese

Jsem ráda, že tady najdu lidičky, kteří mají podobný problém.
Já bojuji s depresí a panickými ataky asi 4 roky.
Začalo to strachem řídit auto po dálnici, protože jsem psychologii studovala, tak jsem ihned mazala k psychiatrovi a ten mi předepsal Magrilan, který jsem vydržela brát půl roku, protože jsem po něm absolutně ztratila chuť na sex:-)).Nějaké 2-3 roky jsem s přestávkami fungovala docela fajn, ale teď se mi to opět vrátilo, asi po delším pracovním stresu.Přidala se k tomu sociální fobie, závratě z výšek a moji starou fobii z dálnice už ani nepočítám.Snažím se brát to s nadhledem, ale jsou situace, kdy jsou vidět i fyzické projevy úzkosti, jako třes rukou a obličeje, a to už moc sranda není.Pracuji jako nákupčí, takže často jednám s dodavateli s vypětím všech sil.
Opět jsem to začala po létech řešit a psychiatr mi předepsal před týdnem SERLIFT, začínám brát jen 1/2 tabletky a řekla bych, že to bylo fajn.Dneska ráno jsem si měla vzít už celý ( 50mg) a jsem úplně hotová, nějak to nechápu, potí se mi ruce i nohy, motá se mi hlava, tak nevím, jestli to mám vydržet nebo si vzít znovu jen u 1/2.
Máte s tím někdo zkušenosti?

Ahoj Marti,já beru také Apo-citalopram,dokonce 2 tablety což je 40mg a je mi ohodně lépe.Musela jsem k tomu užívat i Neurol na zklidnění a Atarax na noc, aby se mi lépe spalo.Teď po jednom měsíci beru pouze Apo-c. a cítím se naprosto normálně a dělám věci jako dříve.Chce to čas, ihned tyto prášky nezabírají pouze Neurol je účinný ihned a to po půl hodině.Přeju hodně zdaru.

ahoj brala jsem welbutrin dříve byla jsem s ním spokojená říkají,že tato antidepresiva nezpůsobují přibírání na váze. doplatek je 200kč na jedno balení

Taky jsem byl s welbutrinem spokojený,ale od dubna je doplatek přes 700kč.Pan doktor mi navrhl,že je to na mě moc peněz,mám inv.důchod,ještě beru další léky na depresi a napsal mi apo-citalopram,zatím nepozoruju,že by se můj stav zhoršoval,věřím,že to bude dobrý.

Ahoj Martino, přečti si příbalovej leták. Nástup léku je až po (min)14 dnech

Ahoj Martino, přečti si příbalovej leták. Nástup léku je až po (min)14 dnech

Milá Marie, naprosto s Tebou souhlasím.Též jsem alergická na takové kecy.

Náhodou jsem narazila na tyto stránky. Nevím, zda to co mě tíží se jmenuje deprese či co, ale mám časté pocity marnosti a nicotnosti, nic mě nebaví, projevuji malou nebo skoro žádnou radost a nadšení pro věc, všechno se mi zdá zbytečné. Postupem času se k tomu přidali pocity odcizení se od města ve kterém žiju, jako kdyby to bylo cizí město, lidi, jako kdybych byla v jiném světě, všechno se mi zdá divné. Nejhorší je to, když jsem sama doma, to je nejhorší. Má někdo tyto pocity, nebo aspoň ví o co se jedná? Prosím napiště, děkuji.

Marie tohle moc dobře znám. Mě se k tomu ke všemu ještě přidruží bolesti v žaludku nebo až v zádech a nejradši bych někam utekla, ale není kam. Od toho prostě neutečeš. Žádná práce mě nebaví, do všeho se nutím a nic mi nedělá radost. Pořád to nade mnou visí.

Prožívala jsem něco obdobného před nástupem na studium VŠ. Nevěděla jsem vůbec, co mám očekávat, do čeho jdu, můj život se měl změnit od základu - ztráta všech přátel (šli studovat dojiného města a nejezdili dom ani moc na víkendy), rodičů (otec mi studium VŠ záviděl a matka ke mě vyjadřoval bezmezný obdiv, čímž jsem je de facto ztratila, protože před tím jsme měli kamarádský vztah), ztráta koníčků (skončili hodiny klavíru a zpěvu, venčení našeho pejska),... Šla jsem tehdy na procházku a připadal mi, že jsem nehybná a ty stromy okolo se jenom promítají a posouvají se okolo mě, jako kulisy při natáčení nějakého filmu. Říká se tomu derealizace a depersonalizace, vyskytuje se to i u zdravých lidí v obdobích nejistoty. Potom jsem nastoupila na VŠ a moje nejčernější představy se naplnily. Nedostala jsem se na koleje, bydlela jsem v bytě na okraji města naprosto odtržená od ostatních spolužáků, jen obtížně jsem si hledala přátele, protože každý z místních už patřil do nějaké party utvořené na střední škole a ostatní bydleli na kolejích, kam jsem to měla daleko. Neměla jsem na prosto nic, takže jsem se alespoň učila - čímž jsem se přepracovala a vznikla u mě deprese - kdy jsem nemohla naprosto nic dělat, deprese odezněla asi po třech měsících, kdy se mi podařilo dostat na koleje a změnit obor VŠ, potom se už u mě žádná deprese nevyskytla. (Změna byla zapříčiněna mimo jiné i četbou knihy, která se jmenovala Moc podvědomí, uvědomila jsem si, že jsem to já kdo řídí svůj život a také za něj nese zodpovědnost a položila jsem si otázku Co bych chtěla dělat já, Co by se mělo v mém životě změnit, abych byla šťastná, Co mi způsobuje radost.... Byla to hra ve stylu Namaluj si anděla a on se Ti zjeví... (Jedna depresívní epizoda za život se prý může objevit i u naprosto zdravých lidí, obzvláště v pubertě. U mě se to opravdu už nikdy neopakovalo.) Přeji hodně štěstí.

Buď úplně klidná, léky tohoto druhu zabírají až za několik týdnů, takže není možné čekat výsledek hned.Vydrž!

To jsem ráda, že někdo ví jaké to je a můžu s ním o tom mluvit. Jitko a kolik ti je? Mně 25. Nevím s čím to má spojitost, můj psychiatr řekl, že to jsou neurotické příznaky, zatím beru Dogmatil, uvidíme jestli se to zlepší. Ale právě jak ty říkáš, že tě žádná práce nebaví a do všeho se nutíš, to je tak u mě. Myslela jsem si, že když se přestěhuji, že se to změní a ejhle, ono ne. Změna práce k tomu také nepomohla. Je to prostě uvnitř mně, něco mně tíží, radost nebo nadšení po chvíli vyprchá a pak je to jen nuda. Moc mě to štve, protože život opravdu uteče a my bychom si ho měli užívat jak jen to jde a radovat se z toho a ještě k tomu když je člověk mladý a plný síly a zdraví.

prosím vás máte někdo problémy z úzkostí a ste k tomu těhotná děkuji

Pokud jste úzkostí před těhotenstním netrpěla, může to být i projev hormonální nerovnováhy způsobené právě těhotenstním, do toho možná i strach (jestli je to Vaše první těhotenství...)
Nejlepší, co můžete udělat, je se šetřit, důležitá je podpora partnera, rodičů, okolí,..... Pokud máte hodně dobrou kamarádku, můžete si s ní o tom popovídat. Dobrým ale dražším nápadem je i návštěva psychologa; pokud jste věřící, tak i kněze. Rozhodně se vyvarujte samoléčení nějakými léky nebo bylinkami..

Nejhorší stav deprese poznáš až když ti začne bušení srdce, třas rukou, pocit úzkosti apod. Porad se s psychiatrem co a jak a potom uvidíš jak co a jak. Když na to budeš sama nepomůže ti to ahoj zdraví Zuzana