Diskuse - Deprese

Už 12 roku, asi tak od 15 let mam problemy s psychiku, nic me nebavi,ale nedavam to znat vuci okoli, nevi o tom ani manzelka, nekdy mam pocit bezmoci a porad myslim na sebevrazdu, nekdy se mi i tezko dycha jak su rozruseny a boli me hrudnik. Ale dusim to secko v sobe. Programuju na PC,ale uz to poamlu prestavam zvladat, a od mladi mam blbu vlastnost, ze treba zamknu dvere od baraku, tak sa treba este mosim 3x vratit,estli sem opravdu zamkl, proste si neverim. Muze me nekdo napsat jak sa to da lecit ??? Diky :-(

Už 12 roku, asi tak od 15 let mam problemy s psychiku, nic me nebavi,ale nedavam to znat vuci okoli, nevi o tom ani manzelka, nekdy mam pocit bezmoci a porad myslim na sebevrazdu, nekdy se mi i tezko dycha jak su rozruseny a boli me hrudnik. Ale dusim to secko v sobe. Programuju na PC,ale uz to poamlu prestavam zvladat, a od mladi mam blbu vlastnost, ze treba zamknu dvere od baraku, tak sa treba este mosim 3x vratit,estli sem opravdu zamkl, proste si neverim. Muze me nekdo napsat jak sa to da lecit ??? Diky :-(

Už 12 roku, asi tak od 15 let mam problemy s psychiku, nic me nebavi,ale nedavam to znat vuci okoli, nevi o tom ani manzelka, nekdy mam pocit bezmoci a porad myslim na sebevrazdu, nekdy se mi i tezko dycha jak su rozruseny a boli me hrudnik. Ale dusim to secko v sobe. Programuju na PC,ale uz to poamlu prestavam zvladat, a od mladi mam blbu vlastnost, ze treba zamknu dvere od baraku, tak sa treba este mosim 3x vratit,estli sem opravdu zamkl, proste si neverim. Muze me nekdo napsat jak sa to da lecit ??? Diky :-(

Ahoj Tome. Dá se to myslím léčit a zbytečně ses celou dobu týral. Přitom stačí tak málo. Najít si dobrého psychiatra, s kterým si budeš rozumět, možná i psychologa. Psychiatr ti předepíše antidepresiva třetí generace. To znamená, že nemají skoro žádné vedlejší účinky, i když se v pvních týdnech, než začnou působit, tvůj stav ještě trošku zhorší. Můžeš mít prostě jen vrozenou dispozici k depresy, a z toho pak pramení nesoustředěnost. Ale nejsem doktor. Ten ti to vysvětlí lépe. Ale v mozku je látka, která je nutná k pocitu radosti. A když ti jej mozek vyrábí málo, tak to jsou deprese, úzkosti apod. Tabletky tu látku doplní, a po čase je zase celkem dobře. Vůbec se neboj překonat ostych z psychiatra. Dneska je snad každý druhý takto nemocný. Zrovna před 14 dny jsem hledal nového psychiatra, a první dva mně nechtěli vzít, že mají narváno. Ale nakonec mně jeden z nich vzal. Je dost možné, že ti bude už za měsíc citelně lépe, pokud ho navštívíš a pak si budeš vyčítat, proč jsi to neudělal už dávno.

Jinak Tome. Psychiatr diagnostikuje nemoc a předepisuje léky. Psycholog léky nepředepisuje. Tam se chodí člověk vypovídat, ze všech problémů. Což je také důležitá terapie, protože lidé, co to nezažili, to nedokáží pochopit. On je tu od toho a řekne ti, že je to normální. Že pacientů s takovými příznaky má mnoho.

ahojik.....ja beru lexaurin od 14 let:( protoze me zjistili velmi tezkou srdecni arytmii a srdecni vadu, nesla jsem to velmi tezce, v dobe, kdy mi bylo nejhur jsem ani nedosla na zachod:(lexaurin jsem brala 3x denne po 3mg coz je dost velka davka ale pomalu jsem ho snizovala a ted si ho beru jen v pripadech, kdy to s nervama uz nezvladam! Xanax beru ted asi pul roku 3x denne a myslim, ze je lepsi nez lexaurin! pak jsem jeste brala neurol a asentru... no bylo toho proste hodne..ted me je 16 a snazim se co nejvic bejt v pohode ale v puberte to moc nejde:( preju vsem lidickam co maji podobne problemy aby nic nevzdavali a bojovali! je to boj sama se sebou a kdyz ho zvladneme je to to jevetsi vitezstvi v zivote a mame do konce zivota vyhrano!!!

Ahoj všem, jsem právě třetí měsíc na cestách a tak nějak si říkám, že už bych chtěla skončit se svým nekonečným utrpením, já si ve svých necelých 30 letech opravdu prošla šílenou minulostí a posledních 7 let bylo pro mě hodně těžkých, měla jsem i pokus o sebevraždu, ale teprve v roce 2005 jsem se jakž takž vzpamatovala a vrátila se mezi lidi, našla jsem si práci v Praze, kde bydlím ale bohužel po roce a půl jsem musela odejít, dali mi odstupné, firma měla nějaké finanční potíže. řekla jsem si,proč ty peníze do něčeho neinvestovat, tak jsem se sebrala a odjela do Anglie, dokonce jsem i pracovala v Londýně, ale tady v Irsku je větší klid. na depresi se léčím už 5 let, beru AD, teď už tři roky jen Deprex ale není mi vlastně vůbec dobře. už ani nepočítám s tím, že se to změní, jen občas mám pocit, že na světě je i hezky, třeba dneska když jsem se na chvíli byla zklidnit a vybrečet u moře, chodím tam často a říkám si, že přece musí existovat způsob jak se té mrchy podělaný hnusný nemoci-deprese, někdy mám i panické ataky, zbavit.hrozně mě mrzí že vlastně ani relativně doopravdy nežiju (prožila jsem i klinickou smrt, ze které jsem se kdysi plně nevrátila do tohoto světa) a vše vnímám hrozně z dálky, lidi, nejvíc mě to mrzí u vlastní rodiny, jak ráda bych je chtěla vnímat a být s nimi, ale nejde to.jsem pořád sama a dokonce jsem ztratila i hodně přátel jen díky tomu, že jsem prý bez energie jako mertvá, třeba minulý týden to o mě řekl můj spolubydlící tady v Dublinu, co teď bydlim, že prý jsem jak zpomalený film. nic jsem mu neřekla, mám pocit že jsem bez energie pořád, bohužel jsem opravdu zažila moc moc špatných věcí ve svém životě a lidi mě hodně zklamali a veškerou energii mi sebrali, tak kde ji mám znovu proboha brát, kde????? zkoušela jsem všechno, příroda a zvířata mi aspoň pomáhaj na chvilku nemyslet na to, jak je všechno tak šedý a jen ze dne na den těžce přežívám, vše je jak v mlze. nezbývá mi než se stím smířit, že už to lepší nebude. Máte někdo taky zkušenost s klinickou smrtí?a jestli jo, tak vrátili jste se na svět nebo jen napůl jako já? moje duše už bude asi navždy někde jinde než na tomto světě. jinak deprese u mě vznikla proto že jsem utrpěla hroznou psychickou bolest, nerada o tom vyprávím, ale byla jsem kdysi znásilněná a nemohla jsem se stím vyrovnat, tak jsem byla 3 roky na drogách, ale to to ještě zhoršilo a po úspěšné odvykací léčbě nastalo období těžkých depresí a pokusů skoncovat se životem.díky tomu znásilnění dodnes nesnáším sex a když vidím nahýho chlapa, zvedá se mi žaludek, natož abych s ním pak něco měla, to je též neřešitelné, protže nějak už po letech cítím, že potřebuji lásku, aspon objímání a polibky, jenže to žádnej chlap nechce, jen tohle, chlapi chtěj i sex a já jsem i díky tomu moc neštastná, protože chci milovat, ale nedokážu to fyzicky, všechny vztahy se mi v posledních třech letech rozpadly díky tomu, že já prostě nemůžu s žádným chlapem mít pohlavní styk. někdy jsem tak na dně že nemyslím na ic než na smrt, ale i tu už znám, nebolí to a je to příjemný pocit, tak proč jsem tam sakra tenkrát nezůstala, stejně tu jakoby nejsem, připadám si jako duch, který občas promluví a je viditelný, ale tohle pro mě není pozemský život. tak snad budu štastná v tom dalším životě!!!! jan jsem se s váma chtěla podělit o své pocity, a kdo říká že peklo na zemi neexistuje, moc se plete!! ale to nemusím vykládat těm, co trpí nemocí zvanou deprese, protože to je rakovina vůle.......

VIM CO JE TO DEPRESE, BOJUJI S NI UZ 15 LET.KDO NEZAZIL NEPOCHOPI.NEJHORSI JE PRISERNA UNAVA A REAKCE OKOLI ,KTERE VAS OBVINUJE Z LENOSTI.JE TO K ZESILENI.

VIM CO JE TO DEPRESE, BOJUJI S NI UZ 15 LET.KDO NEZAZIL NEPOCHOPI.NEJHORSI JE PRISERNA UNAVA A REAKCE OKOLI ,KTERE VAS OBVINUJE Z LENOSTI.JE TO K ZESILENI.

VIM CO JE TO DEPRESE, BOJUJI S NI UZ 15 LET.KDO NEZAZIL NEPOCHOPI.NEJHORSI JE PRISERNA UNAVA A REAKCE OKOLI ,KTERE VAS OBVINUJE Z LENOSTI.JE TO K ZESILENI.

VIM CO JE TO DEPRESE, BOJUJI S NI UZ 15 LET.KDO NEZAZIL NEPOCHOPI.NEJHORSI JE PRISERNA UNAVA A REAKCE OKOLI ,KTERE VAS OBVINUJE Z LENOSTI.JE TO K ZESILENI.

VIM CO JE TO DEPRESE, BOJUJI S NI UZ 15 LET.KDO NEZAZIL NEPOCHOPI.NEJHORSI JE PRISERNA UNAVA A REAKCE OKOLI ,KTERE VAS OBVINUJE Z LENOSTI.JE TO K ZESILENI.

Ahoj Věro. Jsem sice chlap, ale štve mně to, co se ti stalo. Nejsi totiž zdaleka sama. Svět je momentálně špatný, a je čím dál tím více nespravedlnosti a nemocí. Viděl jsem jeden dokument, jak lidé měli milované jídlo nebo pivo, a stalo se jim to, že je postihla nějaká otrava při jejich konzumaci. A mozek si to tak zapamatoval, že když potom jenom to své doposud oblíbené jídlo viděli, tak jim bylo na zvracení. Vysvětlovali to tím, že mozek si to pamatoval, a že to je obranný systém mozku, kdy tělo varuje. Podobné to může být asi s tvým zážitkem a momentálními problémy. Mně drží nad vodou důvěra, že už to dlouho nebude trvat, a že všechny nemoci i ty psychické budou na zemi úplně vyléčeny. Ale to je mé osobní přesvědčení, které nechci rozebírat v hromadných diskuzích. Jsem prostě věřící. Tak ti držím pěsti, ať je ti aspoň občas lépe.

Ahoj Věru.Musím říct,že to opravdu někdy člověk němá v životě jednoduché. Jsi ale strašně statečná,odjela jsi do Anglie.. stále dokážeš být i pozitivní.. To je super. Prošla jsem si také těžkým obdobím,ale s tvým příběhem se to nedá ani trošku srovnat..Držím ti palečky a strašně bych si přála,aby ti bylo lépe. Úplně ti rozumím, každé větě, kterou jsi napsala i přestože jsem nikdy nezažila to co ty. Máš pravdu, že když chybí v životě láska, fajn partner....tak má člověk pocit prázdnoty. Znám to. Měj se moc hezky.:o) Ahojda

Taky jsem si prošla tímto peklem..Než se mi to stalo,tak jsem tohle slovo"deprese"dost používala třeba v práci.:Teda holky já mám depku že musím makat:Dneska když slyším slovo depka tak mám šílený vztek.Kdo depresi nezažil,tak vůbec neví co to je..Mě postihla v roce 2004 v listopadu a od té doby jsem na práškách.Cítila jsem na sobě dost dlouhou dobu.že se semnou něco zvláštního děje,ale nedokázala jsem si vysvětlit co to je.Až když jsem dostala panický záchvat a odvezli mě k doktorovi na injekci,tak mi psychiatr řekl,že mám depresi a ktomu sociální fobii.Dostala jsem lék Serlift,po kterém jsem měla šílený stavy,jako třeba-nervozita,panický strach,chut zkoncovat se životem,únava,pocit že jsem někde v mlze.Ale je pravda,že jsem to všechno vydržela a dost rychle mě tento lék zabral.Asi po měsíci jsem zase byla schopná vyjít ven mezi lidi.Jenže jsem do toho otěhotněla a musela jsem léčbu okamžitě přerušit.Moje těhotenství jsem si vůbec neužila,protože můj stav se začal samozřejmě zhoršovat.Takže jsem doma dost trpěla.Nejhorší bylo,že jsem si chtěla pořád ublížit.Drželo mě při životě,jen to bříško..Po porodu jsem ještě ke všemu dostala laktační psychozu,takže mě museli doma dost hlídat,abych ještě neublížila miminku.Přestala jsem kojit,doktor mi nasadil Asentru a můj život se zase konečně začal ubýrat k lepšímu.Na Asentře jsem do dnešního dne,ale já jsem v POHODĚ!!!Raduji se ze života,každá maličkost mě těší.Jen ta občasná panika z toho aby se to peklo nevrátilo,mě straší....Chci Vám všem kdo to prožívá popřát moc odvahy s bojováním s touto nemocí a jak to jen jde hodně hezkých dní..Lucie