Diskuse - Deprese

Berti, myslím, že Ti to hezky napsala Katkavosa a že ví o čem píše a má s problémem dost zkušeností ... v těhotenství se starším synem jsem prožívala úzkosti a bála se , aby to nemělo vliv na dítě, o to víc se tím strachem moje úzkost prohlubovala - ale kluk se narodil zdravý a plný života - přeji Ti hodně sil, pohodu, klid v duši a krásné zdravé děťátok - Romana.

Berti, myslím, že Ti to hezky napsala Katkavosa a že ví o čem píše a má s problémem dost zkušeností ... v těhotenství se starším synem jsem prožívala úzkosti a bála se , aby to nemělo vliv na dítě, o to víc se tím strachem moje úzkost prohlubovala - ale kluk se narodil zdravý a plný života - přeji Ti hodně sil, pohodu, klid v duši a krásné zdravé děťátko - Romana.

MOC DĚKUJU,MOHLA BYCH SI S TEBOU NAPSAT VÍCE? MOŽNO PŘES EMAIL? KDYŽ TAK HO SEM PISNU.

Berti, mě při depresi a fyzických problémech v těhotenství vyléčila homeopatika (měla jsem to štěstí, že jsem narazila na obvodní doktorku, která jimi léčila). Nemohla jsem vůbec nic jíst, jak mi bylo špatně, hubla jsem, namísto abych přibírala. Pak jsem si koupila pilulky, které zabraly přesně tak, jak mi doktorka slíbila, za 3 dny mi bylo fajn, začla jsem dlabat a pocity jsem měla normální.
Jájo, jsem taky ráda, že jsi v bezpečí a v péči svých rodičů i kamaráda policisty. Chápu tě, že jsi muže milovala a taky vím, jak bolí, když se zklameš v člověku. Ale zkus to brát tak, že v budoucnu na tebe čekají už jenom samé lepší věci, láska, děti, přátelé, duševní klid, pohoda, radost. Odhodila jsi břemeno :-)) Ten člověk se musí poučit ze svých chyb! A podle mého mu bude ještě dlouho trvat, než skutečně dospěje. Nic si nevyčítej, tady šlo opravdu o tvoje zdraví :-))
Romísku, krásně píšeš o mamince. Já jsem si díky tobě a RKollerce uvědomila, co mám, když mám mámu, i když jenom ji, taky jsem jedináček. Otec se ji několik let snažil zlikvidovat tím, že mě učil vymazat ji z mého života, což se mu taky povedlo a teprve teď si uvědomuju svůj vztah k ní a respektuju ji. Nedovedu si představit, až nebude... Mám bratrance, sestřenici, ale nestýkáme se jinak, než náhodně a na pohřbech :-)) Romísku, se svou maminkou se určitě setkáš! Moc se mi líbí, co ti maminka řekla na rozloučenou a připomněla mi tím výrok B.N. z Babičky, která vlídně učila Barunku a ostatní vnoučata být dobrým člověkem: "Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj."
Děkuju za důvěru, moc si toho vážím. Doufám, že mě někdy přejde moje blbá depresívní ostýchavost a domluvíme se na vaši chatu. (Ale musím odbourat ten stud.) Já už díky tobě koukám v TV i na golf!
Martas, co se těch živých snů týká, já si jich pamatuju velmi málo. Jen jeden docela přesně. Pohybovala jsem se v obrovském, noblesním, honosném, vkusně zařízeném starém domě, kde jsem na chodbách, pokrytých sametovými koberci, potkávala bělovlasé muže ve smokinzích, z nichž čišela moudrost a vzdělání. Byl to spíš zámek nebo palác. Došla jsem k ochozu nad jakýmsi bazénem kruhového tvaru, předklonila jsem se přes zdobené zábradlí a ve vodě na dně jsem uviděla svoje staré obrazy, které jsem ohodnotila, jako mizerné a buď jsem je vyhodila, nebo někam odložila. Najednou se objevily a já jsem pocítila obrovskou potřebu vylovit je z té hloubky. Bála jsem se, ale přesto jsem skočila do vody a začala se potápět na dno, kde jsem posbírala, co jsem mohla a vynořila se s úlovkem. Nepobrala jsem ale všechny obrazy, musela jsem se potopit znovu, ale věděla jsem, že riskuju, že mi nestačí dech. Přesto jsem se potopila znovu, ale obrazy byly najednou ve větší hloubce, než předtím. Bála jsem se, že se utopím, ale přesto jsem to nevzdala a plavala jsem ke dnu pro ně. Došel mi vzduch, ale mě to už bylo jedno. Dusila jsem se. Pak jsem se instinktivně (nesmyslně) nadechla a co se nestalo, mohla jsem ve vodě dýchat, jako ryba! Využila jsem toho a vylovila úplně všechny svoje obrazy... Pak už jsem se jenom procházela tím úžasným domem, kde všichni moudří zúčastnění mlčeli a obdivovala ho a cítila se v něm náramně dobře...
Tak nevím, co mi měl tento sen sdělit :-))) Vím jen, že dům znamená podvědomí...

Krásný večer a klidnou noc vám všem pisálkům i čtenářům :-)))

Milá Romi.
čtu a je mi hrozně do breku-...........................................................................MTR

Čauky Romanko i vy ostatní. Když jsem si přečetla tvůj příběh, tak jsem brečela jak želva. Ještě že mě nikdo neviděl. Děti by se pak ptaly a tak. Ježiši, já tady fňukám, jak nic nezvládám a když čtu, co jsi všechno zvládla, tak smekám. To, co jsi prožila ty, je hrozné. Já snad nemám ani pětinový problémy. S maminkou je mi to hrozně líto. Je to strašný. Už zas brečím. Až zas budu mít pocit, že je všechno v háji a na nic, tak se podívám na stranu 308 této diskuse a zase si to přečtu. Musíš být fajn ženská a svým způsobem i silná. Neskutečně. Když teď vidím třeba tvůj příběh, tak moje problémy už tak velký nevidím. Zvládla bych snad i tu tchýni. I když jí vůbec nemusím. Každý má jinou povahu, já bych to s otcem řešila asi jinak. Já bych mu jen oznámila, že až mě bude opravdu potřebovat, tak ať zavolá. Nenechala bych se takhle ponižovat a využívat. Ale jak říkám, u každého je to jinak. Nechtěla jsi ho nechat na holičkách. A já to chápu. Jak já můžu fňukat, když to vidím okolo. Zkusím s mamčou promluvit, opět, o tom pivu. Dneska si zase 4 nesla z krámu. :-( Já si snad z toho tvého psaní půjdu otevřít flašku s něčím slabým a dobrým.
Já vím, že vás je takových na těchto stránkách víc. Všechny obdivuju a smekám. :-)
Je mi strašně líto Jájy. To zvládneš. Je to těžký, ale bojuj. Máš za sebou rodiče a ty ti pomůžou. Mám takové vyhrožování taky za sebou. Nic zvláštního se ve finále nedělo. Měla jsem telefonáty, že nám bývalý, mě i dětem usekne hlavy a že nás nechá zlikvidovat a mého nového přítele, s kterým jsem do dnes a máme syna nechá zastřelit a tak. Že vyhrožuje vlastnímu dítěti mu asi z blbosti nedošlo. Pár šílených pokusů nastalo. Např. hospodářská kriminálka, že jsem mu přečerpala konto o 30tis. Nebo finanční úřad mě stíhal za nezaplacené daně z prodeje náhradních dílů na auto. Zneužil moje rodné číslo. Všechno se to vyřešilo. Vždycky se ten děj někam pohne a najde se řešení. Buď silná a bojuj. Ten svobodný pocit stojí za to.

Ahoj Berti napiš mejla. Katka

Ahoj vsichni a taky Berto.

Byla jsem v utery u psychiatricky aby mi zmenila AD.Z Wellbutrinu na Seropram.Jenze mamka mi rikala,ze Seropram je uplne to samy jako Citalopram,ktery jsem brala predtim a po mesici mi nemohl.Tzn.ze ted uz beru třetí AD.Jsem z toho docela nervozni.Jako citim se asi lip,ale jsem takova nejista.Jakoze to kazdou chvili zase prijde a ze to jeste nezvladam a najednou to prijde ani neni poradne duvod.Jen jsem Vam chtela jeste napsat,ze kdyz jsem se zeptala doktorky,ze nekomu leky zabiraji i 2 mesice a ze jsem slysela,ze i pul roku(nekdo to tady psal)tak se jen USKLIBLA a nerekla nic.Zacinam z ni mit blbej pocit.Prijde mi,ze se mnou ani moc nechce mluvit,jen napsat prasky a tim to hasne.No,asi vic nema v naplni prace.Akorat ze kdyz jsem od ni vysla,tak jsem se citila docela nanic,zase cerny myslenky.
Musim koncit,mejte se vsichni pekne a jen pekne.

Ahoj kočičko, najdi si jiného doktora nebo doktorku! Já jsem poznala během svých D tři a je to opravdu rozdíl. Prostřední cvokařka mi absolutně sedla, cítila jsem se u ní dobře, dodala mi energii, nestyděla jsem se za to, že se opět nic nezměnilo a nakonec na mě poznala už mezi dveřmi, že jsem z D venku... Takže to nevzdávej a zajdi jinam. Je to normální :-)) a jde hlavně o tvé zdraví!!!

Ahoj všem děvčatům a Petrovi a Lubošovi.
KATCEVOSE moc děkuju za to, jak pomáhá Bertě ...
MALÍŘKO - Tobě chci napsat, že kdykoli budeš mít pocit, že zvládneš výlet na chalupu posazenou uprostřed krásné přírody za jednou obyčejnou ženskou, která zná, co je spadnout na dno, jaké je bolestné se škrábat z něj a pere se s problémy a která Tě vždy ráda uvidí, uvítá, pohostí, vyslechne, svěří svoje zkušenosti - pak kdykoliv zavolej na můj mobil - Tvůj mám. Jsem tady pro Tebe. Ráda Tě poznám a nechám to vše na Tobě ... moje vnitřní já mi říká, že jsi vzácný člověk.
TONI, SONI, to mně mrzí, jestli Vám ze mně bylo do pláče. Každý projdeme něčím bolestným. SONIČKO - já jsem od života nedostávala zadarmo celkem nic. Asi to tak muselo být. Proto jsem si pak uměla všeho jinak vážit. Už jsem 43 let na světě a ta léta přinesla leccos.
Po svatbě jsme si moc přála dítě, bylo na cestě, my jsme to tak chtěli. Těhotenství bylo od začátku hodně rizikové, ale doklepala jsem to nějak do šestého měsíce. Starosti a běhání kolem zařizování svatby, pečení, všechno mně hrozně vysilovalo. V šestém měsíci - v jeho počátku jsem ale dostala bolesti, ve své nezkušenosti jsem nevěděla, že jde o porodní stahy, do nemocnice jela večer, tam se zhrozili, znovu mně zašili, ale následujících deset dní jsem trpěla jako zvíře. Snažili se mi to udržet, zastavit stahy po dvou minutách, měla jsem 42 kapaček, pak už nebylo kam píchat na rukách, takže kapačky do žil na krku. Nepodařilo se - šlo mi o život, hrozila ruptura dělohy a následná neplodnost. Vzhledem k preparátu, který mi dávali kapačkou do žil jsem měla šílený srdeční tep, nepočitatelný, hrozila ruptura aorty, tachykardii nemohli zastavit ... odvezli mně na sál, protože se nedalo nic dělat. Nemohli mi dát narkozu, prý musím spolupracovat. Takže jsem šla rodit, ale věděla jsem, že odejdu bez dítěte, že porodím neživotaschopné dítě z důvodu nevyvinutých plíček. Chlapeček nežil, viděla jsem, když ho odnášeli, ničeho jsem nebyla ušetřená. Teprve pak vpich jehly a pád do milosrdné tmy. Druhý den mně dali na pokoj k maminkám s miminky - bylo mi hrozně. Jak jsem jim ty sladké ranečky štěstí záviděla, tolik jsem se těšila na miminko. Na vizitu přišel doktor, odhodil peřinu, strčil mi naslouchadlo na břicho, řekl, že ozvy slyší a pohyby jistě cítím ... nezmohla jsem se na slovo. Paní na vedlejší posteli řekla, že jsem den předtím o dítě přišla, lékař zrudl, neřekl slovo a opustil pokoj. Byla jsem vysílená, řadu dní předtím jsem nejedla, vážila jsem 46 kilo. Další den přišlo hodně rodiček, nebyla lůžka, dali mně na gyndu k babičkám s rakovinou, jedna další noc vedle mojí postele umírala, skutečně k ránu dodýchala ... jak jsem se těšila domů, jak ubitá a prázdná jsem byla. Primář mi řekl, že mám podvyvinutou dělohu, že dítě nikdy nedonosím. Pokud 10krát otěhotním, prý taky 10krát potratím, ať to tedy nezkouším, protože bych se psychicky zničila a vezmu si dítě k adopci. Můj lékař mi řekl, že je to tak lepší jak to dopadlo, že abych vydržela bolesti, dávali mi mimo jiné do kapaček opiáty, kdovíjaké dítě by to bylo .... na vedlejším pokoji totéž prožívala jiná paní, dostávala týž preparát, který v té době byl novinka, v Česku zcela nový a ne příliš testovaný .... té paní dítě udrželi, ale její holčička se narodila těžce mentálně postižená, ani nemluví, žije v ústavu - stacionáři, rodiče si ji berou na víkendy ---- možná, že jsem byla nakonec přece jen něčeho ušetřena ... Řekla jsem manželovi, že se rozvedeme a on si najde ženu, která mu bez problémů děti porodí. Nechtěl o tom ani slyšet. Domluvili jsme se, že to zkusíme přece jen znovu ....
Vidíš Soni, vzdávat se člověk nesmí, otěhotněla jsem opět hned, v nemocnici mi řekli, že jsem extra hrdinka, zda vím do čeho jdu - tři měsíce jsem tam odležela - a narodil se krásný zdravý kluk. Už mu bylo osmnáct. Bylo to nádherné mimino, k sežrání, sestry se na něj chodily dívat, byl jemňoučký, jako holčička, měl krásně výrazné obočí, spoustu černých vlasů, dlouhé řasy jako mrkací panna - odměna za mou vytrvalost. Pak je snad štěstí dvojnásobné. Tolik vytoužené dítě, byť jsem ho čtvrt roku jen odležela. Za pět let se mi bez problémů narodil druhý kulíšek. Oba jsou hezcí, hlavně ten starší, i když jeho puberta mi dává zabrat. Už mi volali kvůli vysvědčení, dopadlo dobře, hlavně u mladšího, jako jediný ze třídy má jedničku z matiky, mám radost. Musela jsem si hodně vytrpět, ale nakonec jsem máma dvojnásobná a životu vděčná a prostě to muselo být tak, jak to bylo. Tak to u mně bylo se vším. Proto si všeho tak nějak víc vážím.
V práci jsem například prošla šikanou, diskriminací, ale ustála jsem to, jsem už silnější než dřív. A prostě připravená se s životem poprat. Být co platná svým dětem, chránit je, starat se o to, aby jejich dětství a teď dospívání bylo hezké, být oporou manželovi, snad i pomáhat druhým, kteří o mou pomoc budou stát .... cestu k tatínkovi hledám marně, on o to moc nestojí, nikdy jsem pro něj dost dobrá nebyla, ale musím se s tím smířit. Dávat mi najevo, že jsem jen ženská mi bude vždy - on to bere, že muž je něco víc než žena, má právo na odpočinek po práci, na koníčky, ženská by měla po práci dbát na péči o blaho muže, dětí, být královnou kuchyně, umět šít, péct ... prostě žít v omezeném světě. On byl tak vychován svou matkou a sestrou, později ho hýčkala moje maminka jako velké dítě, teď jeho přítelkyně - já jsem na tento způsob života pro sebe ale ochotná přistoupit nebyla. I tatínek se však může mýlit. Už krátce po mé svatbě mi opakoval, že mně můj muž kopne do zadku, do roka a do dne ... srážel mně nepředstavitelně - a já jsem se svým mužem v pohodě už dvacet let. A tak prostě procházíme trápením, ponížením a pokud zatneme zuby a vydržíme, býváme většinou odměněni - k životu patří trápení i hezké časy, láska i nenávist, bolest i radost. O tom je lidský život. Chvilky opravodvého lidského štěstí jsou krátké a pomíjivé, většinou je největší dar, když se člověk cití spokojený a především pak zdravý. Ale myslím, že i pto ty chvilky stojí za to život žít - přeju Ti vše dobré .... Romana.

Romano ......ty jsi tak prolhaná......myslíš že sme všichni blbí jo??Mladý ženský při udržování hrozí ruptura dělohy a aorty jo??Ty si fakt myslíš, že tady jsou všichni d**ilové ?Každá z nás měla udržování v těhotenství a rozhodně mi nikdy neřekli , že mi jde o život a kdyby těn stav byl tak závažný, neudržovali by ti to týden kapačkama......jsi fakt d**il.....pravděpodobně si vymýšlíš ve všem, v tomhle určitě .......to snad není možný....
A Romanko, kdy letíš na tu Sardinii, hihi..........nějak se nám nechlubíš, zatímco trapné 4 dny v Paříži jsi prodávala už pětkrát .....prčáá........ta Sardinie byla vymyšlená taky.......dovča bude na chatě ......prčááá

A Romano, když máš tak skvělý rodinný život,proč máš takovýho haranta??....Špatně se učí, problémy dělá .......víš že děti kopírují chování svých rodičů???......Dcerka dnes přinesla významko a ted sedí vedle a překládá si anglickou detektivku ......ted zahořela pro anglinu ,ale je přelétavá ,,,,,,,,přes prázdniny si chce sama postavit rádio , touží po tom, už si objednala součástky přes net ...no jaký rodiče takový děti...budeme jezdit k řece a chodit na výstavy ..........těším se
....a tvůj drzej harant zatím bude lítat po nocích se svou trapnou snobskou slečnou .....hihi

A Malířko, dyt si říkala že letíš s Petrem do Řecka , kde je to Řecko ??Přesně jak jsem říkala, NIKDE .....jen lhaní a výmysly , bludy ...

Ach halino,halino,Ty jsi opravdu tragéd,vždyť ty chudáčku opravdu nevíš,co píšeš......
Jsem 13 let porodní bába,pracuji celou dobu na porodním a operačním sále a viděla jsem tolik případů udržovaných těhotenství,že snad vím o čem píšu. To ,co píše Roman je naprostá pravda a opravdu bych ti nepřála zažít,co musí zkusit mamina,kterej dávaj parusisten do žil,aby tam miminko zůstalo byť jen jeden den navíc...Ty léky se za posledních 20 let nezměnily a majímopravdu obrovskou řádku nepříjemných až život ohrožujících vedlejších účinku,ale bohužel nic lepšího není.Nebo vlastně je ,ale je to tak drahý,že si to naše nemocnice nemohou dovolit.
Tak už konečně zavři tu svou h...... a nepiš o čem nemáš ani páru.
Ach,ach,přeji Ti,aby jsi už konečně našla klid.
Katka

ROMANO JSI SKVĚLA!!!!!!!!!!!

Milá Halino. Nechci se s tebou hádat, jen ti něco písnu. Máš dojem, že v těhotenství nejde o život? Jde. A doktoři se určitě snaží těhotenství udržet co nejdýl. I mě šlo o život. Nefungovaly mi ledviny. Nohy jsem měla nateklé až ke stehnům, svědily a bolely. Kyselinu močovou jsem měla v krvi v takové míře, se v den posledních testů jsem po výsledkách ležela za půl hodiny na operačním sále. Jen se čekalo na souhlas primáře. Malej se narodil, měl 56cm a 5,250kg. I tak se čekalo, až to bude opravdu kritický. Narodil se jen o týden před termínem. Holt jsem musela něco vydržet i když to nebylo jednoduchý. Měla jsem ještě doma 2 holky a musela jsem se šetřit. Po porodu mě čekaly transfúze krve, protože jsem měla děsnou chudokrevnost. A mám jí do dnes. Ještě jsem se nevzpamatovala. Takže vůbec nevím, co tě tak rozladilo z Romany příběhu.
A z tvé dcerky musíš mít opravu radost, když si první den prázdnin překládá anglickou detektivku. A bude si stavět rádio. Má dcera má z angliny jedničku, ale pochybuju, že by se věnovala o prázdninách čemukoli, co má něco společného se školou.
Přeji ti úžasné léto u řeky a na výstavách.

No to je tragédie......takový cvok jako Katka vosa , která tu píše hrubky je porodní bába jo??A jakou máš střední školu, když píšeš takový hrubky d**ile??
To je pak tragedie, když se o naše mimina starají sfetované báby , které si na forech notují s lhářema jako je Romana ??
Tak Romanko, co bude s tou Sardiníí......lhala jsi že jo??Jako Malířka s Řeckem......hele kdybys předstírala , že jedeš do Sardínie, tak bys tu týden nemohla psát svý kecy..........to bys nesnesla .....hihi přestírat Paříž 4 dny ještě jde,ale celou dovču.......to bys měla holka absták .......prčáááá

Netvrdím že při porodu nejde o život......řadě lidí jde...........ale domnívám se, že když už je to kritický, tak se přistoupí k porodu .........já jsem byla udržovaná celé těhotenstvíi jsem krvácela ..... a ležela jsem s holkama co měly velké problémy,ale nikdo tam neměl 40 kapaček, Romana přehání jako vždy ......i když připouštím, že nejsem odborník .....

Hele Soňo, ty se hrabeš do věcí do kterých nic nevidíš.....nadaní autisti jsou takoví,to nevíš, když tu děláš chytrou??..... zajímá je věda a mají spoustu koníčků, obyčejní lidé né........a moje dcera má významko na náročné technické škole .....zatímco Romanin kluk má mizerné vysvědčení.....nechápu tedy její drzost tvrdit, že tady někomu závidím......spíš čiší závist z ní ........hihi
A neboj léto si užiju skvěle,budu cestovat s miláčkem o víkendech a na konci bude i romantická dovča .......jééééé