SONIČCE od Romany, 26.06.2008 19:10:41, IP: ***.***.173.78, #54924Milá Soni, omlouvám se, že jsem přehlédla, že jsi o své mamce psala, že se už deset let léčí. Léky s alkoholem moc dohromady nejdou, ale píšeš, že maminka alkohol omezila. Měla by se vzchopit a zajít znovu za odborníkem. Jde ale taky o Tebe. Myslím, že jsi hodně silná, ale o moc víc si toho na sebe už brát nemůžeš. Děti, manžel, domácnost, práce, maminka, teď ještě píšeš, že Tvou pomoc bude potřebovat tchyně .... jenže silami je potřeba šetřit a Ty nemůžeš donekonečna na sebe brát problémy všech kolem, něco musíš přenechat ostatním ...
Soni, ta opravdová zničující deprese mně potkala v souvislosti se smrtí maminky. Byly to tak těžko popsatelné stavy beznaděje, prázdnoty, neschopnosti cokoli dělat spojené s nespavostí, neschopností se najíst až po takové vyčerpání, že jsem seděla v místnosti, tupě civěla a kdyby v té místnosti začalo hořet, snad bych ani nedokázala vstát a utéct. Pud sebezáchovy nefungoval a moje tělo bylo jako hromádka vyždímaných hadrů ...
Maminka byla zdravotní sestra. Věděla oč jde, bylo jí 59 let, byla plná života moc chtěla žít. V péči o mého hodně sobeckého tatínka nevěnovala svým potížím dost pozornosti a když šla na vyšetření, bylo pozdě, měla metastázy. Ten rok byl hrozný, snažila jsem se, brala maminku na chalupu, nosila jí lesní jahody, kytky, povídala si s ní, chodila s ní na procházky, vybírala s ní po chemoterapii paruky, vařila její oblíbená jídla, ale jedla jako ptáček a ztrácela se mi před očima. Zdravotnický systém - onkologii v Brně jsem z hlediska péče o onkologické pacienty poznala z nedobré stránky - necitlivé k pacientům - vzala jsem maminku domů, pořád byla optimista - před ní. Brečela jsem v noci a když mně neviděla.Tatínek jen seděl, kouřil, plakal, nechal se maminkou utěšovat, což ji muselo moc vysilovat. Připravila mi oblečení, které jsem jí měla obléknout po smrti, seznam lidí, kterým mám poslat parte, o všem se mnou mluvila. Pořád jsem se držela, mamku, otce, pendlovala sem tam mezi zaměstnáním , Moravou, kde rodiče žili, dětmi a manželem .... manžela mám skvělého, jsme spolu dvacet let, moc mi pomáhal a pomáhá dál a já ho moc miluju. Nakonec jsme byli s maminkou samy dvě, ona byla první, kdo mně přivítal, když jsem přišla na svět, já poslední, kdo se s ní loučil, když tento svět opouštěla ... tichounce a klidně - byla neuvěřitelně statečná. Byla jsem bezmocí šílená, když jsem ji držela v náruči a do poslední chvíle jí opakovala, že ji mám moc ráda, že jí děkuji ... byla už pak v komatu, nevím, jestli mně vnímala, ale bylo dobře, že jsem byla s ní. Její poslední jasná věta byla - Romi, já jsem se celý život ponižovala, ty to nedělej. Mrazilo mně, uvědomovala jsem si, že mnoho věcí ze vztahu mých rodičů mi zůstalo utajeno, mohla jsem se domýšlet. Říkala jsem jí, že pokud jsem jí někdy nevědomky ublížila, ať mi odpustí, odpovídala, že jsem byla celý život její velká radost, sluníčko, že mně milovala a miluje .... odešla, venku začal výt dědův pes - nevím, jak toto zvíře vycítí, začalo pršet, i nebe plakalo ... mně se změnil život, žebříček hodnot, já jsem se změnila. Do té doby jsem kvůli všemu brečela, po smrti maminky jako bych slzy vyplakala. Moc nebrečím, vlastně už skoro vůbec. Nejde mi to. Je to už pět let, ale to prázdné místo v srdci nikdo a nic nezaplnilo. Jakoby se uzavřel kruh v mém životě - zažila jsem krásný pocit z darování života, když jsem rodila syny a odvrácenou stranu života, když mi odcházela maminka před očima - kruh se uzavřel. Všechno bylo jiné. Pořád jsem nějak zvládala všechno zařídit, jako robot, den za dnem....jenže pak mně začal trápit taťka. On mně srážel celý život, dost jsem se ho bála. Sourozence nemám. Pořád se litoval, vyhrožoval mi sebevraždou, vyžadoval pozornost .... chodili jsme s mužem do práce, měli barák, chalupu, děti a na víkendy jezdili 160 km za otcem mu vyprat, navařit, vyžehlit, uklidit ... byl sice naštěstí zdráv a taky mu bylo teprve 59 let, ale odmítal se naučit byť jen zapnout pračku, takže jsem tam musela čekávat, až prádlo uschne, abych je mohla vyžehlit. Pořád na mně křičel, všechno bylo špatně. Když se mi třásly ruce tak, že jsem při obalování řízků upustila vejce, křičel, že mám táhnout,že jsem dobytek, který mu devastuje dům ... to je jeden příklad z tisíce, bylo mi hrozně, ubývaly mi síly, ty víkendy mně ničily, únava stoupala, hubla jsem, špatně spala, bylo mi smutno po mamce a bála se otce ... nic jsme mu neudělali dobře, pořád mluvil o tom, co si má počít, že ztratil ženu, nechápal a nechtěl chápat, že i já jsem ztratila milovanou bytost -mámu. Vysloveně deptal, nadával mi za údajně špatně vyžehlené límečky košile, za usypanou trošku strouhanky na lince, za to, když kluci polili ubrus - pak přišla deprese, bylo to hrozné ... nechtěla jsem si brát život, chtěla jsem žít pro svoje zdravé hezké děti a bezvadného muže, ale měla jsem pocit, že to budu muset udělat, že ty hodiny a dny psychického utrpení nevydržím .... šla jsem k psychiatrovi, léky zabíraly pomalu a dlouho, snažila jsem se ze všech sil, denně se doplazila do práce ... a dostala se z toho. Otec si našel přítelkyni, všechno bylo jiné. Nedávno se u mně D opakovala, mám prý endogenní depresi ... měla jsem zdravotní problémy, které se naštěstí vyřešily. Ty druhou ataku D spustily, ale znovu jsem to s léky zvládla, žiju, miluju život, lidi, myslím, že i přes utrpení, které s sebou život zákonitě nese, stojí za to žít, dívám se dopředu před sebe s láskou a nadějí, raduju se z maličkostí, z dětí, skvělého muže, přátel, dobré kamarádky, chvil strávených v přírodě a jsem připravená se poprat znovu ... určitě budu muset ....ale vychutnávám každý dobrý den, každou v pohodě prožitou hodinu a beru život jako dar. Myslím, že jsem silnější než dřív a že dokážu dávat víc lásky a dobra hodným lidem kolem sebe, ale i se umím víc postavit zlu a nenávisti, závisti - lidem s těmito vlastnostmi se vyhýbám a pokud se vyhnout nejde, dovedu dát najevo, jak jimi pohrdám, naučila jsem se nehrbit se, ale umět chodit se vztyčenou hlavou, naučila jsem se pokoře, naučila jsem se nad nikoho se nevyvyšovat a před nikým se neponižovat - jako to chtěla moje maminka - jestli mně vidí tam odtud - má radost ze své dcery, protože cítí, že moje srdce je pořád plné lásky k ní a naděje, že se s ní jednou setkám - milá Soňo, přeji Ti hodně sil a lásky .... upřímně - s láskou - Romana.