Diskuse - Deprese

Ahoj všichni tady na diskuzi.
Pro Katkuvosu : tak to jsem ráda, říkala jsem ti, že budeš spokojená. Ta doktorka je fajn baba. A ze změny AD nemusíš mít vůbec strach. To není, jako když je vysadíš. Ony tak nějak na sebe postupně navazují.
Já mám nereaktivní deprese.

Ahoj Kikino, co jsou nereaktivní deprese? Jako, že nejsou závislé na situacích, které je způsobují, takže máš endogenní deprese?
Ahoj Luboši, koukám, že nespravedlnosti nejvíce ubližují hodným a slušným lidem! Tvoje dcera taková určitě je a navíc nadmíru pilná a pracovitá, cílevědomá. Snad ji v budoucnosti čeká už je spravedlivá odměna za její poctivé úsilí ve všech směrech :-))
Dnes ráno, když se mi nechtělo z postele jsem si tě představila, jak se soukáš z pelíšku ty i to, jak ještě poleháváš na zemi. Je to hrozné, ale na druhou stranu si ze sebe taky musíme umět dělat legraci, tak jsem to zkusila a kdyby mi to šlo, smála bych se sama sobě, jak jsem nemožná. Takhle jsem se sobě posmívala jenom v duchu. Můj přítel je zdravý a navíc "skřivan", takže každé ráno vyskočí z postele plný energie a okamžitě funguje, zatímco mě to trvá aspoň hodinu, než můj mozek nahodí motor :-)) A ožívám až tak v osum večer, ky se taky cítím nejlíp... a pak bych udělala s elánem všechno, čeho jsem přes den nebyla schopná, třeba i vyšůrovala podlahy, umyla koupelnu, okna, nádobí, uvařila, zašívala, malovala. Jo, tedˇ už jsem dlouho nemalovala, nemohu se k tomu přinutit, i když by mi to udělalo dobře. Luboši, přeju ti, abys zvládal nejen vstávání, ale i hlídání vnoučátek! A pozdravuj svou manželku (jak se jí daří zdravotně?).

Zdravím všechny kamarádky, přítelkyně s přáním příjemně prožitého dne :-)))

Ahojte, zdravím všechny.

Nino, diky moc za zkušenosti z tve terapie.Jsem moc rada,ze alespon nekdo tady s tim ma zkusenosti. No, vis, ja jsem na tom tak nejak podobne jako ty mozna. Nevim, jestli bych to unesla to vsechno pitvani a uplne otevreni se. Mam prave problem s tim mluvit o svych pocitech s psychologem, dost se za to stydim a pripadam si hrozne blbe. A vubec si nedokazu predstavit,ze bych na nejake skupine tolika cizim lidem vykladala svoje nejniternejsi pocity,obavy,komplexy.Ja vim, ze pokud se neodhodlam, tak si nijak nepomuzu, ale jsem proste asi taky srab:-(( Tak nevim. V utery mam jit k doktorce a rict ji,jestli mi AD zabiraji a kdyz ne, tak ze vymenit. Jenze ja vubec nevim, co ji reknu. Jako je mi asi lip, ale porad se vzdycky najde nejaky propad. Rano je mi nanic a pak treba k veceru uz se na vec divam v pohode a jinak. A jak se jinak mas Ty? Co plánuješ o víkendu?

Toničko,ráda ti na mail napíši, děkuji moc.Doufam, že s dcerou uz se to nejak zlepsilo a uz te to tolik netrápí. Přeji,at je líp.

Malířko,ano uvažuji o nejake terapii, ale jeste presne nevim co. Myslim ze ji dost potrebujiJe to se mnou ale slozity.Nechci neschopenku, ale zase castejsi dochazeni bych si musela platit,takze to vyjde nastejno.Asi doufam,ze mi budou leky stacit.

Všem přeji příjemný víkend s těmi se kterymi vám je hezky.

Všem milým děvčatům i Luboškovi, Petrovi ... pohodový víkend. Buďte co nejvíce v pohodě a ať je Vám dobře.

Zařizuji hodně věcí kolem nové práce, víkend trávím na chalupě, ale určitě se v neděli kouknu ráda večer na Vaše psaní - myslím na Vás a ozvu se brzy.

Všechny milé virtuální kamarádky a kamarády zdraví Romana.

Ahoj všem,Marcelo,já se na Boha nezlobím,vždyť já,když nemohu v noci spát,tak se modlím a prosím,aby byl k lidem shovívavý,aby řídil kroky lidí,kteří chějí spáchat špatný skutek a vím,že lidé ateisté se dají na víru,když mají problémy.Pobýval jsem mnohokrát v léčebně a spousta lidí hledalo něco jiného,než jen lékaře,hledali uzdravení v bibli,já ji mám,ale nikdy jsem jí nečetl,protože jí nerozumím.Manželka má knížky třeba,Vzkazy odnikud,život po smrti a spousty dalších,o záhadách a tak,snaží se mi taky předčítat,teď je to z kn ihy Moc podvědomí,ale já mám špatný soustředění,tak to moc nevnímám.Teď takový deprese nemám,abych přemýšlel o sebevraždě,ale v těžkých stavech jsem na nic jiného nemyslel,ani na nikoho,bylo mi úplně jedno,že mě mají rádi.Trochu sobec,viď.Ale v těch stavech to má tak každej,moc jsme si mezi sebou o tom navyprávěli.
Malířko,jsem rád,že píšeš.Já vím,že ty rána míváme podobný,já když jezdím na setkání,tak vesměs,co nám to dovoluje(PN neboID),ráno se těžko probouzímetak říkají,že vstávají klidně v 9hodin a ještě s problémama.Né vždycky,že bych byl na zemi,ale stane se.Většinou vstanu a zase skočím do postele,schoulím se do klubíčka a snažím se smát.Tak je to třeba několikrát.Ale vím,že by spíš vstát šlo,v léčebně,špatně nešpatně,o půl sedmý budíček,rozcvička a normální režim.Dneska jsem chtěl vstát ve čtvrt na osm,kdo by taky nechtěl,když pošťačka donese důchod v 8 hodin.Podařilo se skoro ve tři čtvrtě.Manželka je pohodová,často a krásně se směje,já plácám někdy takový kraviny,že je ze mě mrtvá,nechci život brát vážně i když mě nemoc přinutila.Ale taky se dokáže rozlobit,nedávno se chytla s mistrovou a povídala,že teda lítaly slova,protože po nich pořád řve a nebyl den,aby jim neřekla,že jsou banda d**ilů.To je jí třicet a jsou tam ženský i před důchodem.Od tý doby už jim to neřekla.Byla z toho v šoku,říkala,že od Marušky by to nikdy nečekala.Teď už si zase spolu povídají,ale manželka říká,že jí nevěří,že je falešná.Jinak hormony ještě nemá snížený,ale už měs. může mívat za dva i tři měsíce.Ježíš,jestli to zase schytám.Taky pozdravuj svýho mužíčka,ať si tě hýčká,zasloužíš si to.
Kristalko,takovýchto sezení jsem měl desítky,prostě někdo začne vyprávět o svých problémech,mnohdy i intimních a ledy se otevřou a už to jde samo.Taky někdo řekl,že o tom chce mluvit o samotě,nikdo nikoho nenutí.Ale prvně je lepší všechno probírat s psychologem.A prostě říct úplně všechno,co tě napadne i když se ti zdá,že to nemá souvislost,aspoň mě to tak pomáhalo.Odcházel jsem uvolněnej a spokojenej,že mě někdo vyslyšel,ale určitě záleží,jak si s ním sedneš.Já to štěstí měl,nebo mám,už nechodím pravidelněale kdyby bylo potřeba,mohu zavolat a sejdeme se.Držím ti palce.
Romano,pěkně si to na chalupě užij,bude teplo,tak bude koupáníčko,tak se nám neutop.I když vlastně máš chalupu někde v horách,tak to bude asi jen to sluníčko.
Všechny moc pozdravuju,mějte se.Ahoj.Luboš.

Ahoj Kristalko, já jsem se v minulosti taky styděla, cokoli komukoli o sobě svěřit, ale pak jsem změnila názor. Vždyť nejsem sama, kdo má problémy, trápení, kostlivce ve skříni a jak se říká, řeči se vedou, voda teče, nikdo nemá takovou paměť, aby si pamatoval všechno, co kdo při terapii řekl. Taky jsem z tebe všechno tahala, jako z chlupatý deky :-))) a stejně jsem se toho moc nedozvěděla a tolik jsem tě chtěla pochopit. Začala jsem si připadat trapně vlezlá, že z tebe tahám rozumy, ale chtěla jsem se vžít do tebe, jak to jen dokážu, abych ti mohla pomáhat. Holt, nejsem promovaný psycholog, nemám na to:-(
Já s terapiemi zkušenosti nemám, se mnou to letos (podle mého soudu) dva profíci vzdali, anebo je to spíš můj osud, vždycky si musím pomoci jen já sama..., takže ti nemůžu říct svůj názor. Myslím si jen tolik, že na terapiích určitě něco bude, když se provádějí. Mě osobně by moc zajímalo zúčastnit se! Tak to třeba jen zkus, jako pozorovatel, divák, posluchač a uvidíš, jestli ti bude stát za to, pokračovat. Pokud zvládáš bez neschopenky, je to pro tebe lepší, protože doma bys byla izolovaná, což někomu svědčí a jinému spíš uškodí. Přeju ti, abys pro sebe dokázala udělat to nejlepší!!!
Ahoj Luboši, ty pořád přemýšlíš o sebevraždě? Na tyhle stavy existuje pomůcka. Jakmile tě to napadne, máš se zeptat sám sebe: "KDO JE TEN, KDO PŘEMÝŠLÍ O SEBEVRAŽDĚ???" a opakovat tuto větu pořád dokola, dokud tě nenapadne odpověď tvého podvědomí, anebo tě to nepřejde!!! Já čtu téměř stejné knížky, jako tvá žena, mám jich plnou knihovnu, anebo rozpůjčované a málokdy se mi vrátí... Tebe tyhle tajemnosti taky zajímají? Luboši, já někdy taky špatně usínám a to si opakuju tibetské mantry,
ÓM MANI PADMÉ HÚM (mantra soucitu, očišťuje od šesti záporných emocí: pýchy, závisti, touhy, nevědomosti, chtivosti a hněvu a poskytuje mocnou ochranu před zápornými vlivy všeho druhu a různými formami nemocí), nebo
ÓM ÁH HÚM VDŽRA GURU PADMA SIDDHI HÚM
(jejíž odříkáváním očišťujeme jak své okolí, tak sebe sama a všechny ostatní bytosti v něm) a ještě se mi nestalo, že bych po tom neusnula :-)) tvoje paní je taky asi bude znát, když ji učila buddhizmus její babička (ta se má!!!, já jsem si na to musela přijít sama).
Luboši, všude jsou takoví lidé, jako u tvé paní v práci, taky jsem jich pár poznala a nepochopila jejich chování. Teď už jsem smířená s tím, že ne každý má otevřené srdce, jako třeba ty a tvoje paní, ale hluboko uvnitř mě to asi nikdy nepřestane bolet. Ale na druhou stranu, co bychom se tady naučili, kdybychom tady měli na růžích ustláno :-)) Buddhisté říkají, že máme být vděčni za každou překážku, těžký úkol, protože v případě, že je překonáme, uděláme mnoho pro svou karmu, třeba jen tím, že dokážeme být k podobným lidem trpěliví. Nina na tohle pasívníutrpení říká, teď přesně nevím, uštědřit políček s vroucností v srdci?? Nino, jak to je správně, prosím tě?
Dnes večer jsem se po delší době zase "rozbuddhovala", tak tomu dám korunu a zakončím ve stejném stylu:

KDYŽ TRPÍTE, POZNÁVÁTE, JAK JE DRUHÝM, KTEŘÍ TRPÍ. A JSTE-LI V POSTAVENÍ, ABYSTE MOHLI POMÁHAT OSTATNÍM, PRÁVĚ SKRZ VAŠE UTRPENÍ PRO TO NALEZNETE POCHOPENÍ A POTŘEBNÝ SOUCIT.

Romísku, to mi připomnělo tebe a tvou ochotu neustále pomáhat tím, že se vciťuješ do problémů našich "pisálků" tady, hlavně nově příchozích, i když jsi sama už (díky bohu) za vodou a každému věnuješ soustu času, abys mohla utěšit, poradit... Ty vlastně děláš to nejsprávnější, co můžeš, aniž bys věděla, že jednáš, jako buddhistka :-))

Toni, jak se ti vede? Myslím na tebe! Mluvila jsi s dcérunkou o škole? Já jsem kdysi dělala repec z latiny a v podstatě to bylo v pohodě, i když dodnes latinsky neumím téměř ani Ň. A tvoje dítě je určitě hodně chytrá kočena, když má jinak za jedna, nejvýš za dvě :-))

Lili, ji ještě na chatě, nebo se ještě učíš na zkoušky?

Georgi, jak to dopadlo s tvým vzděláváním, bude z tebe brzy učitel češtiny? Moc ti to přeju! A pokud nebude, budeš točit krásné filmy :-)))))))))))))))))))))))))

Milunko, jsi už vdaná paní, anebo to bude zítra, nebo snad dnes je ten slavný den???

Honzo, už dlouho jsi nenapsal ani řádek :-)

Lindo, čteš nás? Jsi v pořádku?

Anetko, tvůj trapič asi odjel... Taky někam pojedeš na dovču, odreagovat se, udělat něco milého pro sebe?

Anno, jak se ti daří? Dlouho jsi nenapsala a je to škoda, hezky se čteš. Myslím na tebe. Já vím, pokaždé to nejde (ani mě ne).

Dobrou noc :-))) Opatrute se mi!

P.S.: Zítra budu na koncertě Jethro Tull, tak asi nebudu psát...

Ahoj, zdravím vás všechny i ty nováčky. dlouho jsem sem nepsala, ale čtu vás skoro peavidelně. Já jsem už celkem zdravá, občas sice sáhnu po neurolu, ale je to opravdu o něčem jiném. Pomalu se připravuji na návrat do zaměstnání, moc se na to sice ještě necítím, ale rozhodla jsem, že to bude jen na pár chvil. Začnu totiž asi pracovat sama na sebe, doma. Vyhnu se hroznému dojíždění a budu mít čas na rodinu a na práci, kterou mám ráda. K tomuhle mi deprese určitě velmi pomohla, před tím bych se k tomu vůbec neodhodlala. Budete velká změna v mém životě a cítím, že je to právě to co potřebuji.

Zdravím vás všechny moje sluníčka !!!!!!-už jsem zase doma. Byla bych ráda ještě zůstala na chalupě, je hrozné Palermo, ale v podstatě jsme vyhověli mladšímu synovi, který se domluvil tady doma s kluky na třetí hodinu na nějakou akci - a pak jde spát do bunkru .... byli jsme po dlouhé, hrozně dlouhé době na chalupě ve čtyřech, vlastně s Roxankou v pěti. Starší syn s námi už dlouho nejezdí. Mladší včera večer odešel spát do stanu s partou a starší po golfu šel s námi do místní hospody u tenisových kurtů na pivo. Domorodci na něj zírali, ani ho nepoznali jak vyrostl a zmužněl, pamatují si ho jako děcko. To už není. Manžel prořezával stromy, něco shodil, pak to tahal jako pilný mravenec dozadu na pozemku na jednu hromadu, aby to podpálil. Je sucho, tak takovou vatru nečekal. Najednou měl dobrou honičku. Nejdřív jsem si škodolibě při pohledu z okna pomyslela, že jsem měla pravdu, když jsem říkala, že je sucho a že já bych to nezapalovala, pak plameny začaly šlehat, ožehávat naše habry vzadu, spočítala jsem si vzdálenost k chalupě souseda ( postavil si pěknou, ten samý člověk, který nám tu naši prodal -on něco postaví, pak to prodá a tak pořád dokola, sám žije ve vile se zahradou se soškami amorků v zahradě - spíš je to malý zámeček ) a škodolibost mně přešla - vzbudil se ve mně pud ženy, která ač v rozhodnutí muže vidí v dané chvíli rozhodnutí malého děcka, které chce vést svou, ale má potřebu ho zachraňovat, letěla jsem tam, protože jsem se bála, že by mohl uhořet .... vidím vždy vše katastroficky předem .... už tam nebyl, štrádoval si to z dílny, kde máme vodu s naplněnou konývkou, což bylo hodně úsměvné - já s tím tam zalívám truhlíky a on si to nesl jako pojistku, kdyby se ta vatra vymkla jeho kontrole - to bylo jako by chtěl tvrdit, že by to uhasil tím, že by na to načúral. Nakonec to vypadalo tak hrozivě, že to vytáhlo naše potomky z chalupy, což byl div, hlavně u toho staršího, který po mnoha hodinách změnil polohu horizontální ve vertikální - zpovzdálí pozorovali běsnící živel a svého ploditele pobíhajícího s hráběmi kolem - nakonec to zvládl, vypadal hodně uříceně, ale mužně, pot z něj lil ... už něříkal na moje rady svoje oblíbené - lásko, neuč orla lítat .... připustil pochyby - řekl - v jednu chvilku jsem si nebyl jist ... stromy máme ožehlé, to obrazí, ale vlastní i sousedovo majetek zachránil. Soused přijel asi hodinu poté, takže manžel nedostal na budku.
Ze soboty na dnešek jsem neměla hezký sen - něco se tam prolínalo, nepamatovala jsem si ráno souvislosti, ale v podstatě se mi zdálo že mám silnou depresi a nemůžu vstát z postele - to se mi nikdy nezdálo. Prostě jsem ji mívala - ráno po probuzení jsem ale cítila pohodu a to, že se těším na další den ... venku azuro, voněla tráva a lesní jahody v ní, snídala jsem na lavičce na zápraží svoje tradiční silné kafe a bílý jogurt s mandlovojahodovými müsli .... v sobotu možná těžké sny pramenily z toho, že jsem se přejídala - langoše, čokoládově větrníky, k obědu ovocné knedlíky a gulášovka, snad kilo broskví, salát, sýry - chytla mně žravá, nebylo mi večer dobře, cítila jsem se jak těhotný tuleň a dneska při vstupu na váhu mně chytl amok - co jde přibrat za jediný den ... to je proti přírodě - nežeru !!!!!!!
Mladší syn už odešel a přijde zítra, starší se zavřel v koupelně, kde se bude dvě až tři hodiny máčet ve vaně a odejde na rande, a manžel se hrouží na zahradě do bazénu a laškuje se sousedy, kteří připravují večerní grilování. Já bych se šla taky osvěžit - ale mohu jen s lehkým šátkem s třásněmi ovázaným kolem pasu nebo za tmy. Ty mišelíny tam ukazovat nehodlám. Všichni sousedi mají návštěvy. To se rozkousané větrníky za trest promělily v hmotu sádelnatou a ta se uchytla výhradně na moje břicho a boky. V pátek mi v práci jeden pán řekl, že vypadám jako panenka. Ten se sekl ... chudák ....
V hospodě včera bylo zase milo, kamarád vyprávěl o své nedávné opici, kdy skončil v dřevníku vleže na polenách a polenem se trefoval do zdi baráku, ani nevěděl, co tím počínáním sleduje - když vyběhla vyděšená manželka v pyžamu, řekl jí prý - Miluško, proč tak tvrdě spíš ? Už hodinu a půl na tebe´ťukám .... buď tak hodná a podej mi dveře ... nedosáhnu na ně. Miluška říkala, že to jeho ťukání byly rány, které by vzbudily mrtvé ... je to prostě klasik. Na chalupě je vždycky klid a mír, čas se tam zpomalí, vzduch kolem je voňavější, lidé sobě blíž, kytky barevnější, intriky a pomluvy z práce načas zasuty hluboko v mysli, duše se zklidní smírem a oči s vděkem přijímají obrazy kolem, ukládají na sítnici a do mysli, abych pak mohla čerpat sílu z dvou dnů v přírodě v průběhu pracovního týdne - uložím pozorně všechny ty momentky - hejno amurů, jejichž tmavé hřbety se odrážely od hladiny Pastvinské přehrady, kačenky s leskle a blýskavě zelenými hlavičkami, skupinu smějících se motorkářů a holek s dredy pod kaštany před hospůdkou, tlupu zarostlých chlapů s kytarami a bendžem, s půllitry piva v potetovaných rukou, ty svaly pokryté kérkami, světlušky sedící jako rozhozené brilianty v trávě, jak se předhánějí bledězeleným světlem svých lucerniček, Roxanu rozpláclou jak špagetu na sluníčkem prohřáté trávě, děti stavící na pozadí lesa stany na tábor, totem, týpí a stožár s pirátskou vlajkou, dvojici mladých lidí líbajících se vsedě na kmenu padlého stromu, jinou dvojici - mužů, jak v objetí v podroušeném stavu šněrují při krajnici a pozpěvují, třpytící se hladinu Orlice, veverku hopkající z větve na větev s ocáskem vlajícím jak padák, západ slunce nad cibulkou vesnického kostelíku, nebe prošpikované hvězdami a cvrčkovu písničku, trsy rudých, bílých a něžně růžových pivoněk, tlustou paní vonící vanilkou s tácem buchet usmívající se na zápraží, vůně pečených buřtů, kouř z ohýnků a smích dětí a žen ... ten život, když ukazuje prostou a hezkou tvář, jakoby chtěl říct - jsem tady a stojím za to mně žít - jdu a jdu a dívám se kolem sebe nebo sedím a dívám se kolem sebe, vzpomínám, jak jsme chodívali s padající nocí s manželem z chalupy trávit milostné chvilky do okolního lesa vonícího pryskyřicí a děli nám vylezly z okna a ve žlutých pyžamkách nás ruku v ruce odcházely hledat do vsi, protože se jim zdálo, že bazén plachtou přikrývají táta s mámou už dlouho - naštěstí jsme se našli všichni čtyři vždycky brzy bez úhony a je mi dobře - tak moc, že nechápu, jak mi mohlo být tak strašlivě zle k neunesení - tak zle, že jsem nechápala, jak mi mohlo být někdy k zbláznění dobře a jak nekonečně dávno to je ... nevíra, že zase bude líp a líp a třeba i dobře ... tenkrát - před sto lety , přitom tak nedávno .....
Zlatíčka, víc než dobře zaplacenou práci a krásnou dovolenou Vám všem přeju hodně, hodně takových hezkých chvil v životě, ten pocit vnitřního naplnění, souznění s životem, schopnost ho vnímat všemi póry, každou buňkou, každým nervem - tisíckrát víc ... a schopnost si podržet toto co nejdéle - vím, že zase spadnu na kokos, vím, že toto není napořád, D mně může dostihnout, kdy se jí zlíbí a nic s tím nenadělám - ona je šéf, Černá dáma, ne já, nicotný človíček - přijde svést se mnou ten nerovný boj - tak napnu všechny síly, aby zas odtáhla s dlouhým nosem, aspoń na pár chvil - bojujte se mnou !!!!
KOLLERKO, pusu na čumáček Bonynce ode mně a Tobě pohlazení .... manželovi Roxy skočila na hlavu dnes v pět ráno, zařval - ty nejsi pes, ale kráva, ale pak ji šel láskyplně vyvenčit, dal si na zápraží cigárko, poslouchal kosí zpěv a zalil petunie a muškáty v mých truhlících .... pak jsme sladce spali ve třech do devíti ... Roxy je krásně ostříhaná, letní sestřih, oči má jak korále a když jí domlouvám, dává dojemně hlavičku na stranu a tváří se přemýšlivě - na chalupě měla spoustu ctitelů...
MILUNKO, přání hodně lásky a lásky a zase lásky, holčičko,
TONIČKO, pozdrav, myslím na Tebe hodně, dcera vše zvládne, mně na škole hrozil děkanát z politické ekonomie, protože jsem nevěděla,jaký je rozdíl mezi zahnívajícím a odumírajícím kapitalismem,opravdu, zkoušel to hezký profák, ale blb na entou, jsem Husákovo dítě, my jsme takové předměty fakt měli, taky marx. leninskou filosofii, učili nás kydy o Rusku těhotném revolucí, taky vědecký komunismus, tuny papíru popsaného bludy o ničem, málem jsem vyletěla kvůli takové d**ilitě - třikrát jsem tu zkoušku dělala ... opatruj se TONINKO a netrap se tím, co za to nestojí .....
MALÍŘKO, moc, moc a moc pozdravů .... piš a piš prosím ....
LUBOŠI - z Tvých vět vane pozitivno, drž se, jsi kamarád a dobrý člověk ....
NINO, přeju Ti hodně hezkých chvil a ozvi se, jakmile se Ti bude chtít jen trošku ....
LINDO, PÁJO, ahoj holky, jak to jde ? KRISTALKO, pereš se statečně, zdravím i Tebe, JÁJO, ozvi se nám, jak zvládáš ? SILVI, napiš pár slov, zdravím i LILI, MYŠUJI, PETRA, všechny ostatní děvčata, MARCELKO 2, jak se cítíš ? Marcelko 1 - držím palečky všechny čtyři, myslím, žes neudělala špatné rozhodnutí, ať to jde podle Tvých představ - zdravím všechny a přeji hodně sil Vám všem, hodně lásky, klidu, míru ..... jsem vděčná, že existujete a že vás znám díky těmto stránkám. ROMANA.

Ahoj, všechny srdečně pozdravuji. Většina z Vás víte, co je to deprese. Já si myslím, že nějakou depresi také mám, ale nevím. Nechodím k psychologovi ani k psychiatrovi. Jen, když se mi zdá, že mám bušení srdce a dlatk na hrudi, mám od praktického doktora předepsaný Neurol 0,25. Beru jej většinou půl tablety a to ne každý den.Když jsem měla nemocnou maminku a vyrovnání se s jejím odchodem z tohoto světa, brala jsem si celou tabletu každý večer. Teď jsem ho vysadila, ale moje otázka zní: Ráno mám pocit, že jsem psychicky fit. Během odpoledně a k večeru začínám mít náladu pod psa. Začnu vidět ve všem problém a necítím se dobře. Jde to až do slziček (ne vždy). Podotýkám, že nemám v manželství žádné problémy. Spíš mám pořád strach, aby se něco nestalo manželovi nebo synovi, nebo někomu z našich blízkých. Ráno tyto starosti neřeším, je mi fajn. Vstávám v 7.00 plná elánu do všemožného dění. Je to normální? Nebo je to depka?
Nevím, jestli mám s takovou malicherností někoho obtěžovat. Prosím o vysvětlení, komu se bude chtít mi odepsat. Dík.MARCELA 2

MARCI, myslím, že prožíváš lítost a bolest z odchodu maminky, únavu, vyčerpání z předchozích bolestných a náročných měsíců ... ale že nejde o depresi. Podle mých zkušeností je v období D pro nás ráno nejhorší - nechce se vstát, kamkoliv jít, celkově žít, chce se jen znovu upadnout do milosrdného spánku a necítit, nevnímat - půlka Neurolu 0, 25, i celý 0.25 je opravdu pididávka - brávala jsem po mamčině smrti třikrát denně 0,5 a dlouho a závislost naštěstí nevznikla - myslím, že jsi přirozeně a pochopitelně unavená, vyšťavená, lítostivá --- ale podle mého názoru se nepotýkáš s depresí, ale s vyčerpáním a ztrátou, tolik bolestnou - kterou utlumí až čas ... D je zničující pocit, před kterým neutečeme nikam a v žádné denní době - záměrně to nechci rozepisovat a rozpitvávat, jaké příznaky D má - věřím a přeji Ti, abys toho zůstala ušetřena - hodně sil a klid v duši Ti přeje Romana.

Ty jsi vylízaná Romano.........to je strašně důležitý, jestli máš kolem pasu ve svých 45 letech faldíček.....jsi tak přízemní a omezená ženská ......v našem věku už jsou důležité jiné věci, než jestli jsme štíhlé a bez faldíků......důležité je zdraví a naše děti ....ty jsi depku nidky neměla , jinak bys nemohla psát takové blbosti ..........on se určitě někdo zabývá tím, jestli nějaká stárnoucí ženská má o špíček navíc........no prostě jsi prázdná dunící hlava........a v reálu to všichni vědí tak se cpeš lidem tady......na forech to tak vidět na první pohled není ......hihi

Ahoj Romi, já ti mockrát děkuji, za odpověď. Jsem ráda za vysvětlení. Ono je to opravdu asi spojeno se ztrátou maminky. Protože včera jsme jeli k bratrovi (maminka bydlela s ním) a něco jsme pomáhali vyklízet. Vypila jsem s bratrem 2dc vína a večer mi bylo tak špatně a tep jsem měla asi 120, tak jsem si vzala Neurol. A bylo to jasně o psychice, protože mi bylo líp.
Já mám spolužačku, která byla v částečném invalidním důchodu (potvrzená schyzofrenie). Ta také ráno nebyla schopna vstát a myslela dokonce na sebevraždu. Nemohla se vyrovnat s rozvodem, přesto, že její bývalý manžel se k ní až tak moc pěkně nechoval. Ale bylo to spíš o absolutní ztrátě sebevědomí. Dnes si udělala průvodcovské zkoušky a jezdí do zahraničí a prášky prý už nemusí.
Romi víš, s manželem takové věci probírat nemohu, protože on vyrovnaný, že nachápe třeba strach bez příčiny. Tvrdí, že situace se má řešit, až nastane. Ne se trápit dopředu, když se ještě nic nepřihodilo. Je to moje životní opora, ale takhle si s ním nepokecám.
Jsem ráda, že mě náhoda svedla na tuto stránku a mám možnost si popovídat s tak skvělými lidmi.
Tak jdu připravit večeři a pak se ještě ozvu. Ahojky!!! Marcela 2

Je mi nesmírně smutno, když čtu tvoje řádky! Asi by měly patřit do jiné diskuze. Pokud čtu příspěvky od všech zúčastněných, jsou veskrze pozitivní. Ale k čemu poslouží Tvůj příspěvek?
Mohu tě ujistit, že je to zcela určitě jen a jen tvůj názor. Většina má o Romaně daleko lepší mínění.
Dávám ti mínus.

To je mi jedno co mi dáváš Marcelo.......ale Romana je hloupá a omezená žena, která nemá realizaci v reálu, tak se předvádí na netu ........ty si talké myslíš, že je důležité ,aby zralá ženská měla štíhlý pas a když se nají , tak si dá kolem pasu šátek , aby proboha lidi neviděli , že skorobabička přibrala půl kilo ??A ještě to píše na forum o depce.....dement ......to snad není pravda .......denně tu dokazuje svou omezenost a snobství ......

Mně je naprosto jedno, jestli se Romana cití přejezená a zakrývá šátkem špeky. To mě vážně nebere. Ale překvapuje mě, co to dělá s tebou??To nechápu, protože Romana tím nikoho neuráží, je to to naše babské tlachání (řeč se mluví-voda teče). Někdo se baví o tom, že připálil oběd, někdo, že se třeba přejedl a někdo, že si schovává špeky. Já si je také například schovávám (i když mi to není moc platné), protože bych chtěla vypadat štíhleji. Ale nemyslím si, že by to mělo s někým zamávat, jako s tebou.
Vždyť to vadí jen TOBĚ! Není ti to divné??