Diskuse - Deprese

Marcelko, to, že překonáváš pocity beznaděje, které ustupují smutku, který je pochopitelný a krásné vzpomínce na tu, která Ti dala život, je Tvoje zásluha. Dá se vycítit z Tvých řádků, že jsi silná osobnost, věříš ve správné věci, máš dar životní moudrosti a pokoru před nevyhnutelnostmi lidského života, který vyžaduje moc a moc statečnosti a umíš život umíš přijímat se vším co přináší. Proto zvládneš tohle smutné období. I velká bolest nás může paradoxně posilovat.
Překonala jsem období deprese a musím říct, že na tyto řádky se vracím ráda, protože tady nacházím příspěvky, které mně posilují, dodávají naději, víru a vyrovnanost.
Marci, dopřej si teď odpočinek, relaxaci, potěš sama sebe něčím pěkným, zkus se zabrat do činností, které máš ráda, které Tě baví - Tvoje maminka by si to přála.
Zdravím Tě a vážím si Tě. Romana.

Ne to jsou různá sanatoria ......Břehová je na Starém městě a Palata je pod Strahovem......ten Eset je někde na Pze 4 myslím.......to třeba zkus, ale asi je to jako s psychologem, musí ti sednout určitý člověk a určitá skupina .....já kdybych potřebovala, tak bych jela spíš na ten pobyt do Kroměříže, tam se opravdu člověk něco dozví .....
A musíš se naučit se otevřít........to je totiž důležitý i ve vztahu, když neříkáš včas svoje pocity, tak ti vzniknou problémy a lidi tě vnímají jinak, než bys potřebovala .......když¨se svěříš psychologovi, tak on ti pomůže, když mu polovinu věcí zatajíš, nepozná, kde máš problém .....

Ahojte, moji milí :-))) Chvíli jsem nepsala, protože mi to nějak nešlo z hlavy ven...
Ráda bych se přivítala s Marcelou2, je mi blízká svým uvažováním o tom, že nic není náhoda a všechno má svůj řád a smysl. Nejen tím :-))
Jájo, když jsem přemýšlela o tvém manželovi, napadlo mě, že si na tobě vybíjí své komplexy ze ztráty zaměstnání, v podstatě ho trápí to, že je "k ničemu" (muž má být přece živitel rodiny) a neví, jak z toho ven, tak svůj neúspěch svádí na tebe. To, že se svěřuje sestře a možná i rodičům, svědčí o jeho nevyzrálosti, nedospělosti. A to, jak se k tobě chová jeho rodina, je trestuhodné! Možná je toto všechno znamení, že si zasloužíš kvalitnějšího člověka po svém boku a rozumnější příbuzné. nevím, jak pokračuješ ve svém odchodu od manžela, ale doufám, že jsi v pořádku! Prosím tě, ozvi se...
Kikino, moc se mi líbí, co píšeš :-)) Moje první diagnostikovaná D mě taky posílila a díky ní jsem pochopila, že zdraví je to jediné, co je pro mě důležité a ne slušně placené zaměstnání v nespolupracujícím kolektivu a s vedením, které hází klacky pod nohy. Neberu to tak, že by mi D vzala čas, kdy jsem mohla žít líp, prostě ji přijímám s tím, že ze všeho, co život přináší, se chci nějak poučit :-)
Tonísko, ty tu nejsi kvůli tomu, abys na svých ramenou nesla všechnu tíhu světa, anebo přinejmenším své rodiny. Každý si zodpovídá z velké části sám za sebe! A navíc, oporou jim budeš, pokud budeš mít na to sílu a sílu nabereš jedině tak, že budeš odpočívat, dělat něco, co tě těší a nejen dřít do úmoru a trápit se a zachraňovat :-))) Přeju ti, aby ses netrápila, aby sis užila něco příjemného, co tě baví, co tě naplní, co tě povzbudí a dodá ti sílu!
Kristalko, co je nového, uvažuješ o psychoterapii?
Romísku, jak je v práci? Co manžel, hoši, Roxy?
Včera mi od zaměstnavatele přišel dopis, že mi končí tento měsíc podpůrčí doba, tak nevím, co se mnou doktorky udělají. Uschopní mě? Půjdu na pracák? Na náladě mi to nepřidalo.
Luboši, to jsem teda koukala, jak jsi krásně napsal Jáje! Mě teď bylo divně, působnil na mě Měsíc. Ale zjistila jsem, že na některé z vás taky. Aby ne, když rozhýbá hladiny moří!

Vzkaz od Petra: žije, má se sqěle, viděl medvěda, dělá nádherné fotky a pozdravuje!!!

Ahoj Toničko,
jsem ráda, že jsi se ozvala, i když nemáš dobré zprávy. Školní průšvih dcery je sice nepříjemný, ale dá se napravit. Snad si díky němu dcera také něco uvědomí a pochopí, že se vzájemně potřebujete. Jen mě mrzí, že je to pro tebe další starost ve chvílích, kdy potřebuješ všechnu sílu pro sebe. Ta odložená gastroskopie je také na houby, je to úplně zbytečné trápení a stres. Ale Toničko, manžel by tě měl aspoň vyzvednout a odvézt domů, kdybys to měla za rohem, je to fuk, ale trmácet se vlakem? To ať si myslí co chce, jemu špatně nebude. Jednou jsem někde četla takovou hezkou definici rodiny, že rodina je společenství, ve kterém silnější pomáhají slabším, ale jak těm silnějším vysvětlit, že pomoc opravdu nutně potřebuješ, na to univerzální návod není, viď.

Luboši, jsem na tom poslední dva týdny jako ty, také se plácám ve svých stavech, někdy líp, někdy hůř. Vnouček bude mít ve školce prázdniny, chtěla bych pomoct s hlídáním, ale zatím vůbec nevím, jak to udělám, protože se na svoji hlavu ani tělo nemohu spolehnout.

Romanko, umíš opravdu moc hezky psát.
Jsem ráda, že tě Černá dáma opustila, protože zdravá se dokážeš ubránit nátlaku v zaměstnání i najít si dobré nové.
Jak se daří staviteli bunkrů a budovateli vztahu? Určitě se těší na prázdniny, kdy budou mít na tyhle aktivity víc času, viď.

Kristalko, já jsem kdysi skupinovou psychoterapii absolvovala a váhala jsem, jestli sem mám o tom napsat. Asi hodně záleží na povaze každého člověka. Luboš sem jednou psal, že někdy musel i odejít, protože tu bolest nedokázal snášet. Měla jsem podobné pocity, nepomohlo mi to, proživala jsem s každým člověkem jeho trápení a se svojí přecitlivělostí jsem stejně nic neudělala. A jsem introvert, takže skupina 30 lidí pro mě bylo peklo, po 6 týdnech jsem si připadala jako rozbitá na tisíc střepů a nemohla jsem se dlouho složit dohromady. Prosím tě, píši ti jen moji zkušenost, byli tam lidé, kterým se tam hrozně líbilo a snad jim to i pomohlo, ale bohužel jsem měla někdy až pocit, že se v tom šťourání v druhých vyžívají.
Mně pomůže daleko víc vlídné slovo člověka, kterého si vážím nebo kniha, o které mohu v klidu přemýšlet, jsem v tomhle trochu srab.

Malířko, chybíš mi tu a moc a určitě nejen mně.

Zdravím všechny ostatní, Kollerku, Marcelku se zvířátky i Marcelku 2, Silvu, Aničku, Lindu, Alku, Petra, Milunku, prostě všechny a přeji hodně klidu a síly.

ahojda všichni.... zatím se držím..... bolí to stále víc a víc ale jednou se to určitě už obrátí..... jste skvělý a mám vás moc ráda ač se tolik neznáme..... dali jste mi naději a sílu.... sice jí nemám tolik ale už nemyslím na to abych skončila se životem..... "život je jako houpačka, jednou jsi nahoře a jednou dole... já z houpačky spadla a VY jste mi podali ruku a pomohli mi postavit se ... sice jen zatím na kolena ale i to je pro mně to důležitý. Díky Vám.... mám vás ráda

Zdravím všechna milá sluníčka tady na diskuzi.
Myslím na Marcelku 2, taky je mi hodně blízká sými životními postoji, smýšlením a tím, že prožívá bolest, kterou tolik znám - MARCI, přeji hezký den a drž se .... o mamince se mi zdávalo ještě dlouho potom, ale sny byly převážně z dob, kdy byla zdravá.

TONI, netrap, se dcera zvládne opravku. Ostatní známky má krásné, jistě je to chytrá zodpovědná holka, malinko ujet v jednom předmětu není tragedie, jak píšeš, tak půjde asi o nepravedlivou kantorku - jak může nechat prolítnout, když tam byly i dvojky ? Někteří učitelé si ještě i v dnešní době dokážou na některého žáka zasednout, je to smutné, ale je to tak. Neber na sebe v žádném případě zodpovědnost za vše, to prostě nejde a Tvoje rodina to musí pochopit. Připomnělo mi to včerejší telefonický rozhovor s tatínkem. Opět měl svůj den v negativním slova smyslu. Taky jsem za všechno opět mohla. Děti mi podle něj vlčí, v práci jsem byla vždycky přeslušná a nechala si kakat na hlavu, doma dělám všem poskoka tím, že po nich uklízím - jakpak to ten můj otec může mít všechno tak zmáknuté, když s námi nežije, do mého působení v práci absolutně nevidí, že by byl jasnovidec ? Včera mi mluvil i do plánované dovolené, rýpal, že ještě nemáme zrekonstruovanou koupelnu, že Vláďa je na goflu s kluky často, měli by prý taky dělat něco doma a korunu tomu dal, když se rozčiloval, že ještě nemáme pokácené všechny stromy na chalupě, zarostlo to tam fest, sluníčko tam nejde, manžel už něco prořezal a o víkendu se chystá pokračovat, ono je to hodně práce, co tam je habrů, buků, javorů, bříz a modřínového náletu ... krom toho je tam tři tisíce metrů čtverečních k sekání, to si muž vždcky mákne, prostě se to musí postupně víc víkendů .... otec mi řekl, že to tam tedy s přítelkyní Mirkou nemůžou jet, jak chtěli v červenci, protože tam nejde slunce a oni nebudou zmrzat .... achjo. Nevím, proč si tam loni nevzali dědova psa - retrívra Ronyho, tam by se měl dobře. |oxy je tam šťastná.Jenže ona na rozdíl od Ronyho poslouchá a neutíká. Přiběhne hned po zavolání. Rony zdrhá, pána na vodítku vleče, je problém ho udržet, je tlustý, má na kontě desítky zadávených koček a uštval dvě srnky - jedna byla březí a jedna zraněná. Otec ho vůbec nevychoval, utíká mu a kdyby myslivci nevěděli, čí je to pes, zastřelili by ho už. Psa můžu přece mít jen když ho zvládám. Loni ho tedy na chalupu nevzali, protože on nikdy nesmí podle otce být uvázaný na sebedelším řetízku, tak si na jeho hlídání musel vzít strýc dovolenou a jet do vesnice, kde otec bydlí hlídat psa. Mám obavy, že ho letos napaří nám, aby ho nemuseli na chalupě hlídat, není tam oplocení - a já nevím, jak to budeme zvládat tím pádem s Roxankou - on by ji Rony ublížil, nesmí k sobě - zahradu máme malou, živý plot nízký, bála bych se, aby ho nepřeskočil, neutekl, neublížil Roxy .... jinak mně to včera mrzelo, není to spravedlivé - mně manžel doma pomáhá a že má s kluky koníčka, to mně jen těší ... má náročnou práci a taky tím pádem právo na relax, který ho baví !!
Toni, moc se těším na viděnou a drž se !!!

KOLLERKO, jak se máš naše sluníčko ?

MALÍŘKO, vždycky moc čekám na Tvoje psaní a ráda je čtu .... dnes mám den dovolené, vybírám poměrnou část, mám 15 a půl dne ... v práci ten finiš jde a na změnu se upřímně těším. Něco se mi rýsuje, uvidíme. Dám vědět. Ve stávající firmě je to samá lež a přetvářka - na firemním Intranetu vyšel třeba článek, že jsme vyhráli titul firma kraje, což je pravda, ale taky tam byla informace, že jsme převálcovali dvě velké firmy, což pravda není, protože ty dvě firmy nebyly do soutěže tentokrát vůbec přihlášené. Takto to Němci prezentují. Kolega mi řekl, že je jedno, jestli je to pravda nebo lež, hlavní je takovou informaci dobře prodat - hluboce nesouhlasím - pro mně je pravda pravdou a lež lží a lhaní ráda nemám - jsem ráda, že jsem tu výpověď dala.
Manžel je dva dny služebně ve Švýcarsku - příští týden oslavíme jeho narozeniny a to, že moje kamarádka zvládla bakalářské studium - při malém dítěti a bez hlídání - klobouk dolů ... já mám dnes den dovče pro sebe a užívám si - zašla jse mna pedikůru, solárko, koupila si šaty, dala piňakoládu nealko a navečer jedu k holiči. Potřebuju zkulturnit. V úterý mi drž palce, jdu na jeden konkurs ....

NINUŚKO, moc zdravím, díky žes napsala -kluci celkem v pohodě, starší buduje vztah nadále, ta jeho přítelkyně se ovšem momentálně chystá se sestrou k moři, mladší pořád něco podniká, to je dítě posedlé hyperaktivitou - na golfových turnajích projde osmnáct jamek, všichni padají na ústa, jen náš Roman si koupí ještě dva koše míčků a jde udělat na odpaliště dalších sto odpalů jen tak cvičně ... výzo bude dobrý, u staršího asi bída - ani jeden se neučí, co se je k tomu nahoním, kdyby se starší učil, vypadalo by to jinak - ale mají tisíc zájmů a školu na posledním místě .... měj se moc hezky a určitě zase napiš.

LUBOŠI, zdravím, ještě jednou pochvala, jak jsi to dobře a hezky napsal Jáje - Tvůj příspěvek jí evidentně hodně pomohl a posunul ...

JÁJO - myslím na Tebe , přeji hodně sil a odhodlání k boji za lepší zítřky a napiš nám prosím ...

Pozdravy i Petrovi, Silvince, Kristalce, Katcevose, Lindě, Páje, Martas, Anetce, oběma Marcelkám, Myšuli, Milu, Aničce a všem - mejte hezký den moji milí !! Romana.

Pro Katkuvosu :
Dnes je Tvůj den D. Myslím na Tebe a dej vědět, jak jsi byla spokojená. Snad jsem ti tímto alespoň trochu pomohla.

Ahojte všichni moji přátelé!
Jájo, moc by mě zajímalo ke komu jsi odešla. Kdo ti poskytl střechu nad hlavo a bezpečí a co na to tvůj manžel?

Malířko, píšeš, že je ti blízké moje smýšlení a názor na život. Někdy se mi zdá, že každý si zažil nějaký svůj ne zrovna nejlepší životní okamžik. Já jsem zažila snad od každého trošku. Vyrovnávala jsem se s tím, že nebudu mít děti (po operaci) a tolik jsem po nich toužila. Rozvedla jsem se s mužem alkoholikem a vdala jsem se, protože k mému úžasu jsem otěhotněla. Po čtyřech letech se z něj vyklubal alkoholik a ještě v porovnáním s tím prvním, tento začal být vulgární a vzal mi pořádný kus sebevědomí, kterého jsem na svůj mladý věk měla víc než dost. Přišla jsem o byt z prvního manželství. Druhý manžel se nepostaral, přestože věděl, že bydlím v bytě, který jsem původně dostala díky svému zaměstnavateli, ale už jako vdaná a první manžel (respektive jeho vlivní rodiče) mě o něj připravili. Aby toho nebylo málo, po Štědrém dnu se nám z hospody nevrátil biologický otec našeho syna. Myslela jsem, že přijdu o rozum. Pomocnou ruku mi tehdy podal můj nynější manžel a jsme spolu do dnes (22let). Začala jsem číst kníhyo duševnu, které se knám začaly pomalu dostávat. Když mi bylo moc špatně začala jsem přemýšlet a prosit Boha, ať mi pomůže porozumět. Najednou jsem začala ten svůj život vidět opravdu jako školu života. Jak neomylně funguje vesmírná spravedlnost. Můj první manžel byt propil v hospodě, můj druhý manžel zemřel. Tudíž jsem přestala mít strach, že by se snažil kontaktovat syna. Můj nynější manžel mi pomohl syna nejen vychovat ale stále je mu oporou a mně taktéž.
Tak jsem se rozepsala, ale vidíte děvčata, že bych si mohla otevřít psychologickou poradnu. Když někomu radím, mam to prožité na vlastní kůži. I tu dobu, kdy nebyly Neuroly ale jen víno, koňak. Není ze mě alkoholička, přestala jsem v 35 letech kouřit. Ale někdy, čím přibývají roky, si užívám dne, kdy se nic nepříjemného nestalo a večer děkuji všem Nahoře.
Něco pěkného mi napište. Marcela 2

Abyste se neunavili, tak teď následuje pointa:
S odstupem času jsem přišla na to, že jsem mohla prožít daleko horší situace. Ale já prožila jen to, co mi mělo pomoci. Po přečtení knihy "Hovory s Bohem" od Neale Donalda Wolsche, kterou mi doporučil můj syn jsem porozumněla všem situacím, které jsem měla doposud vyřešit a jaké mi byly dány možnosti k rozhodování: Mohla jsem zůstat s prvním manželem=neměla bych syna,
mohla jsem zůstat s druhým manželem=byla bych na psychiatrii, nebo v klubu týraných žen a ze syna by možná byl ???.
Mohla jsem odejít od třetího manžela,a kupodivu jsem to nikdy neudělala (věkový rozdíl 21let) a po jeho boku jsem si vybudovala vlastní pracovní postavení , syn vystudoval, atd.
Takže za každou překážku, kterou jsem překonala, jsem byla odměněna.
A dnes děkuji za to, že jsem nemusela čelit daleko horším životním kalamitám. Kolik lidí musí prožít doslova neštěstí a vyrovnat se se vším.
To co mě v životě doposut potkalo, vlastně není nic proti ostatním.
Byla bych ráda, kdyby si to přečetla hlavně Jája, aby věděla, že je mnoho možností, jak se k problému postavit, ale rozhodnout se musí každý sám!
Protože jen každý sám je zodpovědný za své činy a rozhodnutí! A o odměnu se také nebude s nikým dělit, dostane ji sám ať v dobrém či zlém .
Zdraví Marcela 2

Ahoj kikino,moc děkuji za kontakt na dr.,byla jsem moc spokojená,konečně někdo,kdo mi rozuměl a ani jsem nemusela moc mluvit.Chtěla jsem něco říct a připravovala jsem si to v hlavě a pí dr. to řekla ještě dřív než já. Změnila mi léky,z toho mam trochu strach,ale vše mi vysvětlila.Vůbec nechodila kolem horký kaše,řekla mi vše na rovinu.Řekla,že mě objedná k nějaké paní psycholožce se kterou spolupracuje,že je moc fajn. Ještě jednou moc dík.
Jak se máš??? Co přesně Tebe trápí. Já mám endogenní deprese asi,ale spíš se mi to manifestuje úzkostí,neklidem. Ale to se dá všechno léčit,i když možná celej život,ale věda je rychlá a možná něco novýho vymyslí.
Měj se krásně i Vy všichni ostatní.
Jájo,drž se!!!!!!!!!!!!!
Papa Katka

JÁJO, napiš nám, jak se cítíš, kde jsi teď našla útočiště, držíme Ti palce, drž se !!!!

MARCELKO 2 -díky za zajímavé psaní, opravdu vše co píšeš utvrzuje ve známém rčení co mně nezabije, to mně posílí. Já mám pocit, že vždycky, když se mi zdálo, že už jsem moc dlouho dole a bylo zle, měla jsem pocit, že visím nad propastí a poslední větev pode mnou se povážlivě houpe, tak vždycky přišel ten obrat, byť i na poslední chvíli, jako by přispěchalo to něco nahoře a vytáhlo mně přece jen z temnoty do slunce ..... prožila jsem už hodně, díky špatným zkušenostem nebo zklamáním v lidech, kterým jsem důvěřovala, jsem získala nadhled dost potřebný pro život a asi i schopnost umět včas rozlišit dobro od zla, falešného člověka od upřímného, křiváka od rovného ...
Přeju Ti pohodu, klid a mír v duši a zdravím - Romana.

No Nino, od toho právě skupinová psychoterapie je .........aby se lidi v sobě šťourali a co nejvíc o sobě zjistili navzájem a pomohli si ........ne aby na sebe jen soucitně koukali, to by byla ztráta času .........a přecitlivělosti, nebo nějaké neurozy se člověk za 6 týdnů určitě nezbaví , když je takový celý život.....může se tam ovšem hodně dozvědět ......

Jelikož mi myšlenky nejdou z hlavy ven, jen vás pozdravím a popřeju příjemný večer a klidnou, dobrou noc :-))) a předávám vzkaz od přátel: Kollerce stávkuje počítač a Petr opět pozdravuje všechny věrné, ptá se, jak se vám daří a moc se na vás těší, má spoustu zážitků z velehorské divočiny, takže se i my máme na co těšit...
Myslím na vás, přeju vám všem, aby se vám podařilo to, co je třeba a abyste se cítili čím dál líp a líp a líp :-)))

Ahoj holky,Petře,Honzo a Georgi,jestli nás čtete.Jsem moc šťastnej,že napsala Malířka,snad už to bude zase dobrý.Toni,věřím,že tvoje dcera bude úspěšná.Vím,že je to zklamání,taky jsme letos něco podobnýho prožili,dcera dělala dálkově vysokou strojní,třetí ročník,dojížděla 90km týdně ,někdy dvakrát,zkoušky měla udělaný všechny napoprvé v pololetí,až na jednu,poprvý,po druhý nic,po třetí přijela celá šťastná,že jí udělala.Asi za týden jí volal,aby za ním přijela,90km,tak tam hned jela a on jí řekl,že už to dělala po čtvrté,že jí zápočet nedá.Nevím,proč jí to nemohl říct do telefonu nebo mailovat,čekal úplatek?Bylo to tak,že na třetí zkoušku nejela,protože malá dostala horečky a byla u doktorky a zapoměla se odhlásit ze zkoušky do 12 hodin měla možnost,ale nevzpoměla si na to.Takže pan profesor to měl v počítači čtyřikrát a nedal si to vysvětlit.Taky to byla trochu její chyba,no.On prý říká,že dálkaře nemá rád,že studovat se má soustavně.Takže jí padl celý ročník.Chce školu dělat dál,zrovna dneska byla u přijímaček,udělala je,takže půjde do třeťáku znova.Ale nevím,jak to chce zvládat,protože nastoupila do práce na finančák,dělá kontroly podnikatelům v účetnictví a bude mít na starosti hrací automaty,má ekonomickou vošku,malý budou tři roky v říjnu,aby mohla do školky,zatím hlídá starší dcera,který ale mateřská končí v červenci,ale chtěla by být s dětmi přes prázdniny doma,trošku se zapojuju já,tak se učila,když malá spala nebo v noci a teď ještě začínají stavět.
Nino,moc ti přeju,ať si užiješ vnoučátka,vím,když je špatně,že člověka moc život netěší,ale ty malý stvoření dodávají energii.Za mnou dcera s vnoučatama jezdila každý ráno,teď chodí do školky,teď teda jezdí s malou od mladší dcery a někdy je devět,vím,že za chvilku přijedou,já v posteli,je mi blbě,fakt lezu z postele po čtyrech a ještě si poležím na zemi a vím,že se musím vzchopit,nechci,aby mě takhle viděli a když mi malá skočí do náruče,tak se deprese dá apoň trochu na ústup.Nevím,jak to bude,až budou všichni chodit do práce a do školky,to budu vstávat asi až v 11,kdy si budu muset dojet pro oběd.O víkendu někdy tak vstávám,manželka ví,že mi dopoledne bývá nejhůř.Tak si vnoučátka užij.
Marcelo,moje manželka se zajímá také o věci mimo zem,věří,že mi dva se v příštím životě setkáme,když si život nevemu.Taky Malířka hodně o takovýchto věcech čte.Já věřím,že něco existuje,byl jsem vychovanej katolicky,takže jsem křtěný,první přijímání,jsem biřmovanej,to jsem si dal jméno Silvestr(byl to papež),ale když jsem byl opravdu v těžkých depresích a bylo mi zle,objímal jsem svatý obraz a prosil boha,ať mě zbaví utrpení,nezabíralo to,vím,že je na světě daleko větší utrpení,dávám si otázku,proč to Bůh dopouští.Jinak,naše dcera má manžela o 27 roků staršího,moc bych si přál,aby jim to vydrželo aspoň jako tobě.I když mi to moc rozum nebere,teď to jde,až ,jemu bude 70,jí 43,krásná ženská,nechtěl bych se dožít zklamání.A hlavně,aby nepil,až půjde do důchodu,byl na to celej život zvyklej,byl svobodnej,ženil se v 52,teď chodí jen v pátek,protože jezdí v práci autem,pořád něco doma buduje,tak je to zatím výborný.Teď postavil pěknej gril,zítra bude slavnostní zapálení,tak si něco dobrého dáme.
Mějte se všichni moc pěkně.Ahoj.Luboš.

Ahoj Luboši, nemůžeš vinit Boha, že ti zrovna v daném okamžiku nepomohl. Třeba ta pomoc je v tom, že uvěříš manželce, když ti říká, že se v příštím životě sejdete a to ti dodalo sílu se vymanit z toho stavu. Jsem zde na stránkách krátce, tak nevím, co tě trápí. Jednu věc však vím, že člověk si nesmí vzít život, protože je tota nejtěžší karma. Do toho bych fakt nešla! Já víru v Boha chápu velmi demokraticky, že Bůh není proto, aby nás napravoval nebo trestal, my sami máme na výběr, jak se v dané situaci zachovat. Vše podle mě se odvíjí pouze v nás. Každý má v sobě dobro i zlo, jde jen o to, čemu dá přednost.

Dceři přeji šťastné manželství. To štěstí není až tak ve věkovém rozdílu. Je to o sounáležitost, úctě a důvěře. Hlavně vědět, že ten druhý je vedle mě, když se cítím sama.
Tvoje manželka určitě nechce, aby sis vzal život. Proto ji máš vedle sebe, aby ti pomohla pochopit, že tudy cesta určitě nevede.
Moc Vás všechny zdravím a na Boha se nezlob, ON přece není člověk jako my! Je to energie plná lásky a světla! Ale my jsme tady proto, abychom něco dokončili a nemuseli to již v dalším životě znovu řešit. Takže klídek, zodpovídáme jen sami za sebe!!!
Marcela 2