Diskuse - Deprese

Zdravím všechny a musím napsat, že je to lepší. I když to stále není to, co jsem od AD očekávala.Bez Neurolu se ještě neobejdu ale už se to docela dá.
Kristalko, není to ještě brzy , měnit po třech týdnech AD? Já jsem vydržela 8 týdnů a teprve teď se to trochu lepší. Nebo, že bych si už zvykla?
Buď ráda, že jen nepociťuješ změnu, to já jsem byla tak měsíc na úmrť, jen jsem přeživala.Bylo údobí, že jsem ani nemohla nic sníst. Myslím si, že to byla až neadekvátní reakce a že jsem se asi moc s tím Zoloftem nestrefila.V pátek jdu na psychiatrii, tak uvidíme,co dál.
Zdravím všechny dobré dušičky této diskuse , hlavně Halinku/Hi,Hi,Hi prčá/Večer se ještě ozvu

Ahoj Kollerko, ahoj Romano. Díky za to, že jste mi odepsaly. I když nejsem moc sdílný člověk, musím říct, že se mi velmi ulevilo. že jsem se vůbec odhodlala napsat o svém smutku. Měla bych napsat něco o sobě. Tak tedy: jsem vdaná, mám 25ti letého syna. Jsem věřící, ale tak nějak po svém. Věřím na lásku, na vesmírnou pozitivní energii a také na to, že nic není náhoda,a že všecho má svůj řád a smysl. Proto jsem psala, že rozumím tomu, že se maminka rozhodla odejít, nechci ji svou lítostí volat zpátky, přesto ta bolest a jakýsi pocit marnosti mě doslova zaskočil. No, zatím jsem dnes rozhodnutá si nebrat žádnýi prášek. Napište mi něco pozitivního, budu moc ráda. Všem přeji hodně lásky a určitě se zase ozvu- Marcela

Marcelko,víš mezi námi je ještě jedna Marcelka,co má ráda zvířátka a já ji tímto moc zdravím a proto se nezlob ,že jse Tě označila číslem 2.To jen pro odlišení vás dvou.
Marcelko,já Tě chápu,jak Tě taková ztráta bolí.Bohužel musíme tam všichni,někdo dřív a někdo později.Už dávní Egypťané věřili na posmrtné životy a já ač jsem věřící také svýn způsobem,myslím,že na tom něco je.Nejsme tu náhodou,ale máme každý z nás nějaké poslání.A těm nejsilnějším z nás je naložena ta tejtěžší zkouška.A proto nesmutni,věz,že Tvojí mamince je teď už dobře,Ty trpíš já vím,ale čas smyje rány,které se třeba nikdy nezacelí tak úplně,ale nebudou tak čerstvé.
Držím Ti pěsti a posílám energii aby Ti bylo lépe a zvládla jsi toto životní zkoušku.
Pa pa s láskou Kollerka

ahoj, jsem ráda že tato diskuse vůbec někde je a že nejsem jediná. Prožívám něco co už nedokážu zvládnout, před rokem jsem se vdala ..ze začátku to bylo tak nádherné a plné lásky a teď je to eklo z kterého nelze utéct. Svého manžela miluji nadevše, ale nezvládám to psychicky..stále se hádáme a pořád mě psychicky týrá jeho rodina (nedá se říct že celá jeho rodina ale převážně jeho sestra), a manžel? ten mě má u pr.. nechodí mi spát domů jen aby nemusel ulehnout vedle mě, sexuální život táké nemáme a ty neustálé hádky, urážky a srážení mně k zemi. .. ted už to nezvládám vůbec.. mám dvě práce protože on už třičtvrtě roku nepracuje a ani nebere žádnou podporu... nejhorší na tom všem je že si neváží mně ani toho co pro naše manželství dělám... jediné co dokáže je mě seřvat za kravinu... třeba špatně uklizeno nebo tak něco... prostě volovina. Pořád mi říká že ho to semnou nebaví že jestli chci tak se rozvedem...ale já nechci ... já ho přeci miluji a nedokážu od něj odejít...nechci ho ztratit. Pořád mi tvrdí že jsem histerka která dělá scény a jen ho ztrapňuje před jeho kamarády ..ale to přeci není pravda když spolu nikam nechodíme a já jsem neustále v práci...:-( Nevím jestli to není vše jen moje chyba... třeba jsem vážně tak moc špatná. Za poslední měsíc jsem zhubla 18 kg a nemyslím už na nic jiného než jen jak ukončit toto trápení... ale bojím se toho... pořád si vtloukávám do hlavy že to bude zase s manželem dobré a budem šťastný pár...ale asi to ne :-( Jsem fakt na dně a chci mít už konečně klid...chci smrt.

Ahoj Jájo, vůbec se nedivím, že jsi tak utrápená. Ale ona totiž chyba není vůbec v tobě. Ona ta chyba je v tvém manželovi. On nedokáže pro vaše soužití udělat vůbec nic. Sedni si a napiš si na jednu stranu, co pro vaše manželství děláš ty a co on a uvidíš, co ti vyjde. Také jsem měla manžela, kterému jsem se nezavděčila ničím a také to bylo zpočátku krásné. Potom si ještě ke všem bezdůvodným urážkám našel ženskou a já byla na dně. Zhroutil se mi celý svět. Seděla jsem a stále jsem opakovala, tak tedy rozvod a pořád dokola. Rozvedla jsem se a nyní žiji 22 let v krásném vztahu, kdy si mě manžel váží jako ženy, matky a i když mi denně neříká, jak mě má rád, můžu se na něj vždy spolehnout. A ještě mi pomohl vychovat syna. S odstupem času jsem ráda, že jsem se dokázaai přes tu velkou bolest rozhodnout a odejít. Hlavně nemysli na smrt, je to nedůstojné. Život sis nedala, nemůžeš si ho vzít. Raději přemýšlej, co na manželovi ještě vůbec miluješ? Neboj se rozhodnout, hůř dopadnout neůžeš. Přeji hodně sil.

Ahoj Jájo, vůbec se nedivím, že jsi tak utrápená. Ale ona totiž chyba není vůbec v tobě. Ona ta chyba je v tvém manželovi. On nedokáže pro vaše soužití udělat vůbec nic. Sedni si a napiš si na jednu stranu, co pro vaše manželství děláš ty a co on a uvidíš, co ti vyjde. Také jsem měla manžela, kterému jsem se nezavděčila ničím a také to bylo zpočátku krásné. Potom si ještě ke všem bezdůvodným urážkám našel ženskou a já byla na dně. Zhroutil se mi celý svět. Seděla jsem a stále jsem opakovala, tak tedy rozvod a pořád dokola. Rozvedla jsem se a nyní žiji 22 let v krásném vztahu, kdy si mě manžel váží jako ženy, matky a i když mi denně neříká, jak mě má rád, můžu se na něj vždy spolehnout. A ještě mi pomohl vychovat syna. S odstupem času jsem ráda, že jsem se dokázaai přes tu velkou bolest rozhodnout a odejít. Hlavně nemysli na smrt, je to nedůstojné. Život sis nedala, nemůžeš si ho vzít. Raději přemýšlej, co na manželovi ještě vůbec miluješ? Neboj se rozhodnout, hůř dopadnout neůžeš. Přeji hodně sil.

Milá Kollerko, díky za energii, ono je mi dnes vážně jaksi lépe. Asi je to tím, že jsem to ze sebe vypsala. Ještě jednou děkuji a budu se snažit pomáhat ostatním radou a pozitivní energií. Jinak se mi líbí "Marcela 2"
Těch zkoušek už jsem v životě zvládla několik, ale asi člověk byl mladší a měl silnější psychiku. Věřím, že to bude už jen lepší. Zase napíši. Pá. Marcela

Jájo,já jsem tady náhodou,moc pěkně si tady mezi sebou píšou,jsou tady na sebe hodní a milí...ale tobě bych radila,abys dala nohy na ramena a od manžela odešla...manžel by měl hýčkat tebe,starat se o tebe,chodit do práce a né tě srážet dolů...vůbec nepomýšlej na smrt,asi je to těžký,ale určitě jsi mladá a máš život před sebou....přece tím,že by ses rozvedla život nekončí..určitě poznáš člověka s kterým ti bude fajn,pro kterého budeš chtít být přitažlivá a s kterým ti bude krásně....tvůj manžel je obyčejnej chudák,nemá právo se k tobě takhle chovat,věř mi,bez něj ti bude líp....tvůj manžel se nezmění-co je to za chlapa,který nespí doma,ztrapnuje tě,nechodí do práce!!!!...bud hrdá a odejdi,uvidíš, bude zase dobře......pokud od něj odejdeš,bude to pro něj ta největší potupa...moc,moc,ti držím pěstičky, abys to zvládla,opatruj se a napiš jak si se rozhodla...a vypust prosím myšlenky na smrt,určitě bys tím ublížila nejen sobě,ale i spoustu lidem,kteří tě mají rádi..papa

Milá Marcelko,
já jsem vdaná 20 let a syny mám dva. Maminka mi zemřela poměrně mladá a zemřela mi v náruči. Do poslední chvilky jsem jí hladila ruce a opakovala, jak moc ji mám ráda. Nevím, jestli slyšela moje slova, ale myslím, že podvědomě cítila snad mou přítomnost a to je pro mně důležité. Ona byla první, kdo mně přivítal na svět a já byla poslední, kdo se s ní loučil, když ho opouštěla. Pak se mi hodně změnil život a především žebříček životních hodnot. I já věřím - mám svou víru - v něco mezi nebem a zemí, v jisté zákonitosti. Nejsem si jistá, jestli smrtí všechno končí. Nepíšu, že věřím v konec nebo nevěřím - nejsem si jistá. Marci, vzpomínej na maminku s láskou, dávej lásku ostatním členům svojí rodiny a lásku přijímej a nech plynout čas, který sice tu bolest pomaličku ne zhojí, ale otupí. V srdci mám po mamce prázdné místo, které nikdo a nic nezaplní, dokud budu žít, ale žít dál musíme-.pro jiné, pro sebe ten život, který bychom měli brát jako dar. Pokud to vidíš jako já, můžeš ve svém srdci pěstovat i malou rostlinku naděje, že se s maminkou jednou setkáš a hlavně žij jistotu, že maminka by Tě chtěla vidět šťastnou jako matka svoje dítě - že by si přála, abys zase našla svůj smích, až pomine nejhorší bolest a pocit prázdnoty,který po ztrátě maminky přichází zákonitě - přeji Ti hodně sil a statečnosti - Romana.

Milá Jájo, i když nejsem moc přítel rychlých radikálních řešení a všechno zvažuju, jak čtu Tvoje řádky, myslím, že Tvůj muž si Tě v žádném případě nezaslouží. Pracuješ za dva - tím pádem tedy muže živíš - využívá Tě. Řečmi o rozvodu Tě deptá, ale myslím, že ve skutečnosti se rozvést nechce, přišel by o dobré bydlo - ani nevěří, že žádost o rozvod podáš Ty, protože vyciťuje Tvou citovou závislost na něm. Jájo, máte děti ? Opravdu ho miluješ tolik, že si nedovedeš bez něj svůj život představit ? Nebo miluješ už jen svůj sen, obraz člověka, kterého sis brala, ale který se změnil ? Jsi zřejmě mladá a máš spoustu krásných let před sebou. Je těžké oprostit se od člověka, kterého sis brala z lásky, ale já mám pocit, že pro Tebe je to jediná záchrana. On tě využívá, trápí - pracuješ do úmoru a jen dáváš a dáváš ..on jen bere, co Ti dává on ? Kromě stírání za maličkosti ? Nedává Ti lásku ani cit, oporu, pomoc ani svůj volný čas ? Pak odejdi, dokud je čas. Přeji Ti ze srdce, abys sílu k odchodu v sobě našla. Na skoncování se životem myslet nesmíš a nebudeš ... kvůli takovému člověku ? On za to opravdu nestojí - Tvoje řádky jsou dost jasné ... bude Tě rozchod bolet, budeš trpět, plakat, ale zase se zvedneš a začneš žít - líp ... opravdu se zkus zamyslet, jestli máš vůbec ještě sílu žít současným způsobem života - když ta možnost žít jinak, později mezi jinými lidmi a pak určitě jednou s člověkem, kterého budeš mít ráda a on Tebe je reálná... teď jsi dole, ale zákonitě budeš zase nahoře, když to budeš chtít a něco pro to uděláš - celý život je o tom - jednou dole a jednou nahoře. Přeju Ti hodně sil a rozsekni to ... odejdi od něj, protože by Tě život s ním zničil. Dokážeš to a věř, že Tě čeká hodně hezkého, i když si to sama neumíš dnes možná představit - jsem už dlouho na světě, znám pády i vzestupy, dno i návraty a znovuzrození - věř mi. Romana.

Romano , také jsem 14 dní, den co den v nemocnici maminku hladila a říkala jí, jak moc ji mám ráda. Také jsem přesvědčená, že vnímala, i když doktoři mě ujišťovali, že můžu mluvit, ale že není schopna rozumět. Já vím, že se zvednu, jako už ostatně několikrát a že bude zase lépe. Také už nejsem nejmladší a snad proto to bolelo o to víc. Moc mi pomohlo, že jsem se vypsala ze všeho a jsem moc ráda, že jsem se s vámi všemi "seznámila". Docela by mě zajímalo, kolik je ti let. Mně je 57. Ahojky.Marcela

Děkuji Vám za radu (Romano,Evčo i Marcelko2), asi na tom něco bude jelikož jste se pomalu ve všem shodly. Je to moc těžký, díky bohu děti ještě nemáme a bohužel ani s manželem mít nebudem jelikož on semnou prý děti vůbec nechce a když už tak až tak za 10-15 let ale to já už na děti budu stará... ne tedy na děti ale na porod. Dala jsem na radu a napsala si na rozdělenou stranu papíru + a - a bohužel ty klady jsou skoro neviditelné..popravdě žádné. Asi máš Romano pravdu v tom že se snažím vidět SVUJ SEN.. jenže to tak moc bolí.. nemám sílu na to od něho odejít... pořád si říkám že se ještě změní... že to bude zase ten chlap kterého jsem si vzala:-( Včera mi řekl když se přišel domů jen převléci a pro peníze že kdyby věděl jaká jsem tak že by si mě NIKDY nevzal za ženu.... ty slova mě moc bolej protože já jsem se za celou dobu nezměnila..možná jen že jsem víc citlivá a dá se říct že pořád brečím ale kdo to má všechno vydržet... nevím jestli odejdu,....ale už nemůžu dál.....nebaví mě už žít....

Děkuji Vám za radu (Romano,Evčo i Marcelko2), asi na tom něco bude jelikož jste se pomalu ve všem shodly. Je to moc těžký, díky bohu děti ještě nemáme a bohužel ani s manželem mít nebudem jelikož on semnou prý děti vůbec nechce a když už tak až tak za 10-15 let ale to já už na děti budu stará... ne tedy na děti ale na porod. Dala jsem na radu a napsala si na rozdělenou stranu papíru + a - a bohužel ty klady jsou skoro neviditelné..popravdě žádné. Asi máš Romano pravdu v tom že se snažím vidět SVUJ SEN.. jenže to tak moc bolí.. nemám sílu na to od něho odejít... pořád si říkám že se ještě změní... že to bude zase ten chlap kterého jsem si vzala:-( Včera mi řekl když se přišel domů jen převléci a pro peníze že kdyby věděl jaká jsem tak že by si mě NIKDY nevzal za ženu.... ty slova mě moc bolej protože já jsem se za celou dobu nezměnila..možná jen že jsem víc citlivá a dá se říct že pořád brečím ale kdo to má všechno vydržet... nevím jestli odejdu,....ale už nemůžu dál.....nebaví mě už žít....

Ahoj Jájo,najdi v sobě hrdost a odvahu odejít.Pokud nemáte děti,je to jednodušší. Jsi skvělá baba a Tvůj muž si toho neváží,neváží si tvojí lásky,neváží si toho,co pro něj a Váš vztah děláš. Ale tohle už je vztah jen v Tvých očích. Říkáš,že jsi vdaná rok a už máte takhle velké problémy,jak to bude vypadat za 5 let. Prosím Tě,najdi sílu odejít se vztyčenou hlavou,Ty se nemáš za co stydět. mysli na to,že určitě potkáš někoho,s kým prožiješ to krásné,po čem toužíš. Sama jsem takhle odešla ze vztahu,který trval 5 let a bylo to pro mě hrozné období,ale nelituji toho.Ten vztah by mě bejval byl úplně zničil. Já milovala,on si užíval.......Je to těžké,strašně moc,ale časem se s tím vyrovnáš. Moc Ti držím palečky a napiš. papa Katka

Katko napsala jsi výstižnou větu: "já milovala, on si užíval".... jako bys mluvila z mého srdce.... víš když já mám strach že mě zničí... pomluví atd....