Diskuse - Deprese

Romana je d**il a Halina je hvězda - přece jen hvězda a skvělý rovný člověk může napadat někoho a nadávat mu do psychopatů a d**ilů jen proto, že píše o cestě do Paříže ... kdo tady vlastně potřebuje psychiatra ?

všechny lidi okolo sebe sem zklamal a proto pro mne už život nemá cenu až ro budete číst možná už nebudu mezi živími v životě už pro mne není místo snad se nikdy setkáme

všechny lidi okolo sebe sem zklamal a proto pro mne už život nemá cenu až ro budete číst možná už nebudu mezi živími v životě už pro mne není místo snad se nikdy setkáme

Ne Pepo, Ty se přečti, o jsem psala na předešlé straně o životě. Možná, že ti, o kterých myslíš, žes je zklamal, to tak ani necítí - nedokážeš si představit, kolik bolesti bys mohl způsobit lidem kolem sebe ? Nemáš na to právo takto uvažovat, jak uvažuješ- a musíš se vzchopit a ustát to, prostě musíš - zkusit to znovu a líp - a ono to půjde. Věř mi. Romana.

Tak mě tu zase máte, zlata moje :-)
Romísku, udělala jsi dobře, že jsi těm nafrněným Skopčákům dala vale! Představuju si tu vaši včerejší slavnostní večeři s ohromným pugétem růží, jen nevím, jakou mají barvu :-(
Je fajn, že tě zajímá Francie a Paříž a že jsi o ní tolik četla, protože si o to intenzívněji vychutnáš její atmosféru! Jak se dá zjistit, jaké mám předky??? A nedivím se, že ty máš v rodě Francouze, protože jsi opravdu zvláštní, netuctový typ ženy s přirozeným šarmem... Nečetla jsem Merleho pentalogii o Paříži, mě táhnou nitky osudu do Tibetu, do Lhasy za buddhistickou filozofií, takže mám velkou část knihovny zaplněnou knihami od Dalajlámy :-) Co se týká mých oblíbených vůní, souhlasím s Armanim, pro muže je to jeho "Mania" a já miluju, všechno od Calvina Kleina a Escady a jednotlivě parfém Lanvin Eclat D´Arpege. Moje oblíbené barvy jsou indigo a fialová, ráda se oblékám do bílé, růžové, černé, ale to záleží na náladě. Znamení, prý váhy (trochu panny, býka a blíženců) a v čínském horoskopu jsem "zajíc" nebo "kočka" s prvkem voda. Ufff! Jaké máš ráda barvy ty?
Barčo, koukám, že ty jsi taky zkusila! Ono se říká, Amerika a všichni si sednou na zadek, ale určitě není jednoduché přizpůsobit se jejich způsobu života, najít si práci, natož přátele, kamarádku. Já bych to tedy nezvládla. Obdivuju tě! Baruš, jak si obstaráváš naše léky? V USA asi k doktorovi nechodíš, nebo ano? Prý tam má každý, kdo na to má, svého psychoanalytika. Ty se taky chodíš někomu vypovídat? Nevím, jestli jsi nám to už psala, přesto se tě zeptám, manžel je Čech? Baruš, drž se, holka naše, česká :-))) A zase nám napiš, jak se ti daří a co je nového! Baruško a děkuju ti za radu ohledně..., však ty víš, možná to vyzkouším, až ten můj sportovec bude odpočatý a dobře vyspalý a nebudou ho děsit pracovní termíny :-)
Luboši, nevím, co tě tak zaujalo, jak jsi napsal: "To jsem teda koukal, moc zajímavý." A jsem děsně zvědavá, tak mě prosím tě nenapínej a napiš, na co tě zaujalo. Dík dopředu :-)))
Kdo nám to sem píše pod jménem pepa? Proč je, pepo, píšeš sem? Proč se nesvěříš někomu, kdo má tvou důvěru? Nevíme o tobě a tvém trápení nic podrobnějšího, abychom mohli át hlavy dohromady a poradit ti, jak řešit problémy! Tak neleň a rozepiš se :-)))

Zlatíčkové, Nino, Lili, RKollerko, Romísku, Kristalko, Miluno, Marcelíno, Luboši, Petře, Lindo, Georgi, Silvinko, Toni, Martasko, Honzo, Myšule, Katkovoso, Anetko, Anničko, Lucie, Gabčo, Pájo, Alko, Kláro, Peťo, Optimistko, Hraběnko, Luciano... Mám vás ráda!!! Krásně a v klidu se vyspěte a ať se vám zítřek vydaří k vaší plné spokojenosti :-)))

Pepo , tvůj příspěvek máme brát vážně neboli tvé rozhodnutí?Neznám tě a nevím co se stalo v tém životě , ale vím co je deprese, ale taky vím , že jde z toho VEN!!!!JESTLI JSI NĚKOHO ZKLAMAL NEJSI JEDINÝ v životě kdo zklame , ublíží jsme jen lidé , kteří chybují a jak píše Luboš vše se dá nějak řešit i když to vypadá beznadějně , určitě každý to známe! ted se určitě cítíš zbytečnej , k ničemu zkus to !!!!!nevzdávej to , seš nyní u počítače?

Jak jste se dnes vyspali? Já teda po lécích, jako když mě do vody hodí...
Pepo, co je nového? Jsi tu s námi? Ozvi se! Napiš nám, čím se trápíš :-)
Baruš, ty jsi tedy odvážná takhle odejít z domova, moc tě obdivuju! Jak pokračuješ v práci? Doufám, že se ti tam bude dařit den ode dne líp a líp. A kdyby se ti chtělo, napiš nám, prosím tě, něco o životě v USA, mám na mysli, co je na způsobu jejich života jiné, co je lepší a nad čím třeba kroutíš hlavou. Máte s manželem nějaké přátele? Máš si s kým popovídat? Těším se na tvoje psaní :-))) Měj se krásně a ať tě Černá dáma neobtěžuje víc, než uneseš!
Romísku, posílám ti ranní pozdrav do práce a přeju ti hodně pevné nervy, abys zvládla nepříjemnou atmosféru i činnosti!
RKollerko, jsi dnes doma, nebo zase zaskakuješ v práci? U nás drobně prší a dost citelně se ochladilo, takže se mi ani nechce do města, i přesto, že jsem měla v plánu si něco obstarat. Asi zůstanu zalezlá v teple u kafíčka a budu "cvičit s jehlou a nití", potřebuju si upravit nějaké hadříky na léto... A odpoledne zase doprovázím kamarádku do posilovny, nějak ji to chytlo a přitom je úplně nesportovní typ kvočny, zajišťující to nádherné teplo domova. Tak jsem ráda, že mám spolehlivého tahouna :-)
Nino, taky je u vás nevlídno? Tvým svěřencům ochlazení určitě prospěje, ale nám... Vadí ti víc slunečné počasí, nebo zataženo, déšť. Mě na jaře úplně ničí ostré slunce, ale teď už ne, spíš mi vadí počasí, jako je teď, patnáct nad nulou, podmračená šedivá obloha, vytrvalý jemný déšť...
Marcelko, jak se ti daří? A co je nového? Jak ti roste psí miminko?

Pěkný den se samými příjemnými zážitky :-)))

Ahoj Malířko, zdravím tě do studeného rána.
Přeji ti pěkný den a chtěla jsem se tě zeptat jaké AD a jak dlouho jsi brala a jaká bereš teď, když pociťuješ to velké zlepšení? A za jak dlouho jsi pociťovala u toho druhého zlepšení?
Není mi akorát jasné, jak se to dělá s tím nasazením nového. To naráz vysadíš to staré a začneš brát nové? Vždyť to ještě nemůže zabrat a to staré se přeci nemůže naráz vysadit. Myslím, že víš, jak to myslím.
Já jsem na tom o něco líp, i ráno se mi o trochu lépe vstává ale stejně, tak jsem si fungování AD skoro po dvou měsících nepředstavovala.
Měj se moc hezky!!

Ahoj Baruš, zdravím do Ameriky a přeji ti moc aby ti to v té práci klapalo.
Jak jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak jsi si taky užila své.Je to hrozná nemoc tato deprese a panická porucha.A co cestování metrem, létání letadlem atd., nedělá ti to taky zle?
Já jsem zvědavá, jak s tím Neurolem dopadnu, začala jsem pomaličku udrobovat ale je to tak malá dávka, že to snad zvládnu.Beru jen odhadem 0,37 mg jednou denně a teď , co udrobuji už druhý den tak 0,30 mg . Já vím, že to zní legračně ale dokud si to nevezmu , nemám klid. A není to jen placebo, protože mi trvá tak třičtvrtě hodiny , než to zabere.
Zdravím i Romanku a děkuji za povzbuzující slova. Jsem v šoku, s jakou úporností jsi tady napadaná. A přitom jsi určitě hodný člověk. Na tom mám dost "čuch" i po internetu. Dovedu dost odhadnout lidi.
Zdravím vás všechny a pěkný den.

Ahoj všichni píšící i nepíšící, moc vám přeji, aby jste na tom byli lépe než dnes já.

Malířko, u nás je také zima a zataženo a hrozně studený vítr. Jen ještě neprší. Svěřenci si lebedí, já už méně. Mám od začátku týdne takové chmury na duší, že se občas toužím rozplynout, aby se mi ulevilo. Jak je možné, že necítím a přitom ten bezbřehý smutek vnímám? Já bych se tak potřebovala rozbrečet a nejde mi to. Prostě závoj Černé dámy i s perličkami, však to znáš.
S počasím je to u mně jako u tebe, šedivou zimu bez světla přežívám rok od roku hůř, těším se na jaro, pak přijdou první slunečné dny, ve kterých je mi ještě hůř, pak se to ustálí a já se začnu těšít, že budu fungovat trochu jako normální člověk. Načež přijdou vedra, která mě vysávají jako Luboše a pak tahle prudká změna a jsem zase na začátku.
Tak vždycky čekám na večer, kdy se mi udělá líp. Jsem moc ráda, že jsi dneska napsala už ráno, potěšilo mě to a tvoje energie mě uklidnila.

Romanko, Robert Merle byl můj oblíbený autor, vždycky, když o Paříži píšeš, si na název té jeho knihy vzpomenu. Líbí se mi i jeho knížky ze současnosti a i budoucnosti, která snad nenastane, myslím Malevil. Jako dítě jsem četla Dumasovy Paměti lékařovi a už tenkrát jsem se toužila do Paříže podívat a projít se po stejných místech jako všechny ty historické postavy. Kdybych byla zdravá a měla před sebou takovou možnost, těšila bych se na to jako ty. Važ si toho, že se dokážeš těšit a nenech si to od žádné nepřející duše zkazit, mě se teď při slově Mácháč dělá rovnou špatně, všechna romantika je pryč. A od mládí jsem měla ráda všechny francouzské šansoniery, pouštím si je doteď.

Toničko, jak je tobě? Často na tebe myslím, jestli se ti daří pozvolna si vytvářet v rodině svůj prostor, co ty tvoje fyzické bolesti? Ustoupily trochu?

Zdravím Kollerku, Marcelku, Silvu, Aničku, Kristalku, Lili, Alku, Luboše, Petra, Honzu, Barušku, Lindu a ostatní a všem přeji klidný a tak příjemný den, jak to jen při našich potížích jde.

Ahoj NINUŠKO, i přes podmračený a na letní období chladný den Ti přeju hodně sluníčka a pohody na duši a díky za milá slova, je ale opravdu typ lidí, kteří mně nemůžou urazit ani ublížit - takových život bych za svůj měnit nikdy nechtěla a lituju je - když v sobě někdo nosí moc nenávisti, ani být skutečně šťastný nemůže ... naštěstí je to i tady jediný člověk, všude se najde někdo podobný nešťastný ... ale skvělých lidí - přátelských a obětavých je tady naštěstí plná diskuze, i Tobě díky SILVI, nedělám si z toho nic, mrzelo by mně to od kohokoli z Vás - ale tam v tom jediném případě to jde úplně mimo mně.

Pepo, jak je Ti ? Ozvi se nám, napiš aspoň pár slov ... Co Tě trápí ? Můžeme Ti nějak pomoci ?

Milá Malířko - růže od manžela jsou rudé. Pořád mají krásně tuhé květy, opečovávám je, denně jim malinko seříznu konce stonků a vyměním vodu. Pořád mně jako malé děcko přivádí v úžas dokonalost jediného květu. A jeho krása.
Miluju konvalinky, tak jako je milovala moje maminka.

Malířko, máš asi vkus co se týče barev oblečení a co do vůní určitě. Vůni od Calvina Kleina jsem dala manželovi loni, byla krásná, a Escada má taky skvělé vůně.
Myslím, že literatura kterou čteš, Ti hodně dává, učí podle mně poznávat sama sebe, okolní svět, nacházet odpovědi na některé otázky vycházející z našeho nitra, přináší smíření s životem v jeho podobě - v jeho ohraničenosti a nevyhnutelném konci pro každého - je to tak nějak ?

Malířko, poslední dobou se mi zdá hodně snů, barvitějších a živějších, na rozdíl od dřívějška si je ráno po probuzení pamatuju. Nejsou nepříjemné, naopak. Často se mi zdá o lidech, se kterými přicházím do kontaktu. K nepříjemným snům, které se mi často dříve zdávaly, patřil ten, že se chci rozběhnout, ale nemůžu, nohy jakoby byly z olova, jakoby vrostly do země ... další, který se mi dřív pořád opakoval byl ten, že se mi viklají zuby, vypadávají ... hodně divné - ale tyhle nesmyslné sny mi daly poslední dobou pokoj. Měla bych si pořídit snář.
Holčičko, měj se moc hezky a opatruj se ... těším se na tvoje příspěvky, na každý z nich se vždycky těším ... z každého něco vstřebám, vezmu pro sebe, zaujme mně něco a nad prostou pravdivostí a trefností mi někdy až přeběhne mráz po zádech ... myslím, že jsi nedávno napsala, že vítez bere všechno, ale co když už není co brát ... ta myšlenka byla více rozvedená, ale mně to úplně dalo lehký elektrický výboj, nejen pro návaznost tady na diskuzi, ale taky na situaci v mém současném zaměstnání - v ten den, kdy jsem to četla tady vyhodili pár skvělých zkušených a dlouholetých pracovníků - za jejich vyhazovem stojí jediný člověk, ve skutečnosti bezvýznamná žena, ale znáš to úsloví cherchez la femme - je to tak, za vším je žena a když umí lézt do správných postelí a má na to žaludek a chce prosadit vyhazov jistých lidí, aby se utvrzovala ve svojí moci, pak mi taky nutně vytanulo na mysli - vítěz bere všechno, ale co bude brát, když nic nezbude ? -
Měj se hezky ... pozdrav a dík Luboškovi, zdravím Honzu, Georgína, Petra, Toni, Kollerku, Kristalku, Silvu, Anetku, Alku, Páju, Lili, Martas, Katkuvosu, Lucku, Myšuli, Lindu, nevěstu Milunku a všechny ostatní - ať je vám dobře, hezky .... Romana.

Nejdřív vzkaz od Petra: "Čauky, zdravím z Tater, včera jsem dorazil až ve 23.30. Nádhera, samota, potok, pěkné. Zítra do hor. Píšťalky, dýka, pepřák na medvědy. Všechny pozdravuj!"
Silvi, brala jsem Olwexyi (AD) 7 měsíců, ale nezdálo se mi, že by mi nějak výrazně pomohl a pak jsem úplně plynule navázala na Anafranil. Asi po týdnu jsem se začala cítit o hodně líp :-)))
Dnes se mi to po dvou týdnech v pohodě zase zhouplo směrem dolů. Teď se musím smát tomu, co se mi stalo. Jela jsem na svém malém starém kolečku do obchoďáku, protože jsem ráno potřebovala vypadnout z bytu a když jsem se po půl jedenácté vracela, začaly mi téct slzy, aniž se mě cokoliv citově dotklo. Ještěžě jezdím téměř všude na kole, protože, kdyby se mi tohle stalo v MHD, vypadalo by to pro spoluobčany asi dost zvláštně. Takhle jsem si to odbyla při jízdě na vehiklu a lidi si mohli myslet, že mi tečou oči od studeného větru. Jakmile se za mnou zavřely domovní dveře, rozbulela jsem se a slzy mi tekly ještě i ve výtahu. Tedy, co tohle mělo znamenat, řekla jsem si. Nestalo se vám to někomu taky?
Nino, vidíš, ty brečet, bohužel, nemůžeš a já se rozbrečím z ničeho nic a bez příčiny, aniž bych chtěla. Asi jsem bulela za tebe :-)))
Romísku, já jsem si tajně typla, že tvoje růže jsou rudé... Co se týká tvých snů, mojí mámě se roky opakoval podobný sen o těch vypadávajících zubech. Prý si držela před obličejem dlaně, a zuby se jí z pusy řinuly snad po stovkách. Kdysi jsem se na to ptala známého a on mi řekl, že je to v podstatě velmi pozitivní sen, ale čeho se přesně týkal si, bohužel, nevzpomenu. To, že běžíš a nohy máš vrostlé do země znám taky ze svých snů. Ale zdávalo se mi to převážně v dětství. Pokud budu mít příležitopst, zeptám se i na tento sen člověka, který do snů "vidí". Ze začátku mé PN se mi taky zdálo o známých lidech, ale o těch, s kterými jsem v minulosti (celkem dávné) něco nedořešila a taky jsem nechtěla nic dořešovat, protože by to bylo pro mě nepříjemné. A právě ti se mi objevovali ve snech, jako by to můj mozek řešil bez mojí vůle a já jsem mu na to ve spánku přišla. Anebo mi podvědomí podávalo zprávy o problémech, se kterými bych se měla vypořádat a až to vykonám, uleví se mi... Jenomže ti lidé mi dávno zmizeli z očí a nemám ponětí, kde žijí.
Romí, víš já už pár let nečtu beletrii, protože se po revoluci objevila spousta zajímavých knih, které před ní u nás buď nevycházely, anebo se daly vypůjčit ve vědecké knihovně, ale v originále, v lepším případě přeložené do ruštiny. I tak jsem si během studia na gymplu vypůjčila knihu o psychologickém výkladu snů v angličtině a další knihy v ruštině, polštině, srbochorvatštině a lovila jsem útržky pro mě zajímavých a nedostupných informací. Zkrátka po revoluci jsem hlavně hltala informace z oborů, které mě zajímaly. Na beletrii už mi nezbýval prostor. Ale chodila jsem do kina a v TV pořád sleduju na ČT2 dokumenty a klubové filmy, takže hltám informace a kulturu alespoň prostřednictvím TV. Naposled mě uchvátila Moliérova komedie - balet v próze s hudbou Jeana-Baptista Lullyho "Měšťák šlechticem", inscenovaná tak, jak se prováděla koncem 17.století, včetně intonace řeči (s českými titulky) a osvětelní scény pouze svíčkami. Byla to nádhera! ČT2 ji rozdělila do dvou velmi pozdních večerů a já jsem úplně podlehla starodávnému kouzlu divadla, obzvlášť nádherné barokní hudby se zpěvy a obdivovala jsem herce, kteří museli zvládnout neskutečně dlouhý dobový text, pohyb na scéně včetně tance a dokonce i úchvatný zpěv téměř operních árií. Doporučuju!
A vystihla jsi, že to, co (spíš studuju, než čtu) mě smiřuje s tímto světem a dává mu smysl. Pro mě trpký smysl.

Kočeny (Baruš) a kamarádi, klidnou a útulnou noc * * *

Zdravím všechny milé dušičky !

MALÍŘKO, moc pozdravů !
Moje rozhodnutí odejít ze současné práce mi přineslo větší úlevu, než jsem očekávala. Může si taky člověk myslet, že takovou změnou zaktivuje snahy Černé dámy, přece jen deset let tam strávených je kus života. Teď si myslím, že to bylo obráceně, že mi to prostředi tam prohlubovalo depresi a na změnu se upřímně vnitřně těším.
Mám chviku pro sebe, než se začnu ohánět žehličkou - peru skoro pořád, moji tři chlapi jsou čuňátka, to je pořád košil, rriflí, ponožek, mikin, trik a kraťasů k praní... a pak vyrazím ven s Roxanou.
Manžel odjel se známým hrát golf na Staré Hamry. Je to blízko Veselého kopce,kde je moc hezky, pěkná příroda, skanzenové městečko, útulné hospůdky, louky, kde se pasou ovečky, koníci ...
Mladší syn odešel do bunkru. On se svými vrstevníky neustále staví nějaké bunkry. Nebo hraje golf případně mi blokuje PC. Ještě jsem ho za šest let školy neviděla se učit. Kdyby se půl hodiny denně učil, měl by snad samé jedničky, takhle má v šestce dvě dvojky. Čeština, anglina.
Starší syn si odešel budovat vztah. Buduje ho teď intenzívně. Chodil s jedním děvčetem odnaproti, což zdůvodňoval tak, že si ji vybral proto, aby to měl k babě blízko. On je takový pako. Pak se rozešli a teď to zase nějak dali dohromady. Takže buduje vztah, ale na učení se nepodívá, což už teď na průmce je problém. Jenže já se to za něj nenaučím, jeho život žít nebudu, všechno jsem se mu snažila vysvětlit xkrát, už jsem z toho unavená. Děvče je velmi pohledné, ale typický produkt dnešní konzumní společnosti - jen tak se bavit, užívat si, blbnout ... tatínek ji zaměstnal ve své firmě, protože to jinak nešlo, přepsal na ni chalupu a koupil jí luxusní auto. Prostě tím kompenzuje materiálně to, že od rodiny odešel, s matkou se rozvedl a šel za mladší. Dcery tedy odškodňuje dárky. Ale to je málo. Ty holky potřebují něco úplně jiného. Ale nepřísluší mi soudit. Každého věc. Takže se tady vznáší domem oblaka pánské vůně, Roxy spí v mojí posteli. Na zahradě mi krásně vykvetly keřové růže a vinná réva od loňska taky poskočila. Zítra vezeme stavitele bunkrů na turnaj do Poděbrad. Máme tam blízko. Než projde hřiště, projdeme se, dáme kafe a něco dobrýho a navečer jedeme na nechanický zámek na to smyčcové kvarteto s noční prohlídkou zámku s uvaděči v dobových kostýmech. Měl by tam být ohňostroj. Docela mně udivuje, že manžel je ochotný tam jet a dokonce to zorganizoval, i když to probíhá v čase, kdy hrajeme fotbal s Turky a jde o postup. Manžel mé známé se k tomu tak benevolentně nestaví - oni jedou s námi, ale vypadá to, že známý tam přijede pozdějí - až to Turkům natřem. Nebo taky ne.

To, co studuješ, Tě smiřuje s tímto světem a dává mu v Tvých očích smysl - trpký smysl života je dán v mých očích tím, že život je ohraničený, že přicházím na svět a hodně brzy si uvědomuju, že konec je neodvratný - jde se vůbec s něčím takovým smířit ? Představa konce je pro většinu lidí naprosto nepřijatelná. Přitom je to jediná spravedlnost na tomto světě. I mně je neskonale smutno, při představě, že odejdu, už nikdy se nepodívám do tváře svých dětí, jejích dětí, dalších pak potomků v řadě ... sejdu se s nimi ještě někdy někde ? Nikdo neví. Většina lidí by řekla, že ne. Že smrtí všechno definitivně končí. Někdo je přesvědčen o opaku - ale takových znám málo. Já sama osobně za sebe - nevím. Bohužel čím déle jsem na světě, tím víc si uvědomuju, že vím,že nic nevím - je to i motto pro moje znamení Vodnáře.
Člověk jako Ty, ale možná mluví o trpkosti proto, že vidíš dál, než mnozí ostatní a to Tě naplňuje určitým druhem pesimismu - na druhou stranu díky bohatosti Tvého vnitřního života, pokoře, kterou v sobě nosíš, schopnosti odpouštět a omluvit nežiješ v žádném případě povrchní život - honbu za majetkem, nicotné pseudoproblémy - i v tom všedním a navenek šedivém si dokážeš najít krásu a barvy - a to není málo - většina lidí to neumí.
Měj hezký den, pozdravuj Petra, pokud se potká s medvědy, ať rychle fotí ... a pak hned utíká ... v Tatrách je krásně, věřím, že se náš cestovatel vrátí nabitý zážitky.

TONI, jak se Ti daří ? MILU, jak probíhají poslední přípravy a jak se cítíš ? ANETKO, jak to vše zvládáš dál ?
Hezký den Honzovi a Georgínovi.
LILI, jak je Tobě ?Napiš nám.
NINUŠKO, zdravím Tě, stejně tak Kristalku, Baruš, Katkuvosu, pozdravy Silvě, Martas, Páje, Alce, Marcelce ... Pepo, nenapíšeš nám o sobě ?
Všem píšícím i jen čtoucím přeju poklidný den, pohodu uvnitř, myslím na Vás, držím Vám všem moc palce a přeju jen dobré ... Romana.

Malířko, pláč býval pro mně ventil, kterým jsem uvolňovala vnitřní napětí, když už bylo těžko snesitelné - podle mně je pláč očistný a zdravý - a já jsem v mládí řvala kvůli kdečemu. Po mamčině smrti jsme měla pocit, že jsem všechny slzy vyplakala. Žádné jakoby nezbyly. Jako mladá jsem dokázala brečet vzteky. To už se mi roky nestalo. Nějak mi brečet nejde. Pokud se to podaří, vždycky mi to přinese úlevu. Při D bych to moc potřebovala, vyplavit tu tíhu celého světa, která mi sedí někde u srdce - ale při D to právě mně nikdy nejde. S odchodem mamky jsem si uvědomila malichernost příčin svého pláče - hrubost kolegyně v práci, rozbitou pračku, spálenou buchtu - prkotiny. Moc jsem brečela, když jsem dočítala Dittu dceru člověka ... myslím, že je dobře, pokud dovedeme plakat ... hezký den !! Romana.

Ahoj Romi,
moc ráda bych Ti a všem ostatním napsala něco krásného.Ale může něco,cokoliv,přebít hloubku slov které jsi napsala Ty?
Myslím,že velmi těžko.Je vidět,že jsi velmi inteligentní a chápavá žena se smyslem pro cit,umění a hloubku myšlení a také plna dobra,které umíš rozdávat a vcítit se do každého z nás.
Proto nevím co já napsat krásného Vám všem.
Snad jen tolik,že život umí připravit různá překvapení.A někdy to mohou být překvapení velmi zlá a jindy naopak.Musíme se to naučit brát a vyrovnat se s čímkoliv,protože všechno zlé je pro něco dobré.Mám to vyzkoušené,že všechno má svůj smysl.
A proto vytěžme ze všeho co nejvíc je nám ku prospěchu a věřím tomu,že když lásku budeme lidem dávát bezostyšně tak,jak to cítíme v srdcích svých,jednoho dne se nám vše vrátí i s úroky.
Mám Vás všechny moc ráda a těší mě ,že jste na světě!

Pa pa a klidnou dobrou noc přeje Kollerka!