Diskuse - Deprese

Holky honem vyprávějte o víkendu, ať může Romana taky hihi............myslíš Romano pár knížek Andersena a Waltariho ....(že bys je prodala už počvrtý ??........prčáááá)

Vodřeli ti autíčko??No to je těžká depka fakt......aspoň nějaký důvod máš co???Hihi

Ahoj moji přítelé, víkend utekl jako voda, doufám, že jste se měli pokud možno hezky. Já jsem alespoň přišla na to, proč se ke mně tak manžel chová. Že mi to teda trvalo, všechny jeho výčitky mají jediného původce - tchýně. V období, těsně než to viditelně u něj propuklo, byl u rodičů. Je ze strany své mámy pod neustálým tlakem citového vydírání. Když mu propukla deprese, měl tam slušný základ, proto mi vyčetl, že kvůli mě se málo věnoval rodičům. Všechno mi do sebe zapadlo jako skládačka,. Udělalo se mi z toho špatně. Že naše manželství dojede po těch letech na tohle, by mě ve snu nenapadlo. V depresi se vše negativní ještě umocnilo. Mějte hezký večer!

Krásný večer, milí přátelé - kamarádky!!!
Jen Vás krátce pozdravím, protože jsem utahaná. Zítra (asi) mám jít na kontrolu ke cvokařce, nemůžu najít průkazku, proto to "asi". Jestli mě uschopní, bude to masakr. Dobře se necítím, práci si nehledám, protože nevím, jakou. Můžu Vás poprosit o malou radu? Co mám zítra říkat doktorce o svém stavu? Opravdu se necítím tak dobře (normálně), jako před útokem Černé dámy. Vím, že nemusím říkat celkem nic a ona pozná už ve dveřích, která bije, ale přesto mám trochu obavy.
Děkuju všem holkám za maily, jakmile se dám do kupy, odepíšu. Teď už pomalu nevidím na oči...

Krásně se vyspěte, odpočiňte si, naberte sílu do zítřejšího dne, ciťte se, jak nejlépe to jen jde a do vi... :-)))

Ahojky, snad vás dočtu zpětně, Anetko, my když jsme se dříve s manželem hádali, tak jedině kvůli mojí mamce. Do všeho nám mluvila a štvala mě proti němu, moc nechtěla totiž abysme se vzali, Jenomže pak umřela a to samé dělala tchýně. Pořád jsme se hádali, i tohle určitě přispělo k mojí depresi. Teď když chce třeba děti a já je chci mít doma, řeknu NE, to bych nikdy dříve nedokázala a manžel je už při mně.
MALÍŘKO, já tě zahltila hodně mailíky, ale všechny nejsou pěkné, ale některé ano a skutečné, až jsem u nich brečela. Často si prohlížím tvoje obrazy, když mi je smutno, potěší mě rozveselí:-))

Dobrý večer. Taky na Vás všechny myslím, čtu vás, ale nevím co psát. Dobře mi není a stala se mi zase hrozná věc, takže už to vidím na další černé dny. Jenže si za to můžu sama:-(((( Snad je alespon dobře Vám....držte se, taky budu muset....pa

Ahoj Toni.
Čtu že jsi byla na festivalu Mezi ploty v Černovicích.Jezdila jsem tam za bratrem a na mě to tam působilo uklidňujícím dojmem.Zvlášť když se dá jít do parku.Pravda,někteří pacienti mi nepřidali,ale bratr znal některé osudy a to ledacos vysvětlilo.Jsou tam i "lepší lidi"!Ing.,Dr......
P.doktorka mi nabídla buď tuto léčebnu,nebo Bohunice na 6týdnů.ZATÍM jsem nebyla nikde,ale skrz pohled okolí by jsem asi volila Bohunice.Taky jsem uvažovala o tom,aby čas za mnou nikdo nejezdil.Naštěstí děti jsou velké a manžel o mém problému ví a respektule ho.
Nedostatek rodičovské lásky se táhne i mojím životem a člověk by neřekl co to může způsobit.28roků jsem z domu(po útěku),s rodiči se scházím,ale pořád to nějak není ono.
Otec zná moje slabá místa a umí se do nich trefovat.Ví jak mi ublížit a protože jsem taková jaká jsem,tak to často obrečím a on je spokojený!Zase má navrch!Nikdy neřekl nic co by mě pohladilo po duši!A já naivka pořád čekám!A mamka je zase moc slabá na to aby se někoho zastala.Kdysi dala bráchu (6let)do děcáku,jen aby nepřišla o muže alkoholika.A dnes je i toto příčina mojí nemoci.Ale o tom rodiče neví,protože nic jako láska a cit neuznávají.
Moc ti držím palce a budu dál sledovat tvoje psaní(ne jako paní H,neboj)!
Drž se!!

Ahoj Všem dušičkám !

Anetko, je to opravdu problém a přemýšlím, co s tím ... hlavně mysli v tomto období opravdu na sebe, nenervuj se a pokud jen trochu můžeš, naplánuj si třeba s některou kamarádkou dovolenou - u moře nebo minimálně týdenní relaxační pobyt pro ženy a odjeď na pár dní relaxovat a vypadnout z prostředí, kde na Tebe nejvíc starosti doléhají. Byl manžel vždycky trochu pod vlivem maminky nebo se Ti zdá, že až poslední dobou, kdy má problémy ? Abysis v současné době promluvila s tchyní - to by byla asi spíše ztráta času a energie, i když do toho úplně nevidím - spíš zkus promluvit s manželem, pokud bude dialogu nakloněný. Měl by přece pochopit, že ten , kdo to s ním myslí nejlíp jsi v této době právě jen a jen Ty ... držím palce !!

Toni, pořád na Tebe myslím. Zda je Ti líp - a zkouším psát na Tebou uvedenou e-mailovou adresu, ale pořád se mi vrací jako nedoručitelné. Napadlo mi, jestli u Tebe není zahlcená pošta. Budu to zkoušet dál ... měj se hezky a ať Ti je jen líp a líp ....

Kristalko, psala jsi, že první návštěva psychologa Ti nedala tolik, kolik bys očekávala, což mně mrzí ... pozoruješ nějaký zvrat k lepšímu, aspoń maličko , jaký máš lék ?

Zdravím George, pokud nás čte, Lilinku - drž se Lili, Marcelku, Lindu a Ninušku, Silvi - jak se cítíš Ty ?, taky Martas i naše kluky - Luboše a Petra, nastávající nevěstu Milunku,Alku ...

Petře, obrázky od Tebe mi nepřišly, musím trochu vyčistit poštu a případně Ti pošlu přes Malířku kontakt na e-mail na PC doma - synův - tam mi posílaly obrázky děvčata - Kollerka, Malířka a přišly.
Mám hezké věci nafocené z minulého i tohoto víkendu, manžel to včera večer stáhl do PC a přeposlal asi čtyři obrázky do PC v práci, ale taky mi to sem nepřišlo. Celkem mám aspoň 50 nových obrázků, už jsem je poslala do Happy fota a těším se na ně, protože fotím hrozně ráda.

Malířko, posílám moc pozdravů s přáním klidu a míru v duši a zítra Ti pošlu obrázky i majlík. Těším se na Tvoje víkendové zážitky, doufám, že sis užila přírodu, včera bylo nádherně ... byla jsem s Roxy skoro pořád venku, našla si kamaráda stejné rasy, ale teprve šestitýdenního prďouse, jmenuje se Spajky- byl k sežrání roztomilej, a pokoušel se honit Roxanu. Na chalupě si ho pořídili známí, celkově bych řekla, že jsou yorkshíráci v kurzu .... měj se zatím hezky, papa.

Zdravím i všechny ostatní a těším se na vaše psaní.

Moje odřené autíčko už je v dobrých rukách - ujali se ho ochotně fajn chlapi tady v práci, je tu lakovna, i šikovný klempíř a ti chlapi jsou vždycky ochotní pomoci a dříči. Velmi tím, že auto bude zítra jako nové zarmoutím jistou osobu tady, kterou nebudu jmenovat ( proč taky, když se tady diametrálně liší charakterově od ostatních jako jediná ), musí to bý těžký život jedince, kterého jen těší cizí trable, pokud se ovšem dá říkat takové drobnosti jako je škrábanec na blatníku trable ), to je asi těžký život, to pak takového musí mrzet zase štěstí a úspěch druhých, ale je to pohoda, protože v této diskuzi je opravdu až na výjimku jedinou kupa skvělých lidí, kteří se povzbuzují navzájem, dodávají si naději a mají dobré slovo pro každého - tím je tato diskuze jedinečná a cenná - díky Vám všem tady zato. Romana.

Po třech dnech čtení vašich příspěvků jsem se rozhodla vypovídat se ze svých problémů, protože těžko se o tom někomu jinému povídá, než lidem co jste na tom stejně (většinou hůř). Po 12 letech problémů s mým vedoucím, o jehož povaze je škoda vůbec mluvit, po neuvěřitelných útocích ať již pracovního nebo soukromého rázu, jsem se před 14 dny sesypala. Tak dlouho jsem svoji dušičku držela našponovanou, až mi vypověděla službu. Následoval pláč, únava, apatie střídá nervozitu, nespavost, slabost, vysoký tlak atd. Co vám budu povídat. Ze dne na den jsem přestala mít ráda svoji práci, kterou dělám 20 let, a rozhodla jsem se pro výpověď. Jsem na neschopence, beru antidepresiva, Lexaurin, jsem doma a jsem nepoužitelná. Nic mi nejde, nic mě nebaví, jen ležím, sedím a přemýšlím, co se se mnou děje. Bojím se chodit ven, abych nepotkala někoho z práce, moje sebevědomí je pryč, nevím co budu od srpna dělat za práci. Zatím nemůžu ani reagovat na nabídky zaměstnání, protože nemám na to sílu, abych napsala životopis, natož jela někam na výběrko. Neumím si představit, že bych měla vkročit do svojí kanceláře, kterou jsem ještě před měsícem měla tak ráda. Rodina mě podporuje, nicméně moc nechápou, co se se mnou děje. Včera už jsem vystartovala na syna, který se pořád ptá, co se mnou je, proč jsem tak smutná. Manžel to tiše vnímá, což mě asi teď nejvíc vyhovuje, protože o tom co se mnou děje neumím moc mluvit. A navíc ten smutek se nedá ovládnout, natož popsat. Přestala jsem mít chuť k jídlu, a to jsem byla pěkný žravec, takže teď hubnu, a klepu se jak osika. Řekněte mi někdo z vás zkušenějších, po jak dlouhé době se vám po lécích začalo ulevovat? Beru je týden, což je krátká doba, ale chtěla bych mít nějakou vyhlídku. Jde to se nějak přinutit aspoň doma něco dělat? Děkuju aspoň za přečtení mých pár řádek. Určitě tady nejsem naposledy. Držím všem palce ať se té mrchy co nejdříve zbavíme. Myšule.

Ahoj zlatíčka:-)
já jsem dneska doma, strašně kašlu a ven na sluníčko vůbec nemůžu, je to jako dostat do hlavy ránu kladivem..
Malířko-držím ti palečky u doktorky, pak napiš, jak ti to dopadlo. Myslela jsem, že taky budu doma, než mi bude úplně dobře, ale pak se to vyřešilo s tou prací a teď si myslím, že mi to hodně pomohlo a jinak bych zůstávala doma a trvalo by to daleko delší dobu.
Vím, že ti první měsíce bych to asi těžko zvládla a opravdu to nešlo, ale teď mi možná to hození do vody pomohlo. Cítím se silnější a uvidíš, že to tak bude i u Tebe, i když tomu možná teď nevěříš. Doma jsem se cítila bezpečně, nikoho jsem nechtěla vidět a už vůbec ne nové lidi..ale zvládla bys to. Opravdu.

Kristalko - jak je Ti? Co se Ti stalo za strašnou věc? Možná jsi to psala, ale já teď nestíhala číst, tak mi to třeba písni do mailíku.Co je jinak nového? Byla jsi už u nějaké psycholožky?

Anetko - tchýně je opravdu někdy pohroma..já měla to samé a pokud se manžel nechá ovlivnit a ten můj se bez maminky ani "neuprdl", tak dovede napáchat velké škody. Nikdy se mě před ní nezastal a taky jí nechal do všeho kecat. Je to na manželovi, aby si uvědomil, že rodina jste Vy ..ano maminka bude pořád maminka, ale Ty bys měla být na prvním místě.

Petře, už jsi to psaní s věčně neodpovídající Lindou vzdal, viď? Jsem strašná ostuda, ale kdybyste mě viděli, do práce, z práce a večer už nemůžu udržet oči, doma mám strašný nepořádek. Celý víkend jsem ležela, takže oblečení odhazuju na hromádky jako krtek..
Zkusím se polepšit, ale vážně nemám síly.

Výborně, těd mi vletěl do bytu obří čmelák..pronásledoval mě v obýváku a nakonec jsem ho zavřela do pokoje..ovšem, co s ním udělám večer, nevím..byl dost splašenej, tak se nedal ani nasměrovat zpátky k balkonu..
Petře, je mi jasné, že Ty se směješ..nevím, proč zrovna já, mám takové zážitky s broukama, čmelákama apod..

Zkusím dočíst všechny zmeškané příspěvky, ale všechny Vás zdravím... Kollerku, Romanku-ta píše moc hezky, Milunku, Anetku, Petra, Malířku, Luboše, Kristalku, Páju, Ninu..prostě všechny a není dne, kdy bych si na Vás nevzpomněla.

Miláj Myšule, chci Ti poslat jen pár řádečků pro povzbuzení. Myslím, že to , co popisuješ zná v podstatě většina lidí tady. Ztráta blízkého člověka, rozchod s láskou, rozvod, ale i problémy v zaměstnání jsou ty smutné věci v životě,které můžou nastartovat depresi. Ta ztráta chuti dělat cokoliv, přemáhání se k vykonání nejjednoduššího úkonu, apatie, smutek, pocit prázdnoty, vyhoření, beznaděje je pro depresi typické. Zažila jsem to dvakrát v životě a bohužel to nebyla záležitost týdnů, ale měsíců, poprvé po smrti mamky jsem nevěděla, co se to se mnou děje, přestala jsem spát a byla úplně vyčerpaná, trpěla jsem vnitřním neklidem a pocity úzkosti k zbláznění a styděla jsem se jít s takovým problémem k odborníkovi, podruhé jsem po předchozích zkušenostech neotálela a šla k odborníkovi hned, abych se netrápila dlouho. Antidepresiv je celá řada, s Lexaurinem nemám zkušenost, ty léky jsou účinné, dobré, obnovují transmitery - neuropřenašeče v mozku, kterých máme v době deprese nedostatek, uvolňují serotonin tolik potřebný k normálného prožívání a emocím ať už kladným nebo záporným, působí individuálně, každému tedy pomáhá mnohdy jiný lék, ale u všech je společné, že první obrat k lepšímu bývá až cca po 5-7 týdnech užívání. Bohužel. I to je individuální, u mně to trvalo ještě déle, ale věř, že k lepšímu vše půjde - jen vydrž toto nepříjemné a ubíjející období. Ber léky pravidelně a využij čas k relaxaci, zapoj do prací kolem chodu domácnosti rodinu, oni to pochopí a relaxuj, pokus se číst, pokud to půjde, pouštěj si hezkou hudbu nebo filmy, nejde to asi teď zdaleka tak jako dříve, takže hlavně prosím Tě se upni na tu důležitou myšlenku, že sice žiješ hnusné období, ale to pomine. Existuje jak píšu, řada účinných léků, začne Ti i u Tebe působit, jen musíš být silná a toto ošklivé období vydržet !! Piš nám, držím Ti moc palce, není to jednoduché, ale zvládneš to !!!. Já jsem od prosince do března zhubla v důsledku D osm kilo, špatně jsem spala, byl problém se zabrat do čehokoli, dojít na nákup, vyžehlit, ani vybrečet jsem se nemohla .. ale už fungguju, sice s léky, které jsou moje berlička, ale žiju normálně, až se mi zdá neuvěřitelné, že jsem nedávno jen pustě přežívala - hodně sil Myšulko ! Romana.

Ahoj Myšule a všichni,přeju ti.aby se podařilo tu potvoru zdolat na první pokus,ale musíš být trpělivá,jak píše Romana,lexaurin,jsem taky brával v počátku,ale ňáký zlepšení jsem po něm necítil,neurol mi vyhovoval víc,to je ale u každého individuální.Je dobře,že tě doma chápou,vím,když jsme v depresi,máme rádi nejbližší u sebe,ale to neustálí vyptávání,co ti je,proč jseš smutnej,co jsme ti udělali,mám o tebe strach,proč s náma nemluvíš,jen sedíš atd.je někdy až nepříjemný,když chce mít člověk ticho a třeba ležet.Teď to tak aspoň vnímám,už skoro 14dní na mě působí velkej psychickej tlak,je to čím dál horší,zvyšuju si dávky léků,tento týden by se to mělo vyřešit.Doufám,že se pak vrátím do normálu.Přeju všem krásné odpoledne a držte se.Ahoj.Luboš.

Lidičky moc děkuju za podporu. S tím Lexaurinem je to asi tak, že to bylo to první, co jsem dostala od doktorky, až po týdnu, kdy jsem byla na kontrole mi předepsala Zoloft, což jsou už přímo antidepresiva, protože pochopila o co asi jde. Ten Lexaurin je jen oblbovák, ale zaplať pánbůh za něj, protože bez něho bych se asi zpočátku ubulela k smrti. Teď už ho beru jen výjimečně, když už prostě nemůžu, aspoň po něm občas spím. U mě je ten největší problém ten, že budu končit v práci, což jsem udělala zcela dobrovolně a jsem ráda, že jsem se odhodlala, ale na druhou stranu si teď vůbec neumím představit, co budu v budoucnu dělat, protože nevím vlastně co chci dělat. Zkušnosti mám dvacetileté, ale v dost specifickém oboru ve velkém kolektivu a ještě k tomu ve vedoucí funkci což už nechci. Nějakou představu mám, ale nabídka na trhu práce.... Vím, že se nejdřív musím dát do kupy abych byla schopná si s trochou sebevědomí hledat práci, což teď momentálně nejde protože pomalu nejsem schopná doma ani umýt nádobí. Budu bojovat teď hlavně s tou mou dušičkou, a zkusím všechno ostatní hodit za hlavu a myslet jen a jen na uzdravení. Žijeme jen jednou a zdraví je to nejdůležitější. Takže jsem si dala předsevzetí: dokud nebude tělo OK kašlu na práci. Snad je to tak správně. Myšule

Ahojky zdravím všechny tady a podle všeho to asi VYŠLO!!! Psala jsem nejen ohledně Vaší diskuse ale i Ženatý milenec a to přes paní šéfredaktorku a pana generálního a snad už bude klid. Moc jsem Vám to přála, sama jsem tím prošla a nevydržely jsme a přestěhovaly se ale Vám přeji nádherné psaní bez stresu ale ještě počkejme moje nebohá babička vždy říkala neříkej hop................. Moc hezký den Vám ze srdce přeje ta co jí lidské pojmy nejsou cizí!!!!!

Myšulko, mně to co píšeš je dost blízké. Ještě nedávno jsem si nedovedla představit, že bych si měla najít jinou práci, projít tím sháněním, konkurzy a výběrovými řízeními. Ve stavu, v jakém jsem byla jsem měla problém vůbec komunikovat, usmívat se, nejraději bych někam na celý den zalezla a byla sama. Pomocí léku ( beru míň asi známý Parolex ) jsem se odrazila ode dna, dávám se dokupy a uvažuju vážně o změně zaměstnání, Sice nic nechci uspěchat, chci mít jistotu a vnitřní klid v sobě, abych působila navenek pozitivně, ale byla bych ráda, kdyby se mi tuto záležitost podařilo letos vyřešit. Ve firmě pracuju deset let, ale loni nám německé vedení vyhodilo nevybíravým způsobem tehdejšího generálního žředitele - Čecha, který firmu vedl a držel nad vodou 15 let. On byl osobnost a opravdu manager, který naši velkou firmu dokonale znal. Německé vedení o ní a ničem tady neví nic, vyvažují nevědomost arogancí a nadřazeností a dávají nám nebo aspoň 95 % z nich najevo, že my Češi jsme něco míň. Dovedu si představit, že pokud bych žila v Německu tři roky, naučím se plynně německy. Mnozí němečtí kolegové tu žijí 15 let, založili tady rodiny, zplodili děti a za ten čas se bez přehánění naučili Topry ten. Jejich nechuť se učit česky a povýšenost je nepředstavitená. Vyčlenila se tady tím pádem taky klika českých vlezp**elků a řitních alpinistů, jak říká pan Paroubek a ti se snižují k intrikám, práskání a donášení vedení, takže dost dobrých lidí odchází a atmosféra je dusná a nepříjemná. Mně už tato firma nemá co nabídnout, mentalita tady a způsob vedení je mi cizí, do důchodu mám 22 let, takže toužím po změně. Nebude to jednoduché, protože jsem vyrůstala za totality, učila jsem se rusky a německy a neumím anglicky zhola nic, ale přesto se pokusím ve svém pracovním životě o razantní změnu. Píšu to proto, že jsem už nedávno nad sebou lámala hůl, pustě jsem jen přežívala a nezvládala doma ani v práci. Jednou jsme dole a jednou nahoře, je důležité se ode dna včas odrazit a Tobě milá Myšule ze srdce přeju, aby ses odrazila brzy a stoupala jen výš a výš, teď odpočívej a snaž se relaxovat, nic neuspěchej, na práci nemysli, mysli na sebe a hezké věci, hezké zážitky a pěkná období Tvého dosavadního života, kdy ses cítila šťastná, věř léku a ber ho a věř mi - BUDE DOBŘE, jen vydrž, myslím na Tebe a písni nám. Romana - pozdrav i všem ostatním a paní Lence.

Čauky Lenko, tak doufám, že myslíme to samé, že by TO vyšlo...teda jestli jo..., tak to by byla paráda!!! :-)) Konečně bychom tu měli klid, protože marná sláva, ten je pro tuhle diskuzi taky dost důležitý. Sice nevím o kterou Lenku se jedná, ale i tak prozatím díky moc.Pěkný den

petr