Diskuse - Deprese v těhotenství

čau holky, teď už taky depkařím.A k tomu - stresuju z naší malý, že pořád padá.Když si tu hlavu rozbila, byla jsem v klidu, ale teď na ni jen řvu nedělej tohle, nedělej tamto...Úzkost jako prase.Ven s ní chodím jen na louku za barák, na asfaltu jen za ruku...

evinaH. To je jasný, že si děláš o malou starosti neboj ona se to naučí. Já byla to samý u malýho od sestry byla jsem taky hrozná. Pořád jsem ho hlídala a vodila za ručičku bála jsme se hrozně. Všichni mi za to nadávali, že se musí otlouct aby si dal pozor. No a měli pravdu teď je opatrnej. ale je jasný, že když si rozbila hlavičku tak je to nepříjemný a bojíš se ještě víc. ten podzim ten nám teda dává holky. Já se jen modlím, aby to moje miminko přežilo ve zdravý. Dneska mi bylo malinko líp. Byla jsem se setrou a s malým. V noci mě to teda vzbudilo taková panika ze všeho. Ale pak jsem usla, takže dobrý. No a teď to na mě zase padá. Snad se to pomalinku zlepší.jen úspěch je, že jsem neuronila dneska zatím ani slzičku. cítíím se, že jsem od všech hrozně daleko.

Karen, jestli se to zhoršuje s večerem, zkusila sis víc rozsvítit? Já o tom uvažuju, protože: I když jsem si nemyslela, že je to deprese ( všude psali, že deprese je trvalej smutek), jak začalo ubývat slunce, tak jsem mívala špatný nálady odjaktěživa. Jen jedinej podzim a zimu ne - dělala jsem v továrně, kde bylo spousta světla, plus světlo na stolech, plus lesklá světlá podlaha, co světlo odrážela...plus zaměstnanci v bílých pláštích...Pak jsem četla, že na lidi v depresi se někdy svítí spec. světlem - fototerapie...
a s tou malou- ona je moje druhý dítě, já už mám 15 letou holku.Taky měla třeba zlomenou ruku jako malá, ale nikdy se jí to nestalo se mnou a nepadala pořád jako tahle malá.Když s tím začala a já to říkala exově mámě, když jsme se ještě bavily, řekla, že to má po něm, taky pořád padal...Jenže on je v klidu, na nervy jsem já.

Evi dřív jsem musela svítit pořád až ze mě byl přítel nešťastný, ale udělali jsme si krb takže miluju, když se hasne a tady plápolá ohýnek.Uklidňuje mě to. To je asi jediný na co se vždycky těším na podzim. Jo a s tou malou to se omlouvám. A jak jako padá jestli se můžu zeptat?

Karen - za co se omlouváš s malou? Nemáš za co se omlouvat...Jak padá, to Ti povím přesně :-) :Ona padá ať je kdekoliv a dělá cokoliv - leze na postele, jde po chodníku, když nejde, tak běží....A padá na levou stranu čela.Má tam nějaký místo, na který prostě víc funguje gravitace - jinak si to vysvětlit neumím.:-))
U nás je nádherně, měla přijet kámoška,ale nechtělo se jí.Tak jsem byla s malou sama venku - nádhera - vodím ji po loukách, aby se neotloukla tolik.:-)
S krbem Ti rozumím, živej oheň je fakt balzám na duši.

Karol, můžu se zeptat ohledně tý výživy - cos do stravy přidala, ubrala a co fungovalo? Dělám taky pořád pokusy se zdravou stravou, ale - kafe se neumím vzdát, což při úzkosti a depresi je špatně a sladkostí se vzdám jen občas...

Ja tenhle podzim zatim davam, nevim jestli je to tim, ze sviti hodne slunicko, i kdyz je docela kosa. A taky deti jsou uzasny antidepresivum, malej perli jednu hlasku za druhou a mala se porad jenom smeje. Jinak mam oba drobky od vcerejska na antibiotikach, maji zanet prudusek, oba. Mala vic, nez malej, prece jenom uz je obouchanejsi skoro ve dvou a pul letech. Ted jsme ho poslali k prarodicum. Bude tam i mozna i spat. Ja bych spala az bych brecela, prece jenom se budit k male v noci a pak jeste extra davat ji antibiotika mi dava zabrat. Jinak davat leky malemu je na pomezi tyrani, ten vyvadi a kdyz breci on, tak breci i mala, ta taky nechce leky, ale co vyvadi syn, to je des. Jdu udelat male obed, pak nam a uvidim, co dal, jestli jit spat, nebo ven bez male nakoupit, nebo vyluxovat barak, nebo si procvicit choreografii. me€jte se hezky.

Nikol, ty jedeš jak dráha.:-)) Já uvařila, malá jí sama, takže rejže a pod je na všech myslitelných i nemyslitelných místech, ale jsem ráda za samostatnost. Dneska za barákem Drakiáda, tak jsem napsala M.že si ji může vyzvednout dřív, aby to stíhali a zatáhla jsem závěs. Osobně bych na takovou akci šla asi pod vlivem, jinak si to neumím představit.:-) On si s ní stoupl málem rovnou naproti oknu a ještě - jako přidaná hodnota se tam přifařila babka se psem a děda a začali se tam s ní objímat, aby jako všichni viděli, že je jejich.Fakt, beze srandy. Vím to, když tu byla kámoška kolikrát, tak babka se k nám rozběhla a musela se s malou pozdravit, asi aby kámoška viděla, jak sympatickou babičku máme, nebo aby ji neukradla, nebo nevím.:-))
Jinak - depkařím fakt hustě. Měla po dlouhý době přijet kámoška, vymluvila se... a já depkařím. Naštěstí k tomu trochu i uklízím,tak to k něčemu bude.Slunce mi asi není nic platný,když jsem doma, venku mi ráno bylo líp, ale udělat tady tu práci někdy musím.:-(( Ať Vám je všem líp. Mně teda je dneska fakt blbě.

Holky dneska i je zase tak zle asi jsem si to vyvolala sama měli jsme jít ke švagrovej na narozky malýmu a samozřejmě jsem se bála, aby mi tam nebylo špatně, aby to na mě nepoznali. No a co? Samozřejmě bylo snažila jsem se jak to šlo chvilkama jsem koukala do prázdna, ale snad nic nepoznali. Teď jsem doma a zmatkuju, protože se necítím vůbec dobře hlavu plnou kravin. Tak se snad rozdejchám, když už jsem v klidu doma. Ach jo kdy to zase přejde chudák to malinký já mu dávám mrzí mě to. vždycky si připadám, že jsem na konci svých sil jako když se mám z toho zbláznit. Myslíte, že se to srovná? Asi jo zatím se to srovnalo vždycky

Karen, jako bych viděla sebe, když jsem byla těhotná.Svět se zbarvil do šeda a co děsilo mně, že jsem šla s partnerem po ulici a jako bych slyšela vzadu v hlavě hlasy - nebo svoje myšlenky nahlas - ono se to blbě popisuje.Trvalo to jen určitý úsek,možná měsíc, nevím. Děsilo mě to a pořád jsem si namlouvala, že to nic není, že se mi to jenom zdálo. Ale blbě psychicky mi teda bylo.Navíc cokoliv doma řekli nebo udělali mi přišlo málem jako naschvál, byla jsem hodně vzteklá.Třeba jsme měli jet se někam podívat - a holka, že s sebou vezme kamarádku a přítel,že přijede v jednu. A přijel v půl druhý nebo ve třičtvrtě. Zuřila jsem - co já tam s dvěma holkama, který byly celý nervozní, kde on je...
Zato období šestinedělí bylo obdobím tak velkýho štěstí, naplnění, spokojenosti...že se to taky těžko popisuje.

Ahojky, tak jsem se z toho malinko vyspala. No Evi je to hnus, ale už ten průběh znám, ale i tak mě to vždycky šíleně vyděsí. Myšlenky jsou odporný a žádný světlo před sebou. Teď je zase líp je to tak blbý je, že než to zabere tak to trvá. Včera mě třeba napadlo když přítel udělal něco co se mi nelíbilo, tak jak to s ním vydržím a ještě s ním čekám mimi a to ti mě tak vyděsilo, ale už to znám když mi je zle tak mě napadají kraviny, kterým sama věřím v tu chvíli a to mě žere. Hlavně, aby drobek z toho neměl následky. Je fajn si přečíst, že v tom není člově sám

to o těch kravinách znám, Karen! Přesně. No, já se dneska nevyspala, takže já to mám spíš blbě blbě než dobře. Navíc jsem včera ubližovala bývalému... asi. Dřív hrozně lhal, vymejšlel si, nadhodnocoval, včera vracel malou vzteklou a ještě mi ji vrazil narychlo, že musí jít, prý je někde bouračka..Jak jsem byla vzteklá, tak jsem ho sjela po telefonu, ať mi ji nevrací uřvanou - to fakt ale bylo o nervy, ječela a ničím nebyla utišitelná, že mu nestihla udělat papa.On se pak vrátil a omluvil se,že mi malou tak strčil, jí dal pusu a udělal papa a ona byla v pohodě.Ne tak já, zůstal vztek, pak jsem nemohla spát.A pak mi to došlo - ty oči, asi se tentokrát fakt stalo něco vážnýho, koukal fakt divně...Takže já nemohla spát a ještě pořád to vidím, nic se mi nechce a připadám si sama na celé zeměkouli....:-(

Tak jsem na to koukala na netu, ta bouračka se faktz stala - osobák s traktorem se zraněním...ach jo...

Ahoj holky,
mi je konečně lépe, fyzicky i psychicky.
Evi, prosím nezatěžuj se svým bývalým, myslím, že on ti ukřivdil už více krát a taky jsi to přežila.
Příště se mu třeba omluv, ale hlavně to pusť z hlavy :)).
Ohledně té výživy, změnila jsem postupně hodně věcí. Piju čisté vody, čaje hlavně bylinné. Cukr jsem vyměnila za tmavý, sladím i fruktózou, hlavně dětem čaje apd. Mouku, za špaldovou, chleba buď nebalenou moskvu, nebo peču sama, ale kváskový, to je bez droždí. Zařadila jsem bílé, živé jogurty s ovocem a s mysli. Kupuju šunku, která obsahuje maso, ne pojiva.Používám koření bez glutamánu. Prostě se snažím víc bez chemie, pokud to jde:)).Dělám to hopdně i ze zdravot. důvodů, chemie mi dělá zle a u dětí zhoršuje alergie, astma, což je náš případ, cukr zase zhoršuje hyperaktivitu.
Na deprese používám třezalku, čaj, kapky. Jinak hlavně magnesium, taky je výborný rybí tuk to je omega3, dobrá jsou i některá homeopatika, ale říkám, ty deprese něco způsobuje a když se nejde po příčině...je to začarovaný kruh. Chce to řešit pomocí terapií, kterých je hodně. Taky pomáhá nezabývat se až tak sebou, ale najít si něco co tě baví, zajímá. Jinak na zklidnění je výborná jóga a pohyb na čerstvém vzduchu.
Taky se snažím, jak můžu, někdy mi to jde lépe, někdy hůř. Když už jeto fakt k nevydržení, tak mi stačí lexaurin.
Holky držím palce, sluníčka ubývá budem porřebovat hodně síly:)).

Evi, fakt se netrap tim, jestli jsi M ublizila nebo ne, vcera. Me by to taky nasr... Jako mama vis, jak jsou takove ty male ritualy pro deti dulezite. Mame to taky, me to docela jednu dobu desilo, jestli malej neni trochu autisticky, protoze tak strasne presne vyzadoval rutinu, ze se nedalo ani do mesta jit jinou cestou, ale je v naprostem poradku, akorat potrebuje nejaky rad v tom mem chaosu. Ja jsem chaoticka dost a odmitam jakoukoli rutinu a rad a autoritu, tak jsem se to musela naucit, zvolnila jsem a jsem v pohode, tak a jdu tady kroutit zadkem, at mam tu choreografii dodelanou na zitrek, musim jim ji v praci vytisknout. Ted jsem si hodinu zdrimla, protoze jsem mela taky blbou noc. Dvakrat denne malyho pacifikujeme na antibiotika, ale jinak pohoda a slunicko sviti, mala tu ted sedi na zemi. S tim jidlem to znam. Taky ho mame vsude, ale nesmime se ani opovazit malymu pomoct, je hrozne nezavisly a pak se urazi a nezmuze s nim ani par volu. To ma ostatne po me.
Karen, ja jsem nemohla chodit na navstevy v depkach vubec, nebo jsem porad sedela stranou a cumela do blba, ale vymlouvala jsem se, ze jsem strasne unavena, pak jsem to rodine rekla a bylo to, i ted me tchani obcas naser..., tak jsem na ne hnusna, ale sebrala jsem druhy den odvahu a zavolala jsem tchyni a omluvila jsem se ji, ze mi do telefonu tchan rekl, ze hned jede pro malyho a my na ne cekali pres hodku, ja i malej nastvany, tak se mi taky omluvila a pak mi jeste vecer privezli kytku. Jak mam vysvetlit lidem, ze nemam rada rezane kytky, zvlast, kdyz nemam ani vazu, ani stul, kam ji dat. Vymena plinky, tak zatim ahoj.

Evi nedělej si z toho nic každej děláme chyby a asi by to naštvalo opravdu každou mámu. Můj problém je, že mi to všechno vyvolá úzkost a strach a pak se to rozjede tak, že není cesta zpět bez prášků dostanu se do depek a pak si narvu do hlavy nějakou myšlenku, která mě ubližuje a budu se v ní hrabat dokud mi prášky nezaberou a přitom jsou to absolutní hovadiny. Doktor mi říkal, že je to spojený i s obedantně kompulzivní poruchou, že se bojím tak moc, že se to vrátí, že si to vyvolám i sama. Já si teď ani nedokážu v tomhle stavu představit, že bude ze mě máma to je to nejhorší:-( jsem někde od všech hrozně daleko, ale věřím, že se to srovná a dám se dohromady a půjdem zase dál...