Diskuse - Deprese v těhotenství

Tak to je, Eicul, super. A jak kojíš nebo nekojíš? Já jen jak si předtím psala. Já se učím, tfuj, tfuj.

Eicul - super, že se Ti daří bez depek. Já mám náladu spíš vzteklou a pořád bych spala a spala a spala, což s naší malou moc nejde a už vůbec to nejde, když její tatínek sem přijde s ní, že si ještě budou chvíli hrát a odchází v půl osmý - ona tu pak trajdá do půl desátý a já z toho blázním.

Evi, taky jsem unavena. Taky bez depek. Uzivame si pekny pocasi, i kdyz dneska je desna zima. Malej nam ve ctvrtek vecer prepad pres manzelskou postel, pres takovou tu kovovou cast na konci u nohou, nastesti se nasmeroval mezi jeho postylku a radiator, takze se mu nic nestalo, byl akorat v soku a my taky, najednou koukam dve nozicky ve vzduchu, manzel vystrelil jak sipka, ale uz ho nechytl, takze nasledoval obvykly ritual, manzel se pozvracel, ja jsem malyho zkontrolovala, jestli je neco zlomenyho nebo ma otres mozku, zavrhla jsem odjezd na pohotovost a pak jsem se rozklepala. Malej se naucil diky tomu dalsi tri nova slovicka a to Jesus Christ careful! Tak budu muset vysvetlit v pondeli ve skolce, proc na vsechno rika Christ. Jinak se u nas nic moc nedeje. Hezky vikend.

Nikol, my máme na Elině hlavičce čerstvý steh z chirurgie.Samy doma, pustila jsem jí králíka a ona ho chce vždycky chovat. Třikrát jí utekl, po čtvrtý po něm skočila a o roh postýlky se praštila. Začala jít téct docela krev,byla vyděšená...Zavolala jsem M. - prý je 2 hodiny cesty odsud. Zavolala jsem holce - sehnala od jedné sousedky autosedačku a od druhé odvoz k místní doktorce. Pátek odpoledne, pět hodin, doktorka otevřela a byla na plech. Aspoň nám poradila, že by to chtělo dva stehy.Hledala takovou tu náplast strip, že to zalepí tím, jenže sotva stála na nohou...Tak jsme zavolaly M. znovu, že na něj ty dvě hodiny počkáme, krev jsem dávno zastavila ledem z mrazáku a vyžehlenou plenou, malá byla dost v pohodě - akorát na tu doktorku koukala tak tázavě...:-)) Tatínek dorazil, v klidu jsme jely na ermergency do Plzně, já připravená i na to, že tam budem na pozorování, dostala jsem tam strašnou depku...Byla tam tma, svítila jen jedna zářivka, hrozně depresivní to tam bylo... A do toho M. a jeho chytré řeči. Nakonec mi i dal ruku,že jsem z toho špatná, ale je to už dobrý, že už se nemám čeho bát atd... Já se ale PŘEKVAPIVĚ nějak nebála, dokonce jsem koukala i na šití.Jenže jak jsem s M. ani moc nemluvila, tak si doktor myslel, že se mi dělá zle a ptal se, jestli to vydržím.:-))
No, zkrátka, včera jsme měli o zábavu postaráno a dneska bych nejraděj někam na výlet - M. někam jel - myslím cvičit koníka a já MU TO ZÁVIDÍM, tady chcíp pes, je tak hezky a dostanu se max. do lesa! A holka jde na oslavu narozenin obsluhovat na bar.:-(

Já taky trčím doma. Holka je se svým otcem na muzikálu na Popelce... Přítel si vzal malýho na zahradu... Já účtuju, abych to všechno uživila...Ne, baví mě to docela a jde mi to i od ruky. A v pondělí začínám učit NJ..Úrazy naštěstí žádný. Malej je malej (už se ale koulí a nejbezpečněj je mu ostýlce) a holka je snad už na to velká. Ale, když jí byl rok a půl, tak spadla ze židle a překousla si jazyk. Taky se u tchýně polila teplým čajem (přivezli mi ji tenkrt s hlavou a ramenem zavázanou) a taky spadla do sudu s vodou...Takže taky něco...

Ahojky holky jsem ráda, že jsem si našla tuhle diskuzi spoustu příspěvků mě malinko povzbudilo. Depresema trpím od dvaceti let. Poprvé když mě to potkalo vám můžu říct, že to pro mě byl hroznej šok nevěděla jsem absolutně co se děje. Než jsem si došla k psychiatrovi jsem si toho dost prodělala rozbila jsem si krásný vztah a spousta šílených zážitků na který nechci ani vzpomínat. Začala jsem brát AD časem se to zlepšilo malinko se stím naučí člověk žít. Někdy je hůř někdy líp. Teď je mi 26 let a jsem ve 22 týdnu cítím se mizerně zase mě přestává bavit svět nic mě netěší všechno mi leze na nervy i partner kterýho bych nechtěla už nikdy ztratit.Mám doma AD od doktora v případě depresí, že je začnu brát, aby jsme to zachytili v čas přemýšlím, že mi asi nic jinýho nezbyde. Myslela jsem, že to zvládnu, ale nějak mi dochází síly. Někdy je mi líp, ale někdy hůř. Co myslíte vy? Je to hrozný jsou to tak hnusný pocity někdy i myšlenky kraviny co se honí hlavou snad bude líp.Hlavně aby byl mimísek v pohodě.

ahoj,Karen, jak si přečteš v příspěvcích - prožily jsme to taky, škoda, mohly jsme si těhotenství víc užít, ale ... přežily jsme to my i děti...Rozhodně bych, být Tebou zavolala psychiatrovi - ono je tohle počasí, ten podzim na ty depky jak dělané a to těhotenství s těma hormonama tomu ještě přidá.
Držím palce... pa

Ahoj Evi děkuju moc za odpověď. Můžu říct, že dneska mi je ještě hůř moc se bojím, abych malýmu neublížila a narodilo se mi zdravý miminko. Do toho jsem i nachlazená a mám slabou teplotu. Ráno jsem volala psychiatrovi, tak jsem si dnes už vzala půlku prášku. Modlím se jen, aby to už zabralo. Chvílema je mi hrozně tak si pobrečím a vykecám se příteli- chudák. Divím se, že mě ještě může poslouchat. Pak zase se vrátí hnusný myšlenky a úzkost. Mrzí mě, že jsem tak zklamala a nedala jsem to, jak jsem si to představovala. Teď zbývá jen čekat až zaberou léky a bojovat s tím. Když je to tak těžký. S tím počasím máš pravdu vždycky mě na podzim berou nejvíc depky, ale naivně jsem si myslela, že budu mít jiný starosti a zvládnu to. Musím to zvládnout!!!

Milá Karen,
jsi statečná holka, bojuješ za sebe i miminko, hlavně to nevzdávej. Podzim přejde a bude lépe, uvidíš.
Soustřeď se na miminko, hezky pohlaď bříško a povídej mu, jak se na něj těšíš. Přečti si na netu o šátcích. A výborná je kniha nejšťastnější miminko v okolí. Snaž se nemyslet na to jak je ti zle, ale mysli na to jak ten malý zázrak za chvíli budeš držet v náručí.Spousty žen tolik touží otěhotnět a nejde jim to.
Můžeš zkusit nějakého dobrého homeopata, nebo si nechat namíchat v bylinkářství bylinky pro těhulky na deprese, co neublíží. Zkus hledat cestu, jak z toho ven, ale hledej v sobě.Jdi ven, každý den na procházku a koukej co je krááásy okolo. Uč se hledat v životě hezké věci. Hledej, kde můžeš pomoct a být užitečná.
Vím o čem mluvím, dokud se lituješ a stěžuješ si...nic se nezmění. Ta změna musí vycházet z tebe. Držím moc palce, vím jaké to je. Mám už větší děti a spoustu depresí za sebou s některýma bojuju dál. A říkám z vlastní zkušenosti dá se to zvládnout. Ale je to opravdu o tobě:)).
Přeju hodně síly.

Ahoj Karen, tak zaprve, nezklamala si. Jsi nemocna a potrebujes se lecit. Znam ten pocit zklamani, ale neboj, jedinej kdo si to mysli, jsi ty, nikdo jinej. Ja jsem zacala brat AD ve druhem tehu taky kolem 22 tt, teda myslim, uz si to nepamatuju, mala je naprosto v poradku a je to nejstastnejsi, nejspokojenejsi a nejusmevavejsi miminko v jeslickach, ma uz skoro 8 mesicu a je takova pohodarka, az me to nekdy zarazi. V jeslickach ji rikaji Killer Smiler, coz vubec neumim prelozit, neco v tom smyslu, ze budou kluci a chlapy z toho jejiho usmevu silet.
To mas dobre, ze se vykecavas priteli, to ja byla na manzela pekne hnusna a nedivim se, ze uz se mu do tretiho ditete moc nechce. Ma strach, jak zase budu vyvadet. Ale ted jsem v pohode, dokonce postupne vysazuju AD. Ani podzim me nerozhazi a to jsem mela dokonce i sebevrazedne umysly. Budu ti drzet palce, at se ti brzy ulevi a pis nam tady, to taky pomaha, takove vykacani se pocitaci.

Evi, tak to ti nezavidim, tvoje mala je opravdu postrah. Nas malej nastesti honi jenom kocky a ty jsou tak blbe, ze se nikam neschovavaji, tak zatim jsme na siti nemuseli, tuk, tuk, tuk na drevo. Jinak my praktikujeme takove to do kouta, kdyz neco provede. A dneska honil kocku a kricel na ni, at jde okamzite sedet do kouta, protoze zlobila. No my se valeli smichy. Minule ji zase zakazal cokoladu, susenky, televizi a jit ven, protoze zrala z misky, ktera patri druhe kocce. V pondeli byl vyslan ve skolce do miminkovskyho pokoje, aby predal jedne vychovatelce darek k narozeninam, tak pry prisel a povida, kde je Maya, tak mu ukazali, ze je tam a sedi v koute a zuzla knizky, tak se tam podival a spokojene pronesl, a jo, tady je. Jsem vazne stastna, ze mezi sebou maji hezky vztah, jinak jsem ted dotridila nejake obleceni a hracky pro charitu, tak jim to jdu odvezt, at mame misto pro novou davku na Vanoce. Taky uz mame konecne po dvou mesicich vyplneny formular na ten barak od mesta, tak to tam zitra odnesu, pak vyplnim dalsi a uvidime, jak to dopadne, nas dum bude muset jit na trh, ale je to ted vazne blede, Cena sla dolu o 20 tisic liber, takze budeme radi, kdyz to pokryje hypoteku a poplatky realitce. No nic jdu nakoupit.
Mejte se vsechny moc hezky.

Ahojky holky moc vám děkuji za pdporu moc mi to pomáhá, že vím, že v tom nejsem sama a že to v těhu nikdo dokázal zvládnout a neublížil miminku. Dnes jsem byla u psichiatra prořvala jsem mu tam horu kapesníků:-)dostala jsem jiné AD tak a teď čekat až zaberou, aby bylo lépe. A máš pravdu Karol v tom, že se musím i já snažit jen tak se litovat to mi nepomůže. Snažím se být co nejvíc se segrou a malým ten je nejlepší antidepresivum alespoň když mi bylo ouzko a usmál se na mě vždycky to pomáhalo. Jenže teď se musím malinko srovnat chvilkama jsem nepoužitelná. Chvilkama jdou na mmě takový stavy, že mi je zle horko a strašná panika v hlavě. Dneska jsem naspala asi tři hodiny hrozná noc a v noci se nejlépe šrotuje o hovadinách. Jo ten podzim ten mi dává poslední dobou zabrat. doktor říkal, že kdyby bylo nejhůř a nepomáhalo to tak by mě poslal do nemocnice což mě celkem vyděsilo nechci skončit někde na psychiatrii to by mi fakt nepřidalo. Já doufám, že se to srovná vždycky mi teda alespoň prášky zabrali. Nikol jsem ráda i za tvou podporu,že vím, že máš zdravou a spokojenou holčičku. Bojím se abych ty stavy na malýho taky nepřenesla. Já vím, že spoustu žen se snaží otěhotnět jen co si prožila sestra- jednou nemocný pak mimoděložní dvě umělka pak se malej poved normálně a teď nedávno opět mimoděložní, takže jinak než přes umělko už děti mít nemůže. A já místo toho abych se radovala tak tu řvu a depkuju.Příteli se můžu vykecat vždycky, je to moje zlato jen mě mrzí někdy, že si ani toho neumím vážit když mám tyhle stavy pak mi vadí spousta věcí a napadá mě jestli to je vše dobře.V hloubi srdce vím, že jo ale ta úzkost mě pak přepere. Přijde mi, že si neumím vážit ničeho když mám tyhle stavy tak mě nic nezajímá ani okolí jen já sama. Musím to zvládnout snad se to bude už jen lepšit. Musím se nějak zabavovat jen ty stavy úzkosti se musí zmírnit pak už se stím líp bojuje. Holky já vám hrozně moc děkuju, že tu někdo na můj příspěvek zareagoval jste zlatý. Ať je vám hlavně všem dobře- tohle je hnus.Pohladím za vás mimíska:-)

Milá Karen,
prosím neboj se léků, ani hospitalizace. Pokud by to pomohlo...tak za pár týdnů by bylo lépe.
Já když na mě přišla poporodní depka a právě jsem pomoc nevyhledala, dopadlo to zle. Kdybych to mohla vrátit....jenže nemůžu. Malý měl z toho pár modřin, ale hlavně že jsme ve zdraví přežili...měla jsem opravdu sebevražedné sklony a strach, že mi prdnou nervy a ublížím malému.
Já tě moc chválím, že to řešíš a snažíš se, jsi moc šikovná, právě že jsi nezklamala, ale jsi zodpovědná máma už teď...a to je krááásné. Právě tímto přístupem se vyhneš takovým nechtěným kiksům, jaké jsem dělala já a to je moc dobře:)).
Opravdu držím palce:)).

Karol já se léků nebojím jen jsem myslela, že to bez nich zvládnu, že budu mít jiný myšlenky. Už to znám a vím, že mi nic jinýho ani nepomůže. Jen ta doba než to zabere. takže snad už mě pak nic takovýho nečeká. To musím zvládnout. Jo je to síla co depka dokáže s člověkem absolutně ho ovládá.

Hlavně že něco pomůže. A jak dlouho trvá, než to zabere? Mě je teda nejhůř na jaro a podzim, ale příjde to na mě i během roku jen tak.
A jak jsi na tom ty, léky bereš stabilně, nebo jenom když se zhoršíš?A jak dlouho to u tebe trvá?

Karol-trvá to od dvaceti let po maturitě dostala jsem se do klidu a pomalu se to rozjíždělo jenže než člověk přijde na to co mu je, tak to celkem dlouho trvalo. Prošla jsem si peklem, teda alespoň to byla nejhorší část mýho života. Takže se depky bojím hrozně moc. Léky beru jen když je mi zle nějakej čas a pak vysadím.Tak jak uzná doktor. Kdybych věděla jak se toho zbavit udělala bych cokoliv abych tím netrpěla. Doufám, že mi to zlatíčko v bříšku dá tolik práce, že na to nebudu mít čas. A co ty?